Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Martina77
..díky to zní...rozumne

ty jsi teda poradnej resic Cokoliv co ve skutecnosi nechces aby se ti stalo, tak se ti nestane, ani to nemusis dopredu resit

to neni vubec o chlapech, ale jen a jen o tobe. Co mas rada, jaka jsi, jake zazitky si prejes za zivot zazit... neni to o chlapech. Musis "dospet" sama za sebe, pak az ma prijit "ten pravy" a neboj, on urcite prijde, klidne i vic postupne, proste jak ty si budes prat

..ja vim jsem, to jsem cela ja ne ale vis jako ze me takova blbost strasne prekvapila...clovek si mysli ze neco chce...a kdyz to vidi u jinych tak se mu to hnusi :-/ hej nic, mazu spat...dik za rady snad zvladnu zkousky a z tohohle se nejak vyhrabu

...vyse jsi psala neco o knize nejake estonske lecitelky....mohla bys mi napsat prosim nazev? nebo aspon jeji jmeno?

Tahimi: Došla jsem i do stádia, kdy jsem dokázala odpustit (byla to fuška, uffff), nyní umím být sama se sebou šťastná, to všechno je v pohodě.
Jenže, pochopila jsem sama sebe a také pochopila všechny souvislosti. A jaksi se nedokážu dopracovat do stádia se s tím srovnat, píšete prostě se vše srovná, ale jak se to samo srovná?

musim to najit. Nemam je tu u sebe, jsou v praze. Jmenuje se neco jako Julie Velma, ale vyhledavac mi nic nehaze... tak nekde je mylka

asi to chce jeste trochu zapracovat Uvedu priklad. Me se sekaly zada, kdo zazil, vi co to je . A jednou byly sekly jen trochu - coz znamena boli, ale mohu chodit. A tak jsem sla po ulici a najednou me napadlo - a to prosim z niceho nic - ze ja vlastne mam strach z.... proto.... a proto.... a vlastne to vubec puvodne se strachem ani vzdalene souviset nemohlo. Uslysela jsem a ucitila 2 prasknuti v zadech a zada me najednou prestala bolet. Takze ten strach, co jsem tam mela usazenej, jsem odbourala tim ze jsem prisla na to ze se bojim. Coz bych si ale nikdy v zivote nepripustila, a ani zadny velky strach to nebyl, a pritom delal takovou neplechu... takovych pripadu mam vice. Napriklad uchylove. Potkavala jsem je vsude, porad me nekdo obtezoval, chtel nekam vylakat... proste schiza... a pak jsem si vybavila (v hypnoze) jednu vzpominku z detstvi... od te doby jsem ale uchyly vubec nepotkala... a to je uz let... Musi zapracovat podvedomi, neni to nic vedomeho, proto pisu ze "samo" Vedomim to ovlivnit proste nejde.

Uff to vypada ze tu pisu nejaka moudra... jsou to jen me zkusenosti a me vnimani sveta

tavimi

Hezky se to čte, ale nějak nechápu .... rozhodně jsem si nikdy "programově" nepřála někoho, kdo mi bude lhát, přehlížet mě nebo mě nečekaně, bez avíza opustí a přesto, stalo se. Programově jsem si samozřejmě přála (jako většina žen asi) nádherný, dlouhodobý vztah, plný důvěry a porozumění, bla, bla. No, nestalo se a ten "pravý" tedy rozhodně nepřišel. Chceš říct, že si za to vlastně může člověk sám? Zvláštní, ne?

Ta spisovatelka je lékařka a jmenuje se - Luule Viilma

Její knihy jsou vydány nakladatelstvím Alman

Zůstat anebo jít
Beze zla v sobě
Hřejivá naděje
Světlý ramen lásky
Bolest ve tvém srdci
V souznění se sebou
Odpuštění skutečné a zdánlivé
Duševní světlo

Jsou suprové. Jsou to takové ty knihy, ke kterým se člověk zas vrátí, protože ti to má vždycky co říct. Pokaždé ti to řekně něco, cos před tím nevnímala...asi je to samotným vnímáním člověka pokaždé o kousek dál...janis

Co vysíláme, dostáváme zpátky....většinou to tak je.

janis

A nebo taky ne .....

pumpkin

Hele, já věčně dostávám nandáno od svého bývalého přes děcka....nemůžu se pod tím zlomit a hořekovat...dřív jsem se litovala a propadala depce...k čemu to bylo...nic jiného mně nezbývá než že mu odpustím....možná je to nepochopitelné, ale takto jsem zjistila, že můžu normálně v pohodě existovat.
Je to nejlepší způsob.
Možná se odkloňuji od tématu, ale bolest jako bolest, v tomto případě je to furt partnerská bolest....

janis

pumpkin

janis to napsala krasne

i ja jsem mela vztah ve kterem jsem trpela kazdou minutu . Opravdu sileny a pritom jsem v nem byla dobrovolne, nikdo me nenutil... A zpetne, po tom co jsem si naucila rozumet (ted me neber za slovo, je to nepretrzita, prubezna prace), vim, ze jsem si presne takovy vztah podvedome prala. Samozrejme ze jsem si myslela ze ne!!!! Ze chci krasny, laskuplny vztah, plny stesti... opak byl pravdou. Potrebovala jsem tuto konkretni zkusenost abych se mentalne osamostatnila, abych se naucila byt sama a hlavne si verit (ja jsem byla ale presvedcena ze jsem samostatna emancipovana zena prece ) A "hroznemu" partnerovi jsem nakonec za tuto zkusenost vdecna. I on si resil svoje, proto se takto choval. Vzajemne jsme si doprali zkusenost a posunuli se dal... Neni ale pravidlem ze ta "zkusenost" prijde hned po rozchodu, obcas se veci "stupnuji" dokud clovek opravdu nema dost... bohuzel... Zkus si precist neco z tech knizek, treba ti to pomuze se lepe chapat a pak nebudes potrebovat "dostavat do cune" (fakt omlouvam se za ten vyraz, ale nenapada me jak to lepe napsat) abys pochopila sama sebe a mohla se dale rozvinout. Jen aby to nevyznivalo, jak mam vse vyporadane . Ted se potykam s zenskosti. Opravdu. Zacinam si uvedomovat (zatim jen na "mekkych" varovanich ze jsem malo "zenska"). Premyslim a chovam se vice jako chlap a neumim zit vlastni zenskou roli, a to jsem matka Na tomto ted pracuji... a jde to sakra tezce

dekuji!

tim neni ale myslena prima umera toho co vidis, protoze clovek ma pouze subjektivni, omezene vnimani, ovlivnene vlastnimi emocemi a ocekavanim. Ani ten druhy prece nechce ublizovat a pritom to takto vnimame... Je nutne pochopit "skutecne" motivace a teprve pak se namisto zdanlive nerovnice muze objevit rovnice

tavimi

Asi se neshodneme. Na rozdíl od mnoha žen, opravdu vím, co je to být sama, po "cune" jsem dostala bezpočtukrát a "šílené" vztahy si nepřeji a to ani podvědomne. Chyba bude asi ve "smůle". Hezky se to poslouchá od někoho, kdo má báječného partnera. Ale opravdu s Tebou nemohu souhlasit. I knih s touto tématikou jsem přečetla dost. Neříkáš mi nic nového, jen to u mě prostě nefunguje.......