Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Maciki, nejhorší na tom je, že všechno urovná až čas. Měsíc a půl je ještě velmi krátká doba na to, aby se Ti zklidnily emoce a aby jsi ho vytěsnila z hlavy. Podle mých zkušeností se to začne uklidňovat až za půl roku.
Musím Ti říct, že je velmi dobře, že jsi se dokázala rozejít s člověkem, který pro tebe neměl pochopení a všemi projevy Ti dával najevo, že jsi mu vlastně na obtíž.
Píšeš, že se Ti stýská, že by jsi chtěla, aby to bylo zase jako dřív.
Můžu se tedy zeptat, jestli dřív, před časem, než se začal chovat odmítavě, byl jiný - lepší?

Nezlob se, ale trochu mi to připadá, že chtěl možná úmyslně rozchod vyprovokovat.. Je možné, že si uvědomí, že tě má ještě rád, nechci být krutá, ale bohužel si nemyslím, že k tomu dojde.. Vypadá to, že si ho přestala zajímat, že tě přestal milovat... Drž se, snad budeš brzo ok

maciki, rozhodně jsi udělala dobře, že jsi ho opustila, tvůj ex není člověk do partnerstí a nikdy by ti nebyl oporou. ted se konečně můžeš soustředit na sebe, true má pravdu, všechno urovná čas a ty tomu můžeš pomoci jenom tak, že si najdeš aktivity, které tě baví, a které jsi do té doby nedělala, nebo dělala jenom okrajově. za mě by to třeba byl sport, chod do fitka nebo na bazén, najdi si činosti kde se zabavíš a ještě na tom vyděláš, třeba se přihlaš do nějakeho kursu co tě bude bavit, může to být malování, vaření, studování jazyků ... cokoliv. poznáš nové lidi, odreaguješ se a uvidíš, že život bez ex není tak špatný, spíš že je mnohem lepší

Reaguji na True: První rok s ním jsem si připadala jako princezna - nosil mě na rukou a to doslova. Byla jsem šťastná a zamilovala jsem se do něj. Bydleli jsme spolu skoro celých 5 let, teď jsme se měli stěhovat do domečku, který jsme spolu opravovali. Je pravda, že nádherný byl jenom ten první rok. Pak to občas šlo z kopce, pak zase do kopce. Vždycky jsme to ustáli, hodně mojí zásluhou, nechtěla jsem o ten vztah přijít, dlouho jsem čerpala a žila z toho, co bylo první rok. Ale zásoby došly a já najednou zjistila, že jsem na všechno sama... Na domácnost, na psa, na to když je mi smutno, na svoji nemoc apod. Pak si člověk říká, k čemu ho teda mám? A do toho to jeho chování - ve svých reakcích byl mnohdy až zlý a ubližoval mi, musel to přece vědět, takže to snad dělal i schválně. Tak jak moc krásné to bylo na začátku, ta moc ošklivě to skončilo.

Reaguji na berolina: Já bych si ty aktivity klidně našla, hodně jsem sportovala, tancovala. Jenže kvůli té nemoci teď nesmím žádný sport ani větší fyzickou námahu. Doktor mi to všechno zakázal, jsem vůbec ráda, že mě pustil do práce. Nesmím sportovat, alkohol, na sluníčko, musím se hlídat co jím. To se pak ty aktivity hledají o dost hůř. Někdy je mi líp, jindy to na mě padne a jsem jako hromádka neštěstí. Hlavně mám pocit, že už si nemůžu jiného chlapa ani najít, protože všichni chlapi starší než já jsou minimálně zadaní, nebo rovnou ženatí.

Reaguji na Pepis: Tak proč to nedokázal říct na rovinu, když jsem se ho ptala? Ještě den předtím, než mi povolily nervy, tak jsme si spolu byli vybírat ledničku a pračku do domečku a on mě ujišťoval, že mě má rád a chce se mnou být, jen neví, co se to s ním teď děje a že to nechce řešit, že tomu mám nechat volný průběh a netlačit na pilu. Dva měsíce před rozchodem jsme si spolu koupili napůl auto a on ho nechal napsat na mě. To přece neudělá chlap holce, se kterou nechce být a nemiluje ji, nebo snad ano? A já tři měsíce čekala a netlačila na pilu, jak on chtěl...

uvědom si, že to nejhorší už máš za sebou. Teď ti už bude jenom líp a líp.

No nevím, já bych tedy o takového chlapa nestála a rozhodně se pro něj netrápila. Obdivuji Tě, že jsi to s ním vydržela tak dlouho. Já bych si tedy takové chování líbit nenechala.

