Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Raději se hned omlouvám, že je to tak dlouhé, ale kdybych měla psát všechno co jsem chtěla, tak by to bylo ještě mnohem delší...Přesto moc díky za každou jakoukoliv odpověď...

Reaguji na mandlička: No, mandličko, obávám se, že tady je (alespoň v tuto dobu) konečná. Lásku si nevynutíš. Myslím, že by především tobě nejvíc prospělo to, čemu se tak bráníš, a to, prerušit ten kontakt s ním. Takhle pořád jitříš rány. A taky si myslím, že je to to jediné, co by mohlo MOŽNÁ zabrat, aby si uvědomil, že bez tebe opravdu nemůže a nechce být.

Naprosto souhlasím!

Často si uvědomíme, co jsme v tom druhém měli až ve chvíli, kdy jsme o to (často vlastní hloupostí) přišli.
Osobně bych se snažila omezit s ním kontakt jen na nutné minimum, nebude vám to navzájem ubližovat a jedině snad tady vidím možnost, že mu možná budeš chybět.

Tak vám děkuji za reakce, myslela jsem si to tak nějak vnitřně...jen nevím jak na to, máme společně toho pejska a u mě nemůže být pořád, zároven u něj být pořád také nemůže, nebot je fixovaný více na mě a u něj nemá moc režim (chodí s ním špatně ven, často ho nechá samotného, protože se jde opít a vrátí se v pět ráno...). Takže myslíte, že se s ním mám stýkat jen když se ozve on sám a bude někam chtít jít, vůbec se nevnucovat a když se uvidíme, tak se chovat mile, pokorně, na nic si nestěžovat? Nebo mám snad ignorovat všechny zprávy od něj, nepsat mu a stýkat se jen, když si předáváme toho psa...(toho se ale velmi bojím, vím, že odpoutat se od jeho bývalé mu trvalo kolem tří měsíců a pak už byl naprosto odmilovaný, mohli se dál scházet jako kamarádi, jenže pak potkal mě, ona to nemohla přenést přes srdce a tak jí poslal někam a nikdy se už neviděli..strašně se bojím, že dopadnu stejně a bude vše úplně pohřbené...proto nechci úplně přerušit ten kontakt)...

Víte, ještě to upřesním...mám například stále klíče od jeho bytu, mám tam nějaké věci, na fejsbůku si nevymazal naše fotky atd...stále mi říká, že mě nechce stratit jako kamarádku, ale jak mám být jeho kamarádka, když se mnou nechce jít ani večer ven, hodí se to jen odpoledne a na dvě hodiny, kde mi vykládá, jak je spokojený, vyrovnaný a jak balí holky? Myslím, že mu i dělá trochu dobře, že mě to moc bolí, když to říká...to je hrůza, jak jsem mohla být tak pitomá...teď jsem úplně na dně, nemám kamarády, práci a doma psychický teror, absolutně nevycházím z domu, protože nemůžu komunikovat s lidma, jen s ním...ale vím,můžu si za to úplně sama.

Nevyhledávej s ním žádný kontakt, sama mu nepiš a nevolej, zkrátka žádná iniciativa z Tvé strany. Pokud Tě bude kontaktovat, odepiš slušně, ale "stroze", při setkáních buď milá, ale odměřená, snaž se být veselá, v pohodě a nad věcí - aby mu to vrtalo hlavou, proč se nedoprošuješ, nedolézáš a netrápíš se... Nebav se s ním o osobních věcech, zejména, když Ti začne vyprávět, že se opíjí, střídá holky... Řekni mu, že to už není Tvá věc a nic Ti do toho není a tím ho uzemníš.

Klíče bych mu vrátila a věci si odvezla, aby si uvědomil, že je definitivní konec.

V dané situaci je lepší se nekamarádit, protože jako kamarádka "jsi stále po ruce" a on pořádně nepocítí, že o Tebe přišel.

Okamžitě to utni!

Asi Ti chce ublížit a je to odplata za tu nevěru.

