Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Když bylo opravdu zle, učila jsem se verše nazpamět. Zdá se to jako blbost, ale tím se zabavíš, krásně si smutníš a těžíš z toho celý život. Mně to pomohlo.

"Láska je strašně bohatá, láska, tá všetko sľúbi.
No ten, čo ľúbil, sklamal sa, a ten, čo sklamal, ľúbi.
Prach dlhých smutných letných dní na staré lístie padá,
spoznala príliš neskoro, ako ho mala rada".

Tak můžu pokračovat hodinu.

A další věc so mi pomáhá- běh. Za antidepresivní účinek ručím.

Pa Maria

Já jsem celou noc brečela a přemýšlela za jak dlouho to přejde - skoro po 10 letech. Pak jsem zjistila, že má jinou a už jsem byla jenom vzteky bez sebe. Za 2 měsíce jsem byla v pohodě, ale nikdo mi nevěřil Za další měsíc jsem chodila s nastávajícím.

Hlavně si ho neideaizuj!!!

...jop..to je pravda.....ale jak se zbavit toho pocitu, ze nikdo neni jako on? Toho srovnavani kazdeho kluka s nim....pak mi uz zbytek rande pripada uplne neprirozeny, jakobych tam s tim clovekem ani nesedela ja....navic kdyz clovek neni zrovna nejaky extrovert ktery navazuje znamosti na "prvni pozdraveni" a ma tolik kamaradu ze by je ani nespocital...

Martina77

Muzu se te zeptat kolik ti pls je? resp. kolik ti bylo kdyz si se s timhle citovanym rozesla?

no par takovych basni....a skocila bych z balkonu.

sport, prace a nemit ani chvilku na premysleni.

Proč zbavit.
Podle mně je milostné hoře povinná disciplína.

"I went to the doctor and he told me: go out and have fun. But he´s a fool. Cos nothing compares nothing compares to You. "
Nemůžu si vzpomenout kdo tuto písničku zpívá, ale je hezká....

Marťa85
Marťo, jestli je 85 u Tvého jména rok narození, jsi mladá a ten pravý na Tebe teprve čeká. Ale naprosto tě chápu, přesně v tomto věku jsem se také rozešla se svou životní láskou a měla jsem pocit, že nikdo lepší už přijít nemůže. 2 roky jsem pak byla sama a užívala si to, pak jsem se seznámila se svým mužem a je určitě minimálně stejně super jako ten bývalý. A hlavně co je rozhodující, teď je to přesně 10 let co jsme se rozešli a já tuhle měla tu čest se s ním sejít, děkovala jsem bohu, že mi ho nenechal na krku Takže hlavu vzhůru. Máš vyřešenou minulost a může přijít něco nového. A jak se říká.............. co Tě nezabije to tě posílí!

nebylo by normální kdyby se člověk oklepal a šel dál bez pocitu smutku, osamělosti, toho že ho v životě už nic tak krásnýho jako dosud prožíval nečeká... to chce prostě jen čas.. a mně samozřejmě také pomáhala práce a sport.. úplně se vybít v posilovně, aby fyzická vyčerpanost přehlušila tu emocionální...

ANO. Té se zbavit nelze, před svými pocity utíkat nelze, vždycky si nás zase najdou a budou v nás stále, dokud se s nimi nevypořádáme...
NE. Ponořovat se do smutku, tím se do něj člověk dostává hlouběji a hlouběji, a je z toho deprese jako hrom....

A jak se milostného hoře zbavuji já? Jak se vypořádávám s rozchodem já? Nijak, protože mě to nejde. Před 12 lety jsem se rozvedla, ale srdce mě bolí stále. Před 5 lety jsem se zklamala znovu a rána v srdci ještě nepřebolela. Je to ve mě stále. Asi jsem nějaký extrémní případ citlivého člověka, ale já se s tím prostě vypořádat neumím.
Tak co s tím, přemýšlela jsem. A říkala si, nic s tím. City se nedají nějak přemáhat, ty existují a samy mi řeknou, kdy přebolí.

Takže moje rada je: nic netlačit. Nečinit si žádné násilí. Ale je pravda, že procházky a relaxace v přírodě obrovsky pomáhá.

Ale poradí někdo mě, jak je to možné, že mi trvá tak extrémně dlouhou dobu zapomenout na bolest z rozchodu? Když jiná žena si za 3 měsíce najde jiného???

slunce 1969
To je Sinéad O'Connor.
Nad tou písničkou jsem si jeden čas vybrečela oči málem do krvava, takže to vím bezpečně.
A mně pomáhá cvičení a fyzická námaha vůbec. Když mě kopnul do zadku kluk, kterého jsem hodně milovala, tak jsem chodila cvičit, div jsem se nestrhala, běhala jsem, i když běh nesnáším, a tak podobně. Večer jsem padala na hubu a konečně jsem usnula, prostě proto, že tělo nemohlo dál.
A ta postava, jakou jsem navíc pak měla!

Nepaušalizovala bych, trvá mi to roky.

od Princeho teda on je autorem, napsal to pro ní a pak to to sám přezpíval a myslím, že lépe... i když je to samozřejmě věc vkusu.

slunce

Já jsem zas všecku bolest a lítost vybrečela....prostě pouštěla jsem si tu nejvíc depresivní muziku, popíjela čaj a vytahovala balíčky papírových kapesníků. To byste nevěřily, jak obrovité to byly slzy. Ráno jsem měla tak napuchlé oči, že tak v poledne jsem dobře viděla...no a tak na třetí den se začala ta nálada lepšit.... prostě už jsem to nějak rozcházela...Ale jak mě to draplo, tak by mě nikdo nikam nevytáhl, protože jsem musela být sama a pořvat si svou dávku.....to se mně ulevilo.

janis