Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Právě teď dlouho v hospodě nikde nebyl, snad půl roku, sám říká, že je raději se mnou doma. A s kamarádem by toto neřešil, ani se sestrou, se kterou si hlavně na facebooku píše (o tom se bavíme, co je u ní nového apod.). To je asi jediná světlá stránka toho všeho, že je ta dotyčná pro něj zřejmě nepodstatný člověk, kterému se mohl svěřit a ona to nikomu známému nepoví.

Jsi opravdu zlatá, že tohle říkáš. Nevím, jestli jsem vyloženě skvělá přítelkyně, ale tak špatná, abych si tohle zasloužila, nejsem. Na dívčí seriály ho opravdu nenutím koukat, přesně jak říkáš ty, přítel vedle mě seděl s notebookem a dělal si svoji práci. To, že ho dobrovolně zavřel a koukal se mnou, k tomu jsem ho nenutila... Večeři má v podstatě každý den teplou, vařím pro celou rodinu (mamka, taťka, brácha, přítel), toho si váží, i když to samozřejmě nedělám primárně kvůli němu. Dodělává si teď školu při práci, musí za to už platit nemalé peníze, takže se ho snažím finančně neždímat. Na jídlo měsíčně dává peníze, "nájem" po něm nikdo nechce....

Situace je teď taková, že je přítel na víkend pryč. Pomáhá kamarádovi stavět dům, je jich tam víc a jejich přítelkyně také. Chtěl, abych jela s ním, já odmítla. To té slečně taky svěřoval... Píšu teď bakalářskou práci a s jeho kamarády si moc nerozumím. Viděli jsme se asi třikrát během tří let. Tohle je hlavně moje chyba a já to vím.

Navíc se přítel s tou slečnou z facebooku domluvil na pondělí večer na kávu, ještě předtím, než jsme to spolu probírali, a neřekl, že to zrušil. Jsem z toho celý víkend nervózní, přijde mi, že už je to poslední kapka... Řekl, že pokud by mi to hodně vadilo, že samozřejmě nepůjde, ale nevím, zda zákazy něco vyřeší.

Lilly, žádná přítelkyně si nezaslouží, aby ji ten její pomlouval u "chápavé slečny"!
A zlatá nejsem, je to pravda - kdyby měl důvody být opravdu nespokojený, vyjmenoval by je. Nemá je, tak si stěžuje na prkotiny.

Další důvody, proč nejet, opravdu nejsou potřeba. Partner by měl respektovat, že si s jeho kamarády ne úplně rozumíš - vztah je o vás dvou, o nikom jiném. Milý také viděl mé kamarádky jen párkrát, nic špatného na tom nevidím. Já jeho přátele mám ráda, ale nesedí mi, že vysedávají po hospodách, což nesnesu. Tak s nimi milý sem tam zajde sám, já se občas "hecnu" a kvůli nim tu hospodu přetrpím, ale dost bodů tím u mě ztrácejí. (A to jsem zkoušela něco zorganizovat, nešlo to.) Partner nic nenamítá, nemá důvod a ani by nic nezměnil...

Předně, vztah není o zákazech, ale o vzájemném respektu. Dám ti příklad z vlastní zkušenosti:
U nás je to tak, že když jsem příteli řekla, že si za mnou jeho kamarád často chodí do práce pokecat (bydlí nedaleko a rozumíme si), řekl, že ok, ale nelíbí se mu to - a nebylo to o žárlení (vidina nevěry), spíš věděl, že po mě kamarád pokukuje a nebylo mu to příjemné. A moje reakce byla ta, že jsem při další návštěvě kamarádovi řekla, ať se nezlobí, ale takhle to nejde. Kamarád pochopil a vídá nás pohromadě, za mnou zajde jednou za čas. Jo, kdyby mi to milý zakázal, to by se divil, ale takhle mi to přišlo v pořádku - "známý" je pro mě opravdu méně podstatný, než partnerovy pocity.
A podobně by to mělo být i u vás - sama píšeš, že je pro něj nepodstatná.

