Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

teď to poznávám, už je někde s jinou a chci na něj nemyslet, ale nejde to..pořád ho mám v hlavě, venku je tak pěkně a ráda bych někam zašla, ale nemám pořádně kam ven s kým jít

Nejde o můj příběh,ale o příběh mé známé.Musím říct,že po tom co se jí stalo,nevěřím ve vztah a to ani už na ten vlastní. Známá měla pár,přítele pro všechny z ná opravdu idální pár,společné zájmy,dovolené,podpora v práci a hlavně o sobě vždy mluvili pěkně.Měli plno plánů,měli kupovat byt. Záviděla jsem jí jak o ní píše na FB,ty její fotky,příspěvky.Trávili jsme s nima pracovně dost času takže jsme věděli jak se k sobě chovají,že nemají problémy,nic si nezakazují atd. Jenže jeden osudný den mi známá volá,že je konec,zničeho nic ji přítel napsal sms,že končí,že ho to nebaví.Docela drsné,nebyl schopný jí to ani říct do očí,žádný důvod.Známa se sesypala ,vůbec nevíme co sní,je na lécích a musíme s ní někdo být pořád aby si něco neudělala. Smutný je,že teď její bývalý dáva veřejně fotky s novou přítelkyní(po týdnu). Tohle nikdy nepochopím,co se stalo,oblbnutí?chtěl změnu? Tak moc bych ji chtěla pomoct a jemu dát pár facek.Nikdy bych to do něj neřekla,vidím jako včera,jak mi říká,že pro ní musí vymyslet dárek k narozeninám . Chlap je nevyspitatelný tvor. Ani můj přítel nepochopil co se stalo.

Holky, já jsem fakt zoufalá.. Nechal mě ze dne na den, jeden den hrozná láska, říkal, jak je šťastný a druhý den bum.. Řekl, že už se mnou nechce být, že mě miluje, ale nechce. No a teď už je to tak tři týdny a mně je čím dál hůř. Vím, že jezdí za ženskýma, jedna je vůbec expertka, ta mě pořád utěšovala, jak to bude dobrý, jak se vrátí a přitom on jezdí i za ní.. Prostě jsem v pekle. Volám mu a píšu, samozřejmě vím, že to je to nejhorší. Je na mě jen hnusnej a zlej.. A lže mi hrozně.. Po třech letech to udělal a ze mě je troska! Kamarádi stojej při něm, viděli, jakou jsem pak udělala scénu, takže já jsem ta nejhorší. Ale proč se to stalo už nevidí.. Přišla jsem o něj i o přátele. Pořád někam jezdí a já to vidím na facebooku, protože máme hooodně společných přátel.. Zhroutil se mi svět..

Reaguji na elenkar: Vidím, že je to úplně všude stejné....úplně, už se bojím mít nějaký vztah, aby to nedopadlo všechno stejně, že se např.po 5 letech sbalí a týden na to s jinou..

Věříš mu celé tři roky, miluješ ho, jak to jen jde a co on udělá. Prostě ze dne na den tě opustí. Bez vysvětlení, protože si chce užívat. A čím víc chceš vědět důvod, tím se staneš zoufalejší, ale prostě si nemůžeš pomoct. A nevíš, co máš dělat dál..

Reaguji na misicka4578:
Důvod není potřeba vědět když víme,že má hned jinou,říká všem jak to byla náhoda,ale kdo dnes potká někoho kdo mu sedne hned a ve všem?