Už se stalo, tak se nedá nic dělat, ber to jako ponaučení, pro příště.
Nyní více udělat nemůžeš - mrzí Tě to, omluvila ses, odprosila ho...
Být na Tvém místě, zašla bych ke kadeřníkovi, nakoupila si pěkné oblečení, kosmetiku... je to klišé, ale účinné. Až se uvidíte při předávání psa, bude mu vrtat hlavou - jak to, že jí to tak sluší (žádný mastný drdol a opuchlé oči od pláče), není v tom jiný chlap, nechybím jí?! Chlapi jsou ješitní. Stačí neutrální téma hovoru, úsměv a utrousit něco ve smyslu, děkuji, že si vezmeš psa, docela se mi to hodí, mám nějaký program na večer/víkend, tak bych se mu nemohla věnovat...
Držím palce!

Reaguji na Adka:
Díky, pokusím se to tak tedy udělat. Sice mám strach, že když to tak udělám, řekne si - konečně je v klidu a nemusím se starat, že je kv. mě na tom zle a přestanem se vídat úplně časem, ale asi mi fakt nic jiného nezbývá. Nejhorší je, že jak se dokonale známe, tak pozná, že si tak trochu vymýšlím, ikdyž to zahraju dobře. Protože ví, že to není s mým bydlením a vším tak jednoduché, abych si vyrazila často někam ven a našla si někoho nového. Ale i tak, zkusím to. Už se mi dva dny vůbec neozval a to jsme se domlouvali, že zítra s ním zajdu něco vyřídit (dlužím mu to, protože on se mnou chodil takhle někam neustále, říkám jak jeden člověk, když zas nepudu, řekne si, že nejen, že jsem mrcha, co ho podvedla, ale ještě nevděčná) a navíc mu musím předat psa. Zas prostě komplikace...je to na ***. Díky.

Reaguji na mandlička: na nějaký zařizování s ním se vykašli, zkus na něho přestat tolik myslet a začni myslet na sebe...jinak s tím psem to musí být teda špatný, jak pro něj, tak pro vás. takový neustálý střídání

Reaguji na kozenka88:
To jo, je to vlastně taková "překážka" v tom, abychom se přestali úplně vídat. Vím, že je to hrozné to takhle napsat, protože svého pejska zbožňuju, ale jsou mu teprve dva roky, je to prcek, takže si dokážeš představit, na jak dlouho to ještě bude. Ani jeden z nás se ho nechce vzdát. Tohle bych nikdy nikomu už nedoporučila, pořídit si nějaké zvíře jako je pes nesezdaným párům. Nikdy nevíš, co se stane a to my jsme si samozřejmě říkali, jak spolu budeme do konce života, všichni si mysleli jak se vezmeme, rodiče, kdy bude vnoučátko...Ale jak jsem psala, můžu si za to sama a tak nechci, aby to zvíře kvůli mojí blbosti nějak trpělo, snažím se pro něj vytvořit pěkné prostředí a ono to není jen tak, ten pes z toho měl taky stres ze začátku (i ted). Hlavně ex na něj tak trochu kašle, když je u něj v péči a to jsou pro mě hrozné nervy nenapsat mu sms, jestli už je doma po pařbě, byl s ním venku a dal mu alespon něco k jídlu. Pořád si představuju, jak je tam úplně sám v obřím bytě, tma, nemá jídlo ani hračku, ve čtyři ráno se dostaví on se svými kumpány, jeden si tam zapálí trávu přes celý byt a on se bojí (už se mockrát stalo). Ke zvířatům mám dobrý vztah, studovala jsem je, dokud mě nevyrazili ze školy, když jsem nebyla kv. rozchodu schopná se naučit na zkoušky. Ale pořád lepší, než mít spolu dítě.

Já bych mu řekla, ať se kouká hodně rychle srovnat, když se ho nehodlá vzdát, protože jinak bych mu ho nedávala za žádnou cenu, když by ho věčně nechával v bytě samotnýho a nějak extra se o něj nestaral.