Tohle je u nás asi největší problém. Nedá se říct, že bych je neměla ráda, ale pohybují se prostě v úplně jiném prostředí než já. Rádi chodí do hospody nebo na koncerty a to já prostě nevyhledávám. Jednou jsem se také přemohla s nimi jít a skončili jsme v nějaké podzemní hospodě, kde někdo zřejmě kouřil i marihuanu. Strašně špatně se mi tam dýchalo a musela jsem se asi třikrát nenápadně vytratit a jít se ven nadechnout čerstvého vzduchu, přítel si myslel, že to dělám schválně. Až potom pochopil, že jsem nic nepředstírala.

Jsou to přitom inteligentní lidé, jsou v pohodě, ale do nenucené konverzace se musíme tak trochu nutit, nějak to nejde samo. Přítel mě přemlouvá s nimi chodit ven, protože jeho nejlepšího kamaráda vždy doprovází přítelkyně a nechce s nimi chodit sama. Ale bohužel se s ní nemám o čem bavit, je to takový "přírodní typ" a já jsem přesný opak, i když žádná fiflena taky nejsem.

Přesně tak, já mu nic zakazovat nebudu. Ale dám mu najevo, že už s touhle slečnou nadělali škody dost a že ví, jak by mi bylo, kdyby v tom pokračovali osobně. Protože pochybuji o tom, že by se na mě zapomněla zeptat...

Výše jsem popsala totéž, čili chápu - nevadí mi jeho kamarádi jako lidé, ale to chození do hospod je ubíjející. Navíc stejně jako ty jsem nekuřák, s nimi jsem jediná, kdo nekouří, že by si někdo nezapálil kvůli mě? Nee, proč.. Tak chodím na vzduch, ale protože mě to nebaví, nechodím s nimi. Jednoduché jak facka a partner by byl blbeček, kdyby tomu nerozuměl...

Tak ať nechá přítelkyni "doma" a problém je vyřešen
Ach bože, kdyby s ním nechodila, tak by ti zas říkal, ať nejdeš, že jdou sami...

Správně!

tak můj bejvalej chytl asi nákýho rapla nebo co..je to přes týden co se semnou rozešel a ted mi píše takový nesmysli že už na něj začínám mít pěkný vztek..zrovna dnes mi psal,že semnou byla v posteli stejně nuda,že byl slepý atd.. domákl se nějak ,že si ted víc a víc píšu s jedním kamarádem a má i nechutný poznámky..a to je mu 30 let,chová se jak puberták je mi z něj zle a nechápu kam sem dala předtím oči ..napíše to vždycky z ničeho nic..zrovna před víkendem mi psal,že ho mrzí jak se ke mě zachoval že mě má rád a dnes tohle..je mi z něj zle

Tak už je to skoro 3 měsíce, co spolu nejsme a pořád to neskutečně bolí, stačí sebemenší myšlenka, vzpomínka, přípomínka, cokoliv mi ho jen málo připomene, hned začnu brečet Nejvíc mě ubíjí představa a pomyšlení na to, že je teď s jinou... On se mnou chce kamáradit a tváří se opravdu jako kamarád, ale já to nedokážu a vlastně snad ani nechci. Když ho potkám a on je s ní (třeba na plese jsme se potkali) tak mě sotva pozdravil, ale všimla jsem si že po mě pokukoval, i kamarádi mi to říkají, že se na mě koukal, pak si radši sedl i s ní zády ke mně, aby se na mě nemusel přes dva stoly dívat a myslel si asi, že je to nenápadný Nechápu ho.... a když se potkáme, jen sami dva, tak klidně přeběhne silnici za mnou a hlásí se ke mně, a Verunko, jak se máš, co škola, co doma, a prej máš jináho kluka a já ti to hrozně přeju, abys byla šťastná a ťuťu ňuňu, jak kdyby se nic nestalo. Jenže já se s ním nechci vybavovat a on na to: ty mi nechceš nic říct..... Chápete to? Co mu mám jako vykládat, naposled mě zpovídal, kdo je ten můj objev zač, a odkud je,kolik mu je co dělá a všechno možný, prej má o mě strach...a taky mi při tý příležitosti donesl dárek k narozeninám - zámek na kolo, kterej sem chtěla, a to jsme už spolu skoro dva měsíce nebyli, prý ho měl koupený ještě když jsme byli spolu, tak mi ho chtěl dát, že ho koupil mě a byl pro mě, tak si ho musím vzít.....no a jak jsme tam stáli, tak to na mě všechno zase padlo, začala jsem brečet a on mě za to dobu našeho setkání dvakrát obejmul, a utěšoval mě, ale nebylo to takový obejmutí jen tak, ale takový to pevný, jestli mě chápete a já se v něm pak vůbec nevyznám....na rozloučenou mi dal pusu na čelo a prý ať se mi daří a mám se krásně a nemám plakat.....co si mám o tom všem myslet? Copak se takhle chová bejvalej? Já vím, že on je strašně hodnej,ale přece se semnou jednou rozešel a tohle není po roczchodu normální nebo snad je?

