Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

[reaguji]ricpicnic

veď práve. Odišla som do Anglicka, som bez priatelov, nemám sa ako zabaviť lebo mám velmi málo času - jedine to omlazení mi pomáha.

Veľmi ľutujem, že som ho nečítala pred rokom, pred dvomi - bola by som vela vecí urobila inak.
A mám strašne veľa času na rozmýšľanie, to je najväčšia chyba. Prácu začínam ráno o siedmej, makám do večera do desiatej, medzitým mám milion krátkych prestávok cez ktoré sa nič nedá robiť len sedieť a rozmýšľať!
A mne už z toho šibe.
Polroka sa snažím zabudnúť, nie je mi tak hrozne smutno, je to už trochu lepšie ... a dnes môj šibnutý mozog vymyslel čo idem urobiť aby som ho dostala naspäť!

Je to zlý človek, nestál za to aby som sa s ním priatelila, uvedomujem si že mi chýbajú volné chvíle - tie som trávila s ním - a moj mozog to interpretuje ako že mi chýba on.
Mňa to strašne obťažuje že na neho stále myslím.
ja už neviem čo mám robiť.

Tak som sa rozhodla že sa idem trochu vylepšiť, dám si urobiť krásny zubatý úsmev. Chcem mať úsmev ako hyena.

Zablúdila som na omlázku na stomatochirurgiu ... a tam sa akurát jedna dievčina sťažovala že práve prišla od zubárky a tá jej namiesto 5 spodných zubov vytrhla 5 horných!
Najprv som si myslela že si robí srandu, ale zrejme to bola pravda ... tak až taký bolestivý môj rozchod nebol

Hyenu myslím tú z omlázka, vraj má pekné zuby. Ani moje nie sú zlé, ale chcem niečo perfektné aby som sa mohla na tých plpcov usmievať

Musíš prostě vydržet. Někomu to opravdu trvá mnohem dýl. Jsou typy, které se s rozchodem za dva měsíce srovnají a jsou schopné vytlouct klín klínem, a pak jsou typy, které si tu sůl do rány budou svými myšlenkami přisypávat rok a nic s tím neudělají.
Věř tomu, že to nebude trvat věčně. Vsadím boty, že v Anglii nebo jinde za čas někoho potkáš a tohle, čím si teď procházíš, se ti po chvíli bude zdát malinký.
Jdeš na to dobře. Starej se chvíli sama o sebe, rozmazluj se trochu (trochu víc), dopřej si, co můžeš. Je to povrchní, ale sebevědomí to posílí.

Já už jsem tady své porozchodové peripetie taky párkrát zmínila. S bývalým přítelem jsme se rozešli v říjnu, důvodem nebyl nikdo třetí. Protože se spolu potkáváme na pracovišti, bylo nějak těžší ty vazby úplně zpřetrhat a ON si ze mě udělal kamarádku do postele. Tehdy jsem to tak jednoznačně neviděla, měla jsem pro sebe citlivější a důležitější označení, ale dneska už jsem schopná podívat se na to reálně

Po několika měsících se objevil někdo další, kterému jsem ze začátku nebyla schopná dát šanci. Spala jsem s bývalým, se kterým jsem byla skoro tři roky a se kterým nám sex bezvadně fungoval, uměle jsem si prodlužovala nějakou naději, i když jsem už tehdy věděla, že s ním vlastně doopravdy být nechci, protože ty naše životní postoje byly zásadně odlišné a já jsem na nich ve svým věku měla stavět.

V dubnu jsem to rozsekla a jednou, když se bývalý opět ozval, abych přišla, jsem trvala na NE. Tomu novému vztahu jsem dala šanci a jsme spolu doteď. Už si nemyslím, že jde o člověka, který mi měl pouze pomoct dostat se z nepovedeného vztahu, plánuju s ním budoucnost, miluju ho.

S odstupem vidím, jak málo mi tehdy stačilo (dobrý sex) a jak je tenhle člověk kvalitní, jak by vztah měl vypadat. Nechci říct, že mě to občas nezabolí, nedávno jsem si neuměla představit začátek školního roku, kdy opět nakráčím do školy (do práce) a potkám tam bývalého, dnes už mě to netrápí. Zvláštní je, že ex se mi až do začátku prázdnin neustále ozýval, během prázdnin potom už pouze jednou, když jsme řešili moji věc, kterou měla jeho rodina půjčenou. Normálně jsme komunikovali a mně najednou došlo, že už taky někoho má. Zeptala jsem se narovinu a půl hodiny mi nebyl schopný odpovědět Pořád tam ty vrátka nechává otevřený, kdyby náhodou. Teď tedy máme oba oficiálně své nové partnery, první noc jsem byla velmi podivně zklíčená, ale už jsem ve stavu, kdy se nebojím, že bych udělala nějakou blbost (snažit se ho dostat zpět, myšlenkama se nahodit zase zpátky do toho zoufalého stavu atd.). Přeju mu to a té jeho nové vlastně taky , protože už vím, co byl zač.

