Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na Smoulinka69: Souhlasím s tím, co píší holky, vymazal všude! Jednak bude líp tobě, i když ti to teď tak nepřipadne. A jednak, jen tak se může ukázat, zda mu budeš doopravdy chybět. A navíc mu to začne vrtat v hlavě, tento tvůj náhlý jiný postoj...

No asi to dnes holky fakt udělám, všimla jsem si, že mi profil asi sleduje, protže hned, jak jsem přidala nový fotky, tak tam začal dávat, že se mu to líbí...příjdu si, jak puberťačka,zase jsem si dalšího člověka připustila k tělu a zase trápení..nebylo to idealni, ale podle me, by jsme se dokazali sehrat a fungovat spolu stastne a prala bych si,aby to videl, jenze je ted zahlcenej,ze vsech stran spoustu probelmy, tak to nevidi a ani nevim jestli neco uvidi..
Mam ho jen tak vymazat nebo mu napsat proc ho mazu?

Nepiš mu proč si ho mažeš,on se s tebou rozešel, tak buď trochu nad věcí, měj trochu hrdost. Vysvětlení proč sis ho vymazala mu napiš až když ti napíše sám proč sis ho vymazala a hlavně inteligentnímu člověku to dojde samo....Já jsem bývalýho smazala taky bez upozornění a pak mi psal proč jsem ho vymazala, byl velice udivený tak jsem mu vysvětlila proč a ať si to otočí obráceně jestli on by se chtěl trápit....už nenapsal protože pochopil...chlapy jsou fakt nechápavý....A když by tě chtěl zpátky tak se bude snažit i přes to že jsi ho smazala, smazání jeho rozhodnutí neovlivňuje,když člověk miluje tak zabojuje...

A jak to dopadlo s tvým bývalým?

S bývalým to nedopadlo nějak, já mu to vysvětlila proč jsem ho smazala, on už na to neodpověděl a od té doby nejsme v kontaktu, já se mu určitě nikdy v životě neozvu, on se se mnou začátkem prosince rozešel a ublížil mi tolik, že mi nikdy nebude stát ani za jednu sms...minulý víkend mi napsal blahopřání k narozeninám a já jsem neodepsala, řekla jsem si : když ty jsi na mě kašlal ty, tak já taky a hodila jsem mobil zpátky do kabelky prostě jsem si řekla jak se někdo chová ke mě tak já k němu, mám hrdost a nebudu se ponižovat....vím že mu nenapíšu ani za rok když už ho v hlavě nebudu mít vůbec, prostě pro mě skončil, já ho milovala jako blázen on mě ne a kašlal na mě tak co bych takovému člověku věnovala třeba jen vteřinku svého drahoceného času.....já ho jediná z jeho bývalek upřímně milovala a toho si nevážil vážil si jen těch potvor který mu jen zahýbali tak ať jde někam....snad se mu to vrátí aspoň dvojnásob...

Holky, já byla s přítelem necelých 6 let, z toho jsme spolu asi 2 roky bydleli. Byli jsme k sobě maximálně otevření, důvěřovala jsem mu, nestyděla jsem se před ním, dělali jsme spolu snad všechno a mluvili o všem. Jednou jsme se spolu na cca 2 měsíce rozešli (z jeho strany). Před 8 měsíci jsem se s ním rozešla já, ikdyž jsem ho pořád milovala (i teď ho miluju), už jsem prostě nemohla dál, připadala jsem si spíše jako jeho máma, pořád jsem ho musela kontrolovat, jestli zaplatil vše, co zaplatit měl, neustále mu říkat, aby se v autě poutal a dodržoval rychlost (pokut bylo opravdu dost) atd. Poslední dobou jsme se kvůli tomu spolu hádali a nic z toho. Takže jsem to s opravdu bolavým srdcem ukončila. Ale po rozchodu jsme se vídali dál, zašli jsme občas na procházku, za kamarády atd. Pak jsem se kvůli škole přestěhovala a měla to k němu blíž, takže jsem za ním často jezdila, on za mnou taky, začali jsme spolu zase spát, ale já se pořád bála dát to s ním zase dohromady. On mě chtěl zpátky celou tu dobu. Byla jsem u něj naposledy před měsícem a v tu chvíli jsem si uvědomila, že ho chci zpátky. Domluvili jsme se, že za mnou přijede tento měsíc, tak jsem mu koupila polštář, peřinu, vyvolala naše fotky, dala do rámečku a vystavila. A před týdnem mi řekl, že si někoho našel. Že už nechtěl být sám atd.
V tu chvíli se mi zbořil celý svět, on si totiž myslel, že už ho nemiluju a že se k sobě už nevrátíme, takže ho ani nenapadlo, že mi to je líto, že už někoho má. Teď si píšeme zprávy přes fb, napsala jsem mu tam všechno, že ho pořád miluju, že mám všude jeho fotky atd. Píše, ať fotky uklidím, ať se netrápím, že když ni píše on, tak je má taky vyndaný a že furt brečí, že na mě furt myslí, ale že je teď spokojenej, že ta holka s ním chce trávit každej den. Ale že mě furt miluje. To, že ke mně pořád něco cítím poznám i z toho, co mi píše. Je mi fakt děsně, nemůžu skoro jíst, pořád brečím, myslím na něj, každý den se mi o něm zdá, připadám si, že se zblázním. Nechci o něj přijít a chci ho zpátky, ale to už asi nepůjde

