Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Zdravim,
jsem s přítelem necelých 5 let. Minulý rok jsme měli velkou krizi a hodně se odcizili jeden druhému - já jsem si dělala co jsem chtěla (nemluvím ale o jiných mužích) a on si dělal, co chtěl. Bydleli jsme spolu a vraceli se k sobe, ale více méně nekomunikovali.. Pak se vztah nějak vzpamatoval, asi po půl roce. Měla jsem v tu dobu tušení, že snad má přítel jinou holčinu, ale neměla jsem důkazy a ani se nepřiznal..
Ted bylo vše už jak má být a on se mi z ničeho nic po tom roce přiznal, že spával s jinou... Že ho tíží svědomí a musí mi to říct...
Vždycky jsem si byla jistá, že nevěru bych neodpustila, ale i já na tom nesu svou vinu.. Chtěla bych mu odpustit, ale nejde to...
Co si o tom všem myslíte? Rozešla jsem se s ním, ale jsme stále v kontaktu... Je to moc těžké.. A on se jednou chová tak, že vidím, jak moc ho to mrzí a z toho je zase třeba protivný.. Přijde mi, že se za sebe stydí a nemůže se mi teď ani podívat do očí..
Děkuji za případné názory...

Reaguji na Scarlett87: Můj ex manžel mi řekl, že chlapi jsou prostě chlapi, a že spat s jinou bez citu k ní je stejné, jako dělat si to sám sobě u erotických filmů, není to nevěra...třeba to je také Váš případ

Reaguji na Dispea:
Vůbec právě nevím, co si o tom myslet... To co píšeš, už mi také někdo říkal.. Ale já si stejně myslím, že když mají dva spolu vztah, tak tohle by se stát nemělo nikdy..
Odůvodnil mi to tak, že měl dost mě, práce všeho a ještě přišel domů a já na něj spustila, že neudělal tamto a ono, tak že radši vypadl a začal se stýkat s tamtou..
Jenže to jsem nenapsala ještě všechno. Ta holka, co s ní spal, tak měla 7let přítele a ten můj nás společně seznámil. Takže jsme chodili všichni společně na večeře a drinky a já netušila nic a ten její taky ne... Je to hnus.. To už mi přijde moc. Nevím, co to měli za vztah a že nás ještě seznmovali...

Reaguji na Scarlett87: Určitě to bolí, ale nejspíš to opravdu nemyslel vážně, když měla přítele...potřeboval se odreagovat, oni to prostě dělají, nechtějí řešit problémy, ale utečou, obzvlášť když cítí nátlak od ženy...kéž bych to věděla dříve

Reaguji na Dispea:

děkuji ti za hezká slova, ale zapomenout bych moc chtěla...stejně mi ani nic jiného nezbývá.Bohužel nás jeho rodina totálně vyškrtla ze svého života.

Reaguji na LaArdilla:
Tak to je super, že jste se nakonec takto našli...
No já nevím jak dál, snažím se to házet za hlavu, že co bude to bude...Ale pak večer to na mě vždycky přijde... Já ho od rozchodu tak zdravě ignoruju - myslím tím, že když napíše, slušně odpovídám, bavím se s ním, ale sama od sebe mu nepíšu a nevyhledávám jej...Když mi napsal, že se díval na fotky a že jsem moc krásná, neodepsala jsem... Mám totiž strach z toho velkého kamarádství, moc mi to nejde najednou se převtělit v kamarádku, když jsme toho tolik zažili...
Nevím co dělat a vlastně ani nic dělat nemůžu...Být upřímná, při první schůzce bych ho objala a řekla, jak mi chyběl...Jenže to samozřejmě nejde a neudělám to...O jedné své bývalé přítelkyni s kterou už není několik let, mi řekl, že stejně vidí, podle toho jak se k němu chová, že kdyby řekl, bude ho chtít hned zpátky...Nechci, aby si tohle myslel o mě a i proto se to snažím brát statečně a nebýt zhroucená chudinka...

No já se přiznám, noo měla jsem vztah 6 let, dostala kopačky, půl roku jsem byla jako tělo bez duše, a teď ničeho nelituji, jen škoda, že jsem na to nepřišla dřív. Každopádně nevracet. bude vám líp, ten vztah nefunguje, a jak zde někdo mi kdysi psal, že to bude bolet tolik měsíců kolik jste spolu byli , boužel je to fakt, já jsem ten typ co se při stresech vykrmoval,tak teď mám co dělat, ten chlap za to nestál.

Reaguji na Maládama: Tak pak mne zbývá ještě 8....ježíšííííí

Reaguji na Dispea:

A věř že než nefungující manželství, kde se budete hádat, tak je lepší být s dětmi a někým jiným.

