Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Začni tam, že se přestaneš litovat a smutnit...ono to stejně nakonec přejde ve vztek, a ten vztek bys měla mít, za to, jak to mezi váma dopadlo.

Tvé situace je mi líto

bude to znít hrozně, ale trvalo mi to přes 4 roky, jasně, že jsem mezitím sem tam nějaký vztah měla, ale brala jsem to jen jako zábavu, asi jsem byla leckdy i mrcha, ale prostě srdíčko stávkovalo, už jsem myslela, že jsem s chlapama skončila na dobro , a láska přišla v momentě, kdy už jsem to vůbec nečekala Jo a kolem té svatby doporučuju někam odjet a nějak se zabavit, prostě snažit se na to nemyslet, já jsem si tehdy "lízala rány u moře", jela jsem s cestovkou úplně sama, byla tam super parta a byla to jedna z nejlepších dovolených

Je fakt, že tady na omlazení hrozně kňourám...prostě nechápu, že jsem na to nepřišla a zase jsem si naběhla...

Neumím si představit jet uplně sama, kord v tomhle stavu, bych se tam asi zabila Já teda na dovču pojedu, ale určitě s kamarádkou. Jeho svatba nevim kdy bude, přece jen se dozvěděl před 3 dny, že bude otec, ale doufám, že to ani nikdy nezjistím...i když asi jo.

Ahoj,tak se přidávám do klubu,včera jsme se s přítelem rozešli. Byl pro mě ten nejúžasnější chlap na světě. Důvod byl,že si není tím vztahem jistý a že nad tím přemýšlel,ale že to chce radši ukončit... Teď vůbec nevím co dál,kam se hnout,co dělat.. snažím se hodně pracovat,ale prostě pořád na něj musím myslet,nemám se ani komu vypovídat..

Všechno nám pověz, pokud ti to aspoň trochu uleví

Nikdy nedovol aby se někdo stal tvým vším, protože když ho ztratíš, nemáš nic.

Rozhodně mu nepiš a nech ho tak, chtěl to sám, tak má co chtěl mít. Určitě se mu to proleží v hlavě když o tobě nebude vědět a třeba si to rozmyslí...Rozhodně ho ale nekontaktuj a počkej co bude. Pokud nic, nedá se nic dělat, rozhodl se tak a v tvém případě bych se s tím snažila vyrovnat, zapomenout a nedoufat.

moc hezké - píšu si do citátů

Začni chodit ven s přítelkyněmi, kino, zábava atd. když tak si kup nějakou erotickou hračku, jako je vibrátor, no prostě zapomínej, jenom hlavně ať nejsi sama

Moc dobrá rada!

ten vibrátor mě pobavil... snažím se co nejvíc pracovat,bohužel nemám přátele se kterými bych mohla strávit čas.. takže jsem buď doma a nebo v práci. Samozřejmě doma to na mě padá

Ahojky, tak i já se přidávám do klubu opuštěných Sice jsem sama už od loňského podzimu, ale stále se z toho nemůžu dost. Třeba mi pomůže se tu vypsat. S přítelem jsem byla 4 roky, ale nešlo to už dál. Bohužel jsem kvůli němu přišla o veškeré sebevědomí a nedokážu ho získat zpět. Nedávno jsem potkala po několika letech kamaráda a myslela jsem, že přeskočila jiskra, že konečně budu jednou v životě šťastná. Bohužel z jeho strany to byl jen úlet. Prý chce "být sám". Každý mi říká, jak jsem pěkná a hodná fajn holka. Ale co s tím když jsem v životě ještě nezažila, že by někomu na mě záleželo a měl mě někdo rád (a to je mi 28 ).

Taky se přidávám Jsem už víc než rok po rozchodu (kopačky od přítele) a zatím jsem se z toho bohužel úplně nevzpamatovala... Sice jsem se snažila zapomenou pařbami s příteli, flirtováním a hlavně alkoholem (není to moc dobrý nápad) Ale pořád jsem na bývalého nemohla zapomenout... Chyba je že se pořád vídáme a jsme v kontaktu. Takže opravdu radím: nekontaktovat se, nevídat se...prostě nic takového.!! Já jsem tu chybu udělala a doteď nejsem schopná na něj přestat myslet,ale jsem slabá a nedokážu úplně utnout kontakt. Bývalý navíc jedu chvíli říkal že by MOŽNÁ chtěl být zase se mnou, ale že neví jistě...a potom si to samozřejmě rozmyslel.... Takže dalš rada zní: nakopat je do pr.... Jen doufám že se z toho už dostanu,protože si nevím vůbec rady

Reaguji na dingy: Bude to dobré, měla jsem to podobně. Akorát my se nevídali a přesto jsem to pořád nemohla přenést přes srdce. Ani ty výjezdy s kámoškama, flirtování... u mě moc nefunfují... já si to prostě musím pořádně obrečet, nejraději jsem nějakou dobu sama, nikam nejdu a pak možná... Opravdu je nejlepší, jak říkáš, nekontaktovat se, nevidět se, vymazat odevšad /já měla tendence prohlížet FB apod./ a odezní to. Opravdu platí, sejde z očí, sejde z mysli. Někomu to holt trvá dýl

Tak už se přidávám i já....Byli jsme spolu pouze 10 měsíců, ale bylo to kouzelný. Je pravda, že přes školní rok jsem byla doma jen od čtvrtka do neděle, ale i tak my s ním bylo jak s nikým. Neměli jsme nijak vážně problémy, rozuměli si až teď přišel kámen úrazu, kdy jsem začala řešit, že se asi nebudu chtít po škole vrátit do rodného města. On zde má kapelu, ze které by nikdy neodešel, tak jsme to pár dní řešili a já to ukončila. Plakal, jak mě miluje a chce být se mnou.Následně jsme se k sobě tak nějak vrátili, řekla jsem, že to vemem volněji. On to pochopil jako volný vztah a hned ten den vyrazil na diskotéku se 4 holkama a od jedné si nechal dát pusy Zničilo mě to. Byla jsem naštvaná a přiznala se mu, že jako opilá jsem přespala u kamaráda (oba v jedné posteli) (vím, asi si za to můžu sama). No a najednou otočil a řekl mi, že si uvědomil, že nechce holku na vážnej vztah, že mě má rád, záleží mu na mě, ale nemůžem být spolu. Prý nechce mít naplánovaný vztah, vidět se jen o víkendech (říkal, že celé září koncertuje). Že kvůli mě hodně omezoval hudbu a prostě mu do toho nezapadám. Holky, jsem na dně

Ještě dodám, že jsem měla kluka 3 a půl roku, bydleli jsme spolu u nás přes všední dny a nesla jsem ten rozchod o dost líp, než tenhle. Z něho jsem měla prostě pocit, že on je kluk, se kterým budu mít společný život...