Reaguji na xbrudiko: taky mě nejvíc bolí ta myšlenka, že je s jinou holkou. Já se dneska rozhodla, že ho definitivně vymažu. Řekla jsem mu, že s ním nehodlám být kamarádka, že buď chci všechno a nebo nic, takže ať mi nepíše, nevolá, nic. Nehodlám ze sebe furt dělat blbce a jít za nim jen když se to hodí jemu a pískat podle něj. Bohužel nám v této sitauci nikdo nepomůže, chce to jen čas. Já dnes dělám tlustou čáru a každý den si budu říkat do zrcadla, že jsem hezká, chytrá a sebevědomá žena, co si nenechá kydat hnůj na hlavu. A snad to nějak půjde. taky mě naposledy, když jsem šla ven obejmul tak krásně pevně.

Taky mám takovou nemilou zkušenost. Potkala jsem v prosinci výbornýho člověka. Moc jsme si rozuměli a začátky byl jak už to bývá růžové.Oba jsme se po uši zamilovali do sebe. Postupně jsme, ale začali zjišťovat, že jsme moc stejné povahy a že se hádáme, už takhle na začátku, ale kvůli úplným blbostem. On do toho má ještě teď spousti problému s firmou, bydlením a tak a už ty naše hádky neustál. Tak se při poslední hádce rozešel a já to velmi špatně nesu.Šíleně jsem se zamilovala a nevím, jak z toho ven..Chce zůstat nadále v kontaktu a být dobrý kamarád, prý to, že nám nevyšel vztah neznamená, že nemůžeme být dobrý kamarádi, že mě má rád, ale na vztah to nevidí..myslíte, že se to dá jeětě nějak změnit? Já si myslím, že nastaly různé problémy ze všech stran a byli jsme oba pořád podrážděný a že jsme potřebovali akorát trochu větší klid na to naše poznávání a taky trochu poznat, kdo má, kde tu hranici..jenže nevím, jak ho o tom přesvědčit, když má takový názor jaký má..

A taky nechápu, že mi říká, že by se mnou v létě podnikl nějaké akce, které jsme měli domluvené, je možné, že chlapi dokážout, tak rychle přepnout z fáze, že k někomu něco cítí ve vztahu do vztahu kamarádskýho?

Reaguji na Smoulinka69: Chce Tě mít v záloze. Pokud chceš, aby si opravdu uvědomil, co ztratil, utni veškerý kontakt.

To jsem taky udělala, jen ho mám ještě na facebooku, tak přemýšlím, jestli ho dočasně smazat i tam..

Všude.

No je to těžký no..ale asi ho na tom fb nechám, ale nebudu vůbec komunikovat..příjde mi blbý si ho dávat pryč a po nějaké době zase zpátky..už mu vůbec nepíšu a doufám, že to vydržím..chtěla bych to zkusit ještě jednou, ale on musí sám chtít a nemůžu ho nutit..

Z toho fb ho vymaž, vymaž ho všude...jestli jste se rozešli a on tě nechce jen jako kamrádku tak tím že ho budeš mít na fb se budeš trápit, znám to z vlastní zkušenosti, budeš ho tam denně vidět, vidět jeho fotky, když si přidá nějakou holku do přátel ak se z toho zblázníš...až když jsem ho vymazala bylo mi lépe..ale jestli se chceš trápit nech si ho v přátelých....

Reaguji na Lloret: souhlas..s bývalým přítelem jsme se po rozchodu taky vymazali a je klid..jinak mě celý den sledoval komu tam co posílám,koho si přidávám atd