No já právě taky všechno uklidila, ale od něj vim, že on ty věci nosí. Tak jsem zas přemýšlela o čem už přemýšlet nemám. Chjo
Tak už jsem si začínala naivně myslet, že se blýská na lepší časy. V pondělí i v úterý jsem byla dost v pohodě, téměr jsem si na něj nevzpomněla a když už, tak jsem myšlenku rychle něčím zahnala. Ale dneska volal, furt chce ty brýle a potřeboval vědět, kam jsme dali podstavec pod televizi a že tam mám nějakou poštu. Totálně mě to rozložilo. Nechápu proč se mnou blbý telefonát zamává tak moc a hodinové venčení psů vůbec. Motá se mi hlava, žaludek sevřený, klepou se mi ruce. To je ...
Cituji Maciki: No ono to je tak, že jsme si spolu koupili auto. On dal něco přes půlku hotově ze svého a já si zbytek vzala na úvěr, který teď splácím. Takže mi řekl, že si mám nechat auto, prodat si ho a peníze z toho že jsou moje a tím, že jsme vyrovnaní. Jenže problém je v tom, že to auto nemůžu prodat, a když tak totálně pod cenou, takže by mi po zaplacení úvěru nezbylo skoro nic a neměla bych ani auto, ani peníze. Takže takhle mám auto, které v podstatě nepotřebuju,
Maciki, tohle je tedy od něj fakt vychcanost - slušnější slovo pro to nemám. To je přece obecně známá věc, že nemovitosti a pozemky časem stoupají v ceně, ale naopak spotřební zboží (i auta) už momentem prodeje v ceně klesnou! Je jasné, že v dnešní době člověk prodejem ojetého auta nezbohatne. Je to totálně nefér. Podle toho co píšeš, on se k tobě nijak zvlášť citlivě nechová, tak proč bys měla brát ohledy ty. Řekni mu, jak je to s tím autem, jaká je situace na trhu, a že ty bys z toho vyšla vlastně s holou p***í. Ale že když si myslí, že to auto má cenu adekvátní tvojemu podílu z celkově investované částky, tak ať si ho od tebe za tu cenu i koupí! Pokud o něj nemá zájem, tak ať se s tebou vyrovná finančně. Nezapomeň, že čas strávený na zařizování nebo rekonstrukci bydlení se započítává taky.
Janicek - rozhodně bych s ním na schůzku nechodila. Pro tebe to nebude příjemné a věř, že lásku si prostě nevyškemráš..Vím, že nechceš prosit, ale říct co bylo fajn a že jsi ochotná se změnit atd...
Praxe = ještě víc ho odradíš a efekt bude naprosto opačný...
Někdy se člověk unáhlí a rozejde se neuváženě a pak přijde na to, že udělal chybu, ale na to si musí přijít sám...
Maciki - tady netřeba komentovat, naprostý sobec a chladný člověk, to co popisuješ není normální a s prominutím bych ho hnala s.....m krokem ! Jasně bych mu své pohrdání dala najevo - nebrat telefo a nevídat. Tečka. Jiná cesta není...
Hezkou neděli všem, tak už jsem pokročila ze stadia neustálého zoufalého pláče do stadia, kdy na něj pořád myslím, ale už nebrečím kudy chodím. Snažím se být hodně s přáteli, kteří mi teď opravdu moc pomáhají. Dneska na něj furt myslím, šprtám se angličtinu a pořád bych mu chtěla napsat, že mi to nejde, že na něj myslím, že mi schází a jak se má on atd. Kamarádovi řekl, že vůbec neví, proč jsme se rozešli a že neví, kde si bude hledat novou holku, protože je furt v práci a nikam nechodí. Že zhubnul 10 kilo, protože mu nikdo nevaří a on se stačí najíst tak 1x denně. Ach jo - chybí mu hospodyně a neví, kde ji bude hledat. Aspoň vím, na co mě měl - uvařit, nakoupit, uklidit, vyvenčit psa. To mu teď chybí, protože to musí dělat sám. To bolí . Dopisuju si teď s jedním klukem, v úterý asi půjdeme do kina. Je mi to příjemné, na jeho maily se těším, ale ze schůzky mám strach. V hlavě a v srdci mám pořád pana X a obávám se, že nebude tak lehké si zaflirtovat a pobavit se s někým jiným, natož, aby z toho bylo časem něco víc. Občas mám i výčitky svědomí, že na jednu stranu chci zpátky bývalého, na druhou stranu hledám jiného. Každou neděli, když si dávkuju svoji hromadu léků na další týden do krabičky, tak si říkám, další týden bez NĚJ za mnou. Příští týden jdu na kontrolu k doktorovi a bude mě zase mrzet, že se neozve, aby se zeptal, jak se mám, jak dopadly výsledky apod.
Cituji Janicek: Viděla jsem v něm člověka, se kterým budu žít, se kterým budu mít děti....
po TŘECH měsících vztahu. A to je právě ta chyba, kterou zřejmě opakuješ. Mysli si co chceš, ale za nic na světě to nedávej najevo, nevyslovuj to jako první a už vůbec ne v prvním roce chození.
