Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na sereina: vyloženě slovo rozchod,tam z jeho strany podle mě nepadlo,ale je to špatny v tom že jsme o problémech spolu nikdy moc nemluvily,takže to chci samozřejmě změnit,chtěl čas na rozmyšlenou...a já mám strach ho do něčeho tlačit,protože to on nesnáší..

Reaguji na marketakr: Záleží, jestli si uvědomí, že mu za to stojíš. Nebo jestli to ví. Když si to myslet nebude, tak s tim, i kdybys okolo něj tancovala a povídala si s nim o všem, nic neuděláš. Tlačit na něj určitě nesmíš, netlačila bych ho ani k tomu, aby se jasněji vyjádřil. Podle knihy partneři a rozchody v tu chvíli, kdy se jeden hodně snaží se ten druhý stahuje. Takže by asi nebylo od věci mu ukázat, že si uvědomuješ, že se má o problémech mluvit a že bys to chtěla dělat. Na druhou stranu ti říkám, že tohle komunikace je o dvou lidech. Nepíšeš, jestli ty ses o tom bavit nechtěla a on jo. A z toho je teď frustrovanej. Ale pokud jste se obecně o tom nebavili a on najednou vidí problém, tak to určitě neni jen tvoje chyba, ale chyba je u obou. A tudíž OBA DVA musí chtít nápravu. Taky nemůžeš vědět, kde on vidí problém, když by ti o tom neřekl. Ale fakt ho nenuť, jen aby věděl, že sis to uvědomila a že se s tim dá něco dělat.
Můžu se zeptat, co byly ty problémy? (Jestli se ti o tom chce psát, jinak nemusíš

Reaguji na sereina: ano, bylo to o vzájemné komunikaci, já jsem chtěla o všem mluvit, ale on mi nedávl žádnej náznak, že by se chtěl o něčem bavit,sem si říkala že chlapy takoví jsou,že nechcou nic neřešit.Tak sem ho nechtěla do ničeho tlačit a to byl začarovanej kruh.Já sem mu psychicky nevědomky ubližovala a kritizovala(bohužel,sem nevěděla že je tak citlivej,ale já jsem taky a myslím že víc) a on mi to vracel....takže mi taky ubližoval.Ty problémy,to bylo cokoliv s čím se normální člověk potýká(vztahy k jeho kamarádům,rodině,nevím až tak nic mě už nenapadá).Já mám trochu bloky z děctví ohledně kamarádu,takže jsem trochu asociál co si nevěří a kamarády moc nevyhledává,ale rozhodla jsem se to řešit.Dnes jdu ke kinezioložce,takže doufám,že mi pomůže,protože já to moc chci .Vím že tohle ho celkem dost trápilo A nedostatek svobody ,dokud sme spolu nebydleli těch sedm let,tak jsme netušili kdo je natom jak.On potřebuje hodně volnosti...a cítil se,že mu ji nedávám,naopak já sem měla pocit že mu ji dávám až dost.Za 3 roky jsem to nepoznala..Člověk musí dopadnout na úplný dno,aby si některý problémy uvědomil...

Ahoj holky, vidím že se tady dlouho nic nenapsalo. Snad si muj příspěvek někdo přečte. Opustil mě přítel. Z ničeho nic. Nevim co mam delat v téhle situaci, všechno bylo v pohodičce ale asi jenom pro mě. Najednou si vypnul telefon,neozval se, nic. Bez duvodně mě ignoruje. Nejspíš on duvod ma ale nevim jaký a ja nedokážu pochopit proč se na mě vykašlal ze dne na den. Zažili jste některá podobnou věc? Přitel vás opustil nečekaně?Je to pro mě rána. Napadlo mě že se mu mohlo něco přihodit ale to už by mi volali jeho rodiče. Mohlo se stát že si našel jinou ale dalo se to řešit i férověji. A to sme minulý týden mluvili o miminu Máma mi radí abych se na to vykašlala, vubec mu nevolala a zapomněla na něj. Asi to udělám ale nevím jak to bude dál, jak to překousnot že to ke všemu bylo takhle najednou.

