Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

znám - kdysi se mi stalo něco podobného, vlastně ještě hůř - měli jsme před svatbou 3 týdny a neřekl mi to on, ale jeho kamarád, bylo mi 19, no šílený...myslela jsem, že se zboří svět a taky jsem umírala...a strašně dlouho jsem se bála zamilovat, že to zase skončí a zase to bude tolik bolet. Zlomilo se to za hodně dlouho, ale zlomilo - ted už jsem dlouho štastně vdaná a jsem ráda, že to tehdy s tím prvním nevyšlo, protože bych neměla tak skvělého chlapa, jako mám
Drž se, bude líp

To není dobré.

S tím se bohužel musí počítat, proto bych si nikdy nezačala s rozvedeným s dětmi, většina z nich totiž nemá vyřešenou minulost a má to dopad i na nový vztah.

Tak by to být nemělo!

já nevím, nikdy jsem v podobné situaci nebyla, je to moje jediná zkušenost a samozřejmě, že takový nebýval. No jo no - růžové brýle. Asi jak ho přešel vztek z problémů, které s ní měl, ji najednou považuje za kamarádku. Už jsem rezignovala na všelijaké vysvětlování mých pocitů. Bere to tak, že nemám děti, a bude se se mnou bavit až jak je budu mít. Zkrátka zarputilec a akorát mi připadá, že hledá výmluvy, jak své (jejich) chování ospravedlnit.

Zkrátka mi není náct, mám věk, kdy bych pomalu měla partnera, se kterým budu plánovat budoucnost, něco začnu budovat, ale tady se obávám, že to jde opačně. On má vše, já nemám nic. Přitom on je chlap, já ženská - takže věčně taky čekat na "něco" nemůžu. Štve mě to o to víc, že jinak je to má spřízněná duše - rozumíme si, baví nás to spolu (nebo aspoň bejvávalo) - teď poslední dobou to už takové nebylo. Prostě nevím, co mám dělat dál. Opravdu nevím. Ani nevím, jak na to přijít, abych si nějak odpověděla.

A děkuji moc za reakce, moc mi to pomáhá.

Reaguji na Adka:
Byli jsme spolu rok a půl.
Bude to znít jako klišé, ale já ho tak strašně moc milovala. Měla jsem vztahy i před tím, ale on všechno změnil. Nechtěla jsem mít děti, ani svatbu...dokonce jsem mu to na začátku i říkala, aby s tím do toho šel a on mi řekl, že to se u mě určitě zlomí a ano...Já, ženská, která nechtěla mít děti, svatbu a nic a dokonce jsem tím opovrhovala jsem netoužila po ničem jiném.

Reaguji na eileen11:
Víš, já mám pocit, že to nemůžu přežít. Je mi hrozně, ale jak mi bude až budou mít svatbu, až se to dítě narodí? A jak už můžu někdy někomu věřit? Vůbec nevím, jak se s tím srovnám.

Za jak dlouho jsi se byla schopná zase zamilovat?

Ale to strašné ponížení......vůbec nevím jak s tím budu žít/fungovat dál

Reaguji na majuska852: Včera mi přítel napsal z práce přes mail, že se mnou končí, protože čeká dítě s jinou a na to konto si ji i vezme v nejbližší době.

Tak to je síla,když zjistíš že žil dvojí život a teď čeká dítě a svatbu, to je velká podpásovka. Maju drž se ale věř že jednou bude lépe a až budeš zase šťastná tak si budeš říkat že jsi ráda že takovýho chlapa nemáš...

Ona je to jeho bývalka... Nejspíš to mezi nimi nikdy neskončilo.
Snažím se, moc se snažím...naštěstí mi neuvěřitelně pomáhají kamarádi..ale to ponížení a bolest, to je něco strašného.

Reaguji na majuska852: Ona je to jeho bývalka...

Ještě k tomu bývalka, tak to je moc. Buď ráda že ses ho zbavila, bože co to je za člověka..Kamarádi a zábava jsou nejlepší lék na zapomění...

Kamarádi mi moc pomáhaj, jezděj za mnou..ale na žádnou zábavu se necejtím. Navíc mám teď zkouškový období ve škole, takže to je ještě k tomu...tak se učim a myšlenky mám uplně jinde... Příští týden pojedu na nějakej výlet a snad se s tím nějak někdy vyrovnám

Reaguji na majuska852: snad se s tím nějak někdy vyrovnám

To víš že se s tím vyrovnáš, vím že máš teď pocit jako když to nikdy nezvládneš, já to znám, taky jsem to zažívala před půl rokem ale zvládla jsem to a dnes si říkám, že jsem ráda že už ho nikdy neuvidím a že mám možnost potkat někoho komu budu za to stát....Uvidíš že za pár měsíců to bude dobrý. Hlavně se teď soustřeď na ty zkoušky abys je udělala

Mám hroznej strach, že už si s nikým nebudu tak rozumět, s nikým se tak nezasměju....byl moje druhá půlka, byl pro mě uplně všechno, veškerá moje budoucnost....a teď...teď už nebude nic

A to je ta chyba, byl tvoje všechno, tak by ses teď měla soustředit hlavně na sebe.

Není to tak, že bych se na něj upla a byla jen s ním. Chodila jsem se bavit bez něj...jezdila s kámoškma po výletech, ale stejně..pocitově byl pro mě všechno.
A vůbec nevím, jak bych se na sebe měla soustředit. Nevím kde začít, co dělat..