Ahoj,musím také přispět. Ani nevím, jak si pomůžu, ale snad vypovídat se... Po 5 letech, z jeho strany, předcházelo tomu hrozné období kdy se "rozhodoval" a já jak husa čekala, pak jsem mu dala ultimátum a bylo to. Za týden s jinou (již předtím spolu měli různé aktivity, já byla nemocná tak jsem ani nemohla konkurovat). Toto léto mělo být nejlepší mého života, konečně jsem měla našetřeno a volno, měli jsme jet na dovolenou k moři-to byl můj sen. Ale jedou spolu a já místo toho hledám bydlení, jsem zatím u babičky (a je mi tu dobře, ale potřebuji do Prahy kvůli práci a škole). Držím se, zvládám to, vím že bude líp, stanou se horší věci. Nepíšu mu, nic. Já ho už nechci vidět, těžko se mi popisuje to velké zklamání co v sobě mám. Ale hrozím se úplně jiných věcí - jak mám po tomhle někomu věřit? Chci snad už jedině věřícího hodného kluka, pro kterého to všechno bude něco znamenat.. A mám obavy z toho, jak dlouho ještě budu v tomto stavu. Už je to 5 týdnů. Před pár dny jsme se zcela náhodně potkali, já byla zrovna v dobré náladě, ale tohle mi zkazilo den. Od té doby každý den brečím, i třeba ve vlaku, ne pořád, ale kdykoliv to na mě přijde. Nechtěla bych nic vracet když se ke mně takhle zachoval, zjevně to nebyl plnohodnotný vztah, ale to zranění na srdci pořád je... Bude to velmi těžké znovu získat důvěru. Prosím at je tohle rychle za mnou!
Přátelé mě podrželi a to hodně. Je na nich vidět, jak chtějí pomoct, ale nejhorší je, že člověk je na to stejně sám. Sám to musí zažít a nějak se z toho vyhrabat. ale někdy jen sedím a prostě nemám smysl života. Vím že je to blbost, hodně lidí se beze mě neobejde (a to jsem si uvědomila až teď) jenže nemám pro koho žít, není důvod proč dělat jakoukoliv věc, všechno jen prostě dělám na prázdno. A nejsem příznivcem nucené zábavy, jakože abyste zapomněli na všechno- to je k ničemu a jen to oddaluje zhroucení.
Nejhorší je, že najednou nejste nic, vy na to vzpomínáte několikrát za den a on si ani nevzpomene (se vsadím a zároveň nechápu, nejsem takhle stavěná).
Dnes jsem si psala s jedním kamarádem, zná nás oba. A řekla jsem mu, že ho (bývalého) nechci dlouho vidět...on absolutně nechápal, proč mi vadí že je s ní, přeci už spolu nejsme a že přeci se rozhodl a nemůžu čekat že bude doma brečet. A že on rozhodně nemá problém se se mnou vidět a já tímhle ze sebe dělám akorát blbce. (a není náhodou blbec ten kamarád??)
No nemyslím si že bych na to neměla nárok, proč bychom se měli vídat, když mi tak ublížil?Ale nějak už si jako ten blbec přijdu... Ale já prostě neumím zatnout zuby a smát se někde v jeho společnosti. Vážně ho nechci vidět.
Hrozné taky je, že mám jednu dobrou kamarádku, a já svou špatnou zkušeností nechtěla nikoho ovlivnit, ale ona když se o tom tak bavíme,tak říká, že to vidí všechno jinak-ty vztahy. Ona má vztah 4 měsíce teprve, celkově její první kvalitní vztah, ale nějak jsem jí vnesla takový odstup mi přijde... ale asi je dobré ho mít.
Víte, nakonec věřím na ty pověstné boží mlýny a na to, že co jste měli zjistíte až když o to přijdete (tohle si at si přečtou hlavně všichni nevděčníci, co roupama nevědí coby a koukají po jiných, než aby byli rádi za to co mají).
Když se tak zamyslím - on asi čekal, vyčkával, a teprve když se objevil jiný vhodný objekt, tak se se mnou rozešel. Srab jeden. Jinak si to neumím vysvětlit.
A velmi mi pomohlo číst si zde na Omlazení, ještě že existuje

Jo a víte co mě ještě napadlo? Stejně jako vás to bodne, že už o vás nestojí, jeho určitě taky, idkyž to nedá najevo. Oni automaticky nabízejí kamarádství a čekají, jak my po tom hned skočíme a budeme vděčné aspoň za to...a budeme jim psát, volat, doprošovat se, doufat v návrat....
Ale vezměte si,když to neuděláte, když dáte najevo také nezájem a že máte sebeúctu, pánečku! Já myslím, že ikdyž se rozešli oni a už mají mnohdy jiné, stejně to někde v největší hloubi duše prostě nepříjemně píchne. Oni jsou přece páni tvorstva, a najednou o ně není zájem! Vím, že po letech vztahu nikdo nemá tendenci dělat nějaké pletichy ale jste upřímní a tak byste nejraději prosily (já taky v prvních dnech)...ale holky měli bychom si vážit samy sebe a přistupovat k tomu tak, že co chtěl to má (=náš nezájem, překážely jsme mu).

