Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na Aneee:
Je to opravdu krásné vyjádření a hlavně pravdivé. Jen se holt dostat do toho rozpoložení. Já se v tom pořád plácám, rozumově jsem vyargumentovala, že přeci se nemůžu pořád trápit, když mě ten člověk stejně nechce, že to nemá cenu, ale pořád mi to nejde. Každý den si na něj vzpomenu, vženě mi to slzy do očí a je mi strašně líto, že prostě není...
Nejhorší je, že mi přijde, že jsem se paradoxně dostala do fáze snad ještě větší zamilovanosti... A taky mi nepřispívá ani skutečnost, že si o něm nemůžu říct nic špatnýho, protože je to prostě fajn člověk no.
Ale jak říkáte, myšlenkama na minulost se okrádáme o přítomnost, já to vím, ale nevím, jak se prostě dát dohromady... U tohodle člověka mi to prostě nejde, ale nechci aby to ve mně zůstalo, protože na něj myslet ještě za pár let by asi nebylo dobré, že...

Reaguji na Imonah:
Imonah, chci se zeptat, bylo to opravdu tak super? Ptám se proto, že jsem při řešení stejné situace zjistila, že i když na něj taky nemůžu říct nic špatného - stejně jako Ty, tak jsem zjistila, že převážně všechny dobré věci jsem si "vyrobila" sama. Že jsem si vlastně "vytvořila" idol, který ale idolem až tak nebyl. Byl hodný, ale milovala jsem jej víc a dělala jsem pro něj víc. Všechny pěkné zážitky v poslední době byly moje dílo.
Jinak se musím podepsat pod to, co napsala aneee, opravdu - ten pravý je s vámi, holky a ten který není, není ten pravý - protože vás nemiluje tak, jak toužíte (ne, jak si zasloužíte, to je rozdíl)!!

Ono se říká neinformovat se po bývalym,že tě to vrátí o pár kroků zpátky,já to teď udělala po pár deci vína sem vlezla na facebook,koukla se na jejich profil zahlídla pár nových fotek s jeho nynější přítelkyní a bylo mi zase hrozně,že sem celej večer opět probrečela i když jsem už byla celekm s tím smířená a dlouho sem nebrečela,takže to opravdu není marná rada.už to neudělám i kdyby mě to sebevíc lákalo

Tak pod to se můžu taky podepsat Ne nadarmo se říká, co oči nevidí, to srdce nebolí.

Jinak mně dnes ex napsal sms. Po 14ti dnech, kdy jsem mu naposled psala já tu ostrou sms o tom jeho chování (kontroloval mě) a on se neozval, jen jsme se jednou potkali ve městě a pak když jel autem, tak se dnes ozval. Zajímá ho, jak se mám. Tak jen přemýšlím, co ho k tomu vedlo, jestli od lidí slyšel, že mě viděli s někým ve městě nebo má opravdu jen starost a divím se, že spíš nenapsal, že si chce přijet pro zbytek věcí. Zatím jsem neodepsala. Nevím co a ani se mi nechce.

Reaguji na LaArdilla: Zkus mu neodepisovat . A podle mého začíná mu to v té hlavě pěkně vrtat a asi uvědomovat co se vubec stalo.

Reaguji na sssarrrinka88: Jj to se mi taky stalo , je to to nejhorší co muže být , muj bývalí nemá Fb a jsem za to vážně ráda , jak se znám pořád bych to kontrolovala , ale jeho nynější partnerka ano , jukla jsme na ní a na profilovce měla jeho kočku , kterou jsme pořizovali ještě spolu taky jsem probrečela celou noc .Reaguji na Imonah: Neboj bude to lepší a lepší , tyhle věci , že si více zamilovaná si jen pouze nalháváš , najendou si určitě říkáš jak by ses změnila , udělala pro něj cokoliv jen aby s tebou byl znova .
Ono to přejde a jednoho dne bude určitě líp a narazíš na někoho daleko lepšího , kdo bude za to stát! Sakra vždyt oni maj být ti co bojují a prosí a ne MY!

Holky, jsem fakt troska...skoro už to bude 5 měsíců a já se v tom stejně pořád babrám. Jsou dny kdy je mi fajn, ale taky popravdě, neni jediný den, kdybych si na něj nevzpomněla, co asi dělá a jak se má. Nebo ještě lip, kam se hnu něco mi ho připomene.
Měl tendenci se mi ozývat, když jsem byla online, ale těď jsem se rozhodla, že se se mnou "slehne zem"...Na facebook apod. nechodím a jsem neaktivní...Vím, že to je hloupé a naivní, ale chtěla bych vědět, jestli si třeba i on někdy vzpomene, nebo jen psal, protože mě tam viděl.
Jsem pořád v takové té fázi, že aniž bych mu to dala kdykoliv po rozchodu znát, doufám pořád, že si uvědomí v nějaké situaci, že mu chybím. Nevěřím na zázraky, že by se chtěl hned vrátit. Jen prostě mě tak zajímá, jestli dokázal smazat celé ty 2 roky a nebo si taky vzpomene.

Reaguji na tarell08: To hold k tomu patří mám to samé taky si stále říkám jeslti si vzpomene , jestli mu chybím zkrátka přesně co píšeš a taky nevím jak do dokáže smazat.
Já jsme se s tím smířela pač si myslím , že určitě celý život si jendnou za den na něj vzpomenu , ale to k tomu hold patří Taky pořád doufám , že si to uvědomí , ale nemužem na to spoléhat.A neboj taky si na tebe denně vzpomene.

