Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Tohle mi přijde jako takové typické řeči. Chce se rozejít, ale nechce to říct úplně na plnou pusu, protože by ti to ublížilo. Mě se zdá, že podle toho jak toho má hodně, tak začal odhazovat nejvíc nepotřebné "věci", aby si odlehčil. (Promiň, nemyslím to nijak zle. Ale znám to, když toho mám hodně, tak rušim věci, které pro mě nejsou podstatný.)

Pořád přemýšlím a pořád dojdu k řešení rozchod .
Jsem s přítelem 5 let , bydlíme spolu 3 roky .
Nějak mě přestává náš vztah naplňovat a bavit.
Když příjde domů z práce , jde si k pc a hrát hry nebo co tam dělá .
Já sedím jak trubka u televize a koukám do blba.
Aby mi třeba napsal přes den nebo mě aspoň prozvonil to neexistuje.
Aby jsme se šli někam projít taky neexistuje.
Převažuje víc hádek než hezkejch chvil , teď už vlastně není žádná.
Když mu řeknu co mě trápí , řekne mi na to že melu blbosti a nebo že se nic neděje.
Aby mi řekl sám od sebe miluju tě taky neexistuje , po stránce sexu je to tak jednou nebo dvakrát za měsíc .
Teď když to tady píšu , říkám si proč s ním vlastně sem , když mě to ubližuje .
Protože ho mám stále ráda nebo je to stereotyp?

Obojí, navíc se bojíš, že zůstaneš sama. (Což je nesmysl). Toho by se měl spíš bát on.

souhlasím...

Reaguji na Misha152:
hele holka, já taky ukončila vztah po 5ti letech. Pořád jsem si namlouvala jak je to v pohodě, a že by mi stejně líp nebylo, nepoznala bych lepšího a přeci je to dlouhá doba zahodit takový vztah, ale teď s odstupem času vím, že jsem udělala tu nejlepší věc a jsem moc šťastná
Navíc, ty jsi sama vnitřně rozhodnutá, jenom chce to sebrat tu odvahu a přiznat si, že takový vztah nemá cenu...jenom by ses zbytečně trápila.

No konečně jsem s ním mohla pořádně promluvit . On řekl , že je toho na něj moc poslední dobou v práci . Že mě má furt rád stejně ...
Jasný chyba je i na mé straně , že hodně utrácím , ale taky se musím nějak oblékat . Prej myslel , že mu něco přispěju na domácnost ...
No a nakonec jsme dospěli k závěru - teda on měl dva závěry buď se to vyřeší samo ( asi těžko , nikdy se nic samo nevyřeší ) . Nebo si dáme pauzu a nebo se rozejdem což prej nechce protože mě má rád .
Takže já dospěla k závěru , že se asi nejspíš odstěhuju zpátky domů budu se s ním jen scházet a časem se uvidí jestli spolu budeme nebo ne .

Ahoj holky,
tak já přidávám svůj příběh. Je to asi měsíc, co se se mnou rozešel přítel po 9 letech. Začali jsme spolu chodit, když mi bylo 15 a jemu 14. Byla a stále je to moje velká láska. Rozešel se se mnou z ničeho nic, že už mě prý nemiluje. Celou dobu jsem si myslela, že je všechno v pořádku. Ničeho zvlášního jsem si nevšimla. Dokonce jsme spolu plánovali společné bydlení, už konečně. Rozešel se se mnou bez vysvětlení i rozloučení. Všechno proběhlo tak rychle. A já jsem z toho úplně na dně a do toho mám ještě zkouškové období,takže si asi dokážete představit, jak mi je. Nedokážu jeho chování pochopit. Nevím, jestli si uvědomil, že si nic neužil a tak se rozhodl to napravit. Hrozně mě štvě,že mi ani neřekl důvod. Chtěla bych jen, aby byl upřímněj,ale to je pro chlapi asi cizi slovo, které nemají ve slovníku. I po 9 letech můžu říct, že ho miluju a že jsem věřila, že zůstaneme pořád spolu. Neměla jsem potřebu koukat po jiných, protože jsem byla spokojenás tím , co mám a hlavně jsem byla štastná. Poslední dobou se choval, tak roztomile, že jsem se do něj znovu zamilovala. Možná to zní naivně,ale je to pravda. Nechápu to a asi nikdy nepochopím, proč mi tak ublížil. Nemůžu pořádně jíst a ani spát. Myslela jsem,že mám kolem sebe i dvě dobré kamarádky, ale i v tom jsem se spletla. V nouzi poznáš opravdové kamarádky a tak jsem na to všechno zůstala sama. Snažím se chytat každé naděje, že se třeba vrátí,ale zatím jen marbě čekám. Chybí mi hrozně moc a snažím se být silná, abych mu nenapsaa, protože bych vypadala jako vtěrka.

Reaguji na syslik136:
Moc me mrzí to,že sis prave myslela,že mas dvě dobre kamaradky a ejhle.. Protoze ted potrebujes kolem sebe hlavně kamarády a nebýt sama. Naplánuj si čas ,tak at nejsi přes den sama. Rano škola,odpoledne nějaké to učení třeba s kamaradem,potom si zajdi do fitka,dej si poradne do těla a do postele s sebou jen práskneš ani vědět nebudeš s odstupem a časem ,se možná vše vrátí do starých krasnych kolejich a nebo se muze stat ,že změníš nazor..Možná se zamiluješ do jiného co ty víš.. Ale jen mluvím ze své vlastní zkušenosti.

Reaguji na chicky:
Děkuju ti za radu. Snažím se, abych nebyla sama, ale vždycky to nejde. Začala jsem chodit víc cvičit a taky jsem si řekla, že se teď budu věnovat jen sama sobě. Mrzí mě, že jsem se spletla v kamarádkách,ale nedá se nic dělat Vím, že všechno čas, říkají to všichni kolem mě. Ale ono se to lehce řekne,ale hůř udělá. Chci tomu všemu dát volný průběh. Chtěla bych věřit na štastné konce. Říkám si, jestli máme být do budoucna spolu, tak budeme.....

Nehledej důvod proč, prostě mu ruplo v bedně a hotovo. Zaměř se na sebe, ty fáze smutku si musíš přetrpět, ale čas to zahojí. Teď ti to tak nepřipadá, ale je to fakt.

Reaguji na syslik136:
Já na to taky věřím.. Hlavně věřím v tohle"co má se stát se stane a vše co se děje se děje z určitého důvodu,vše má své pro a proti.. " drž se !

Reaguji na chicky:
Ahojky, tak jsme na tom stejně. Taky v to věřím. Děkuju ti za podporu

Reaguji na syslik136:
Není zač ,bud silná a vše bude časem růžovější.. Nech tomu všemu volny průběh

Tak jsem zase tady
Chci mu dneska říct , že se chci na chvíli odstěhovat zpět domů . Ale nevím jak na to , nechci aby to vyznělo , že se s ním rozcházím , to zatím nechci .
Chci jen aby vzal jako skutečnost to , že se nastěhuju domů , že my dva se nerozejdem a že se můžeme scházet třeba ...

Tak mu to řekni přesně tak, jak jsi nám to napsala

taky pravda
no stejně přemýšlím jestli vůbec jde ze společnýho bydlení se vrátit jen k takovému tomu chození ve vztahu ....
jaký na to máte názor?