Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Zdravím všechny bolavé dušičky a bohužel se k ním musím přidat S přítelem, nebo jak mu mám vlastně říkat, jsme spolu 2,5 roku, z toho rok a něco spolu bydlíme....Je fakt, že poslední dobou jsme se hádali, kvůli blbostem, asi z toho, jak jsme se každý den viděli, ale vždycky jsme si o tom dokázali promluvit a usmířit se.... hraje závodně házenou a dostal nabídku hrát ji do jiného města (500 km od nynějšího domova), nabídku přijal s tím, že tam půjdu s ním, budeme tam spolu bydlet, najdu si tam práci, vše bylo fajn, mě zrovna vyhodili z mé současné práce (snižování stavu), tak to všechno do sebe zapadalo jako puzzle.... v pondělí odjel na 2 týdny na přípravu, potom, že přijede pro zbytek věcí a pro mě a pojedeme už tam spolu.. včera jsme si volali a on mi řekl, že mu vůbec nechybím, že mu je líp, jak je sám a že to tak bude lepší... UMÍRÁM... jsem bez práce, bez ničeho....

Reaguji na Poppy_:
Tak to je hrozný ale třeba je to jen nějakej jeho momentální zkrat a všecko bude zase ok

[cituji=Poppy_]Reag[/cituji

Tak to je mi líto ...i já prožila už tě nemiluju a vše co jsme si spolu stavěli mi najednou spadlo. Byla to rána z čistého nebe a do toho jsme měli dceru, která to odskákala zdravím.No měl jinou a vybodl se na mě i na dceru.

Přesně to se mi teď stalo

tak už i já se můžu přidat. Rozešli jsme se před týdnem. Je mi spíš stále hůř než líp. Já blbec mu kolikrát zavolám a pak si rvu vlasy, proč jsem to udělala hrozně mi chybí a je mi z toho na nic. Byli jsme spolu tři roky, nemůžu spát, v noci se budím a pak koukám třeba tři hodiny do zdi. Nevim, jak se z toho mám dostat. Snažím se pořád někde být, ale nějak mi to nepomáhá. Dneska jsem se rozbrečela v práci. A skončilo to tím stylem, že mi jeden den říkal, jak mě hrozně miluje a jak je se mnou šťastný a druhý den mi řekl, že mě miluje, ale že chce být sám a užívat si volnost. Nechápu to naprosto.. A prý nikoho jiného nemá, čemuž se mi tedy nechce věřit

Ahoj holky, tak se taky podělím a prosím o nějakou malou radu. Je mi čerstvě 26. S přítelem jsem byla necelých 5 let a před necelým měsícem mi oznámil, že už chce konec, že chce rozchod, že už se mnou nemůže dál být, je fakt, že jsem se poslední dobou hodně hádali, ale také jsem se bavili o svatbě a dětech. Největší problém je v tom, že v květnu tohoto roku odešel pracovat do zahraničí, takže jezdil domů jednou za 14dní někdy i déle (ale mě to nevadilo, řekla jsem mu, že budu čekat, že budu trpělivá, že vím, že to dělá pro nás), ale pak to z ničeho nic přišlo, jeden víkend nepřijel a vůbec se neozval a pak přijel s tím, že už v tomto vztahu nechce dál pokračovat (mám takový dojem, že se tam asi něco stalo a našel si tam někoho jiného nebo jen flirt), jsem z toho pořád dost špatná, nějak to pořád nemůžu pochopit, lítost střídá vztek atd. vůbec nevím jak na něj přestat myslet, máme dost společných zájmů, hodně jsem toho prožili a zažili jak to dobré tak i špatné, rozuměli jsem si. Snažím se pořád něco dělat, ale moc to nepomáhá, zatím jsem se neviděli, kontakt opravdu minimální spíš žádný. Opravdu nevím jak na to, jak se z toho dostat, jsem hodně citlivá a snáším to dost těžce,ale nedávám to moc najevo, až se všichni diví.

Ahoj holky, tak dneska je to definitivní
Po 3 letech a 3 měsících je konec . Už jsem dál nemohla. Řekla jsem mu, že to, že spolu už přes měsíc nespíme je prostě špatný, jak to asi bude vypadat za další rok..když teď jsme jak po 30ti letech manželství. Každý máme jiné zájmy, ta léta jsme strávili z 95% na gauči u televize. Týden u něj to měl buď zachránit, nebo poslat ještě víc do kytek. Jeden byl nahoře na ntb a druhý dole. Nic jsme spolu neměli. A to jsme měli barák sami pro sebe. I přes to to strašně bolí On brečel, já taky. Napsal mi tu na kapesníček Miluju tě <3 a nechal mi ho ve skříňce. Já fakt nevím co mám dělat Pořád si říkám, jestli jsem udělala chybu nebo ne miluju ho, ale fakt nevím, jestli by to mělo nějakou budoucnost, když jemu to takhle plně vyhovovalo ale já mám pocit, že jsem právě umřela