Myu, moc mě mrzí co se ti stalo, před půl rokem jsem prožívala něco podobného. Se mnou se tedy přítel rozešel "férově" /to že je v tom jiná jsem se dozvěděla až později/ ale myslím, že to bolelo stejně. Nevím, jak dlouho jste spolu byli, ale oni chlapi většinou pravdu nikdy neřeknou, ale rozejít s někým takovýmhle způsobem už o něčem svědčí. Je to srab a nestojí ti za to to mi věř. Asi nemá smysl říkat ti vykašli se na něj a jdi dál, protože člověk si to bohužel musí odbolet. Ale určitě mu nepiš, nevolej a uvidíš on se časem ozve sám. Mě nejvíc pomohlo nerozebírat proč řekl to a proč támhle to /mě taky den před rozchodem div nevyznával lásku/ ono totiž není důležité co říká, ale jak se chová. Kamarádce se stalo to samé, po roce chození se jí zničeho nic přestal komunikovat, vypnul si telefon a konec. Pak zjistila, že má jinou. Ona se s tím vyrovnala a on se jí po půl roce ozval, že by se chtěl vrátit, tak se mu vysmála. A teď má krásný vztah s bezva klukem, Takovýhle ti za trápení opravdu nestojí.

Reaguji na Nelinka11:

Nelinko děkuju Mrzí mě že se ti stalo něco podobného. Ja to mám jako tvoje kamarádka. Nám chyběl měsíc a byl by to rok. Situace stejná. Z ničeho nic si vypnul telefon. A to jsem s nim ještě předtím normálně mluvila a nebyl tam žádný náznak toho že už se mi neozve. Budu to mít asi stejné, s tím že v tom je jiná. Před týdnem mi přišel anonymní mail, že si mám dát pozor, že on ma kolem sebe jednu holku kterou má rád a ta by ho prý chtěla. Kluk mi na to řekl že je to hloupá pomluva. Jenomže teď mi to přijde tak, že takova hloupost to zase nebyla. Máš pravdu, nejde o to co říka ale co dělá, jak se chová. Způsob ukončení našeho vztahu, však bolí asi nejvíc

Reaguji na Myu:
Chápu, že to bolí. Člověk má pořád pocit, že je něco nevyřešeného, že takhle to nemůže skončit a tím se potom prodlužuje i trápení. Bohužel to vypadá, že v tom bude jiná a ten co ti poslal ten e-mail, je asi taky pěkný "dobrák". No někdy to prostě nevyjde, ale ty vypadáš že si v pohodě a určitě se z toho za chvíli dostaneš a uvidíš, že ti bez něj bude líp. Ale čekala bych, že se nejspíš ozve, takovýhle si většinou nechávají zadní vrátka....

Reaguji na Myu:

Ty jsi dostala anonym, co když on taky? A víš, jak jsou kluci ješitní. Vyjasnila bych si to s ním. Aspoň nebudeš pořád čekat. Stejně by to byl hajzlík, protože by ti měl věřit a ne anonymu.

On nedostal nic. Já dostala upozornění, že si mám dát pozor protože je tady holka kterou on má rád a ona o něj stojí.Řekl, že je to hloupost, někdo nám nepřeje. A teď mě on ignoruje. Bez jediného slova, jenom ignorace, prostě takovýhle konec. Včera ani nespal doma ke všemu, co mi řikala jedna teta,známá co bydlí jako kdyby naproti, neměl tam auto když ona šla domů, kolem 3:00 v noci.

Už ani nečekám, on bude možná překvapenej kluk, když mi bude chtít zavolat a budu stejně nedostupná jako je on teď.

Reaguji na Myu:
Jak to dopadlo?

