Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

věnovat se rodině, nebýt v kontaktu, hodně času...nejlepší řešení

Reaguji na JulčaM:

Ahoj mohu Tě podpořit alespoň v tom že nejsi sama, neboj jednou příjde někdo komu na Tobě bude opravdu upřímně záležet.

Takže to potkalo i mě

Pořád to nemůžu pochopit, lituju se, pak mám zas návaly vzteku, prostě katastrofa. Jsem hodně pozitivní člověk, ale teď teda vůbec nevidím budoucnost, všechno je černý

Reaguji na Nicolata:

ja myslím že to chce čas))

..

I já se přidám s troškou do mlýna...Po 10 letech manželství manžel oznámil, že konečně našel ženu svého života, svých snů, tu, kterou už dlouho hledal...Najednou se mi zhroutil celý můj svět. Sice jsme měli problémy, ale viděla jsem je jako řešitelné, zkoušela jsem s nim mluvit, dokonce jsme kontaktovali manželského poradce, byli jsme tam spolu. Měla jsem naději, že náš vztah zachováme, ale asi jsem byla jediná, kdo na tom chtěl pracovat. Manžela miluji, moc bych si přála, aby se vrátil, a zároveň vím, že to nejde Občas mám pocit, že přicházím o rozum. Máme spolu 4 děti, barák na hypotéku, čerstvě postavený, běhám s vrtačkou a kladivem, vařím, peru, práce je dost, ale ani na vteřinu nepřestávám na něho myslet, chybí mi jeho doteky, polibky, 10 let je přece 10 let...Jak ustát? Jak z toho ven? Šílím, blázním, chci usnout a už nikdy se neprobudit, prožívám obrovské zklamání. Ráda bych utekla a nikdy ho neviděla, pak ta bolest by možná ustoupila. Ale nejde to udělat tak, jak tady radíte - nevidět, vyhodit věci...copak můžu ze života vymazat naše děti, jsou jako jeden po tatínkovi...Nebo zakázat, aby volal a ptal se, jak se mají? Nebo copak můžu zakázat dětem, aby vyprávěli víkendové zážitky s tatínkem a jeho novou ženou? Trhá mne to na kusy, a nenacházím pomoci naprosto nikde. Jak přestat milovat ex-manžela, se kterým jste stále v úzkém spojení, a každé slovo prohozené s ním je jako líh do čerstvé rány...

Reaguji na Dispea:
Vím trošku jak se cítíš, na jednu stranu to máš těžší máš děti, ale na druhou stranu to máš jednodušší máš pro koho žít. Já jsem během jedne vteřiny také přišla o vše o barák, bydlení, akorád s tím rozdílem, že jsme neměli děti. Nechci ti dávat naději, ale třeba se vrátí, sice nevím jaké jste měli mezi sebou problémy, ale třeba z jeho strany jde jen o takové to pobláznění. Dětem zakazovat otce by jsi neměla. Vím, že to bude pro tebe težké, ale snaž se dělat, že je ti vše jedno. To by mohlo třeba na manžela zabrat. Drž se máš to těžké, ale jsi silná ženská a ta zvladne vše.

Achjo holky, tak to tak nějak potkalo i mě.. S přítele jsem něco přes 2 roky, já jeho první vážněj vztah on můj druhej.. protože chvíli předním jsem měla roční vztah (je mi skoro 20, jemu 21).. Vim, jsem ještě mladá a těch bude.. ale momentálně se cejtim hrozně a už nevim co dělat.. hlavou se mi honí tisíce myšlenek.. Od začátku jsem na něj byla docela fixovaná, asi víc než je zdrávo.. měla jsem pak i takový psychický problémy a už jednou to s náma vypadalo bledě.. pak se ale vše urovnalo..a teď, cca. před 14dny jsme se vrátili z dovči.. Kde jsme se už víc a víc hádali.. pak se po pár dnech viděli a ten den vše bylo ok.. Tuhle sobotu jsme se ale zas pohádali a já jelikož všechno moc prožívám, urazila jsem se dost.. volala jsem mu.. a on byl takovej laxní.. nic nechtěl řešit.. po dvou dnech jsem to už nevydržela a napsala mu.. že chci tuhle situaci nějak vyřešit.. za pár minut jsem se sešli kde mi naznačoval že asi konec bude pro nás oba to nejlepší řešení, že se už jen hádáme a je to takový o ničem.. Musim s nim bohužel souhlasit ale furt si nedovedu představit že by to takhle fakt skončilo.. Chtěla jsem bojovat.. Druhej den ráno jsem mu zas napsala, že mě to hrozně mrzí.. a on že jeho taky, že neví co je správný.. že na ten "včerejšek" zapomeneme a třeba to bude lepší.. a že se mi ozve.. včera se vůbec neozval, což mě zas nadzvedlo protože jsem na to myslela celej den .. dneska na 6 má přijít, má svátek tak mu chci udělat véču a moučník.. Byla jsem se projít a řikala si pro a proti toho vztahu.. bohužel znáte to, v tu chvílí ho mam jak za svatýho.. achjo.. jsem zvědavá jak to dopadne.. ale myslim že už to nemá cenu.. (

Reaguji na Bejbiss:
Na tohle chlapské "nevědění" si tady přečti rady RomankyS, myslím, že je to diskuze - Rozešli jsme se a on chce zůstat kamarád.
Kvůli čemu byly ty časté hádky?

