Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

A jak mám reagovat, když začně mluvit o své přítelkyni? To ve mně všechno vře a často se pak nedokážu ovládnout...

Reaguji na Patty: Přečetla jsem si doporučené vlákno, se vším tam souhlasím, jen by mně zajímalo, jestli to - získat ho zpět tímto způsobem - bude fungovat i v případě, že už je tam někdo jiný...?

Reaguji na Amandaaa: nevím, ale vzhledem k tomu, že se s tebou pořád vídá a může tam z jeho strany ještě něco být, tak by to fungovat mohlo. Jen teď mu vyhovuje mít 2 slečny naráz, tak proč by dělat radikální řešení a něco měnil, když může mít obě (je to asi drsné, ale pravdivé). A pokud ho chceš dotlačit k jednoznačnýmu řešení, tak věřím, že tohle pomůže. Jestli se vrátí ti asi nikdo nemůže zaručit, ale minimálně mu najednou začne vrtat hlavou, co se s tebou děje, jakto že už na něj kašleš a jakto, že už tě ztrácí. Vem si to z jeho pohledu, teď ti napíše, ty jistě odepíšeš, chce se vidět, ty se s ním vidíš, chce tě líbat, ty se s ním líbáš, chce sex, ty mu o dopřeješ... prostě ví, že tě má jistou. A najednou když tohle změníš, nebudeš mít čas, když se bude chtít sejít, neodepíšeš hned, když napíše, na pokus na líbání se odtáhneš, sex nedovolíš...a jemu to začne vrtat hlavou a začne mít strach, že by o tebe mohl nadobro přijít. A to je ta zlomová chvíle, že si může uvědomit, že to nechce, že těch 8 let, co jste spolu budovali by mohlo být najednou pryč a nebo naopak bude rád za současnou přítelkyni a s tebou to nadobro utne. Ať tak či tak, je to pro tebe nejlepší, i když to nevyjde, protože se to konečně uzavře a tobě to umožní jít dál. Čím dýl se budeš v tomhle polovztahu patlat, tím hůř pro tebe. Pokud tam nějaká šance na návrat je, tak tímhle by vyjít mohla. Pokud ne, tak se to tím pořádně vyřeší, ale i to je pro tebe plus. Já bych to zkusila takhle... je to jen můj názor, ale něco podobného se mi už jednou vyplatilo když jsem byla v podobné situaci (chce to vydržet dělat ledově klidnou, i když člověk vevnitř celý bublá....). Klidně můžeš napsat SZ, pokud chceš

Reaguji na Amandaaa:
Máš ohromnou příležitost se z toho vztahu dostat. To je asi osud. Odjíždí na rok, využij to, ještě si chvilku poplač a začni se rozhlížet. Budeš mít čas. Copak bys chtěla být napořád s chlapem, který se nestydí tě ponižovat srovnáváním s jinou holkou? On spí i s ní a ty čekáš? Pořádně se vybreč, ale tohle není chlap pro život.

Poslední měsíc nedělám nic jinýho, než že se vnitřně vyrovnávám s tím, že můj přítel má pocit, že mu po 10 letech našeho vztahu asi ujíždí vlak a že s tím, co má není spokojený, že neví, co chce... Jiná ženská v tom není. Jak jsi to zvládla? Měla jsi taky pocit, že už nikdy žádnýho chlapa nepotkáš, že nevíš kde?

Jak zvládáte holky ty pocity když na vás dolehne to že už vás neobejme, nepolíbí a že je k vám teď jak naprosto cizí člověk?
Ten "můj" měl přijet po delší době na víkend, ještě předevčírem to bylo vše v pořádku a teď je konec...už nepřijede a já se tady ubíjím sebelítostí protože jsem se na víkend moc těšila.
Nevím si rady abych nebrečela.

Reaguji na zlaholka:

Nechápu, proč sama a dobrovolně podstupuješ takovýhle trápení, Vídat se jakkoliv s bývalým je sebemrskačství.

Reaguji na Wild Paula:

Jasně, to bylo proto že se ozval, začal mluvit jako rozumnej člověk , nastoupil ihned do práce..pak tatínek měl tudy cestu tak se stavil pro nějaké věci a my si promluvili o něm..prostě to vše začalo fungovat...až ted mu zase hráblo a já koukám jak puk co to zase je.

Reaguji na zlaholka:

Blbě, chce to počkat a ono to za chvilku přejde, ale někdy je to ke zbláznění, to je fakt

Holky mám pořád nutkání mu napsat jak mi chybí jak se mi stýská a všechno , jenže nemužu vím to , ale jak se zbavit toho nutkání uplně mě to nutí

Nevim jestli nebudu trochu OT... tohle jsem zažila, fakt hrůza... Ale o to víc vás pak potěší, když se na vás pak někdo nový bude dívat s obdivem

Ježiši, to je jak přes kopírák, u mě úplně to samý... Ulevilo se jim a dělají si ajkoby aliby, aby si mohli užívat... mě říkal, ž eo mě nechce přijít, že mě má hrozně rád... jak se dostat z tohohle?

Reaguji na zlaholka:
Blbě a to už jsou to od rozchodu přes 3měsíce. No jediné snad co nás může držet, že v tom nejsme samy a každý si to jednou prožije a každý to taky nějak přežije ale je to fakt na budku

Tak v tom zase lítám Na podzim rozchod,od tý doby jsme si nepsali,neviděli se,prostě nic...bylo to hodně intenzivní a už sem myslela,že jsem z toho venku a dneska ho potkám a je to tu nanovo...hned se mi to všechno připomene a už zas nechci nikoho jinýho...teď doufám,že napíše,ale stejně vím,že ne...jak na něj navždycky zapomenout?

Reaguji na Natalia90:
Uplně tě chápu... já mám po rozchodu sice "jen" měsíc, ale asi to takhle budu mít taky...
A jak dlouho jste spolu byli?