Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Díky holky za vaše příběhy.. já vim, že neni jedinej na světě, i když v tuhle chvíli mi to tak přijde... ještě že existuje aspon tahle diskuze, člověk vidí, že neni sám, koho to potkalo

Zvonečku,
to je zvláštní, že to píšeš. Ty verše napsal Miroslav Válek a jeho žena skočila z okna, možná z balkónu...
M.

naprosto jsi to vystihla

Leo: to jsem ráda, že nejsem sama a že to takto hodně prožívá i více lidí... Asi to nejde nijak uspěchávat...
Cítíváš někdy taky takovou lítost jako já?

Díky za radu, zkusím to. Pustím si Chopina a zkusím se ponořit. Ale asi to taky nejde přehánět, ne?

Marťo, mě strašně moc pomáhalo nebýt sama, být pořád někde v kolektivu, s partou, vím, že kamarádky se u mě střídaly tak jak mohly, hlavně zezačátku. Vrátit se k tomu, co jsi dělala předtím, než jsi po poznala, koníčky, který jsi třeba kvůli němu strkala do pozadí a tak.

sheila

Vidíš a já zas potřebovala být tak 2-3 dny absolutně sama, nejlépe pátek - neděle.

Slunce, přišla jsem tak na chuť Dvořákovi, Bethovenovi, Vivaldimu.......toho je holka...tam jsem se nějak našla....

janis

a já když byla sama, tak jsem byla úplně šílená,
potřebovala jsem se z toho někomu vykecat a zároveň vybrečet, být s někým, i když jsem pořád dokolečka mlela to samý a začínalo to slovem "proč"

Teď už ani tolik ne, spíš mám záchvaty vzteku na sebe samotnou, že jsem to nepoznala dřív či že jsem ztrácela čas. Nicméně představa, že bych to měla prožít znova..ne, díky. Asi nejsem na další vztah připravená.

Vidíš, já zas potřebovala být sama a nemluvit o tom. Ani teď po takové době o tom nechci mluvit.

Možná to je kámen úrazu

No právě...to proč, proč je úplně k ničemu.
To se potom postavíš do role chudáka, kterému někdo ubližuje.... a lituješ se a lituješ. S tím se ale nikam nedojde...prostě jsem si řekla - proto - a bulila a bulila.....až se vybulila.....no ono teda ta podívaná na mě druhý den byla někdy dost zdrcující, ještě k tomu mě vždycky druhý den bolela palice, takže až třetí den jsem byla k použití...to jsem si řekla - a to už teda stačíííííí.....janis

Moje babička dycky říkávala, že bolest se musí dostat ven....tohle je furt lepší, než když je někdo zraněný a trpí a je hnusný na své okolí, to jsou pak ty urýpaný, nepřejícný baby....

Marťa85
...vish ja sem v tom ted taky cerstve...pritel se se mnou rozesel vcera...po 7 letech chozeni...byl muj prvni a ja jeho....a rozchazel se se mnou tim stylem, ze mi rekl, ze si se mnou dokazal predstavit zbytek zivota o to vic to boli

mně pomáhalo se vykecat,mluvila jsem o tom s kde kým - ale svým rodičům jsem to nebyla schopná říct ani po třech měsících...(problém byl,že jsme spolu po rozchodu stále bydleli..). Zároveň ale mi nebylo dobře mezi hodně lidmi, byla jsem nejradši sama a poslouchala smutné songy nebo chodila cvičit..pravidelně když mě kamarádi vytáhli na akci, tak jsem se tak v polovině večera rozbrečela make-up nemake-up a strašně mě štvalo,že nejsem sama doma,kde bych se mohla zaobírat v klidu tím svými pocity..jakž takž jsem se ze svého osudového rozchodu dostala asi až po půl roce..

Ja jsem se nekolik let nazpet trapila ve vztahu... neni to totez, ale boli to stejne. Potrebovala jsem odejit, ale neslo to, proste jsem ho velmi chtela a on me velmi trapil... co mi pomohlo: brzke vstavani, sledovani vychodu slunce, pak nakup, do prace /do pozde /, vecere s kamarady, kolegy, proste s kymkoliv..., beh nebo brusle, uplne vycerpana do postele a tam cist. Cetla jsem veci od Hellingera, nejlepsi je Skrytá symetrie lásky, literaturu taoistickou a knizky od jedne estonske lecitelky, ktera na priklade mnoha a mnoha rozboru pomaha pochopit ze cloveku se deje jen to co si sam preje. Velmi mi toto pomohlo. Pochopila jsem svoji i byvaleho motivaci ve vztahu, strachy, duvody jednani. Ziskala jsem nadhled a mohla odejit. Prestala jsem citit nutkavou potrebu "byt s nim" a najednou jsem ho videla v jinem svetle a mohla mu odpustit a jit... Ja mam pocit, ze pokud clovek citi v srdci zast, tak ho to porad boli a boli... Je treba odpustit, pochopit a tim ziskat svobodu. V dobach nejhorsiho zoufalstvi jsem si rekla ze tim sportem a "zabijenim casu" jen utikam a zacala jsem chodit do prirody a koukala na jeji krasy, cvicila tai-chi nebo se jen toulala mestem a koukala na lidi. Hodne jsem pritom premyslela o sobe, sve rodine, svych motivacich, meditovala. Clovek nema na sebe moc casu, je treba ho udelat a zacit se mit rada, vazit se, a chapat sama sebe. Pak ten druhy prestane byt az tak podstatny

To je mi líto... můžu se zeptat proč se s tebou rozešel, když by si s tebou dokázal představit zbytek života??

Petulaa, pekne kecal , promin, zni to drsne, ale nejak mi to z toho plyne...
Ale nechci aby to vyznelo bezcitne, je mi te rovnez velmi lito...