Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Tak tohle já mám denně a budu mít už napořád, neb mi vyrobil kuchyň, zrestauroval podlahy a k tomu máme spolu pejska. Nejhorší pro mě, když přijede a pes ho chytá za triko, košili, protože nechce, aby šel pryč. To nemůžu vůbec vidět.

Reaguji na LaArdilla:
To věřím, pejska jsme každý naštěstí měli svého. A proč jste se vůbec jen tak ve zkratce rozešli?

Popsala jsem to tu v jiných tématech. Prostě jsme jeli na dovolenou s partou a tam se zakoukal do jiné. A kdybych mu najistotu nevlezla do mobilu, tak je nejspíš ještě tady nerozhodnutý. A přitom to byl on, kdo pořád vykládal, jak je férový atp. a komu se od začátku vztahu nevěřilo - to jsem byla já. Při rozchodu mi řekl, ať to ještě neházím za hlavu. Tůdle.

Presne! Toto je strašne mätúce.
Ja som si prvé mesiace myslela že to nie je pravda, e to nemyslí vážne, e sa proste durdí, ved minútu predtým to bolo o spoločnom živote ... a zrazu mu nemôžem zavolať lebo!
ja dúfam, že už na neho tak nemyslím, ale nepoviem to nahlas, lebo zajtra náhodou znovu príde splín...!

Reaguji na LaArdilla:
To je děs,ve svých 21 si říkám, jestli ještě existuje normální chlap?
To tě muselo určitě najednu stranu ranit, ale nadruhou hrozně rozčílit, co ti řekl!

Chlapi jsou fakt na zabití. U nich to člověk prostě nepozná, jak to mají.

Zrovna včera jsem měla sto chutí vraždit, bohužel si sebou přivezl bratra (což je další, pro mě nepochopitelná věc).

Reaguji na LaArdilla:
To je jasné alibi, jistil se, abys mu před bráchou nemohla říct to co kdyby tam byl sám...

Reaguji na tarell08: No ale sahat na mě mu problém nedělalo a vynadat mi, kde jsem byla v pondělí, že přijel a nikdo nebyl doma. Magor no.

Reaguji na LaArdilla:
Aspoň se můžeš utvrzovat, že za to nestál!

To si taky říkám, celkem to pomáhá. By mě zajímalo, jak by se na to tvářila ta jeho nová, kdyby věděla, jak mě celý týden nahání a jak se potom tady ke mně chová.
Jediný, co si teď nejvíc přeju, aby to rychle bylo za mnou a já mohla vykročit dál.

No, bál sa.

To jsou fakt věci, že? Já už si říkám, zda jsem vůbec normální, jestli si náhodou něco nenalhávám, protože v chlapech fakt aby se čert vyznal. Já mám také rozbolavělé srdce, poté, co jsem potkala super chlapíka, zbláznila se do něj, vše šlo ok a myslím, že nám bylo fajn. Jednou jsme se malinko nepohodli (nic velkého to nebylo, spíš takové nedorozumění) a z jeho strany nastala absolutní ignorance mé osoby, ani jsem nedostala šanci se k celé věci nějak vyjádřit - zkusila jsem jednou zavolat, poslat jednu sms (podle mě zlehčující a vtipnou - musím si krapet pomasírovat ego, no ), ale nic, žádná odezva, tak je mi i docela líto, že se s Vámi někdo přestane z ničeho nic absolutně bavit. Sice jsem spolu byli jen půl roku, ale o to je to horší, protože za tuhle dobu ještě neznáte dostatečně negativní stránky člověka, na kterém Vám záleží a strašně těžko se dá racionálně odůvodnit, že za to fakt nestál, když vás opustil ve fázi, kdy v něm vidíte "pana jedinečného"
No a výsledek je, že jsem jak na houpačce - jednou depka, pak zas bojovná nálada, že mě nic nepoloží a tak pořád dokola. Stejně se ale ptám proč, co je se mnou špatně, co jsem udělala hrozného a že už někoho tak skvělýho nikdy nepotkám ... Doufám, že už mě tyhle šílený pocity co nejdříve opustí a dostanu se do stavu blaženého blaženého nevědomí a zapomnění, ale když už si myslím, že začínám být ok, tak mě něco rozhodí a je to zpět. Zivot je fakt šílenej!

To ano, ale i tak stojí za to! Všechno zlé je pro něco dobré a všechno má svůj důvod, i když to člověku zrovna v nějakou chvíli tak nepřipadne.

To si taky přeju ze všeho nejvíc a věřím, že to přijde co nejdřív

Co nás nezabije to nás posílí pro chvíle příští...