Já jsem sice sama, ale vidím to i z pohledu, že mne také otec opustil a kamarádky také a nakonec měla super tátu.

Pokud to křivdíš za vinu jiné ženě, nekřivdi ji. Odpust Vám oběma bude Ti líp. Já jsem se také snažila zachránit vztah, po nevěře ten samý, vydržel po ní rok. Nemá to cenu, buď raději šťastná s někým jiným, vím jak se cítíš. Ale věř, osvobodí Tě to, to si mozek vyvolává hezké vzpomínky, brání se tím tak, tomu co se mu stalo.

Holky mám také problém...byla jsme s přítelem 5 let..od 16 let....jemu je 22 let našel si novou práci a tam se mu jedna zalíbila....měli jsme vztah hodně intenzivni, hodně jsme si toho prožili, navzájem pomáhali...to co jsme zažili si myslím, že nezažili ani vztahy třeba o 10 letech....jenže jsem jako každá ženská pocítila něco jiného..voněním oblékání se atd atd....furt mluvil o jedné ženské...a pak jednou přišel z akce, my se pohádali a on odešel...začal se s ní stýkat, podvedl mě....a byl týden pryč...já odjela do ciziny za rodiči, sesypala jsem se...nezvládám to psychicky absolutně ně....ale než jsme se vrátila my napsal, že mu chybím....že mi chce být oporou, že nechce at se trápím!! ale i, že se mnou už nikdy nic mít nechce, že at si něco neslibuju více....ale bydlíme spolu...spíme spolu, ale to je vše....nevím co dělat chci ho zpátky, chybí mi to, že mě jen tak objal, že mi napsal...nevím co mám dělat...je to můj první vztah, porad-tě...je to možná hloupost, každý řekně ať se na něj vyprdnu...ale já prostě tam někde cejtím, že on je ten pravej!!

Ahoj holky,

tak jsem od včerejška asi sama. Byl to můj první vážný vztah, trval přes 4 roky.
V týdnu bylo ještě vše ok a najednou mi napíše, že to už nemá smysl a zjistila jsem, že se mu líbí holka, kterou potkal v nové práci. Vztah jsme měli celkem pěkný, ale někdy chtěl po mě věci, které jsem mu nemohla splnit a moc to nechtěl tolerovat a pokud jsme se hádali tak z 3/4 to bylo kvůli jeho rodině, kdy se do nás až moc pletli a mě se to nelíbilo a pak bohužel ty hádky dopadaly na náš vztah.
Já si myslim, že mezi námi krom té rodiny nebyly žádné větší překážky a když to neklapalo bylo to asi kvůli tomu, že jsme mladí a neuměli si sebe někdy pořádně vážit a málo se navzájem asi poslouchaly.
Přišlo to z ničeho nic. Ještě před 14dny jsme byli na dovolené a bylo to v pohodě. Nějak si uvědomil, že chce změnu, kterou mu teď dát asi nemůžu.
Nevím, co dělat. Měla jsem ho ráda, i když mě vadily problemy z rodiny z jeho strany.

Nejhorší je, že se hodně mých známých rozuteklo do světa, na vysoké školy a málokdo tu zůstal a nemám to pořádně s kým probrat, s kým jít ven.

Reaguji na tohlejsemja:

nejhorší je pomyšlení že už pro něho nejsi nic....znám to tak dobře.ZAPOMENOUT je to co ti pomůže, ale jde to velice špatně.

Ale ještě horší podle mě je, když víš, že k Tobě partner pořád něco cítí, Ty k němu a stejně "nemůžete" být spolu ...

Reaguji na Scarlett87:

tak teď jsi to vystihla úplně přesně...pak je to pocit beznaděje.

ahoj holky,
Chodím s přítelem teď skoro 5 let. Byli jsme v poho, vše bylo krásny a asi po půl roce co jsme spolu byli jsem začala poznávat jeho pravou tvář. Dřív jsem byla sebevědomá, s velkou osobností. On to ze mě všechno vysál. Je to kluk kterého mám moc ráda ale zároveň vím že nám to nebude nikdy klapat. Byli chvíle kdy mě ponižoval, kdyz měl záchvaty vzteku, tak si na mě začal vylívat svou zuřivost -mlácením,škrcením,kopáním. Udělal ze mě psychycky trosku. Chtěla jsem ho opustit ale nešlo to,asi jsem na něm závislá. Hodně o tom teď přemýšlím a rozhodla jsem se ho opustit i když to bude bolet,chci to udělat dnes,sebrala jsem kuráž. Ale mám strach že ho tím naštvu a že mi něco udělá,nebo se bojím že to nebude brát vážně a bude mě otravovat.
Ale hodně mě v mém rozhodnutí podpořilo to,že vidím,že v tom nejsem sama.