Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Právěže pořád jo ... Tolik měsíců čekám, kdy napíše, že se chce sejít a o všem si promluvit. Já už ale nechci čekat, chci jít dál. Ale nejde to, nechápu, proč i po tak dlouhé době na něj furt musím myslet.

Reaguji na Raelyn:
Joo to chápu, že to nechápeš... taky nevím, co za tím je... Možná to, že pořád čekáš, že napíše. Kdybys čekat přestala a smířila se s tím, že nenapíše, třeba by to pomohlo...

Asi je to trošku OT, ale tohle mi přijde dost dětinské, hrát si hru "na uraženou". Podle mě je lepší neutrálně přátelsky pozdravit, případně prohodit pár konverzačních frází a jít dál....
Okatá ignorace je dle mne trošku trapná a naopak tím dotyčný poukazuje na to, že ho ještě stále něco "žere"

Tak já jsem se po několika měsících tápání rozhodla dát někomu dalšímu šanci, protože osud si určujeme velkou měrou sami.

Můj rozchod s bývalým partnerem byl z rozumu a city tam byly stále, takže několik měsíců to byl opravdu "rozchod" v uvozovkách, občasné společné noci, pravidelné textovky... Plácala jsem se od ničeho nikam. Mezitím se objevil někdo úplně odlišný, strašně hodný a pozorný, přesto jsem se nedokázala na setkání s ním těšit, neustále jsem porovnávala neporovnatelné.
Bývalý přítel se nad otázkami o dalším vývoji nechtěl ani zamýšlet, vždy odpovídal vyhýbavě, neurčitě, tenhle stav mu samozřejmě vyhovoval. Nechápu, že jsem byla tak hloupá a tolik měsíců jsem nám dovolila to celé protahovat. Protože jsme oba dospělí, já chtěla tuhle kapitolu uzavřít a on mi to nehodlal usnadňovat (záměrné potkávání se v práci, zbytečné zprávy atp.), vědomě a cíleně jsem ho zatlačila do kouta a chtěla jsem po něm jasnou a stručnou odpověď ohledně naší potenciální budoucnosti, žádné nevím pro mě neexistovalo.
Vyjádřil se a i když opět únikově do odpovědi napasoval "ASI", pro mě to byla a je definitivní tečka.

Včera i dnes jsem si užila skvělý den s klukem, který třeba nebude partnerem na celý život, ale rozhodla jsem se to trápení zbytečně neprotahovat, na to je jeden život krátkej.

Všem vám holky přeju hlavně dostatek sebeúcty a vědomí vlastní hodnoty, protože tohle najít v situaci, kdy máte problém se bez "něj" jen nadechnout, je skoro to nejtěžší.

Reaguji na Raelyn:
Mám to stejně... Já nevím, jak dál, vůbec nevím, co mám dělat!

Reaguji na Kollyasek:

A ty si sa kedy rozišla?

Reaguji na Lipenka:
No to je na tom to nejzoufalejší - před třemi roky, on se mnou, ale já ho mám pořád ráda, víc než ráda, chci ho zpátky, jenže on na mě s.ere!

fííííííha ... tak to teda poriadne ťaháš!
To by si sa mala asi otočiť.
No toto teda ja nechcem. Dúfam že to zvládnem rýchlejšie

Dievčatá, pridávam sa do klubu....akurát včera sme sa rozišli... bože všetky naše plány, všetko čo nás spolu čakalo je preč, kvôli nemu som prišla o kamarátov, o pokojný spánok...neustála žiarlivosť a nedôvera z jeho strany... čo mám robiť aby to tak nebolelo?

Reaguji na sibalka47:
Noo teď bohužel nic, jen čekat, dokud se to samo nezlepší Chodit ven, nemyslet na to, zabavit se, nevyhledávat ho... Lehko se to mluví, moc dobře to vím, ale je to jediná cesta.

Holky, tak se hlásím s optimistickou zprávou, že všechno zlý má konec.
Já jsem se s rozchodem vyrovnávala půl roku, s rozchodem, který byl a nebyl, už jsem to popisovala, víc už to rozebírat nechci.

Zablokovala jsem se naprosto vědomě pro všechny další vztahy, které mohly přijít. Pak stačil jeden absolutně prozoufaný víkend, kdy jsem si uvědomila tu definitivnost a rozhodla se otevřít. Nevím, jak se mi to povedlo, možná stačila správně načasovaná hodně intimní rozmluva s moudrou kamarádkou , možná taky nepochopitelně pochopitelná návštěva kartářky, možná něco, co jsem si ani neuvědomila..., ale ze dne na den jsem se na toho "nového" začala dívat úplně jinou optikou, i když jsem si to ještě nedávno neuměla představit.

Najednou se dějou věci. Spadla jsem do toho na dvěstě procent, chemie jak blázen, navíc mám u něj všechno, co jsem v minulém vztahu neměla, a jasně cítím, jak blízko mám budoucnost, o které jsem vždycky snila...

Prostě někdy (často) nevidíme, že je před náma jeden jediný krok dopředu a raději jdeme těch tisíc zpátky. Držím palce, ať jste z toho co nejdřív venku!

Reaguji na BlackCoffee:
Gratuluju a přeju hodně štěstí

jeeeej ... hurá hurá hurá. Pekná správa. Držím palčeky!
A nech aj nám príde ten čas

Přidávám se ke gratulacím. Je fajn, že taky napíše někdo se šťastným koncem

Reaguji na BlackCoffee:
Taková zpráva!! Už toho trápení bylo opravdu tak akorát, blahopřeji! Opravdu mám velikou radost, tak: hodně "motýlků", lásky, milování, krásná paní...