Samostatné bydlení po rozchodu - jak jste to zvládli

Ahoj,

tak u mě to bylo trochu podobné.Sice jsem ihned po rozchodu s přítelem nezačala bydlet sama,ale odstěhovala jsem se na druhý konec republiky k prarodičům.
S babičkou se ale v klidu žít nedalo a tak jsem se po pěti měsících přestěhovala do garsonky.No finančně to žádná velká sláva nebyla.
Záleží na tom,kolik bereš a jak vysoký nájem platíš.Mě zezačátku po zaplacení nájmu a energií zůstávaly necelé tři tisíce na jídlo a ostatní potřeby.Z Prahy nejsem a přivýdělek se sháněl těžko.Sem tam nějaká brigáda v podobě inventury v Tescu nebo Kauflandu.
Postupem času jsem začala vydělávat víc peněz a šlo to v pohodě.Po nějaké době jsem si našla přítele se kterým se stěhujeme do pronajatého domku.Ale to už je jiná kapitola
Jinak co se týče samoty,tak ta mi nevadila.Byla jsem ráda,že mám klid.Hodně jsem četla,malovala na hedvábí,šila..Prostě věnovala se svým koníčkům.Když jsem se cítila sama,tak jsem si jako kulisu pustila rádio a nebo televizi.Občas jsem zašla se známou na vínko a tak.Zvládnout se to dáDržím palečky ať tě to brzy přebolí

Taky jsem zůstala v bytě sama, finančně to naštěstí moc řešit nemusím, protože byt je můj, ale ta samota ze začátku byla dost děsivá.
Navíc mám ještě tu nevýhodu, že mám těsně před státnice a tak jsem hodně doma a musím se učit. Práci nemám. Takže bývají i dny, kdy s nikým ani nepromluvím a to je pak teprve očista
Ale jak se všeobecně radí, zabavit se svýma koníčkama, najít si i třeba nějaké nové a hlavně být ráda sama se sebou. A časem určitě přijde někdo nový

No, bude to náročné... Sice dělám asistentku ředitele, ale ve školství - tabulky...takže finance nic moc Budu na tom možná podobně. Ale ještě chodím brigádně hlídat děti už 4 roky, takže alespoň to A uvidíme, třeba se ještě něco naskytne... Ale bojím se. Už žádné kupování oblečení atd...No jo, co se dá dělat Ale cenu garsonky mám docela dobrou na Prahu 6.500,- Kč nájem, 450,- Kč služby za osobu (voda a popelnice) no a pak elektrika a plyn...Jenže do toho ještě životní pojištění, penzijní a paušál ...ach jo

jéé, tak to je prima

Televizi si musím koupit ale koníčky mám podobné co se týče tvorby i ráda maluji, tančím...ono se to nějak bude muset zvládnout.

Jinak děkuji, bolí to...ale co mě nezabije, to mě posílí

toho se bojím, jak čert kříže...jsem hrozný depkař...znamení ryba nóó, takže vše řeším.

Jinak přeji moc a moc štěstí ke státnicím a neboj, to zvládneš!! JSME ŽENSKÝ, SNESEME TOHO VÍC

To jsem měla také tak.Před tím jsem byla zvyklá,že jsem si mohla koupit co jsem chtěla,protože bývalý partner byl celkem při penězích,ale zase na druhou stranu když jsem začala žít sama a podařilo se mi i přes ten nedostatek peněz něco málo našetřit a třeba si i něco na sebe koupit,tak to pak byla velká radostZačneš být na sebe pyšná,jak to všechno zvládáš.Teď už naštěstí nemusím obracet každou korunu,ale taky nejsme zrovna boháči.Klasický průměr.Máme na poplatky,na dobré jídlo,sem tam něco na sebe a třeba nějaký výletPopravdě jsem teď nejspokojenější za celý svůj život a věřím,že i ty budeš,protože jak sama říkáš "co mě nezabije,to mě posílí".Tak za půl roku,za rok si to odbolíš,budeš se na to dívat jinak a určitě se ten pravý najde

To se tak kráááásně čte Moc ti to přeji...mám z toho radost

Jojo, už jsem si řekla, že nechci být na žádném chlapovi závislá. Ne a ne. Byl o 7 let starší a myslel si, že mě bude vychovávat. Už opravdu ne... Nějak to vymyslím Mám spoustu věcí, které nenosím...tak teď mám možnost začít A říkám si, že nejsem žádná hloupá holka a nějak se tím prokoušu...