Ahoj holky....mezi mnou a přítelem to vypadá na brzký rozchod. Hodně často se hádáme a prostě si nerozumíme a mě na něm vadí spoustu věcí. Je na mě sice celkem hodný, pořád mi říká, že jsem krásná, jak mě miluje a tak a sex je taky úžasný. Jenže když se nad tím zamyslím, tak tyhle dvě věci jsou jediné co se mi v tom vztahu líbí. Jinak mi to vlastně moc nevyhovuje a odvážila bych se snad i říct, že tohle prostě není to co hledám a co si přeji do budoucna. Ale na druhou stranu, jsem na něj tak nějak zvyklá a ze začátku to byla opravdu velká láska, kterou jsem do té doby nezažila. Mám ho moc ráda, to ano, ale nedokážu si představit budoucnost s ním a vlastně ji asi ani nechci. Tedy chtěla bych, ale to by se on musel hodně změnit, což se asi nestane. Jenže toho rozchodu se prostě hrozně bojím. Mám pocit, že pak už zůstanu navždy sama, že mě nikdo už nebude chtít,....logicky si dokážu říct, že to je blbost, že jsem mladá na to, abych si tohle myslela, jenže ty myšlenky mě pořád trápí. Kamarádů mám málo, s rodinou si nerozumím....a koho pak budu mít? Zůstanu úplně sama....prostě když si představím to, že se rozejdem, tak mi hned naskočí myšlenky: Nojo a on si za měsíc najde jinou a já ještě ve 30 budu sama...děsný... jsem asi švihlá, ale prostě mám pořád pocit, že takovou holku jako jsem já vlastně nemůže nikdo chtít.....

Reaguji na Maciki: Ahoj, tvůj ex přítel je ha.jzl, promiň,ale je. Kdy poznáš ty správny lidi? Když je ti zle, máš problémy, jsi nemocná = potřebuje pomoc. A stačí jen pomoc typu slovně tě podpořit.
On se k tobě obrátil zády a nechal tě v tom. Neříkej mi, že když se na to podíváš rozumově, že takový člověk ti stojí za ty slzy? Nestojí!
Buď ráda, že jsi volná.
Ty to teď řešíš přes srdičko, až se na to podíváš hlavou, tak uvidiš realitu.

Anebo, se na to podivej tak, že to, co proživáš ty, že by proživala tvá kamarádka. Asi bys ji řekla, ať se na takového chlapa vykašle.

A proč ti to neřekl? Protože je srab, ano srab. Kolikrát mužský dělají za zády svých partnerek hnusárny,ale pak se vracejí domů a dělají jako že nic. Jenže nevím proč, ale my máme takový dar, kdy i sebemenší změnu vycítíme. Prostě takový 6.smysl.

Netrap se, ať se ti zdravotní stav nezhorší. Sama víš, ze zdraví máš jen jedno. A to jak jsi na tom, tak hodně ovlivňuje i tvá psychika.
Zbytečně si ubližovat pro toho, co ti není hoden

Máte všichni pravdu a já to vím. Tedy moje hlava to ví, srdíčko hlásá něco jiného. Obrátil se ke mně zády, když jsem ho nejvíc potřebovala. Nemělo by mi být líto, že je takový člověk pryč z mého života, ale nějakým záhadným způsobem mi to líto je. Našemu vztahu jsem dala opravdu hodně a teď mám i pocit křivdy a nespravedlnosti, že takhle to přece nemělo být a já bych neměla být ten, kdo trpí. Mám strach, že se tahle zkušenost bude už pořád promítat v mých dalších vztazích - jestli teda nějaké budou - budu se bát otevřít se, být upřímná, dát najevo city, někomu věřit, do vztahu investovat. A taky mi není 18, neběhám po diskotékách a nevysedávám po barech a klubech. Takže kde se hledá chlap? V metru, při cestě do práce, při cestě z práce?

