Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na Imonah: a jak dlouho jsi porozchodu?Taky si pořád myslím jak jsme vyléčená , ale prdlačky jak jsme už psala příjde mi to horší a horší Ještě když vím jak má partnerku a jemu se ani nezasteskne
Taky si stále říkám proč se kvuli němu trápit , za to co mi všechno provedl , ale stejnak to nejde

Reaguji na Aneee: Já jsem po rozchodu teprve měsíc a kousek a je to jak na horské dráze. Střídají se mi pocity, ale momentálně jsem tak nějak "down" - nevím, proč jsem se mu přestala líbit, když si mě sám vybral, co se asi stalo, co je se mnou špatně atd. - pořád dokola, jak kafemlejnek. Pak si říkám, že nejsem normální, protože on po mne ani nevzdechne, nezajímám ho, tak proč to nehodím za hlavu - nechápu to. Asi je to tím, že já ho měla, resp.pořád mám moc ráda a jednoduše nechápu, co se stalo a připdám si, že jsem asi úplná nezábavná odpudivá příšera či co ...
Jen jsem zvědavá, zda se z tohodle někdy dostanu, tenhle chlapík mě prostě strašně moc sebral, až jsem z toho sama překvapená
Kdyby existovala nějaká pilulka zapomnění a optimismu, bylo by to fajn. Takhle holt ten optimismus musíme asi znovu objevit samy. Je zajímavé, že třeba moje kamarádky honí každou kalhotu, i když se rozejdou, hned jdou a prostě rozhazují sítě a randí, ale mně tohle nějak nejde - já jsem ta blbka, co se trápí... des

Nejsi blbka. Naopak. Taky nedokážu po rozchodu hned cíleně nahánět někoho jiného. Pokud to tak někdo dělá, tak asi v tom vztahu tak nemiloval, ale to je jen moje domněnka. Kamarádka mi řekla, ať to zkusím, ale zjistila jsem, že to opravdu není nic pro mě, dokonce mi to nedělá dobře. Jo, když potkám na ulici pěkného chlapa, tak se usměju, ale to mi stačí. U sebe mám teď pocit, že prostě přišel ten pravý čas být sama sebou, najít zase samu sebe.

Mám kamarádky co chodí s klukem měsíc dva tři pak se rozejdou s úsměvem na rtu a běží hned za jiným a pořád dokola to nechápu.
Můj bývalý přítel byl moje první láska se vším všudy. Byla jsem s ním asi rok a myslela jsme si, že to bude už navěky ale ejhle. Ze dne na den se se mnou rozešel. Ráno mi ještě šeptal do ouška jak mě miluje a za tři hodiny mi řekl, že mě už nechce nikdy vidět. Ještě ten den jsem zjistila, že měl vztah s naší společnou spolubydlící. Podváděl mě s ní v naší posteli. Tak hrozně to bolelo. Myslela jsem, že to nezvládnu. Dva roky mi trvalo než jsem se na to povznesla a začala znovu žít. Pomohli mi přátelé a práce. Teď mám už dva roky nového přítele a šťastnější sem ještě nebyla. I když mi taky občas hne žlučí ale který chlap to občas neudělá Na bývaleho si už ani nevzpomenu a když si mě nedávno přidal na facebooku tak jsem málem upadla. To co je z něj teď to je příšerné. Jsem ráda, že to tenkrát skončilo.

Reaguji na LaArdilla: Já to taky nedokážu a asi to máme opravdu každá nastavený jinak. Já jsem taky rozhodnutá být sama, protože mi přijde, že tak ve všem tápu a asi opravdu musím najít sama sebe, abych byla sama se sebou alespoň nějak spokojená (to bude dlouhá cesta teda) a získala zpět takový ten drive do života, což mi teď ukrutně chybí ...
Nejhorší je momentálně asi ta fáze si odvyknout, že už tu pro mne není - byla jsem zvyklá na to, že jsem s ním o všem mluvila apod., však to znáte a najednou nemůžu zvednout telefon a zavolat. Pořád si říkám, vždyť si žila i předtím, aniž bys věděla, že existuje, ale teď už to vím no ...
Takže asi prosmě čas, ať je k nám co nejshovívavější a pracujme na sobě a svém já - chju

Jo, tak tohle já nechápu taky, ale v podstatě to do jisté míry asi tajně obdivuju, protože holky maj aspoň radost ze života a nezaobírají se chmury a neovládají je deprese. Prostě jsou asi v pohodě a nic neřeší.