Ahoj, já přidám optimistickou zprávu i když to sem asi moc nezapadá.. každopádně jsem sem i já psala..takže.. My už spolu zase jsme ) Myslim, že předtim to už prostě byla moc velká ponorka..teď si vážíme více jeden druhýho a je to zatim (ťuk ťuk) jen a jen lepší.. Ale musim říct že kdyby mě "neuháněl" a pak každej den nepsal..tak to "přežiju" možná i bez něj Jak se říká "všechno zlý je pro něco dobrý" a když ten vztah prostě už neklape..
Každej máme právo chvíli bejt mimo a truchlit ale až neuvidíme jen to hrozný tak já osobně se začala cítit líp.. měla jsem spoustu času i na sebe, kamarádky, rodinu.. ) Takže nevěšme hlavy.. A jak už jsem tady zmiňovala.. mě hodně hoodně pomohlo, sepsat si všechny jeho zápory.. a když jsem měla chuť se mu ozvat tak mě to rychle přešlo hned co jsem si ten můj list přečetla =D Takže teď ho mam tak nějak zdravě na háku.. a uvidí se.

Reaguji na Bejbiss:
Tak ať se daří kočko a je jen a jen líp. Doufám, že se vyvarujete chyb z minulosti.

Reaguji na Markét: Já doufám že jsme si vzali oba ponaučení.. Děkuju

Mně by i zajímalo, jak vám to holky všem nakonec dopadlo.. Taky už nevím, co dělat Už jsem si smazala facebook a mám vypnutý telefon. Máme spooooustu společných kamarádů a každý se mě pořád jen ptal, jak mi je a jak to zvládám Chodím teď denně asi 8km pěšky a chodím běhat, abych v noci alespoň spala, ale nic moc mi nepomáhá..

Tak třeba já jsem tu řešila rozchod asi v roce 2007 po pěti letech. Byla jsem z toho na psychologa, trvalo mi to hodně dlouho, odprostit se. A nakonec můžu říct, že jsem moc ráda, že to tak dopadlo. Zkusili jsme to slepit ještě asi 3x, vlastně jsme si tím paradoxně ještě víc ublížili. Myslím si, že on to nemá ještě pořádně uzavřené, protože mě zkouší kontaktovat.
Ráda za to, že to tak dopadlo jsem proto, že jsem potkala časem někoho lepšího, jak to tak bývá, i když po rozchodu jsem si myslela, že nikdo takový nikdy nebude a trvalo mi to tři roky. Ano, proběhli nějakcí převozníci a vytloukání klínu klínem, ale to k tomu asi patří. Teď jsem ráda za všechny ty zkušenosti.

Děkuji za odpověď To je právě ono, tohle období, které musí člověk překonat, je nejhorší. A ta představa, že to bude trvat třeba tři roky Nemyslím si, že mu to trkne a bude se chtít vrátit, jak tady píše skoro každá slečna. A pokud se tak stane, tak kde má člověk sebrat tu sílu a odmítnout.. Miluju ho, ale na druhou stranu vím, že ještě "nevyspěl", i když je mu 25..

já tu asi před půl rokem taky psala, že jsme se rozešli po 3 letech. Zrovna na Vánoce a bylo to pro mě strašně těžký....nemohla jsem spát, jíst..na nikoho jsem neměla náladu. Ale po asi 3 měsících jsem začala žít svůj život. Znovu jsem začala dělat aktivity, které jsem kvůli ex opustila, slepila jsem stará kamarádství, chodila do společnosti.....no a v poslední řadě jsem začala poznávat i nové známé. A teď je mi neuvěřitelně dobře. Ex mě sice ještě teď kontaktuje....na jednu schůzku jsem kývla, ale to bylo tak ze zvědavosti. A zjistila jsem, že se má dobře, ale že mě chce zpátky. Ale já už mám poskládaný svůj život bez něj a začínám nový vztah s někým jiným. A mám jedno velké ponaučení - neupínat se na přítele, protože o to pak je rozchod bolestivější.

díky za příspěvek taky nemám náladu, jsem jen s rodinou, protože měl každý tendenci to se mnou řešit a ptát se mě, jak se mám. pak se v tom člověk jen plácá.. bydlím v malém městě a on je tu dosti populární, tak to teď každý ví. navíc jsme měli společný koníček, díky němuž jsme trávili prakticky každý víkend spolu a našimi kamarády. a já teď musím opustit jak ten koníček, tak ty kamarády..