Cituji Janicek: Můj přítel byl milý, konečně jsem si myslela, po 3 měsících vztahu, že by mohl být zamilovaný, protože jsme se dosud poznávali.
a jestli jsi mu vyklopila, že ho miluješ, dřív, než to on vůbec řekl Tobě, tak se ani nediv.
Dobrá zpráva je, že se z toho můžeš poučit a příště nebýt tak hrrr . Některé lidi to prostě vyděsí a zvlášť chlapi jsou z náhlých přívalů citů dost rozpačití. Další dobrá zpráva je, že máš opravdu ještě čas na to, aby sis našla muže podle svých představ a nemarnila čas schůzkami s někým, kdo Tě vystěhoval a ty mu chceš vysvětlit, že se ve svém mínění o Tobě a citech spletl. Je to ztráta času, radši jdi do kina s kámoškou!
Cituji sereina: chtěla jsem se zeptat, necháváte si po rozchodu věci od ex? Je to normální, že přítel pořád nosí věci ode mě? nebo to prostě bere jinak, když on ten rozchod chtěl?
schovala jsem akorát přáníčka a fotky, protože mi z nich bylo vždy smutno, ale oblečení a ostatní věci od něj používám uplně normálně. To bych musela vyházet polovinu šatníku
Reaguji na lili09: No, mně je právě smutno skoro ze všeho, co mi připomene společnou akci, nějaký zážitek s ním. Dokonce i kusy oblečení, který mi nedávno před rozchodem chválil, mi to připomínaj. Takže já bych vyhodila celý šatník. Ale věci co mi dal jsem schovala - naštěstí mi oblečení nedával ani jsme ho spolu nekupovali. Mně spíš šlo o to, že jsme tak nějak v občasném kontaktu přes sms a že se mi zmiňoval o dárku ode mě, že si ho vzal s sebou. tak proto jsem se ptala, ale asi je to tak, že to neřeší. Stále mě tyhle věci dokážou rozhodit, ale už to rychleji zpracovávám.
Holky, je mi špatně. Jako fakt se mi stáhnul žaludek. A krve by se ve mě nedořezali. Viděla jsem bývalého fotky s novými kamarádkami. A mně je smutno, že to nejsem já, kdo se usmívá po jeho boku. vím, že to jsou jen fotky. Ale stejně mě to rozhodí. Kdy se tohle zlepší? že mě to už nebude mrzet a bude mi jedno, že tráví čas s jinýma. Proč mě to tak bere, když mu jsem jedno.
Sereino, je mi moc líto, že je ti tak bídně . Ale zná to myslím každá. Fakt pomáhá o bývalém partnerovi nevyhledávat žádné informace - prostě se chovat, jako kdyby umřel. Kdy se to zlepší - to je samozřejmě individuální, ale každý den to bude snazší a snazší. Chce to prostě čas, a než ten čas uplyne, snaž se zatím nějak zabavit. Nemyslím tím vyloženě zábavu, to ti teď asi nepůjde, ale pokud ses třeba vždycky chtěla přihlásit do jazykovky nebo začít šít, začni teď. Jde o to "odpoutat" svojí pozornost někam jinam.
Ještě mne napadá, že by sis možná mohla opatřit tuhle knížku - dost se to doporučuje (ale osobně jsem ji zatím nečetla): URL
Reaguji na sereina:
Chápu, já to mám takhle s jedním ,,kámošem", který si se mnou tak jako pohrál, a když nám to nevyšlo, tak zase že budeme kámoši. A já se chovám jako kr*va, přes všechno, jak mi ublížil, si jenom říkám, jestli mi napíše, jestli se uvidíme. Když ho vidím tancovat atd. s někým jiným jen mi ,,zle", trápí mě to. Horší je to v tom, že je to spolužák , takže to, že bych ho nevídala a zlepšilo se to tady není. Čekám, kdy už se z toho dostanu, ale pořád nic moc...
Reaguji na June: Tu knížku jsem přečetla. Je fakt zajímavá, ale přijde mi zvláštní, že by všechny rozchody probíhaly podle stejnýho pravidla.
Já se snažim nic nezjišťovat,jenže někdy se ke mně něco dostane nechtěně... no a pak už se třeba podívám. A je to tu. Pak mi je z toho všeho nanic. A to už si kolikrát říkám, že to bude dobrý. Takhle mi neni pořád, jen někdy to na mě přijde. Snažim se si říkat, že to je k něčemu dobrý, že mu přeju štěstí. Ať si užívá života. Jenže jsou okamžiky jako kdy to prostě nejde. Kdy si to beru osobně, jako že je to na úkor mého štéstí. Jako že on si užívá toho že je beze mě, že je s jinýma protože já jsem byla na něj zlá a nepříjemná. Pak to mám polární jako, že když on je spokojený, tak mě to nejde, protože vim, že je spokojený beze mě.
To všechno naprosto chápu. Prostě to musí přejít, přebolet, nechat čas ať to odnese . Víc ti napíšu do SZ
Já to mám zas tak že mam hrozný strach se zamilovat. z První lásky se vyklubal nekjětší hajzl a byla jsem do neho šilene zamilovana asi pul roku .. i přesto že me ponižoval co to šlo, uražel atd...proto mám strach se zbližovat.. abych na nekom . kdo mi třeba ublízí nebyla taky tak dlouho zamilovaná
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.