Samostatné bydlení po rozchodu - jak jste to zvládli

Reaguji na Nikkys: Je mi to jasný, že je člověku mizerně, je lítostivej, je to klišé, ale bude líp, opravdu.
Ale pokud nedoděláš školu, bude ti ještě hůř!
Byt je tvůj nebo váš nebo jste v nájmu? Po státnicích můžeš řešit bydlení, abys nemusela zůstávat v bytě, kde ti ho všechno připomíná. Ale teď mysli hlavně na sebe.
Něco podobného se stalo kamarádce, taky přítel odešel 14 dní před státnicemi, musela se tomu postavit a udělala to. Zvládneš to i ty! A ono tě to zas někam posune.
Pokud ti ublížil, nechtěl s tebou být, nestál za to.

Holky, v pátek jsem to dle plánu utnula, vyřešila poslední stěhování věcí. On jakoby nic, ptal se mě, co budeme dneska dělat a já mu odpověděla, že my dva spolu už nic, že takhle to nechci, takhle to nejde a nikam to nevede, že nechci být v kontaktu a s brekem jsem odešla. V pátek večer jsem odolala ještě smskám a odepisovala, ať už to nechá, že to prostě nejde...

Jenže ono to tak jednoduchý ještě nebude. V sobotu nad ránem přišel z pokeru, že nechápe, proč ho opouštím a jak to, že si jako nevážím peněz, který z pokeru přinese. Protože z těch peněz nic nemám, nic z nich ani nechci, jsou to jeho peníze a protože poker mi bere prostě jeho a to, že bysme spolu přes den mohli normálně fungovat a mít se fajn... Prostě jsme mu řekla, že za tohle na něj hrdá bejt nemůžu, že mi to nejde. Pak samozřejmě celý dva dny prospal, bez ozvání, bez zájmu... kdyz jsem si šla zacvičit a nezvedala mu telefon, když mi volal, uražene psal, ať se nestavuju, že už něco má a že to tak asi má být...

Zlatě, že bydlím sama a ve svým. Tohle už jiný nebude... Nevím, kde bere tu jistotu, že si z něj sednu na p*rdel, zvlášť když se nijak nesnaží nebo něco nemění. Nevím, kde ve mě se bere ta nejistota, že tohle není on, na co jako furt čekám. Oslavovali jsme jeho úspěch v práci, krásně jsme si pokecali, bylo to moc příjemný a já podvědomě měla celou dobu strach, že se přepije a půjde na poker, že to zase všechno zkazí. A taky že jo – neskončil se mnou v posteli, ale na pokeru do rána ve všední den. Co to má jako bejt? Tak co do p*rdele chce teda? Já mít jeho sebevědomí a bejt tak sobecká...

Jo jo, až potkám toho pravýho, co za to teprve bude stát, tak si vážně budu klepat na čelo, proč jsem se tohohle tak držela a tolik tomu věřila a doufala... Jenže ten pravej tu ještě není a já se v tom topím. Když to ale neutnu, tomu pravýmu se ale neotevřu a mohl by mi taky utýct kvůli tomuhle, kterej mě zbytečně drží...

Kočko, vydrž... Moc to bolí a rána jsou ještě horší než večery, zvlášť když ti ho v tom bytě všechno připomíná... Ale chce to vážně ten čas, i když je to pro tebe teď nepředstavitelný...

Polož se do učení, zaměstnej si myšlenky a až je vítězoslavně uděláš, bude to skvělej úspěch, že jsi to zvládla i v tomhle srabu a budeš na sebe moc hrdá!

Víš kde? Viz tady:

Dorro, protože si z něj pořád na zadek sedáš a v něco doufáš.

Ano, je to bohužel přesně takhle, máš pravdu. Jak z toho ven? Nesedat si na p*rdel a už konečně přestat doufat, že se něco změní...

Vždyť Ty si protiřečíš a jsi sama proti sobě. Tak buď ten kontakt utneš a to opravdu znamená se vším všudy a nebo se s ním budeš dál scházet a pořád ho budeš řešit a on bude vědět, že Tě má pořád v hrsti. Vůbec nechápu, jak za Tebou mohl ráno přijít? Tys mu jako otevřela? A co znamená tohle? [cituji=Dorra]neskončil se mnou v posteli[/cituji
Holka, já Ti vážně nerozumím. Chápu, že je rozchod těžký, ale byla jsi to Ty, kdo odešel, tak proč teď se sebou necháš takhle manipulovat? Proč s ním chceš spát? Proč se s ním scházíš? Takhle se v tom budeš plácat o to dýl. Už to tu bylo zmiňováno několikrát, ale opravdu bych Ti doporučila přečíst si Proč muži milují potvory. Potvora je sebevědomá a hrdá žena, která neskáče tak, jak chlap píská, zná svou cenu a nenechá se chlapem diktovat, co má dělat, nenechá se jím v noci budit, že on má zrovna náladu se s ní vidět.

