Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Ahoj holky,potřebuju se na něco zeptat,poradit...každý den to řešíme s holkama,ale to je něco jinýho..znají mě,uklidnují,že to bude v pořádku...znáte to..
Jsem s přítelem necelých 5 let(je mi 21 grrrr),půl roku spolu bydlíme(vybrala jsem nový baráček-nové hnízdečko lááásky).Jde o to,že před cca 2 lety jsem ho podvedla,neodpustil mi to do ted...a tak nějak od té doby se táhnou naše hádky..Mně přijde,že na mě dlabe(před"podvodem"každý den kytky,dárečky,kino,drahé večeře..)ted nějak nic,jako by se po všem slehla zem..Kvůli tomu-já nervák-chytala svoje nervy(kdy jsem byla schopná ho zmlátit,pošklrábat,nadávat)..Každopádně on ví,že ho mám děsně ráda,svým způsobem ON dělal vše co jsem chtěla-nikam nechodil,neměl FCB(pro mě dost DULEZITA vec)pro nej jsem byla ta nejkrasnejsi(měla jsem ho omotanýho okolo prstu)...Ale před týdnem(cca)kdy jsem se pohádala s jeho tátou(se kterým se nesnášíme)jsem mu dala na výběr-bud já nebo táta...nakonec si vybral jeho-a co je jeste lepší,zítra letí do Ameriky na 3 měsíce hrát hokej..dnes jsme se spolu bavili,rikal,že je prostě konec,že s tím tátou to byla poslední kapka)ale že ví,že se dáme zase zpátky dohromady,snad..prý si budeme psát,volat,..jen nevím,jestli já-žárlivka-nejžárlivější to zvládnu(když se i omylem podíval na jinou,dostal facku)....myslíte,že to oba vydržíme a nakonec spolu budeme?......

Mám-li být upřímná, tak v jeho zájmu doufám, že ne.

A Tobě doporučuji navštívit psychologa, protože Tvé chování není normální.

Reaguji na DoKu:
No, kdyby ses ke mně chovala takhle, asi bych byla pryč už dávno mám-li být upřímná...
Bohužel, kombinace jeho oddanosti, tvé žárlivosti a nevěry - to vážně nejde, aby jeden byl "na koni". Nepřišlo ti divné mu dát facku když se jen na někoho koukne v konfrontaci s tím co jsi udělala ty? (nemyslím to zle, ale napadlo tě to někdy?)
Jo a žvásty o tom jak doufá že spolu budete? To je pěkná blbost, kdyby chtěl abyste spolu byli tak by se přece nerozešel, to dá logiku. Naopak si myslím že v té Americe zjistí, co chce, a troufám si tvrdit, že to nebude tento váš "vztah".

Reaguji na Adka: Za prvé Tě po dlouhé době zdravím, už mi tady chyběl Tvůj názor na vztahy Ráda si zase přečtu rozumné názory.
A teď pro Reaguji na DoKu: -myslím si, že tohle není vztah, který by mohl fungovat. Souhlasím s Adkou, bude pro Vás oba nejlepší, když spolu nebudete-upřímě, hlavně pro něj.
A Ty si srovnej v hlavě to, jak se chováš! Já být chlapem, tak tě pošlu do-no víš kam. Tohle Tvoje chování není normální, chováš se jako hysterická stíhačka. Nechci Tě nějak urazit, ale opravdu se divím, že s Tebou přítel tak dlouho vydržel.
Protože, pokud by ta situace byla obrácená, a takhle se k Tobě choval on, silně pochybuju, že by jsi s ním byla. Popřemýšlej nad sebou!

Reaguji na katula:
děkuji za reakci a podporu .
Nemůže být všechno hned, ale chodím teď hodně ven s kamarády a od tohoto víkendu mám pocit že už je to skoro za mnou (ne úplně ale z nejhoršího jsem pryč). A hlavně - potkala jsem kluka, který mě zaujal. Nejde o to, jestli spolu někdy budeme nebo jestli se vůbec ještě uvidíme (je zadaný, ikdyž prý neštastně, ale stejně nic pro mě, do toho bych se nepletla), ale o ten psychologický pokrok - najednou vidím lidi kolem sebe, začínám zas užívat života a vidět ty nové potenciální možnosti. To je velmi pozitivní - den kdy přestanete v bývalém vidět toho Boha, ale vidíte i ty jiné skvělé chlapy a nesrovnáváte
A taky vnímám, co chci JÁ dělat, není to co budeme my dělat a diskuze aby to oběma vyhovovalo. Kdybychom spolu pořád byli, zážitky které mám z tohoto léta bych jistě neměla. A vztahy s kamarády se velmi utužily a zlepšily, takže nakonec jsem celkem nadšená!
Ale samozřejmě - to zlomené srdce je ještě na dlouhé léčení, ale je to na dobré cestě.
Skoro si troufám tvrdit, že na případné doprošování o návrat (které ale stejně nebude) bych byla schopná říct ne.
Všem ostatním to také přeji. Hlavně se nebránit všem fázím truchlení...musí tím každý projít a čím míň to budete dusit v sobě, tím líp pro vás. Když přijde deprese, upadněte do ní, klidně se litujte a nedělejte si násilí nějakým "zabavením se byste na to nemysleli", ale nezapomínejte taky mít nějaké povinnosti, kvůli kterým musíte otřít slzy a jít ven. Ono vás ten pláč taky přestane bavit nebojte A přerušení kontaktu -velmi dobrý nápad!