....ještě dodatek - potvrdilo se mi to, po týdnu co jsem ho nekontaktovala (moje poslední kontaktování bylo to, že jsem mu vytmavila co mi všechno provedl aby věděl kolik škod napáchal-napsala jsem mu to poté co jsem se dozvěděla že s tou novou jeden na původně naší dovolenou, asi jsem vypadala jako hysterka ale bylo mi to jedno, jen at si nemyslí že je vše v pořádku a pohoda kámoši). Na tohle nereagoval (ono to bylo pravda, takže co na to mohl napsat žejo ) No a samozřejmě pak po týdnu napsal sám jakoby nic, jak jsem na tom s bydlením...tůůhle, napsala jsem popravdě jak, na dotaz s kým budu bydlet jsem nereagovala, optala se co kytky a kočka a napsala že musím už jít.
Jsem na sebe hrdá od té doby se neozval, ale nemám obavy, on se totiž ozve (to je skoro na sázku že? )
Holky to omlazení mi vážně pomáhá že to tu můžu napsat a třeba to i někdo čte

Reaguji na nonysek: Myslím, že máš k tomu všemu dobrý přístup. Bereš to prostě reálně tak, jak to je. Nic si nenalháváš, neočekáváš. Dřív nebo později /asi spíš později/ se s tím srovnáš.
Jinak, ať si kamarád tvrdí, co chce, ale TY rozhodně nejsi a nebudeš za blbce tím, že se s bývalým nechceš kontaktovat a přátelíčkovat. Mu to možná nevadí, možná by i chtěl, ale tím tak akorát chce ulevit svému svědomí, si myslím. Nedělej to, vymaž ho odevšad a nereaguj. A to ani ne proto, abys potrestala ho, ale hlavně proto, aby ty ses netrápila a nejitřila rány. Neodpovídala bych mu ani na ty jeho rádoby starostlivé smsky - do toho, kde, s kým a jak budeš bydlet, už mu nic není.
Jo, a s tím, jak píšeš, že člověk zjistí, co měl, až ve chvíli, kdy to ztratí...tak to si myslím, že ve tvém případě sice platí, ale ne v tom pozitivním smyslu slova.

Je to klišé, ale bude líp, chce to čas. A myslím, že ti pomůže až začne škola, práce..přijdeš na jiné myšlenky. Hodně štěstí.

Nedávno, jsem tady vypisovala jak jsem po rozchodu a jak to strašně bolí. Po čase velký návrat, zamilovaná dovolená, stěhovaní zpátky...a po měsíci jsme zase od sebe
Tentokrát to nebolí, cítím úlevu a vím, že i když měl spoustu dobrých vlastností, tak je to takhle lepší. Nebudu s někým zůstávat ve vztahu jen proto, že není špatný. I když jsem provedlo to nejhorší, co jsem mohla, ale nelituji.

Holky držte se, ono někdy je to běh na dlouhou trať, ale přejde to. Mě to trvalo taky dlouho, stěhování tam a zase zpátky, ale stálo to za to. Teď se těším na budoucnost, co hezkého a nového přinese

Aspoň tady na ten rozchod člověk není sám, když už v realitě ano...

Jenže jak se poprat s rozchodem, ve kterém nehraje roli nevěra, ani třetí osoba, ale to, že spolu prostě "nemůžete být".
Člověk nemůže být naštvaný, jenom to tiše příjme, ale bolest je snad ještě větší...

Reaguji na Sati: A proč spolu "nemůžete být"?

Reaguji na Noblessa:
Velká vzdálenost a hodně práce = nedostatek času » společných víkendů » společných zájmů » těžké budování budoucnosti.
Jasná rovnice, která jde do kytek, kéžby to tak šlo i z hlavy..

Milý citát na závěr:

"Tragédie je, že většina lidí kteří ví, že by se měli s partnerem rozejít z racionálních důvodů , to z citových důvodů neudělají. Aby zabránili okamžité bolesti rozchodu volí raději bolest pozvolné agonie vztahu."