Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Přesně tak, další moje životní heslo. A když něco končí, tak něco nového začíná. Já zrovna objevila díky rozchodu squash, na který bych se asi nedostala, kdyby bylo vše při starém

No, niekedy to býva aj: co nás nezabije, to nás zmrzačí

Mám to stejně... Např. k mé smůle, má takový jméno, že když jdu do kterýchkoliv potravin, vidím ho tam na každým kroku... A podobnou kytku mám taky, už jsem přemýšlela, jestli ji vyhodit nebo někomu dát...
Vždycky mi naskočí takový úzkostný pocit. A pořád čekám na to, až se stane skutečností to "sejde z očí, sejde z mysli"

Reaguji na Lipenka: No, niekedy to býva aj: co nás nezabije, to nás zmrzačí

Tak i toto se může stát...jen myslet víc optimisticky by neškodilo...ve zlých chvílích to opravdu pomůže..takže OPTIMISMUS a úsměv, pak už jde vše samo...aspoň má povaha je takto nastavená a po zkušenostech můžu říct, že to funguje ..

Je to težké ale nepříjemné myšlenky sbalte a shodte ze skaly Přestante se rozčilovat a brečet nad tím co se stalo.Takhle byste se mohli trápit do konce života a k ničemu rozumnému byste nedošli.Dívejte se do předu a neřešte stále to, co stejně nedokážete změnit.Zapamatujte si , že minulost žije jen díky vaší hlavě až jí necháte být jednoduše umře.Jsem uplně v té samé situacia vím je to strašně těžké , taky z rozchodem bojuju jak o život , ale snažím se na to nemyslet a žít přitomností a tešit se co nového mě čeká

Holky, přidávám se do klubu. já jsem dostala kopačky v pátek. Chodili jsme spolu rok a poslední 2 měsíce jsme spolu bydeleli. V pátek jsme si vyjeli na motorce, pusenky, objímání no a večer mi oznámil, že se musíme rozejít (důvodem je dítě s jinou ženou). Brečela jsem dva dny v kuse, měla jsem záchvaty úzkosti, pocity naprastého osamnění, beznaděj. dneska je to třetí den, poprvé jsem se vyspala i když s pomocí půl litru vína. V pondělí si pojedu pro zbytek věcí do bytu. Mám hrozné výkyvy nálad, chvilku jsem v depresy, pak zase si chvilku říkám, že jesou v životě i horší věci. moc mi pomáhá čtení vašich příspěvků, je fajn vědět, že v takové situaci není člověk sám a že všechno se dá všechno překonat. jenom se bojím toho co ještě přijde za stavy až ho třeba uvidím, nebo s ním budu muset komunikovat kvůli bytu jak vymazat z hlavy všechno to krásné, co jsme spolu prožili? jak rychle zapomenout na doteky, které byly to nejkrásnější na světě? na úsměv? na naše plány do budoucna?

No zbohom!
Tak ty to máš poriadne ťažké , to si ešte asi poriadne poreveš.
hmm to nie je pre teba asi žiadna útecha, čo?

Reaguji na Sabča24: A to dítě s ní má jak dlouho? Jestli Tě podvedl, tak bych se na něj vykašlala, ale pokud si to dítě "pořídil" ještě před Tebou, tak bych ještě flintu do žita neházela. Vždyť o dítě se starat může a nemusí přitom být s jeho matkou. Těžko radit, nevím, jak to bylo.

Tady pomůže opravdu jen čas a zaměstnat se něčím jiným, co nejmíň na to myslet. Nejlepší je, pokud máš nějaké kamarády, tak s nimi někam vyrážet. To mně osobně pomáhá hodně. Taky samozřejmě přerušit styky a komunikaci než se dostaneš z nejhoršího. S tímto to mám horší, protože ex tady má ještě hodně věcí a psa a on si myslí, že si sem bude jezdit, jak se mu to zrovna bude hodit, tak to teď zrovna řešíme přes sms. Chtěl zítra přijet, ale já ho teď prostě vidět nechci a chci se domluvit na určitých dnech a ne kdy jemu se to zrovna bude hodit. Na to mi napsal, že to vyřešíme, až sem bude moct přijet

dítě měl ještě předemnou, když jsme se poznali odcházel od své ženy, ale v tu dobu s ní pořád ještě bydlel, takže měl dítě de facto u sebe každý den. když jsme si zařídili vlastní byt, začala střídavá péče a to byl kámen úrazu, nebo alespoň podle jeho slov. Prý to tak nechce, nechce malou jen ob týden, chce s ní být pořád, což znamená, že semnou nemůže být. chodili jsme i k dětské psycholožce, vysvětlovala nám, že dítě si zvykne cca po půl roce a dýl na odloučení partnerů, do té doby než si zvykne, se můžou objevit problémy. a ty se bohužel objevily . A on to nezvládá. pořád dokole mi tvrdí že mě miluje, chtěl by prý být semnou, ale prý to nejde. Ale asi mě nemiluje natolik aby byl ochotný to aspoň toho půl roku zkusit vydržet. to mě mrzí nejvíc. myslím že kdyby mě opravdu miloval tak by to zkusil. náš rozchod proběhl stylem: končím s tebou - nééé neplakej broučku, pojď ke mě já tě obejmu. nerozumím tomu

To je asi pravda. Mně hodně pomáhá, že kdyby to byl ten pravý, tak mi tak neublíží.

U nás to bylo obdobné, akorát že se se mnou rozešel on, ale nakonec to byl on, kdo brečel a já, kdo ho objal a chlácholil, že to bude dobrý.

Holky mám ty samé muka je to 2 měsíce co nejsem spolu , ale příjde mi , že to je horší a horší než lepší a lepší já už nevím co s tím mám dělat po jaké době má člověk aspon to nejhorší za sebou k tomu ještě vím , že vedle sebe někoho má a já jsme na to uplně sama bez nikoho .
Chci z toho tak už ven nemyslet na něj !!

Na to bych taky ráda věděla odpověd tyhle vzpomínky mě pronásledují každej den .
Proč nemyslíme na to špatné , ale jen na to hezké ?

Tady je právě třeba vědomě myslet na to špatné, připomínat si jeho chyby a špatné stránky.

nejhorší asi je , žé jak nejsme s ním tak ty špatné stránky najednou mi nepříjdou tak strašné , jak kdybych byla slepá a nevidím je :/

Jjj, přesně, ono je strašně těžké si připomínat něco špatného, já ho taky pořád vidím v růžových barvách a to je BIG PROBLEM
Já si myslela, že už se z toho začínám dostávat a výsledek - včera probulená noc, z ničeho nic, dneska oteklý oči a v práci vypadám jak po měsíčním flámu ... Nechápu, proč tak dlouho trvá se tím sžít, když vím, že prostě najednou ztratil zájem a zřejmě si vůbec na mě nevzpomene - prostě proč se člověk trápí a bolí ho srdce pro někoho, komu je mu kompletně ukradenej ??