Reaguji na KlaraPla:
To jsem mu už říkala mockrát, ale nesetkalo se to s úspěchem...on je to hodný kluk, není to žádný podrazák nebo tak něco (teď se akorát chová blbě od té doby co jsem se odstěhovala, protože si prostě začal užívat a nechce se moc omezovat, ale já věřím, že až se trochu vyblbne, tak zas dostane rozum, když jsme byli spolu, tak furt pracoval, po večerech nikam skoro nechodil, protože ho to nebavilo, alkohol pil jen málo, ted začal chodit ven s lidma z kapely, kterým je 19, 20, takže je to jasné...furt se pije, hulí, dělá se bugr, hrajou se koncerty a on má přece ten volný byt o sto metrech čtverečních, nejlíp by se mu tam všichni i nastěhovali...). Když řeknu něco ve smyslu, jestli by kv. psovi nedošel dřív, tak řekne, že přijde a že at se nebojím...bohužel jak se napije, tak je jak vyměněný, najednou ho zajímá jen ta zábava..a já mu to už nemůžu vyčítat po sto padesáté, nenechá si rozkazovat. Je to i jeho pes, nemůžu mu ho jen tak odebrat na dobro, když s tím nesouhlasí. O tom se prý nebudem vůbec bavit. A já ho hlavně nemohu mít pořád u sebe, rodiče mají sice barák, ale v něm už tři psy, takže to mám na talíři doma pořád samozřejmě...že můj pes otravuje ty druhé, můj pes zlobí a není vychovaný apod...jasně, je to ještě napůl štěně, tak občas zlobí a chce si prostě hrát. Jenže ostatním psům je tu všem v průměru 10 let, chtějí mít klid. Vím, že se musím odstěhovat, najít si práci, ale ono není tak jednoduché platit sama nějaký byt (jsem z velkýho města, byty jsou drahé), chodit do práce furt a doma by byl pes zase sám. Navíc mám jen gympl ted. Takže začarovaný kruh...

Reaguji na mandlička: Myslím, že bys měla začít trochu jinak přemýšlet. Připadne mi, že ho pořád obhajuješ. On si teď užívá, opíjí se, dělá bugr, kašle na psa," ale je to hodný kluk" /tím nechci říct, že není/. Cítíš vinu za váš rozchod, a tak by ses rozkrájela, jen aby ex přítel byl spokojený, aby si nemyslel o tobě to a to a viděl tě v tom nejlepším světle - viz tato tvá slova

Tak s tímhle okamžitě přestaň. Hledáš další záminku, abys ho mohla vidět. Rozešli jste se, nejste už spolu, nejsi mu nic dlužná /pokud to nejsou prachy/
Ty se obviňuješ, ale v tom vztahu jsou vždy dva a myslím, že podíl na celé vzniklé situaci má i tvůj ex přítěl. Chyba byla, že jste to nezačali řešit již v počátku a nechávali to tak nějak "vyhnít". To už ale teď není důležité. Je to těžké, vím, ale měla by ses sebrat hlavně ty a začít se učit žít život bez přítele. Pořád totiž žiješ ten jeho.

Reaguji na katula:
Ano, to je samozřejmě pravda. Chyba je i z jeho strany, ikdyž mě ted připadá, že jsem nejhorší na světě...Přestala jsem mu už teda psát, když jsem mu dávala psa, byla jsem odměřená, ale v pohodě a hned se začal vyptávat, že s ním asi nikam nepudu, když moje sms komunikace se rovná nule a že jsem nějaká divná, co se mi stalo..blabla...máte recht, kašlu na něj. To je zvláštní, jak se člověk utápí pár měsíců v hrozné depce, furt jen brečí, ale stova si o tom s někým pokecá, ten ho nelituje a rázně mu řekne, jak to je, tak je mi hned úplně jinak...dokonce jsem začala mazat všechny ty zprávy od něj a svoje, co jsem si četla, jsem se styděla, jak jsem se takhle mohla ponižovat a víc už ani h****. A ještě jen zareaguji na to, co píšeš - že žiju stále jeho život a nechci se odpoutat..ano, protože prapůvodní můj dotaz byl, jak ho dostat zpět (proto jsem se od něj nechtěla odpoutat úplně na 100%, jak to udělám, zpátky ho nedostanu...a stejně to nejde, protože máme psa). Dík za rady, vše mi moc pomohlo. jsem zvědavá jak toto dopadne...

A ted to zas vypadá, když si to po sobě čtu, že se s ním budu nějak extra stýkat. Ne, jen předat toho psa jsem myslela. Bez zbytečných keců kolem a rychle od něj pryč. Si už i tady připadám jak retard, co si furt jen stěžuje a kňourá, ale když mě tady ty napsané věci od vás přetočily úplně o milion procent. Je to super, už nemám po nocích skoro strach, kde a s kým je, věčně neřvu, dokonce i ten kadeřník už padl, dneska nový oblečení...aspon takhle (sic asi předčasně, ale aspon na chvilku) JUPÍ! Díky