Reaguji na ricpicnic:
Když o tom teď tak přemýšlím, tak máš asi pravdu v tom, že jsem si ho během toho času po rozchodu nyní strašně moc zidealizovala - pamatuji si jen to pěkné a jaký byl skvělý apod. ...Mám pcot, že lepší člověk na světě už neexistuje, protože tenhle je prostě úžasný. Ale na druhou stranu, kdyby byl takový, tak by nechtěl a nenechal ležet ladem tak skvělou holku jako jsem já, která by ho prostě a jednoduše milovala takového, jaký je, že?
Jsem si dala dneska předsevzetí, že si musím o sobě začít myslet, že jsem přeci fajn a ne pořád jako dosud, že sotjím za starou bačkoru a nic na mně není...

Už aby to přešlo, že? A člověk se dostal do nějaké životní pohody a vyrovnanosti! Vím, že oni mají být ti, co bojují, ale prostě je to takový paradox, že když cítíš, že se ti ten druhý vzdaluje, tak najednou člověk začne vyvíjet větší iniciativu, čímž si paradoxně ve výsledku asi ještě víc uškodí no ... jenže vrátit už to nelze, já si přehrála v hlavě tolik scénářů, co jsem měla udělat jinak, jakou svou rekaci jsem přehnala a byla totálně iracionální, jenže ... akorát z toho člověku hrabe a není to zdravý!

Taky na něj pořád myslím, ale řekla jsem si, že prostě ty myšlenky (to jsou takový potvory) musím přebít jinýma, tak jsem zvědavá, jak mi to půjde. Venku je dneska nádherně, tak možná se to chce vystavit slunci a provětrat se, aby člověk začal dobíjet baterky ...

Reaguji na Imonah:
Napsala jsi to krásně, mluvíš mi z duše. Já myslím, že by člověk měl udělat všechno, co si myslí a chce udělat pro záchranu lásky, protože pak si nemůže nic vyčítat. V tu chvíli, když to děláš, se Ti to zdá to nejlepší nebo možná někdy to jediné, co můžeš udělat a nemá cenu se k tomu vracet, jestli to tak člověk měl udělat nebo ne. Navíc ne v této situaci - ty nejsi strůjcem toho všeho. Určitě se začni mít moc ráda a nepodceňuj se. Spíš naopak. Jo a taky - na ty myšlenky radím - nechat je umlátit těma silnýma, co mají rády Tebe. Stalo se mi to dneska a přišlo mi, že prostě ty moje holky šli zmydlit tu chudinku, co se v tom zase chtěla pitvat)) Ale asi se lekla, protože zmizela téměř okamžitě. Mimochodem, co jsi za znamení a co je on?

Souhlasím. Také jsem udělala pár kroků k tomu to nějak spravit, ale jen se ukázalo, že my dva si prostě nesedneme, tak jsem to s klidným srdcem a bez nějakýho "coby kdyby" mohla nechat jít

Mě se sice podařilo "porozchodové sebevědomí" nabrat poměrně rychle zpátky, ale čím déle to je, tím mám pocit že mi víc a víc chybí. Já vím-neidealizovat si ho, jenže o to hůř mi to jde, když se do posledních dnů ke mě choval jako k princezně, až na to že se se mnou rozešel a začínám chápat, jak se zalekl společného bydlení. Vím, že náhrada se mi bude hledat těžko a dlouho. Navíc, sice nevím proč, ale zřejmě se ve mě vybudoval nějaký blok. Dneska mě pozval na brusle jeden "kamarád", o kterém vím, že se mu líbím. Pozval mě a napsal kam mám dojet. Okamžitě mi to připomělo naši první schůzku s bývalým, také mě pozval na brusle, ale s tím, že mě přišel vyzvednout a vzpomněla jsem si, jak to bylo super a byla opět na měkko. Mám nějak svým způsobem strach jít ven s nějakým klukem stím, aby se náhodou nechtěl víc a víc stýkat, popř. uvažoval o vztahu se mnou. Protože s mýma myšlenka o bývalém by to opravdu nešlo....

Reaguji na ricpicnic:
S těma myšlenkama máš pravdu - chce to ty negativní fakt umlátit těma pozitivníma, o to se musím snažit! Ty utrápený a negativistický jsou strašný potvory, pořád člověka nahlodávají, nasazují mu šílené pochybnosti do hlavy atd. a fakt dělají z člověka utrápenou chudinku bez života a nepřítomným výrazem. Jak říkáš, jediná cesta asi fakt je, začít se mít ráda a přestat se vinit! A teď je si to v tá hlavě takhle přehodit, že ...

K těm znamením, já jsem střelec a on kozoroh

Reaguji na Imonah:
správně - umlátit. já jsem beran, on vodnář.
rada všem:
kontaktovat hodně přátel, obklopit se rodinou (pokud to jde), zavalit se prací, udělat všechny věci, co jste odkládaly (a že jich je) a hlavně si pořád dělat záchranné sítě z čehokoliv - raději mít deset programů než jeden smutný večer. nic neodkládat, dělat všechno hned a najednou zjistíte, jak máte málo času, jak vás baví si to užívat a jak to je vlastně fajn, že je člověk sám, nemusí se omezovat, nic si vyčítat a může si dělat co chce.
pomáhá to

jo a málem bych zapomněla - číst diskuze na omlazení, protože to fakt pomáhá, najednou zjistíte, že v tom zaprvé nejste sami, že to není jenom váš případ a taky se na to podíváte zvenku jinýma očima. děkuju omlazení