Nevěřím tomu, že pokud se opravdu milujete a opravdu to má cenu, že se toto nedá překonat. Co stěhování, nová práce v novém městě? Nežijeme přeci v pravěku,i když je to těžké, to nepochybuji
A navíc, i kdyby šlo o někoho jiného a byl by u tebe stále nedostatek času, pak to tedy ztroskotá znova. Není nad to tedy začít řešit časový problém, třeba zvolnit v práci, podle možností. Investice do vztahů (více času => méně peněz) se myslím vyplatí. Když se chce všechno jde a o to víc když se snaží oba!

Reaguji na nonysek: jak kdybych četla o sobě

líp bych to nenapsala, chudák kluk, ty nejsi normální, podvádíš ho, mlátíš ho a ještě ho chceš odtáhnout od rodiny ? No ono v 21 letech mít na baráček už o něčem asi svědčí

Od pondělka jsem také sama. Byli jsme spolu sice "jen" půl roku, nicméně to stejně bolí. Poslední dobu (cca měsíc zpět) ochladl (žádné pusy, objetí, hezké slovo...). Neustále jsem se vyptávala, co se děje, kde je problém... On mlčel. Až z něj teď vylezlo, že se prostě nezamiloval. Ale samozřejmě jak jsem úžasná a že ve mě chyba určitě není a nabídnul mi kamarádství. Klasika. Chápu to, že se nezamiloval, ale nechápu to, proč to táhnul půl roku, představoval mě rodině, jel se mnou na dovolenou... Koneckonců může v tom být i někdo třetí. Zkoušel to se mnou, mezitím ale někde jinde mohla přeskočila jiskra, tak ten náš vztah poslal do kytek... Bohužel bolí to proto, že jsem si začínala myslet, že teď už je to konečně ten správnej chlap pro život.

Reaguji na DoKu: no chudák kluk, fakt doufám, že si v té Americe najde někoho jiného...ty si ho nezasloužíš! Neskutečné, doporučuju návštěvu lékaře

TY se divíš, jestli TY to zvládneš?
Upřímně, divím se, že to za ty roky zvládnul přítel a obdivuju jeho svatou trpělivost.

Připouštíš si ty vůbec, že tvé chování - za celou tu dobu - je tou pravou příčinou krachu vašeho vztahu? Ne to, že on na tebe poslední měsíc, jak říkáš, dlabe. To je podle mě normální reakce na to všechno, na tvé předchozí chování. A zasloužená...

No jestli jsou tvoje kamarádky jako ty, tak se nedivim že ti řikají tohle.. Já bejt tvoje kamarádka tak tě profackuju jako ty toho tvýho kluka ať se vzpamatuješ...

Jak vidíš rozumnej pohled na věc už tady zazněl několikrát.. To tvoje chování fakt neni normální..

Jako promiň ale já jsem taky žárlivá a hodně dokonce jsem si vysloužila i přezdívku ale tohle udělat? Jednou? Tak mě ten muj asi kopne do zadku hned. No nemam slov

Klidně se s někým vsaď, že v tom už je někdo jiný, výhru máš skoro jistou ... bohužel (také se mi nechtělo tomu uvěřit).
Ale pak, co s takovým člověkem, nejdeš lepšího který si tě bude vážit a nebude tě vodit za nos.

Reaguji na Sati: Tak to je mi moc líto, věřím, že to musí být neskutečně těžké Přeju teda hodně sil, ať to co nejdříve zvládneš a překonáš a jsi co nejdříve zase zamilovaná!

Reaguji na nonysek:
Díky za ujištění Každopádně ono už je to úplně šumák, jestli je v tom někdo třetí nebo ne, výsledek je stejnej Mě jenom u těch chlapů zaráží, že jdou hned do všeho po hlavě, ale pak skutek utek. Viz. můj případ nebo taky že se chlap rozejde a pomalu druhej den má novou (pokud jí už teda nemá předtím )