Minulý týden jsem zažila nejkrásnější víkend ve svém životě asi... Můj přítel byl milý, konečně jsem si myslela, po 3 měsících vztahu, že by mohl být zamilovaný, protože jsme se dosud poznávali. Kvůli brigádě, kterou mi zajistil u sebe v práci jsem u něho ale poslední měsíc bydlela, v čemž byla asi ta chyba...V pondělí se se mnou rozešel. Byla jsem hysterická, brečela jsem, miluju ho a strašně mě to vzalo. Odvezl mě domů, hodina jízdy z jeho bytu, ale odvezl mě.... Že mě má rád, ale neví, jestli by to mohl být víc a začal mi vyčítat různé chyby, které ale můžu napravit a snažila jsem se o to... Ve středu jsem mu volala, že bych si s ním chtěla o tom všem popovídat, řekl, absolutně v pohodě (ještě mě oslovil kočko), že si o tom každopádně popovídat můžeme, ptal se, jestli jsem v pohodě a tak.... sejdeme se příští týden, asi v úterý...Strašně se mi po něm stýská.... Mám tady spousty návrhu, co mu budu povídat, ale nevím, jak mám začít. Nedávám si naději, přesto ve skrytu duše doufám, že by ještě mohl zvážit své rozhodnutí. Vždyť jsme se nemohli tolik poznat. Kamarádka, která je zasnoubená, říkala, že se svým přítelem se zezačátku hádali často, než si zvykli na svoje chyby a teď se milují.... Můj ex taky nebyl zrovna ten nej, ale prostě jsem se zamilovala, zamilovala jsem si jeho chyby, po kterých se mi i stýská..... už jsem z toho jakž takž venku, brečím už jen teď, když o tom píšu, ale jinak už ne.
Mám za sebou 3 rozchody, (tento je čtvrtý a už podruhé po 3 měsících...) vždycky mě to dostane. Tenhle nejvíc. Viděla jsem v něm člověka, se kterým budu žít, se kterým budu mít děti.... a nejlepší na tom je to, že on je v pohodě. Tento víkend jsme měli být spolu, ale já z nedostatku peněz jsem to zrušila, pak se to všechno sesypalo..... ale on je naprosto ok a víkend si užívá (mám ho na facebooku).....
Já vím, je mi "jen" 23, ale netoužím po ničem jiném, než po spokojeném vztahu. Nejsem bez chyb, snažím se je napravovat, ale asi je to pro muže málo. Může mít nějaký chlap rád ženu, která není dokonalá?

Reaguji na Janicek:
Buď jen předstírá, že je v pohodě, nebo opravdu je - asi proto (a teď to bude znít hrozně, promiň), že tě neměl opravdu rád.
Můj ex byl po rozchodu taky strašně v pohodě - vlastně byl před rozchodem nějakou dobu divný a nechtěl říct, co se děje...a pak pár dnů před rozchodem byl zase normální - to už byl nejspíš rozhodnutý se se mnou rozejít, už jsem mu byla úplně jedno (což jsem fakt nechápala, když 3 týdny před tím mi strasně vyznával lásku). Já jsem pak dlouho nechápala, pořád to nechápu, jestli se přetvařoval celou dobu vztahu, nebo ho to "prostě přešlo", jak mi řekl...ale taky nechápu, jak ho to mohlo jen tak přejít, ty city, pokud tam nějaké někdy byly...
Kamarádka mi napsala tohle:

"no chlapi někdy neví, co chtějí, ber to tak, jen to s tebou zkusil, tys mu sedla na lep a pak se tě chtěl zbavit. Jsou to ješitný hovada, někteří míň, jiní víc a jiní hodně (ten tvuj), takže na férovku ti to nikdy neřeknou, bo by utrpělo jejich ego, a oni to pak dál nijak neřeší, prostě šlus, něco ti řekl teda jako a dál se v tom pitvat nebude. Na druhou je to těžké říct někdy na férovku, prostě: Víš, já jsem to s tebou jenom zkoušel, jestli z toho nebude něco víc, ale zjistil jsem, že s tebou nechci být, nezamiloval jsem do tebe, je to takové o ničem, ani se mi moc nelíbíš, sex nic moc, prostě si myslím, že najdu lepší babu, která se ke mě bude hodit.

A pamatuj si: chlapi jsou jiný živočisný druh a nikdy se je nesnaž pochopit, protože to nejde. Oni myslí a jednají úplně jinak než ženské. A s tím se musíme smířit. "

Rozhodně za ním nedolízej, a nepros ho o návrat - bude pak mít pocit, že jsi na něm závislá, a bude si s tebou dělat co bude chtít. Hodně štěstí, drž se

Reaguji na Rosee: Při tom, když mi říkal že mě už asi nechce, byl smutný, dokonce i slza mu asi kápla.... pořád říkal ať ho nezavrhuju, že nechce, abych tak utekla, ale já byla hysterická a nechala jsem se odvézt domů..... Nechci dolézat, jen bych mu chtěla říct, že nemám jen špatný vlastnosti, že nejsem špatný člověk......že je na mě i něco, za co mi říkal, že jsem úžasná, něco, za co mi říkal, že mě má rád, něco na mě přece je, když mě představoval svým kamarádům...... nemám štěstí v lásce, štve mě to, nechci být sama, neumím být tvrdá a říct si: tak a teď na něho nemysli...... myslím na něho pořád, vzpomínám jaké to bylo minulý víkend, prohlížím si fotky a uplně cítím tu vůni aviváže, ve které jsme prali a po které pak voněl celý pokoj....

Reaguji na Maciki: To víš, my ženský částo nejvíce milujeme ty největší mrchy