Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na lasešůůůp:
Nic, nic, nic takhle krátkou dobu po rozchodu prostě kamarádi být nemůžete (a že já blbka to ale kolikrát zkoušela
Takové polovičaté cosi, to by se hodně chlapcům líbilo. Kamarádi, nechci tvému křivdit, ale zpravidla to bývá tak, že "chci být s tebou kamarád, takže si s tebou š*kat a trávit čas a zároveň ty mi nemůžeš říct půl slova pač spolu nechodíme..."
Jestli jej chceš dostat zpět, slušně, ale jasně mu vysvětli, že není vhodné abyste byli kamarádi, že možná s vetším odtupem času...jen tak mu dáš prostor si uvědomit, jestli mu chybíš, nebo ne...

Reaguji na zlaholka:
Hm, s něčím takovým jsem se potýkala hooodně dlouho, nemohla sem si pomoct....velká fyzická přitažlivost je mrcha....tady pomůže jen pevná vůle a nevídat se

Reaguji na Dasule:
Já to všechno chápu, nemůžu se s ním kamarádit..to, že jsme si včera psali, bylo hrozný, celej den bulim a jsem zase tam, kde jsem byla. A cítím přesně to, co minulý týden...rozumem to chápu, mám to srovnaný, ale ty pocity, to je jako bych byla rozdvojená osobnost
Dasule, děkuju moc...hrozně mi pomáhá ten pocit, že někdo na mé výkřiky do tmy reaguje
Je mi jasný, že to, co po mě chce, je jen pro něj. Pro jeho pocit, že mě vlastně má ale zároveň je sám a nemusí na nikoho brát ohledy. A já se teď musím sebrat a žít si sama pro sebe, ovšem chybí mi motivace- cokoliv udělám, cítím pocit, že bych si s ním o tom chtěla promluvit, ale už to nejde. Zní to hrozně trapně..jako bych všechno předtím dělala jen kvůli němu

Reaguji na lasešůůůp:
No já vím, je to hodně strašný já to mám za sebou necelé tři měsíce, ale lepší se to....prostě si říkám, že kdyby byl tak strašně skvělej a moje osudová láska, byly bysme spolu dál...ale život to chtěl jinak, tak to tak prostě je...
úplně tě chápu...my spolu v podstatě bydleli, furt byli v kontaktu, byl kromě kluka i můj parťák a nej kámoš, ochotně poslouchal i moje "holčičí" kecy....ale to časem přejde a zvykneš si, neboj...držím palce!

Reaguji na Dasule:

Je zvláštní že když tu byl a jak nechodil do práce a nic nedělal tak mě ani nijak zvlášť nepřitahoval, ale teď bych dala za jeho pohlazení , úsměv a polibek cokoliv.

Musím si to zakázat tady ty pocity nějak.

Holky, hlavně jim nepiště. Navíc bych neodepisovala a nebrala fon. Ať ví, o co přišli. Oba si za to můžou sami.

Taky bych za jeho pohlazení a polibek dala cokoliv. Je to strašný, jak moc mi chybí Takže Vás úplně chápu.

Tak holky opět vítám v klubu je to zatím den ,ale už vím jaké to je , vrátili jsme se k sobě před pul rokem , nicméně on měl pul roku slečnu a pak si uvědomil jak mu chybí má osoba , ale na jak dlouho, po pár měsícich stále říkal jak tamta slečna byla jíná a lepší až po pul roce opět konec.Nejvíc mě štve , že předtím jsem byla už docela vcelku vyléčená a on přilezl se slzama v očích samoržejmně jsem podlehla a dopadlo to opět stejně , jsem na tom samém začátku , opět prožívat to období to mě hodně užírá , ale zvládla jsme to jendou zvládnu to snad podruhý
Nejhorší je asi přectava jak je nikde jinde s jinou slečnou a né sváma , hold už to tak je .
Zvládnem to holky , kdyby to byli pravý nestalo by se to někde na nás teprve čwkají a všechny se jednou dočkáme