1. noc jsem probrečela a pak jsem si doma dělala svoje koncerty Pussycat dolls - http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/pussycat-do lls/hush-hush-54578 nevím proč, ale hodně mi to pomáhalo běhat po bytě a zpívat si jak ho nepotčřebuju Hodně mi to zvedlo náladu a když pak přišeljenom na chvilku a viděl, že já se bez problému usmívám a mám to na háku, měl slzy v očích a vrátili jsme se k sobě..

Reaguji na partyanimal:

Nezlob se, ale tvůj přítel neboli ex přítel si s tebou nehezky hraje.Jsi citlivá a bohužel velmi zamilovaná.Sama se si mu vyznala ze svých citů k jeho osobě a jeho reakce byla dost jasná nemyslíš.Pokud ti mohu poradit tak se od něho odstřihni a nevolej mu, nepiš mu a ukaž mu, že nemáš vždycky kdy chce on čas.Tak pro něho budeš vzácnější a nedostupná, ale takhle o tebe nemusí bojovat a ví, když mu to s tou slečnou nevyjde tak ty jsi stále v očekávání.Je to můj názor a pohled na život, který jsem prožila, ale rozhodnout se jak si to uzpůsobíš musíš sama.

Nikdy jsem si nemyslela,že sem budu psát takyasi to bude strašně zmatené a nebude to dávat smysl,ale náš vztah byl hodně zamotaný a já to ze sebe potřebuju dostat..
S B. jsme spolužáci,chodili jsme spolu od prváku až doted,do čtvrťáku. Je to takový trochu mamánek,občas moc rozmazlený,ale myslím,že se za ty tři roky se mnou dost změnil k lepšímu.. Loni v únoru se se mnou rozešel, prý už mě nemiluje a ten vztah ho spíš svazuje,protože s ním chci trávit víc času než on se mnou.. Jenže protože jsme byli spolužáci,byli jsme neustále v kontaktu,máme spoustu společných známých a on se mi po pár dnech přiznal,že už druhý den toho rozchodu litoval.. Chyba byla asi v tom,že sme ten kontakt prostě neutnuli,nepřestali si psát sms a mluvit spolu.. Taky jsem ho možná částečně uprosila.. No každopádně jsme byli spolu až do včerejška.. Poslední dobou to moc neklapalo,hádali jsme se a byli na sebe hnusní..
Nejvíc mi na něm vadí,že se nedokáže domluvit..že se všechno točí kolem jeho rodičů a všechno se jim musí podřizovat.. Jsem asi sobec,ale vadí mi,.že musí jezdit s mámou nakupovat a že jí furt musí někde dělat garde nebo taxikáře..Vadí mi,že se prostě se mnou nedokáže domluvit,že třeba v sobotu mezi druhou a třetí se sejdeme a tak to prostě bude..vadí mi,že všechno záleží na domluvě u nich(která ale většinou není žádná,nebo je na poslední chvíli..)..
V pátek jsme se pohádali (on dostal ze závěrečnýho testu 4 a já 1,takže byl nesnesitelnej,protivnej a obtěžovalo ho na mě 10minut počkat..). Nesnášim tu jeho ješitnost,že mi nemůže úspěch přát,ale musí ho kazit svou blbou náladou.. Vadí mi,že se chová jako ješitnej sebestřednej sobec někdy.. No každopádně celej pátek se neozval,v sobotu sem se s ním chtěla sejít a nějak ten vztah vyřešit.. jenže on musel jet s matinkou na nákup a nebyl schopnej se jí zeptat,kdy tam teda jako pojedou.. Místo,aby mi jako normální člověk zvedl telefon,tak mi to neustále típal, popřípadě si ho vypnul na chvíli a pak zase zapnul..mně tohle teda opravdu nepřijde jako chování dospělýho chlapa.. takže jsem se naštvala,sedla na autobus a jela za ním.. když jsem byla jen kousek od jeho domova,tak mi napsal,že ale tedko jedou na ten nákup,tak mu říkám:fajn,já tam na vás počkám, dám si zatím kafe a pak si někam půjdem sednout spolu.. Měl být hotovej po čtvrtej,ale jejich slavnej nákup se protáhl do 5,takže jsem jak idiot seděla skoro dvě hodiny v kavárně.. Vlastně ani nevím,proč sem se nezvedla a neodešla..Každopádně pak jsme se zase poštěkali a já dostala kopačky..
A ted je mi mizerně.. včerejší večer jsem probrečela,ale zároven jsem na něj byla strašně naštvaná,jak se ke mně choval a co mi udělal..:-/dnešek jsem jakž takž přestála,ale asi furt doufám v to,že si to vyříkáme a vrátíme se k sobě..Měli jsme naplánovanou budoucnost, VŠ v Praze, dovolenou v létě..:-/a ted mám na krku parádní depresi a maturitu, ke který nejsem schopná se samým smutkem připravovat..
Je mi prostě příšerně,když si představím,že už k němu nikdy nepojedu,že spolu nezajdem na víno nebo do kina,že spolu nepojedem na výlet do Prahy nebo na Šumavu..