Zdravím vespolek . Tak jsme se také s přítelem rozešli po roce. Byl to jeden velký extrém. Nejdřív nás dělila dálka, hned na to nás svazovala každodenní přítomnost ( nastěhoval se ke mě). Z čehož vyplynuly různé hádky, scény, žádná svoboda( spíše vyžadovaná z jeho strany), rozchod. Jenže není tomu ani pět dní, co jsme se rozešli a dnes jsme se domluvili, že spolu zkusíme být. Jenže tak aby o tom nikdo nevěděl, já zůstala bydlet sama, on taky a měli jsme oba dva jakousi volnost s vědomím, že ale máme toho druhého. Před kamarády se chcem tvářit jako kamarádi. A uvidíme, jestli se to vrátí zpátky nebo ne. Máte s tím některá zkušenost, může to jednou klapat, můžeme si díky tomu uvědomit, že k sobě opravdu patříme?

Reaguji na Bejbiss: Právě že ty hádky byli skoro o ničem.. spíš už z rozmaru, stereotypu.. já si začala vyskakovat on zas vzdoroval kdy chtěl.. Už je po tom, já to utla.. teď odešel.. Stejně mi ale něco řiká, že se to nějak přetočí.. protože se dneska choval že jako furt nevíí ale přitom mě hladil po hlavě což jsem milovala a on tak nerad dělal.. a takový ty věci který teda k rozchodu zrovna moc nepatřej.. Takže sme se naposled popusinkovali a sbohem.. no neni to vtipný..

Reaguji na nevíííím: třeba jste jenom po tom sestěhování potřebovali chvíli čas od sebe a už to bude dobrý...bude fajn, když budete mít každý svůj byt - tedy možnost tam utéct, když budete chtít...takže držím palce, mě jenom zaráží, že nechce abyste to řekli společným kamarádům, to by mě osobně hodně vadilo...číhala bych v tom asi nějaký háček/zradu, ale to jsem celá já

To je možná ten problém. Říkáš slovo bojovat, tak je taková i realita - bojujete proti sobě. Co třeba raději říct - chtěla bych vztahy mezi námi zlepšit.

Reaguji na LaArdilla: já vim.. ale když jsem od něj furt jen slyšela, že si myslí že by to takhle bylo furt už.. že třeba chvíli by to bylo ok a pak by to bylo zas takový.. Tak to to radši utnu než poslouchat tohle.. já bych se víc trápila.. Např. když mi předevčírem ráno napsal to, že na to jako zapomeneme, že to třeba bude lepší.. a že se mi ozve.. a za celý den se mi stejně už neozval.. tak já se akorát celej den nervovala jeslti napíše.. Včera jsem se ho zeptala proč se teda neozval, když to řikal.. a tak posmutněle mi řekl že vlastně neměl moc potřebu.. Tak proto jsem ten "boj" vzdala

Tak jsem mezi váma. V úterý jsme se rozešli s přítelem. Můj příběh je takový, chodili jsme spolu 2 roky.. já udělala hodně hloupostí a přítel se semnou rozešel. 4 měsíce bez kontaktu, ale čím dál tím více jsem si uvědomovala co jsem provedlaa že mi strašně chybí. Ozvala jsem se mu, scházeli jsme se a začali jsme spolu chodit. Přítel už mi samozřejmě nevěřil ale snažili jsme se o to aby se mu ke mě důvěra vrátila. Samozřejmě když člověk ztratí důvěru k člověku, hodně času trvá než se vrátí nebo se nevrátí vůbec. A já začala. Začala jsem se snažit, dělala jsem první poslední, pro mě bylo na prvním místě aby on byl spokojenej a štastnej. Účinek byl ovšem opačný. Ničeho co jsem dělala si nevážil, někdy semnou mluvil jako s kamarádem. No prostě.. na h***. Ovšem já se stále a ještě více snažila a snažila. (jinak ted jsme se podruhé rozešli po 3/4 roce) V pondělí jsme se kvůli pohádalai (podle mě kravina, podle něj ne). Naposled jsem mu odepsalá já a to bylo úterý odpoledne. Od té doby se neozval a je čtvrtek. Nebyl den abysme si nepsali tak mi bylo jasné že je to vážné. Ovšem nic mi neodepsal, tak jsem myslela že je jen stále uražený. Dnes mi napsala jeho sestra se kterou se dobře známe "proč si mi neřekla že jste se rozešli?" . Tak si představte, on se smenou rozešel, a aby aspon napsal "už mě to nebaví" ale prostě on nenapsal ani ň. Celý den jsem dnes v práci probrečela. Jsem úplně hotová, opravdu ho miluji a uvnitř doufám, že se vrátí a uvědomí si chybu stejně tak jako já předtím. Hodně jsem se snažila tenhle vztah zachránit, on ne, a ještě mi sráč ani neřekne nebo nenapíše "je konec" a já ho chci ***** zpátky. Plánovali jsme si jak spolu příští rok pujdeme bydlet, dovolenou atd atd. Poslední dobou nic takovýho. Myslím, že ženská v tom není. Omlouvám se za sloh, ale jsem opravdu vyřízená.