Zato já, pěkně se v tom pořád rejpu, hledám, co je se mnou špatně a pána si postavila na piedestál, protože je dle mého prostě super, že a já se do něj totálně zblbla a zbyly mi jen oči pro pláč. Ale je to hrozný holky, protože je nic netrápí a já ze sebe udělala neživotaschopnou lemru, už i hrozně vypadám! To je hrůza teda ...

Mám to úplně stejně holky. 4 měsíce od rozchodu a nebyla jsem s jediním klukem venku, pokud to nebyl kamarád. A to mě jich začlo uhánět, ale mi se to protiví. Nejhorší je ale to, že bývalý ma tendenci se starat co dělám atd...Mám pocit, že to může výt proto, že on sice udělal ten krok-ukončil náš vztah, ale po jeho rozhodnutí ja se odhodlala odejít na školu na druhou stranu republiky...

Reaguji na Imonah: Podle mě to jen tak vypadá, že jsou v pohodě ale vnitřně asi budou toužit po stálem vztahu, kdy si budou "jisté" že je doma bude čekat přítel. Ony mají sice kažou chvíli někoho jiného ale my co upřednostňujeme delší vztahy máme zase více zážitků a alespoň nějakou šanci na celoživotní vztah. Teda aspoň já to tak vidím.
To že mi sem tam nějaký chlap pořádně pochroumal srdíčko beru jako zkušenost a snažím se z toho brát to dobré. Ano trpěla jsem hodně protože jsem na něj byla hodně upnutá, teď se snažím nebýt tolik upjatá. Předtím jsem se kvůli němu vykašlala na přátele, teď se jim věnuju i když mám vztah. Zanedbávala jsem koníčky, teď se jim věnuju a posunuju je dál. Vidím v tom novém vztahu tolik úžasných věcí které v tom předchozím vůbec nebyli.
A představa, že co tři měsíce měním partnera a vystřídám za svůj život x desítek sexuálních partneru mě fakt neláka. Sex miluju ale nedokážu si představit, že ho mám pořád s jinými muži.

Reaguji na Krvinkaxxx:
Taky jsem se v tomhle poučila, že nesmím začít žít jen pro jednoho člověka, ale v první řadě žít pro sebe, dělat co mě baví. Já jsem radši zrušila většinu koníčků jen abychom byli spolu. Těžko se mi to říká, ale ten rozchod mi pomohl jako by si uvědomit svou hodnotu. Jen škoda, že to nejde znovu se stejným člověkem...
Dneska večer se mi zase zdál sen, že k nám přijel na návštěvu i s rodiči a protože bylo málo postelí, tak jsme si lehli ke mě, kde jsme vždycky spávali a zase mě hladil než usnu. A ráno jsem se vzbudila se sevřeným hrdlem...

Reaguji na tarell08: Ono to časem přejde.. Mě se stávalo, že jsem ex vídala na ulici přitom tam nebyl Když se na to dívám teď s odstupem času, musela sem vypadat jak magor. Z ničeho nic pláč jen protože jsem viděla lavičku kde jsme si dávali schůzky a tak. Nejhorší bylo, že prostě i přes to co provedl jsem měla nutkání mu to odpustit. Asi po 3měsících od rozchodu mě vyhledal a chtěl aby jsme se k sobě vrátili. Skoro jsem podlehla ale ještě ten večer mi naše společná kamarádka psala, že je teď s ním a tou holkou co mě s ní podvedl, někde v restauraci a podle chování to vypadá, že spolu normálně dal chodí. Takže další rána ale ani to nepomhlo a stejně sem se další měsíce trápila. A co vím, tak se pořád chová stejně. Má teď přítelkyni už asi tři roky ale stejně jí pořád podvádí, prý bere i drogy a má dítě s jinou ale to nevím zda je pravda a ani mě to nezajímá, jen je mi líto té holčiny..