Omlouvám se za ten sloh a zmatenost,ale docela mi pomohlo se vypsat..

To já teda taky ne..ale přesto je to tady. S přítelem jsme se rozešli před 17 dny po 4 letech. Měli jsme poslední dobou trochu problémy, já přešla v posledním ročníků magisterskýho na dálkový, abych mohla pracovat, protože jsme se sestěhovali dohromady a já musela z něčeho žít, v práci to ale moc nevyšlo a já nakonec skončila. Začala jsem si přivydělávat výukou angličtiny, takže jsem hodně času trávila doma a tam asi začaly naše problémy. Přítel byl hodně pracovně vytížený, do toho ještě také chodil do školy a tak jsme se potkávali akorát večer doma. A to byl asi kámen úrazu, já čekala celý den doma, až se vrátí, abysme mohli být chvíli spolu, úplně jsem zapomněla na sebe a začala žít jeho život..pak jsem byla otrávená, když jsem být neměla, on byl časově dost mimo, hádali jsme se kvůli maličkostem, jako že mi doma vůbec nepomáhal a tak podobně..prostě kraviny, úplný.
No nakonec jsme se asi dost odcizili, přítel se přestal těšit domů a dospělo to do stádia, kdy se ve škole začal scházet s jinou holkou, mě teda tvrdil, že pouze kamarádsky, ale když jsem na něj jednou uhodila, tak mi řekl, že by si s takovou holkou dokázal představit život.
No a tečka za naším vztahem byla, když jsem z jeho FB (vím, nedělá se to, ale já tušila, že se něco děje) zjistila, že se vyspal s jinou. Žádný vztah, prostě náhodnej sex v cizím městě na jedný párty.
Rve mi to srdce a momentálně jsem dost na dně. A nejhorší je, že bych chtěla, aby se to zase všechno spravilo, i když je to dost hloupý.
Jinak si myslím, že ho dost ovlivnil jeho nejlepší kamarád, který se po delší době vrátil ze zahraničí, samozřejmě nezadaný a začal si tu velice užívat života, samozřejmě pokaždé s nějakou jinou a přítel se nechal ovlivnit, či mu záviděl, netuším.
Díky za přečtení, musela jsem se někde vypsat, diskuzi jsem přečetla celou, takže vím, že nejsem jediná a že čas vše vyléčí..

Reaguji na KlaraPla: To je mi moc líto. Přeju Ti, abys to zvládla. Věnuj se teď sama sobě. Bydlíte stále spolu, nebo jsi se odstěhovala?

Tak byt je naštěstí můj, takže se odstěhoval přítel. Zítra si má přijít pro poslední věci. Snažím se chovat tak, jak tu bylo již tisíckrát zmíněno, tudíž mu nevolám, nepíšu, pouze se ozvu, pokud potřebuju vyřešit něco provozního. Ale láme mi to srdce a pořád doufám, že si uvědomí, co se teď děje, že to může být opravdový konec a začne o tom alespoň přemýšlet. Vím, že chlapi nesnáší řešení a pitvání, proto se ho nehodlám zítra vůbec na nic ptát či s ním něco řešit. Budu jen milá a příjemná, žádná hysterka.

To je moc dobře.

Schvaluju. Určitě dej pak vědět, jaké to bylo. Přeju hlavně pevné nervy.

To myslíš vážně? Chlap, který tě podvedl si nezaslouží, abys na něj byl milá. Naopak bys měla být úplně maximálně odměřená. Já bych s ním nepromluvila ani slovo, jen bych mu vrazila do ruky věci v pytli na odpadky (ano, naházela bych mu to do pytle, co se dává do koše, protože pro něj je škoda i igelitky z Tesca). Pokud se na něj budeš usmívat, tak si bude myslet, že jsi padlá na hlavu.

No vidíš a já třeba taková nejsem, jo pos.ral to a proto to skončilo, ale nebudu se k němu takhle chovat. Přeci jenom jsme jednou dospělý, ať se stydí on sám za sebe, jak se choval a co udělal, ale já se budu chovat tak jak jsem zvyklá a nebudu si na něm cokoliv vylívat, už to nemám zapotřebí. Vzhledem k tomu, že se potkáváme i pracovně, bych s ním ráda fungovala na nějaký normální lidský úrovni.