Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Tak v tom případě staré známé "chce to čas"...

Reaguji na Harlow:
Kéž bych věděla kolik toho času ještě bude,než se "toho" zbavím...

prosim ťa, podľa tej knihy ... rozchod inicioval partner, nie ja ... ale nezdržiavala som ho.

Teraz po pol roku som dostala ťažkú krízu. Prečo to nemá on ako iniciátor rozchodu?

On si hned v pohode našiel priatelku a ja si nemôžem s chalanmi ani memo vymeniť ako ma to zobralo.

Čím je ten rozdiel daný?

Pardon, sa mi nezobrazil príspevok tak som ho zopakovala.

Holky, už jsem sice jiná věková kategorie (30+), ale plácám se v tom stejně a rozšiřuji řady těch, které tu vyrukují se zdánlivě banálním problémem

Rozchod proběhl z rozumu někdy v listopadu, přitažlivost tam stále je. Zhruba do února to probíhalo tak, že jsme se více méně pravidelně na noc scházeli, ale s tím, že ani jeden z nás nebyl ochotný ke kompromisu, ke vstřícnému kroku. Uznali jsme, že spolu prostě kvůli zásadním záležitostem, které se dotýkají fungování vztahu, priorit, životních postojů atd., být nemůžeme. Přesto jsme se toho fyzického kontaktu nedokázali vzdát.

V březnu u mě nastal zlom a pochopitelně jsem došla k závěru, že takhle to dál nejde. Jsem ve věku, kdy přirozeně toužím po vztahu, po jistotách, po vztahu, který by mi byl oporou. S tímhle přístupem bych se dostala brzo do blázince, už jsem to psychicky nezvládala. Toho člověka pořád miluju, ale už vím, že se k sobě vrátit nemůžeme. Jiné vztahy jsem mít mohla, ale zatím se pro ně otevřít nedokážu, takže odmítám.

A teď proč to píšu? Oba se bohužel denodenně potkáváme v práci. Jasně jsem řekla, že končíme s návštěvami, žádné zprávy, nic... Myslela jsem, že to bude těžší, ale zvykla jsem si. ON má svou hrdost, takže: DOBŘE, jak chceš, bude po tvém.

Mně je naprosto jasné, že očekává, že to poruším a ozvu se. Po týdnu napsal sám, provozní zbytečná zpráva, ale očividně chtěl rozběhnout konverzaci. Vydržela jsem, takže nastoupil na systém "potkávání" mě tisíckrát za den v práci. Kdybych měla možnost změnit práci, udělam to okamžitě, ale zatím to není možné. Nemůžu mu zakázat, aby procházel kolem našeho kabinetu, aby se stavil za kolegou na kafe ve chvíli, kdy tak jsem i já atp.

Je to banální, co? Ignorace? Promluvit si s ním? Řešení je tak easy... Ale je to sakra těžký, když mě pořád někde hluboko v srdci těší, že mu nejspíš chybím a potřebuje mě aspoň vidět... Ale mně se ta porozchodová fáze nesmyslně protahuje a vůbec si nejsem jistá, k čemu vlastně směřuju... Do prázdnin daleko, do háje...

Reaguji na Lipenka:
Tak ono se v té knížce mimo jiné píše, že pokud je partner při rozchodu 100% rozhodnutý a je si vědom všech ztrát, tak ta paradoxní fáze ani nastat nemusí. Popř. může přijít klidně po dvou letech... A co se týče tvé situace, tak možná jsi se zasekla ve fázi, kdy stále doufáš, neuzavřela jsi to, nešla jsi dál...
Ono je těžké takhle radit když člověk nezná celý tvůj příběh. Každopádně ani ta knížka není stoprocentní zárukou, že to tak ve tvém případě je...

Reaguji na BlackCoffee:
Tak první chyba byla to prodlužování - scházení se na noc po rozchodu a tak dál. Kdyby toho nebylo, mohla by jsi být už trochu někde jinde Ale chápu to...
To, že očekává, že se ozveš je přirozené. Proto ho musíš vyvézt z omylu. To, že se snaží o kontakt může bý přesně to, o čem se píše v té knize, ale taky to může být zvyk, od kterého se nedokáže odpoutat. Nevím... mně je 21 let, takže já na rady nejsem zrovna ta pravá Navíc sama řeším rozchod...
Co je ale jisté - nepřistupuj na to, co chce on. Nechceš-li se stýkat apod., tak si za tím stůj. Pokud to nepochopí, možná by stálo za to si to s ním vyříkat.

Reaguji na Harlow:

Tak si myslím, že on bol jednoznačne rozhodnutý
A ani ma nikdy nemal rád
A keby to aj na neho prišlo, v pohode to rozchodí

Reaguji na Lipenka:
V tom případě by možná bylo lepší to přehodnotit a třeba by jsi pochopila, že bude líp bez něj I když to naprosto chápu, lehko se to říká, já vím...

Ked sme sa akože pohádali a on odišiel, v hneve povedal že navždy, tak som ho nechala ísť, uvedomovala som si že je to lepšie - niečo nevyriešil.

Pol roka som to brala tak ľahlo, no čo, rozišli sme sa. Ale asi raz do týždna som mu zavolala, alebo napísala mail. Nie vždy odpovedal.
A teraz sa začalo peklo. Po pol roku.

No jo, jasně, že to byla chyba

To právě není prakticky proveditelené.

No myslela jsem jako mimi práci apod. Jinak s tím nic nadělat nemůžeš jak jsem četla a vůbec teda nezávidím

To prý tak někdy bývá, když si ten rozchod pořádně neprožiješ a když to v sobě potlačíš...

Reaguji na BlackCoffee:
Jistě, že se nechce jen tak vzdát možnosti mít takovou hezkou a fajn ženu alespoň na ty noci. Takže se vůbec nedivím, že brousí kolem a sonduje, jestli by se to nedalo nějak vrátit zpět. A určitě Tě má i rád, jen asi zkrátka po svém způsobu, který Tě nečinil vždycky šťastnou a spokojenou. Jestli sis jistá, že to na vztah opravdu nevypadá a že by ses s ním jinak léta plácala ve vztahu-nevztahu, tak prostě musíš vydržet. Je to měsíc od definitivní tečky, to je dost krátká doba na to, abys byla vnitřně srovnaná. No nezávidím Ti...

Stále si připomínej, co všechno Ti na tom vztahu nevyhovovalo, abys udržela motivaci nevrátit to zpět do praxe posledních měsíců... a zkus nebýt hluchá a slepá vůči jiným mužům, třeba se přece objeví nějaký ten převozník, který Ti pomůže se z toho dostat, je to jen otázka náhody, jak brzy... Tak nebuď vůči nim slepá, i kdyby ses měla jen trochu zabavit a pustit do života jiné impulsy.

No a s tím promluvením si s ním, aby Tvoji přítomnost tolik nevyhledával - když nechodí přímo za Tebou, tak je to těžké. Také může říct, že jsi přecitlivělá a vidíš v tom víc, než v tom je... Zkus ho brát jako kolegu, bavte se o pracovních věcech, musíte si znovu vybudovat nějakou novou komunikační základnu, to mlčením nepůjde...

Tak se drž! Jo a do prázdnin jsou to už jen tři měsíce, to dáš!