Reaguji na Krvinkaxxx:
Já vím, že to asi bude znít hrozně, ale buď za to ráda! Tohle jeho chování ti sice strašně moc ublížilo,ale i pomohlo v tom, že takový člověk ti za to nestojí.
Můj bývalý partner zatím nikoho nemá, co vím, tak se pořád jen věnuje svému koníčku. Naštěstí mi nedělá žádné naschvály, pořád má jako by tendenci se mnou konzultovat jeho rozhodnutí co se týče školy apod....A to je to, proč se z toho pořád nemůžu dostat. Jo, ublížil mi strašně moc, tím že mě opustil. Ale chová se ke mě pořád hrozně upřímně a to víc je mi líto, o koho jsem přišla. Já si myslím, že se tak ozvývá, že je překvapen, že jsem si vybrala právě odejít do tolik vzdáleného města, že možná až tím pociťuje, že mě ztratil... Kdybych zůstala tady, tak by chtěl asi pořád "kamarádíčkovat"...

Reaguji na tarell08: Nic mi do toho není ale proč jste se rozešli? Asi bych se ho na rovinu zeptala, proč mě opustil, když mě teď pořád kontaktuje a řekla bych mu, že mi na něm pořád záleží a tohle "přátelství" mi hrozně ubližuje. A uvidíš co ti na to řekne.

Reaguji na Krvinkaxxx:
On se se mnou rozešel po 2 letech s tím, že asi není připravený na tak vážný vztah, že mu to už přišlo jako manželství a že si chce zase třeba na celý víkend vyjet s klukama a že by mu vadilo, kdyby veděl, že já tu na něj čekám...A měli jsme se společně stěhovat k sobě...Prostě dostal strach....Jemu je 22 a mi 21.
On teď šíleně tápe, podle mě vůbec neví co chce. Už jak mi psal je celý zoufalý z toho jakou práci si má vybrat atd atd....My se od rozchodu viděli jen jednou a to když mi přivezl mé věci.
A vím, že ptát se ho na toto nemá smysl, protože on ani sám neví. Znám ho vážně dobře. Já vše vsázím na to, že jinde zapomenu...

Reaguji na tarell08: Ach ti chlapi.. Být tebou tak bych s ním asi přerušila kontakt, alespoň na nějaký čas.. Možná si uvědomí o co přišel a možná taky ne. Napsala bych mu to tak jak to je, že ty k němu pořád něco cítíš a to, že spolu komunikujete ti ubližuje, žes kvůli tomu i zvolila školu v dalekém městě atd. Čím méně o něm budeš vědět tím lépe se ti bude zapomínat. Poznáš spousty nových lidí a přátel a třeba i nového partnera který už bude vědět co od života chce

Holky hlavně nekašlat sama na sebe. Krásné se děláme taky samy pro sebe. Takže šup umýt vlasy, udělat si masku, nalakovat nehty, nalíčit se a vyrazit do města mezi lidi Pokud na sebe teď kašlete, tak to bude akorát ještě horší.

A pokud chlap stále udržuje kontakt, i když rozchod přišel z jeho strany, tak je to proto, že si páni rádi nechávají otevřená dvířka. Oni fakt v tomto neumí být féroví. Já teď zrovna napsala ex, protože si chtěl přijet pro věci, že může přijet dnes. Ne, to se mu prý nehodí. Tak jsem navrhla pátek. To se mu taky nehodí a že radši středa. Tak jsem mu řekla, že to se zase nehodí mně. A jeho reakce? Že to je teda pěkně na pytel. Tak jsem mu napsala, že to už je jeho problém a že to byl on, kdo sem teď dvakrát přijel bez domluvy a ještě se mi hrabal ve věcech, takže buď dnes nebo v pátek nebo nic.