Jinak mi vztah s tímto přítelem docela srazil sebevědomí...Doufám, že ho získám zase zpět...

Mám pocit jak kdybych viděla sebe před dvěma lety....Ten můj bývalý byl starší o 11 let a ÚPLNĚ to samé.Sebevědomí jsem po rozchodu neměla žádné a až později mi taky došlo,že mě neustále vychovával a předělával k obrazu svému.

Opravdu? Koukám, že to máme podobné...respektive ty už si si tím prošla Bylo to jasné už na začátku, kdy mě přemluvil k ostříhání vlasů - prkotina, ale mělo mě to trknout, to byl totiž začátek všeho...Nikdy se nebudu kvuli chlapovi předělávat, musí mě mít rád takovou jaká jsem...a hotovo

Nejhorší na tom všem byl včera ten rozhovor. Když jsem mu řekla konečný verdikt, vůbec to nečekal. A já si myslela, že mě začne přemlouvat, bude mu to líto...nic...řekl mi, že když je to mé rozhodnutí, ať jdu...a musím říct, že je to asi moje nejlepší rozhodnutí, které jsem v poslední době udělala. I když to bolí, je mi lépe...

Tak něco podobného jsem také prožila Přítel o 12 let starší, také mě neustále převychovával atd Odešla jsem od něho.
Koupila jsem si byt, naštěstí jsem na něj nebyla finančně závislá, měla jsem své peníze Musím říct, že mi ta samota velice pomohla, uspořádat si myšlenky a tak. Získala jsem ztracené sebevědomí Jsem spokojená

Holky, já doufám, že to tak opravdu bude. Já se té samoty bojím. Mám hrozně dobrý vztah se sestrou, kterou jsem měla přes silnici a teď bude 30 km daleko Ale známé tady v Praze mám A i kolegyně z práce, s kterými už plánujeme spoustu věcí...ale přeci jen...je to strach z neznáma..to je jasné...Ono to přejde

Reaguji na Romčula: Jééé,úplně přesně Romi...U mě to nebyly vlasy,ale styl oblékání.Byla jsem zvyklá chodit tak nějak "nasportovno" a bývalý přítel zase vyžadoval sáčka,lodičky,šatičky,sukýnky a pokud možno značkové,aby bylo vidět,že na to máme.On jako pan podnikatel přece musí mít vedle sebe někoho reprezentativníhoA taky mě to tenkrát netrklo.No a ten náš rozchod byl teda mnohem horší a bouřlivější než u vás.krom toho já ještě přišla i o hodně peněz,takže jsi na tom asi lépePočkej až to trochu přebolí,to dostaneš takový ten zdravý vztek a řekneš si,že to byl hrozný de*bilJiné označení mě pro něj nenapadá,protože neprojevil žádné emoce,když jsi odcházela.

Naprostý souhlas!

Ono je to těžké, člověk má růžové brýle a spoustu věcí nevidí (nebo nechce vidět) a když se z toho růžového kolotoče vzpamatujeme, zjistíme, že jsme jiní...a třeba i takový, jako by nikdy nikdo nečekal...Okolí (teda kromě našich, kteří ho mají za skvělého) mi fandí a jsou při mě...oni totiž moji přátelé už hned na začátku nechápali, proč s ním jsem...

Tak to je šílenéééé...bože...

Taky si myslím, že ti samota pomůže! U mě je bohužel zase finanční problém.