Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na LaArdilla: přesně tak - najdi si něco, v čem se budeš cítit. Sprav si sebevědomí

Dnes jsme holky našla na fb co měl jeden klučina ve statusu moc hezky napsaný a pro nás jak vyšitý
Nikdy se nevracej do minulosti, protože to jen zabíjí tvůj drahocenný čas. Příběhy se neopakují, lidé se nemění. Nikdy nikoho nečekej. Nestůj na místě. Jdi jen vpřed, neohlížej se. Lidé, kteří jsou ti souzeni, tě doženou nebo budou kráčet s tebou stejným směrem. Nech lidi odejít: pokud se vrátí - patří k tobě, pokud ne - nikdy ani nepatřily

Reaguji na Aneee: Krásný a pravdivý. To si musím přepsat a dát si někam, abych to měla stále na očích.

Ano, přesně toto mám v plánu. Předtím jsem neustále nestíhala, odkládala věci, soustředila se na to "důležité" (=vztah), teď najednou mám odpoledne čas, večery si můžu trávit tak, jak jsem vždy chtěla. Ihned po rozchodu jsem z toho měla trošku depku, ale nyní si toho vážíma užívám si to.

Přesně toto praktikuji, měním šatník, zhubla jsem, zpevňuji postavu, mnohem víc se o sebe starám.

Ano, tak toto mi na tom "single" stavu taky trošku vadí... A taky hodně vnímám, že se ze mě stává pořádný sobec - a nejsem si jistá, jestli je to zrovna správně...

Reaguji na Aneee:
Úžasné!

Přesně. A myslím, že to bude ještě horší. Čím je člověk starší, tím víc si jede podle svého a těžko se pak přizpůsobuje.

Holky a ste s tím už smířené , že s ním už nikdy nebudete ?
Já totiž asi ne pořád mám takový pocit , že se jednoho dne vrátí a budem zase spolu , pořád si neuvědomuji ten konec . Konec s ním.Pořád mi to jakoby příjde až nereálné , že s ním nikdy už nebudu přitom , ale vím , že je ten konec.
Vubec nevím jak se mám toho pocitu zbavit kdykoliv mi příjde třeba sms si říkám , že by on .... ? To přeci , ale takhle nejde
Máte taky ten pocit ?

Ja ten pocit nemám.
vedela som že je nezmysel ostávať s ním. Bol ku mne zlý.
Skutočne môžem povedať že som tak zlého človeka v živote nespoznala. A práve preto ma tak udivuje že za ním už pol roka smútim.
a stále by som ... ja neviem čo

Reaguji na Aneee:
Taky to tak mám, ale po těch 4 měsících už bez méně emocí. Jen prostě nějak mám pocit, že to musí mít ještě nějakou dohru...
Pořád přemýšlím nad tím, jestli si někdy alespoň sám sobě řekne, že mu chybím, že až třeba bude mít nějaký problém, tak si řekně, jak by to bylo snažší, kdybych tady byla já nebo tak něco...

Jak už tu určitě několikrát bylo, najít si koníčky, dělat to co tě baví a hlavně se obklopit přáteli, sedět doma, poslouchat smutné písničky, vzpomínat jak nám bylo krásně a už nikdy nebude, brečet, to je to nejhorší co můžete udělat..

Tady u toho ano, fakt to s ním nešlo, přišla jsem si pohřbená zaživa. Ale u dvou předchozích ex to bylo hrozné a k mému nesmírnému zadostiučinění se oni oba po čase chtěli vrátit a já už byla naštěstí vyléčená a jen jsem se tomu usmívala

To je pech holky jsem na tom huř a huř , včera jsme byla na svatbě no a dolehlo to na mě jako blázen celej den ležím v posteli s kocovinou a posmrkaný všechny kapsníky

Reaguji na Aneee: No tak, hlavu vzhůru! Tys to byla, kdo sem dal ten krásný citát, mně moc pomohl, tak si ho taky vyvěs někam na viditelné místo. Pokud je to opravdu tak hrozné, tak si připomínej jeho opravdu špatné vlastnosti, které Ti vadily. Taky doporučuji přečíst si Tajemství přitažlivosti srdce. Tak vstaň z postele, dej se trochu dohromady a vyraž na procházku. Jinak dnes je úplněk a ten patří ženám, takže oslav samu sebe

Reaguji na LaArdilla: Tak tím se to všechno vysvětluje pač na uplněk tyto stavy mám pokaždé , nemužu spát , všechno mě rozpláče , cítím se nešstastná .