Holky, jsem tu jen v rychlosti..Omlouvám se, že sem píšu takhle pozdě, ale v novém bytě nemám ještě pořešený internet a v práci nebyl čas sem juknout. Až budu mít chvilku, tak Vám sem napíšu co a jak. V rychlosti jen zatím mohu říci, že jsem to zvládla...odpoutala jsem se od něj a je mi kráááááááááááááááááááááááááásně. Jsem sama a spokojená. Přestěhovaná...jen ještě drobnosti, ale to budu řešit za týden, kdy bude na dovolené..takže ho už vůbec nevídám...je to prima Pak písnu podrobnosti, teď musím zase letět...
Ostatním co sem píší, přeji hodně sil To zvládnete

Reaguji na Dorra: Pak ti písnu SZ, neboj, myslím na tebe

Velmi doporučuji, měla jsem jí přečtenou skoro za 2 dny Fakt holkám ta knížka otevře oči...Takže šup do čtení Ať jsme všichni potvory...ukážem těm chlapům za co stojíme, ne?

To si tu knížku musím taky pořídit jak to tak čtu. Jinak Vás chci všechny podpořit ať to odpoutání se od ne toho pravého zvládnete a je Vám lépe. On se jednou ten pravý objeví největším lékem je čas.

To je bomba, velká gratulace! Jsi šikulka

Ty to taky zvládneš, neboj

Víš, tohle přesně je o tom, že se nezměnil. Ze svého okolí sice neznám nikoho, kdo by hrál poker...ale myslím si, že je to závislost. Jako automaty. Jednou vyhraje, jednou prohraje...a když je zrovna dobře, tak přijde? To snad nééé?

Víš, ono je to těžké, Dorra má prostě v srdci nepořádek. Má toho člověka ráda, ale na druhou stranu zase ví, že se k ní chová špatně a proto odešla. První krok udělala, te druhý zvládne taky. Že mám pravdu Dorro? Já ti držím palečky. Jen ty sama si musíš uvědomit, že ten chlap nestojí za nic. Napiš si na papír klady a zápory a budeš sama vidět, že těch záporných věcí je víc.

Já to měla těžké s odchodem. Ještě pořád mám. Rodina stojí za mým ex a mě skoro zavrhuje...přitom s ním nežili, nevěděli jaké to je...Hrozný..fakt nepřeji nikomu. No, dokonce mi v týdnu volala i tchýně...ať prej se pro něco stavim - On to prostě své matce neřekl, že jsem se odstěhovala. Myslí si, že přicupitám..je naivní...Fakt hrozný. Každopádně se nevídáme a je to prima. Jsem paní svého času a života. Mohu se roztahovat v posteli, po práci si lehnout na pohovku a číst si - bez připomínek, co bude k večeři...atd. je to úžasné.

Reaguji na Dorra:
Važ si sama sebe a už jen kvůli sobě ho nech jít. Bez něho ti bud lépe, věř mi...Jsi statečná a šikovná a hlavně sebevědomá holka, která si musí vážit sama sebe

To je správnej přístup - těšit se z rozchodu, žes udělala správně a že se ti ulevilo! Samostatnému bydlení po rozchodu 3x zdar! Klobouk dolů, Romčule, dokázala jsi to

Děkuju, definitivní konec mi bude ještě chvilku trvat...

Jo, aspoň se zaaretuju, jdu na to...

Bojím se odstěhovt a bydlet sama, protože i když sme třeba bydleli spolu a jel n atýden pracovně pryč neměli sme psa, tk já neměla ani důvod vylézt z postele. celý den v pyžamu v posteli s tv a noťasem, skoro bez jídla. nemáte to některá tak? je fakt, že sem bydlela v novým městě bez známých, ale stejně. jak sem sama, tak úplně rezignuju a co potom ten stav po rozchodu k tomu?

Reaguji na Nikki1988: taky jsem to takhle občas měla. I pár dnů bez rozchodu jsem byla jen doma, neměla jsem ani náladu vylézt z postele a převlíknout se z pyžama. Ale pak mi došlo, že to není život. Že on mě na kolena nedostane. A i když mi nebylo hej, tak jsem se přemohla a zašla do knihovny, na návštěvu ke kamarádkám, na nákup. I když jsem měla asi dost otrávený výraz ale postupem času sjem začala zjišťovat jak je ten svět pěkný, velký a že toho musím ještě hodně zažít. přehodnotila jsem své priority a dala si cíle, kterých chci dosáhnout. Tak ti radím, upni se k něčemu, co ti dává nějaký smysl života, najdi si ten cíl a jdi si za ním A třeba tě to samotnou po chvíli přestane bavit být jen doma zavřená, se svými myšlenkami, bez okolního světa a života. Hlavně žádný strachy