Já se v tom plácám už 3/4 roku, vlastní blbostí, bohužel nevím, jak z toho ven a hlavně jak to skoncovat v sobě. Ex se s týká už delší dobu s novou přítelkyní, pokud je ona v dohledu, tak dělá, že mě nezná, jinak jsme spolu toho půl roku samozřejmě spali. Několikrát mně sliboval, že se s ní rozejde, že to s ní stejně není na dlouho, samozřejmě nic, já doufala, i když jsem věděla, že je to blbost. Byli jsme spolu 8 let, pořád nemůžu zapomenout. Bohužel místo toho, abych se z toho nějak dostávala, je to spíš horší a horší. Ex mi někoikrát řekl, at už ho nechám být, že se rozmyslí, ale pak zavolal a dělal, jakoby nic. Vím, že to nemá budoucnost, jen to tak nějak potřebuju ze sebe dostat a slyšet názor někoho jiného, něco co mě nakopne...

Reaguji na Amandaaa: nevím, jestli ho chceš zpátky, ale tím že se mu budeš lacině servírovat ho určitě nezískáš... naopak, nebude mít důvod se vracet. Proč sakra holky nemáte nějakou svojí hrdost a necháte se sebou takhle jednoduše zametat? Vždyť je to tak ponižující. Vím, že už jsem na tu diskuzi odkazovala asi 100x, ale jsi tu asi nová, tak i tobě bych doporučila přečíst si rady v tomto tématu protože jsou naprosto přesné a fungujou 100%ně. Je to přesný opak toho, co děláš teď..proto to funguje. Tvoje cesta fakt není ta správná. Možná že to je to téma, které potřebuješ k tomu "nakopnutí", abys něco změnila. Mně pomohlo moc.

Reaguji na Amandaaa:
Nech ho plavat,nejspíš neví co chce. Moje rada je přerušit s ním jakékoliv kontakty,klidně se vyplač,vytrucuj,vyvztekej..Pak se zkus znovu "nastartovat".. Běž s holkama na kafe,zařádit si,cvič,věnuj se sama sobě a časem to přejde. Jak se říká,čas je nejlepší lékař.

Reaguji na Patty: Děkuju moc, přesně to jsem potřebovala slyšet a nějak nakopnout. Tak ve stručnosti - odmítat, nebrat telefony, kašlat na něj...?? Problém je akorát v tom, že za 3 měsíce odjíždí na rok pryč (to jsem se dozvěděla teď), tak jsem se snažila ještě zachránit co dá (akorát jsem spíš zkazila co se dá)....Děkuju Patty a jen do mě, ja to potřebuju, jinak se asi neproberu

Reaguji na chicky: Fakt je ten, že si pořád říkám, že kdyby to byl ten pravej, nejsme tak kde jsme, bohužel si za to můžu sama svou naivitou, ale je to zkušenost, přístě snad nebudu tak hloupá... Ty kontakty přerušit musím, ale jak jsem psala v minulém příspěvku, tím, že odjíždí jsem to chtěla jestě nějak zachránit...

Přesně tak, ale asi tě chápu, člověk má pocit, že tím, že s ním bude, že si ten chlap uvědomí, jak jsme úžasné a že mu dojde, že musí být s námi a ne s jinou....jenže ono to je přesně naopak, on vidí, jak nám má omotanou kolem prstu, stačí lusknout a my se mu naservírujeme....no a pak si nás má vážit? Naopak. Bude si nás vážit, když uvidí, že se sebou zametat nenecháme, že máme svojí hrdost a že nemáme zapotřebí někomu dělat matraci a že když nás nechce, tak ať, my se z toho nezblázníme (i když vevnitř nás všechno užírá...ale to on nemusí vědět, že ) Takže chce to dát se cestou přesně opačnou, nechceš, nech být, tvoje chyba Chce to hodně hodně úsilí nepodlehnout, když se to v člověku všechno svírá a kroutí, ale musíš to prostě zvládnout. Tohle totiž nikam nevede. Mrkni na to téma, co jsem ti psala, tam je to krásně popsané.

Ten rok by vám ale mohl prospět, třeba se vyčistí vzduch a až přijede, tak to můžete zkusit od znova. Pokud spolu máte být, tak si cestu k sobě zase najdete. A když ne, tak to aspoň vše pořádně přebolí.

Reaguji na Patty:
Líp bych to nenepsala,souhlas.