Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

A víš čím to je? Musíš se sebrat, začni chodit ven, seznamuj se na netu a usmívej se, kup si tu knížku Tajemství nebo film, to je jedno....hlavně začni myslet jinak...nebo jsi v bludném kruhu a skončíš v blázinci...

za další, když uvidí,že jsi bez něho v pohodě, tak si bude i Tebe vážit víc...a jestli je nějaká šance, aby se k tobě vrátil, musí na to přijít bez tebe..ale to musíš změnit myšlení i chování ty...aby si možná někdyuvědomil, o co vše přišel....ted akorát tím, že před ním brečíš, píšeš mu,schazuješ se a on si myslí, že jsi jako dřív...budeš mu fnukat atd....on chce žít v pohodě , možná se nechtěl vázat jen proto, že jsi na něho tlačila...neměl pro koho bojovat...byl si Tebou moc jistý....

kluci chtějí dobývat, dobývat a dobývat....a mít doma příjemnou atmosféru, holku,se kterou se zasmějí....

Já jsem taky brečela, protože se se mnou přítel chtěl rozejít...nakonec jsme to ustáli a jsme na pohodu, jako na začátku....ale asi až po měsíci...měsíc byl takový "divný" já veselá, snažila jsem se...a oni se chytí na dobrou náladu, prostěkdyž přijdou unavení z práce, tak se chytí na úsměvy, taky měl poznámky - normálně bych se naštvala, ale vzala jsem o s humorem a řekla...Ty jsi to měl dnes v práci těžké, pojd, nahamej se, dej si vínečko nebo ty malý rozlobený kluku, bež si odpočinout..a světe div se,ale zabírá to...v závěru se začal smát

je to jako s dětma jen si pamatujte, že atmosféru doma dělá vždy ženská....jakou náladu i přístup má, takové to doma je...

To mi povídej. Já když doma řádím jako černá ruka, tak jsou všichni moji muži v pozoru. A jak si potom oddychnou, když sklidním hormon.
Máš pravdu. Atmosféru dělá ženská. Snažím se to mít stále napaměti, ale občes ujedu.

Romísek

kdo by někdy neujel .-) ale je zvláštní, jak to funguje....

kolikrát mám chut plně mu říct, co to plácá a vyjet po něm taky,ale pokud to alespon trochu jde, snažím se to ustát a je fakt, že pak když se mi to podaří, tak si řeknu...ještě že jsem nevyjela....pak se tomu zasmějeme a já teda řeknu později, co to říkal a v závěru to stejně myslel jinak....

jednu dobu, jak jsme se rozešli, tak pak po měsíci přítel se bál cokoliv říct a netěšil se domů...a přiznal mi, že si v hlavě přemýtal NESNÁŠÍM HYSTERII

asi to měl fakt těžké....

ted když se podívám na mou sestru, přijde mi, že někdy dělá fakt zbytečně dusno a že se zbytečně hádají, nemá to ten její s ní lehké, tím nechci říct, že je bez chyb...ale vidím v tom kousek sebe, jaká jsem byla dřív já....a nestojí to za to...přítel pro mě udělá daleko víc a líp se domluvíme, naplánujeme a jsem i já štastnější...i když mě to někdy stojí dost přehámání,ale měly bychom na sobě pracovat...tak se snažím a jsem ráda, že to má dobré výsledky

rattty
Rozumné názory, fandím

presne tohle znam, s tim klukem jsem se rozesla skoro pred rokem.. nemuzu na nej zapomenout i kdyz nas rozchod byl hodne tvrdy a vlastne jsem zjistila ze je to doslova zly clovek.. presto jsem porad zamilovana do te pretvarky a do toho na koho si hral, bylo to jako prekrasny sen a ja tomu po celou tu dobu nemohla uverit! nakonec mi cekal poradny sok, ze ktereho se porad nemuzu probrat (tohle je na dlouho).. vim, ze na nej zapomenu pouze tehdy, kdy budu s nekym s kym mi bude tak krasne jako s nim, ale mozna jsem naivni, nikdo takovy není!