My jsme se nerozešli v pravém slova smyslu, protože jsme ani nebyli spolu ... Ale i tak ... Pořád nevím, co dělat, neumím bez něj žít ... Bez něj jenom přežívám.
Seznámili jsme se přes sestru, jsou to bývalí spolužáci, asi před dvěma roky.Vždycky jsme k sobě cítili vzájemnou náklonnost, škádlili se, ale nic víc, oba jsme měli své životy a o sobě věděli jenom to nejběžnější.Jenže jednoho dne jsme se potkali na diskotéce, já byla opilá a jen tak z legrace jsem ho popichovala a políbila.Nikdy bych nečekala, co způsobí jedna jediná pusa ... Druhý den mi napsal, co to jako mělo být, vyčítal mi to ... On se do mě zamiloval ... Jenže já jsem v tu dobu milovala jiného kluka, do kterého jsem se zamilovala na první pohled a nevěděla o něm téměř nic.A jak se pozdějc ukázalo, chtěl mě akorát dostat do postele.Jenže s tím prvním klukem jsme si pořád psali a jak jsem ho začala víc poznávat, zamilovávala jsem se do něj.Jenže pořád byl ve hře i ten druhý, já se nemohla rozhodnout, až ten z diskotéky začal chodit s jinou slečnou, prý aby na mě zapomněl.Nikdy mě nic víc nerozhodilo než tehdy ... Byla to naprostá rána pod pás, já mu tak věřila ... Ale přála jsem mu to, chtěla jsem, aby byl šťastný.Po cca třech měsících se ale rozešli, tak jsme si začali zase psát a já se do něj zamilovávala víc a víc... S tím druhým jsem se mezitím přestala bavit úplně, protože mi došlo, o co mu celou tu dobu šlo ... Jenže o to víc jsem se upnula na toho prvního, se kterým to ale pak šlo do kytek, přestal se ozývat ... Je to už půl roku a já jsem stále na dně.Asi jsem se na něj až moc připoutala a nevím, co udělat, abych se toho zbavila.Je to jako obsese, přemýšlím nad tím v každé své volné chvíli, přijde mi, že bez něj nemůžu být šťastná, mám furt pocit, že mi někdo chybí.Jeho gesta, úsměv, oči, hlas, chování.Nikdy nenajdu nikoho, kdo by se mu vyrovnal.Dá se nějak zapomenout a začít žít?

Záleží jaký to rozchod je, no. Jeden pro mě byl vysvobozením, že jsem neuronila ani slzičku a začala jsem žít

S přítelem jsme spolu byli asi 7 let, poslední rok to moc neklapalo, ke konci jsme spolu ani moc nespali, nechtěla jsem, protože tím, že jsme se pořád jen hádali, neměla jsem na to ani pomyšlení. Pak jsem se s ním rozešla, protože už mi došla trpělivost, a on potom přišel a prosil, ať to není ještě definitivní a dám tomu čas. To jsem udělala a pěkně jsem si tím naběhla, protože když jsem mu řekla ža to tedy ještě zkusíme, oznámil mi, že si chce užívat a že už má někoho jiného, že kdybych se s ním nerozešla, tak by s ní jen spal, ale takhle s ní bude mít i vztah. Tvrdil mi, jaká se mnou byla nuda, a že mě teď akorát lituje, že jsem ho od sebe odradila a že jsem se s ním jen hádala... připadám śi jako idiot, na jednu stranu je mě to líto, tolik je pryč, na druhou stranu jsem ráda, že třeba potkám někoho nového, i když mám z toho strach... nejhorší je, že ve mně vzbudil pocit viny, že se to můžu jen já a to me užírá...

Reaguji na Wild Paula:

Svačinky a pravidelně? kde se dají takové ženy sehnat?

Ne není to vina, ale on toho viníka nalézt musel tak jsi to pro něho ty.Zažila jsem to také, když už jsem se nemohla na to všechno dívat tak jsem ho slušně vyhodila a vyměnila zámky.Viník jsem já, protože on si není vědom, že by mi ubližoval a to mi ubližoval ne jen psychicky, ale bohužel dost často i fyzicky a přesto mám být já ten viník.Také mě to užíralo, ale ono tak skutečně není vidí to i ostatní jen oni ne.