Vechno je to jen v naší hlavě, je potřeba ji zaměstnat něčím jiným. Péčí o sebe, literaturou, cvičením, kulturou. Snažit se vybudovat si nové sebevědomí, protože každým rozchodem trochu utrpí, a to nejen tím, že budu vypadat jako Barbie, ale taky tím, že se budu snažit podpořit i to, co vím, co umím.

jako bych tohle psala já před dvěma roky...Když si člověk na to přijde sám,tak se z toho právě nejvíc poučí

Reaguji na BlackCoffee:
Pro začátek bych chtěla říct, že si vždycky moc ráda přečtu tvé příspěvky, moc mi pomáhají
A teď...já asi evidentně budu ten typ, co se v tom bude máchat rok...Snažím se pořád chodit cvičit, číst, pečovat o sebe, ale nenaplňuje mě to dostatečně. Ať dělám co dělám, pořád se mi tam vkládá ta myšlenka co asi dělá on a jak mi chybí jeho přítomnost a pořád se sebe ptám,jak to mohl všechno jen tak zahodit. Ikdyž se neustále snažím zabouchnout ty pomyslné dveře za ním, nejde to a čím více se snažím, tím vždycky přijde něco, co mě totálně rozhodí.
Po tom co jsem přestala odepisovat, se zase nedávno ozval, kdy se teda stěhuju do jíného města apod...zase super "kamarádské" povídání a mi zbyly zase oči jen pro pláč.

Reaguji na tarell08:
tarell08 - jestli Tě to takhle trápí, tak s ním musíš přerušit veškeré styky, být silná a nepsat si s ním. Prostě to opravdu zahodit a jít dál. To máchání se v tom Ti to akorát protahuje. Prostě mu napiš, ať už Ti nepíše, že s ním nechceš být kamarádka. Udělej to pro sebe, věř mi, že to bude sice moc těžké, ale pak se Ti strašně uleví. Je to jako s drogama, musíš přežít ten absťák, ale pak je Ti prostě líp

Reaguji na ricpicnic:
Já vím, že tohle by bylo pro mě to nejlepší. Taky si to vždycky takhle sobě říkám, jak jsem v pohodě, že na něj kašlu, ať si píše jak chce...a pak bum, napíše a já to celé zase pokazím.
Já prostě když takhle racionálně přemýšlím, tak vůbec nedokážu pochopit, proč se tak trápím a akorát si ubilžuju a mu akorát nahrávám, jak to skvělě vymyslel, jak se teď budeme mít oba dobře.
Já jsem si prostě tak nějak vsugerovala, že za žádnou cenu nechci, aby věděl, jak moc mě srazil na zem, o čěmž on vážně vůbec netuší.

Reaguji na tarell08: Souhlasím s ricpicnic. Úplně s ním přeruš kontakt. Buď mu řekni, ať Ti dá pokoj a nekontaktuje Tě, nebo si jeho číslo nechej zablokovat. Ty se potřebuješ od něj odpoutat a takhle tím, že se Ti ozývá, to není možné. Jemu to tak vyhovuje, ale Tobě ne, tak to utni. Je to to nejlepší, co teď pro sebe můžeš udělat.

A víte co dělám já? Taky se v tom hezky koupu... a aby mi bylo ještě hůř, tak ho podvědomě vyhledávám... Taky pěkně střelená, že?

Holky já jsem asi už v podstatě vylečená a nikdy bych neřekla , že se mi to podaří.
A uvidíte podaří se to každé . Ano myslím na něj stále , ale už to není v tom smyslu jak mi chybí a chtěla být s ním , ted si spíše jakoby už jen tak vzpomenu , prohodí se ta myšlenka a je to pryč . Nebojte se každá to zvládnete , chce to čas , ale každé to trvá jinak .

Reaguji na Aneee:
Jee, tak to je super Gratulace obrovská Já doufám, že se do tohodle rozpoložení taky brzy dostanu, kéž by. Zatím se mi pořád jakoby stýská a chtěla bych ho vidět, jenže kdybych ho viděla, tak by to se mnou asi plesklo o zem , takže doufám, že jestli na sebe někde narazíme, tak až v době, kdy já už budu zcela srovnaná, i sama se sebou a bude mi to děsně slušet
Ale taky se snažím - pořád se mi myšlenky v hlavě na něj sice točí, ale snažím se je nějak zahánět no...

Toho se taky bojím, ale spíš, kdybych ho potkala spolu s ní (jestli teda spolu jsou, to nevím). Teď mě kamarádka lanařila na sobotní pivovarskou akci do městečka kousek od nás, kam ten můj taky vždycky jezdil. No, ještěže máme rodinnou akci v Jizerkách, protože bych asi hodně řešila, jestli jet nebo ne a asi by to ve mně hlodalo, jestli mu vytřít zrak a jet tam, nebo řešit, jestli mám strach, že je tam potkám spolu a kdybych zůstala doma, tak bych si třeba zase říkala, že jsem měla jet, no prostě zmatek a takhle to mám aspoň vyřešený nejlíp jak je možné.

Toho se teda taky ještě určitě bojím , že lze ho potkat s ní a to by opravdu se asi vrátilo
Jediný štěstí mám , jak on nikdy nebyl na zabavě , ale neustále doma Tak je možné jen na nákupu a nebo vidět jeho auto to je max , ale to je hodně malá pravděpodobnost.
bydlí odemne asi 5 minut autem a viděla sjem ho jen jednou a to jen projel kolem autem ,ale to bylo ještě na začátku zatím nic Reaguji na Imonah: Kočko řeknu to asi takhle , je potřeba se zabívat něčím jiným , něco kde budeš něco prožívat nebo nevím jak to říct , ale neboj se chce to čas a jednou to příjde .