Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

No já teda doufám, že to přejde, protože současný stav je naprosto příšerný. Už si říkám, že to začíná být lepší a najednou to na mě padne... i díky mojí veliký představivosti, když si uvědomím, že se s někým jiným směje apod. - je to fakt frustrující, ale jak se tohodle zbavit?

V tom náš naprostou pravdu, alespoň to jsem se rozhodla dneska změnit Protože jsem ze sebe udělala dokonalou příšerku - chce to dosáhnout opaku, udělat se naprosto "neodolatelnou", což se chce asi nějak vnitřně hodit do pohody a dbát o sebe. Kdybych teď třeba ex potkala, tak bych se propadla do kanálu, tak děsně vypadám i se cítím, a to je opravdu špatně ...

Snažit se na to nemyslet a nějak se zaměstnat. Taky mě štve, že je s jinou, ale tím, že na to budu myslet nebo se tím otravovat, tak to nezměním, místo toho je potřeba změnit svoje vlastní myšlení. Já už uklidila a přerovnala obývák, ložnici a koupelnu už jsem taky dala do kupy, pleju, sekám trávník, dnes jsem přebrousila a natřela schody z obýváku do zahrady a chodím se psem na dlouhé procházky a hlavně se snažím pořád usmívat. Protože když se budeš usmívat pusou, tak to časem přejde i dovnitř a budeš se usmívat i v mysli.

holky je to v háji no já jsem 2 měsíce po rozchodu a jsem z toho na dně, ted jsem nadovolený u babičky na Moravě kam sme jezdívali spolu , mám tady strašný deprese z něj ,stále se mi chce brečet a chtěla bych ho tak zpátky i když vím,že to se už nikdy nestane a nadruhou stranu ani stát nemuže já tak chci abysme to měli všechno za náma a měli každá štastnější vztah.
Nejhorší fakt je , jak já sem v depresích a on je spokojeně někde se svojí slečnou achjo

Holky a máte taky pořád tendence mu napsat??Já stále a musím se pořádně držet abych tak neudělala

Ahoj, já si vždy po rozchodech preventivně číslo mažu. I když si ho pamatuju, tak je pořád složitější to číslo vypsat, než ho rychle najít v seznamu.
Jinak já se včera zdravě naštvala, protože jemu se nehodily dny, které jsem navrhla, aby si přijel pro další věci a za psem. Tak jsem mu napsala, jak mě teda minulý týden naštval tím, že si sem přijel bez domluvy se svým bráchou, měl na mě kecy, že si vypínám telefon a hrabal se mi ve věcech, že jsem teda byla zticha, ale teď chci, aby v tom bylo jasno a buď prostě přijede v ten den, který se hodí mně a nebo jinak má teda smůlu. Neodepsal. Teď jsem ho ale ve městě potkala, bylo to hodně nečekaný, jen jsem mu řekla čau a šla do obchodu a on se tvářil, jako by mu uletěly včely Přitom teď vždycky, když sem přijel, tak byl vysmátej jak lečo.

Tak to je náhodou super, že jsi se dokázala naštvat! To jsi udělala dobře a jedině dobře, že takhle koukal! Asi nečekal žádné pořádné rozhodnutí a jasný postoj z tvé strany... Člověk, aby se v nich fakt vyznal.

Já jsem si číslo také pro jistotu vymazala, protože jinak bych byla schopná mu volat atd. On se mnou přetal najednou komunikovat po jednom takovém nic moc hovoru, co jsme spolu měli a já si říkala, ok, člověk by sice neměl reagovat iracionálně, ale občas se nám to stává, ne? Rozhodně jsem ale nečekala náhlé spálení všech mostů a ignoranci, no pecka prostě. Ještě jsem mu zkusila jednou zavolat a asi dva dny poté poslala takový pokus o "usmiřovací" sms, tak to je snad v normě, ne? Já jsem totiž už v takovém stavu, že si přehrávám, co jsem kdy řekla, napsala, udělala špatně apod. - prostě z toho asi blázním no. Asi je to tím, že já jsem ho fakt tak nějak vnitřně chápala jako toho pana pravého (poprvé jsem měla s někým takový pocit).

