Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Najednou z jeho strany vůle je, ale už je pozdě:-. Gratuluji!

Na tohle jsem ted náhodou narazila a trochu mi to odlehčilo

Muž se ptá boha:
"Bože, proč jsi učinil ženu tak krásnou?"
"Abys ji miloval."
"A proč jsi ji učinil tak blbou?"
"Aby ona milovala tebe!"

Myslím, že je to docela trefné....

Já jsem teď 4 měsíce po rozchodu... Po 2 měsících jsem byla z toho nejhoršího venku, konečně jsem začala zase trochu žít. Ale teď se mi vrací depresivní stavy. Je mi hrozně smutno.
A čím víc čtu, jaké tady mají holky problémy s partnery o to víc mi to potvrzuje, o jak skvělého člověka jsem já přišla. Celé naše společné 2 roky byly nadhérné, až na ten rozchod, který z jeho strany přišel z čistajasna...
Lhala bych, kdybych na něj nemyslela každý den, prostě si nemůžu pomoct. Těch společných zážitků bylo tolik, že mi ho vždy něco připomene.
Chtěla bych už z toho konečně být úplně venku! Jak dlouho trvalo většinou vám se z toho "oklepat"?

Ja by som už assi išla aj k psychologovi, ale akosi na mna nemal čas.
Naťahujem to neskutočne dlho ... dlho som tomu nechcela uveriť a odvtedy čo som uverila je to pol rok.
Ale ja mám asi chorú hlavu. Asi som masochista a baví ma sa trápiť a trápiť.

Reaguji na Lipenka:
Já mám pocit, že jakoby se to teď bezdůvodně (neviděli jsme se ani nic podobného) začalo zhoršovat. Ráno se brzy budím s takovým úzkostným pocitem, většinu nocí se mi o něm něco zdá. A to už budou 4 měsíce!
On se mnou chtěl být po rozchodu strašně v kontaktu, to já utla. Ale hrozně mi to chybí.
A vážně...co tady čtu, co jiní kluci dělají apod... o to víc mě mrzí, že je konec.

Možno sa ti ešte vráti ... no hej, to je blbá veta, vdaka nej sa tak dlho trápim. Ale urobila si dobre že si to utla, takto si možno uvedomí čo stratil. Príťažlivé sily sú vraj najsilnejšie po pol roku od rozchodu.

Zbytečně se netrap, sice je možná fajn nebo spíš se ti teď zdá, že je fajn oproti ostatním, ale trápíš se opravdu pro toho nepravého. Kdyby to byl ten pravý, tak je přece s TEBOU a nenechá tě se takhle trápit - to mi věř!! Někdo, kdo opravdu miluje, nenechá toho druhého, aby se trápil.
Kdyby člověk viděl do budoucnosti, tak by asi opravdu šel raději ten jeden krok vpřed místo těch 1000 zpátky, jak tu bylo napsáno.
Souhlasím s tím, že nemá cenu trápit se pro někoho, kdo o tebe nestojí nebo spíš lépe - kdo za to nestojí. Doporučuji si tyto věty neustále připomínat a opakovat a snažit se je pochopit. Navíc si tu čteš příběhy smutných žen, kterým většinou chlap ublížíl, takže to měřítko jeho "skvělosti" je dost zkreslené. Já znám hodně holek, které mají perfektní chlapy, ale tak nějak o tom nepotřebují moc mluvit a myslím, že v tomto měřítku už by tak skvělý nebyl. I to je dobré si uvědomit a přestat litovat něčeho, co vlastně ani není. Takže ještě jednou: Někdo, kdo opravdu miluje, nenechá toho druhého, aby se trápil. Kdyby to byl ten pravý, tak je s TEBOU!
p.s. a neboj, ten pravý někde čeká, tak ho hlavně nepropásni kvůli tomu nepravému

Reaguji na Kacenka28: najdu si někoho jen na sex, žádná láska a žádné zklamání nebude.