Opravdu Vám chci ještě jednou poděkovat za podporu. Asi jsem to možná opravdu podvědomě cítila, že to z jeho strany není ono a proto mě to vedlo k zoufalému jednání, ale spoustě toho šlo předejít. Zkusím opravdu tu knížku Tajemství, jestli už není pozdě. Je to všechno ve mě tak hluboko zakořeněné, že změnit to půjde opravdu asi hodně těžko.
No a včera...věděla jsem, že až pojedu s malou domů, tak ho potkám, jak jede proti nám autem s ní...a za 10 min. nás míjel autem...paradox...A zase mi to úplně rozhodilo. Dneska jsem byla za tou mou kámoškou a pak jsem se stavovala u toho jeho kamaráda, co s tou paní chodil před ním a dělal s ním to mé auto, protože mi blbne. Říkal: "úplně se na to vykašlal, to víš, je zamilovanej", tak mi na to mrknul alespoň on. Docelo mi to dost zamrzelo. Sliboval mi, že se mi o to auto postará a najednou přišla ona a ...nezájem. Jen doufám, že to snad jednou přestane tak bolet. Nemám ani tak strach, že by už o mě nikdo nikdy nestál, ale že se už třeba nedokážu zamilovat. Mám pocit, že tohle se stává možná jenom jednou za život. Mám prostě strach, že už k nikomu nebudu cítit tolik, co k němu. Nedokážu to vysvětlit, proč mi zrovna on takhle sebral. Možná se tomu budu třeba za 2 roky smát, ale možná taky ne...Já vím, že je to hrozný, ale tak mu závidím, že je šťastnej, ta představa, že je s někým jiným a co teď s ní třeba zrovna dělá, je prostě vražedná, tak bych se toho chtěla zbavit, ale nejde to. Ten jeho kamarád mi ještě řekl: "To víš, to je život". To je...

Opravdu s Vámi můžu jen souhlasit, ve Vašich názorech je vystiženo vše. Nemám co dodat. Teď se jen pustit do boje. Snad na to seberu sílu a zvládnu to.

Ahojky,čtu si tady vaše příběhy a sem také jedná z vás.Píšete tady o knize TAJEMSTVí co je to za knihu? už sem o ní slyšela.Třeba mi to taky pomůže,teda aspon částečně.Díky moc

Katti
Chlap, který nedrží slovo (nejen slib ohledně opravy auta), ti nestojí za tolik smutku. Vždyť se i říká: slovo dělá chlapa. Najdeš si lepšího, neboj !!

Na omlazku je založená diskuze - Kniha Tajemství, změnila vám taky život?
Tak se tam mrkni.

Chtěla bych od vás slyšet nároz.S partnerem jsme byli 4 a půl roku vše bylí v pohodě až jsme se minulý pátek moíc pohádaly defakto kvůli blbosti a tak se to zvrhlo že jsme se pohádaly fest a do telefonu me řekl že je konec a druhý den mě poslal věci po jeho švagrovi.Když jsem se ho ptala jestli mě miluje tak řekl že ano ale dneska už ne to bylo v den hádky.Nevím co mám dělat na sms mě neodpovídá nevím co si mám o tom myslet.vím že kdyby jsme se nechytli a já nevyprovokovala tu hádku tak je to v pohodě.jsem už fakt zoufalá.Mě je 25 mu 29ing.

janice0071

No na mě to působí tak že buď tě už fakt nechce nebo tě pěkně dusí. Nepiš mu a uvidíš jestli se ozve.Jestli ano dusil tě a jestli ne....pak si přečti diskusi co dělat nebo nedělat po rozchodu. Hlavně trošku důstojnosti i když to bolí.

Jsem zhruba 2 měsíce po rozchodu. Psala jsem to sem, předcházeli tomu lži, zklamání atd. Vrátil se k bývalé přítelkyni. Těsně po tom rozchodu to bylo v pohodě, svým způsobem jsem ho nenáviděla, byla jsem zklamaná, nechtěla jsem ho ani vidět atd. Užívala jsem si pocit svobody... Ale se to najednou zlomilo a to všechno špatný je pryč, necítím žádnou zášť, zklamání atd. Chybí mi... Mám co dělat abych mu nenapsala i když vím, že nesmím... Jak tohle řešit? Myslela jsem si, že už je všechno pryč, že jsem ready na jiný vztah, ale opravdu nejsem . Nevím proč a čím se to takhle zlomilo, ale mám pocit, že jsem znovu na začátku

Kaci01
Ahojky, si tě pamatuju, jak jsme to tu spolu řešily někdy před X-měsíci. Hele myslím, že každej člověk dřív nebo později odpustí, na tom nic špatnýho neni. Proč se to v tobě zlomilo, že mu chceš psát? Podle mě to je v tom, že začlo parádní jaro, všude vidíš zamilovaný dvojice atd. A ty sis zas všechno s ním vybavila. Sama jsi psala, že si s tím byla už vyrovnaná. Napiš kámoškám, vyražte koupit něco novýho na sebe...a venku teď lítá spooustu volných chlapů pamatuješ jak jsem sem psala to s mým přítelem a tou knížkou? Tak knížka je od minulýho týdne vrácená - jel fakt jen na otočku a snad ťukyťuk je klid..!

Jsem na tom stejně, ale mě se to, bohužel, vrací v pravidelných intervalech