To se přesně snažím teďka dělat. Ale pořád jsem taková jakoby vnitřně smutná a bez života, či jak to říct. Přitom já od jakživa byla optimista plnej elánu a najednou ničeho nic - asi mám celkově nějaký špatný období, ale už se aspoň snažím věřit v lepší zitřky (byť to jde fakt ztuha) a že se nějak celkově vzchopím, pozvednu a ještě jednou budou tihle naši lamači srdcí pořádně koukat

Reaguji na Marťa85: ahoj teď tak pročítam diskuzi jelikož mám problémy s přítel...poslední dobou se hadame a tak,tak uvažuju o rozchodu......ale k věci: mě po rozchodu nejvíce pomohly kamarádky. víš nejhorší je být sama...to se v tom utápíš a brečíš a brečíš...já hodně času travila s kamaradkama...povídali jsme si a nějak jsem na něho nemyslela až to nějak vyprchalo ....pak už jsem si skoro ani nevzpoměla...ovšem nejhorší jsou večery....

Reaguji na sheila: přeně tak...chdaci ti co mě pořád poslouchaly...já ani nikoho nepustila ke slovu....

Jo, tak večery jsou příšerný, ale pro mě i dny - pořád to tak nějak na mě padá. Já se teda jakoby držím, snažím se nějak zaměstnat, nemyslet na něj, už jsem si naplánovala spoustu věcí, který potřebuju do Vánoc zrealizovat (a že budu mít co dělat ), ale .... Jak bych to řekla, je ve mně takový šílený prázdno jakoby a pořád nedokážu pobrat tu náhlou ztrátu zájmu a jak už jsem zmiňovala, mám pak takový pocity, že prostě nejsem dost dobrá a stojím za starou bačkoru, protože jinak by přece neudělal "change his mind", ne?
Jen doufám, že se to fakt zahojí a bude dobře no, protože jinak by to bylo hodně špatný teda ...

Zdravím dámy, přidávám se do klubu zlomených srdcí...
Jsme od sebe už 8 měsíců, ale dneska je to přesně 5 let, co by jsme spolu byli, kdyby..

Pořád si říkám, že jsem s tím vnitřně vyrovnaná, ale nejsem, tak děsně mě to mrzí a štve zároveň, chce se mi brečet ale nejraději bych se na něm vykřičela, proč to tak dopadlo..

Vidím jeho fotky s naši známou a je mi zle a strašně úzko, chodí na výlety, jezdí spolu na kole, jsou pořád v luftě a když jsem ho já prosila, jestli by jsme taky nesportovali, necestovali...tak on na to prostě nebyl nechtělo se mu...za to teď je plný elánu, zamilovaný a já si říkám jenom, proč jsme ten náš vztah nemohli dál rozvíjet k něčemu hezčímu..

Reaguji na Imonah: Přesně jak říkáš , taky stále hazím vinu na sebe jak jsme byla k němu hnusná,co jsme všechno udělala špatně a pořád si říkám , že jsme za vše mohla já , ale je to přitom blbost a vím , že největší peklo v tom ztahu dělal on,ale pořád to hážu na sebe a vidím ho v krásné osobnosti.

Zrejme práve toto ti chýba. mal ti dať možnosť povedať k rozchodu aj to svoje. On by síce prežil nepríjemnú hodinku, ale energetiky by sa to ľahšie spracovalo ... aspoň tak si myslím, lebo mňa najviac zdržiavalo to že mi nič nevysvetlil a dokonca som mu neverila že to myslí vážne. Až potom mi došlo že fakt.

Niečo na zasmiatie:
Pozerala som si dnes maily, ktoré mi poslal pred rokom. Neboli sme ešte rozídení, ale ja som stále vrzúkala o jeho ex - nezdalo sa mi totiž jeho správanie najčestnejšie. Potom keď sa so mnou rozišiel a nedal mi vysvetlenie, tak som si pár mesiacov tllkla hlavu o múr že som mu nemala robiť stále výčitky, že to preto ma nechal /určite nie kvoli ex, kedže mi tvrdil že ju nechce/

A teraz po roku si pozerám staré maily, a v nich fotky, ktoré mi poslal omylom. Vtedy pred rokom mi tvrdil že nemohol zdvihnut telefon, lebo mal veľa práce, ale posiela mi fotky z predošlého dňa. Fotky sa mi zobrazili pootočené a malé a on na nich nebol /je poriadne výrazný/, zrejme fotil on, lebo jedna stolička bola voľná.
Stolička vedla jeho bývalej.
Ale to som zistila až dnes po roku, ked som si tú fotku naklikla.

Chápete, on sa nafotil, poslal mi dôkaz a ja som ho aj tak nebola schopná vidieť.

...a ešte som si vravela aký je on dobručký a slušnučký, neodpovedá mi síce na maily, ale to preto aby ma neurazil, zrejme som bola poriadne hnusná ked sa so mnou rozišiel.

Holky tak jak to zvládáte??Já jsme s tím pořád jak na houpačce , jednou dobrý jednou zase špatný.