Tak já to udělala měla jsem kluka na telefonu a bylo fajn, když byla potřeba zavolali jsme si... .doporučuji...žádný vztah, žádný cit, žádné ohledy, jen sex....a čekat až se najde ten pravý

Reaguji na ricpicnic:
Já vím, že máš pravdu. Sama si vždycky říkám, že on mi vlastně způsobil největší bolest jakou jsem kdy zažila. Asi i tím, že byl ten rozchod naprosto nečekaný a dva dny předtím nám ještě plánoval dovolenou... Teď už je to nejhorší za mnou, ale můžu říct, že to byla i vyloženě fyzická bolest, byl to můj třetí vážnější vztah a už jsem nechtěla potkávat nikoho jiného.
Ale kdyby mě opravdu miloval, nedopustil by, abych se takhle trápila! To musím mít stále na paměti. Opravdu těď až po 4 měsícíh si zase začínám uvědomovat svou cenu....

Přesně tak si to říkám taky. Mně bylo minulou neděli na zvracení. Teď to teda zase na mě přišlo, když jsem si vzpomněla, jak jsme se vždycky objímali a dával mi pusu na čelo a tak, ale to si musím rychle vyhnat z hlavy. Taky mi ještě sliboval, že pojedeme ještě na 3 dny znovu do Českého Ráje, kde jsme loni měli krásnou dovolenou.

Reaguji na LaArdilla:
Já jsem čerstvě potom musela brát prášky na spaní, protože jinak bych probrečela každou noc. Přišlo mi divné najednou usínat bez toho aniž by mi dal dobrou noc a nejdivnější mi bylo, že najednou už mu nemůžu jen tak napsat nebo zavolat co dělá a že na něj myslím. Jsem ráda, že jsem se ovládla, tolikrát jsem mu chtěla zavolat, že mi chybí a že bez něj nemůžu být a akorát bych ze sebe udělala blbečka...
Strašně moc mi ublížil, dodnes nechápu, co se mu odehrálo v hlavě. ale víc po tom nepátrám, nemá to smysl.
Samozřejmě mě chtěl někam pozvat na kamaradskou schůzku, ale to vůbec. To bych si jen nasypala sůl do rány.

Reaguji na tarell08: Vidíš, na mě to teď přišlo a bulím tady jak želva, i když sama moc dobře vím, že ten vztah vůbec nebyl ideální. Ale je mi to prostě líto. Já si ho včera musela vymazat ze seznamu, protože jsem byla na něj tak naštvaná, že bych se asi neudržela. On mě totiž celý týden naháněl a včera si bez ohlášení přijel a ještě mi vynadal, že mu neodepisuju.

Reaguji na LaArdilla:
Tak tohle je vážně extrém, já toho svého naštěstí neviděla. Najednu stranu bych měla chuť mu skočit kolem krku a na druhou bych mu chtěla vynadat, jak mi to mohl udělat....
Na mě to taky, hlavně večer přichází. V noci se mi po něm pořád zdá. Já nevím, jak dlouho jsi ty po rozchodu, ale já už budu 4 měsíce a pořád nejsem ok.
On zatím 100% nikoho nemá, děsím se toho dne, až ho např s jinou potkám. Kéž by se to stalo, až mi on bude jedno.

Tak to mě naštěstí ne. Nemohla jsem spát "jen" 2 noci. Ale rozumím Ti, takhle hrozný jak to máš Ty, jsem měla s předchozím a to bylo fakt strašný. Jíst a spát jsem nemohla, pořád se mi o něm zdálo a myslela jsem, že se zblázním. Teď to tak hrozný není. No, v neděli to bude 14 dní.

Reaguji na LaArdilla:
No to bylo poprvé, kdy se někdo rozešel se mnou. Navíc do té doby jsem si myslela, že to vždycky musím nějak vycítit, že je něco blbě, že to nebude klapat, jako v předchozích vztazích. Ale teď to přišlo naprosto nečekaně o to víc mě to asi i ranilo.
Já jsem měla nejhorší ty 2 měsíce, teď už jím i spím normálně. Ale vždycky mi ho něco připomene. Např. mi kdysi už daroval orchidej, když odkvetla, strčila jsem ji tak na poličku úplně na okraj pokoje a nijak zvlášť se o ni nestarala. Když jsem teď přijela z dovolené byla zase celá rozkvetlá a ještě více než jsem ji dostala. A takových blbostí ja si prosím všímám. Je to děs, ať už to je za mnou!