Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

sheila
Asi máš pravdu... nejspíš to bude tím. Jinak sama nevím kde a čím se to zlomilo. Každopádně vím, že se mu ozvat nemůžu. Mám přeci nějakou hrdost, ne? Vím, že tam venku jich je spoustu, ale ještě nejsem připravená na něco nového a nebo mě žádný ještě pořádně nezaujal
Jsem moc ráda, že to s tou knížkou dopadlo dobře

janice0071

jestli byl váš vztah v pohodě a pokud to bylo kvůli blbosti, věřím v to že bude vše zase o.k. chce to čas..

Jinak já jsem teď v začátku rozchodu, kdy oba dva víme že je něco špatně. Jsme spolu 5 let, bydlíme spolu, v malém městě.. takže bomba :-/

Kaci01
Market86
Každý rozchod bolí, ale je lepší se rozejít, připravit se na nový vztah, než se průběžně trápit. Rozvody bývají mnohem náročnější a bolestnější. Vím, že to není útěcha, ale....I muži na jaře touží po lásce, vztahu.

ivik1
jj každý rozchod bolí.. teď jsem ale spíše v takovém rozpoložení jakože spíš naštvaná, před chvílí u nás proběhla výměna názorů a asi definitivně vím, že není ten pravý. Budu si muset ale naplánovat nějaké činnosti, protože při vztahu s ním jsem zanedbala všechny mé známé a přeorientovala se na ty jeho.. což teď znamená styk s nimi= styk s ním. takže budu teď sama samotinka :-/

Market86
Proč se kvůli němu uzavírat do samoty? Přece se svými známými není pořád. A se všemi najednou také ne. A pokud sis mezi nimi našla i své přátele, proč se jich zříkat? Za váš rozchod nemohou. A postupně navazuj na staré známé, hledej nové. Třeba při nových aktivitách. Rozchod je bolavá záležitost, je ale lepší neutápět se v lítosti, místo toho raděj sednout na kolo nebo zaběhat si. To se osvědčovalo mně při každém smutnění

ivik1
neříkám uzavřít do samoty, jenže jeho známí se stali mými spíše jen tak z povinnosti. Mé kamarádky jsou rozprchlé po celé ČR a domov navštíví jen někdy o víkendu a to já jsem ještě k tomu v práci.. spíše to vidím na nové aktivity a s tím spojené i nové známé. Ještě mě láká vycestovat za prací do zahraničí, takže zvážím i tuto možnost..

Market86
Držímpalce, určitě to zvládneš. A tam někde třeba čeká ten pravý

Ahoj holky, nečetla jsem to tady uplně od začátku, to by mi asi zabralo pěknou dobu, ale tak ve zkratce vám řeknu svůj příběh, respektive doporučení. Já zažila svůj poslední rozchod - a už se to počítá na roky - a teprve nedávno jsem se z něj pořádně dostala. Jo, ten vztah nebyl uplně ukončený, pořád jsme se vídali(nejen..), jeden druhému naznačovali, vraceli se atd.. Ale pro mě to bylo neúnosný, neustálý tok myšlenek a nadějí. Taky jsem se obracela na různé knížky atd. A co mě z toho dostalo? Že jsem začla žít v přítomnosti a uvědomila si, že minulost prostě nezměnim. Ten rozchod byl nejspíš kvuli tomu, jak jsem se chovala já, ale pro mě to maximálně může být ponaučení do budoucna, nikoliv se neustále utápět v sebeobviňování a plánovám sestavení stroje času . Myslím si tedy, že největší problém, proč se člověk dlouho dostává z rochodu je ten, že ho nechce přijmout. Nechce si připustit, že je definitivní konec, vrací se do minulosti a hledá, kde dělal chybu. Což je ale hloupost. Prostě vezměte jako fakt, že ten vztah skončil, poděkujte za něj a jděte dál. Tím nemyslím rovnou k dalšímu chlapovi, ale věřte, že pokud se takhle duševně očistíte, tak se zase nějaký další pan "Božský" najde. A mimochodem, já byla opravdu pomalu psychopat, takže pokud jsem to zvládla já, tak vy taky. A čím dřív dojdete k tomu, k čemu já až po drahné době, tím dřív budete zase šťastné. Tak hodně síly, a nesmutněte, žijte tímto okamžikem.

JulyJuli
Ano, také bych ráda, ale bojuju právě s tím, jak tohohle "duševního očištění" dosáhnout...A bohužel u mě se nejedná jen o trauma z rozchodu, mám toho mnohem víc a to všechno se spojuje doslova ve "vražednou kombinaci"...

mně se to podařilo díky EFT, je tu o něm diskuze, tak se tam jukni. Popřípadě mi napiš soukromou zprávu a já vše vysvětlim

JulyJuli
Znám, už s tím jednu malou zkušenost mám, ale bohužel by se dalo říct, že "nijakou", ale ráda si o tom poslechnu více, tak jestli můžeš, tak mi něco písni, klidně i do SZ. Děkuji moc.

Katti,

přečetla jsem si pár tvých příspěvků dozadu a musím říct, že se v tvém příběhu poznávám. Sice mám o dost lehčí to, že nemám děcko, ale jinak pocity viny a sebeobviňování. Že jsem si sama nechala utýct toho nejlepšího chlapa, svou vinou, svým chováním. Lítost a touha vrátit čas, chovat se líp a vyznat mu lásku. Jenže ono to nejde a je uplně zbytečný nad tím přemýšlet. Kolik já času tim ztratila. Nevím, jak dlouho jsi po rochodu / rozvodu, ale je na čase změnit svoje myšlení..
A věř mi, že já už měla pocit, že jsem na psychiatra a jediný co mi pomůže bude kulka do hlavy.. a pak, ze dne na den.. jsem zapomněla, přijmula skutečnost a je mi neuvěřitelně krásně lehce..

Jo tak já vám napíšu co se u mě po týdnu změnilo.po pěti letech mě napsal ze už to neklapalo že bych se s ním rozešla později třeba já a ještě pár nesmyslných vět..ani věci mě nedovezl ani mě to neřekl do očí ani vlastně nevím proč to udělal.vlastně to že mě nemiluje tak to mě taky neřekl i když sem mu psala at mě napíše že mě nemiluje že to pochopím a nic.vůbec tomu nerozumím defakto z ničeho nic.

Janice, podle mě tě přestal milovat, nebo prostě začal pochybovat, jestli tě ještě miluje. Odpovědět přímo ti třeba nechce kvuli tomu, aby si nechal otevřený vrátka, kdyby si to ještě rozmyslel. A nebo je to ten kluk, co neumí řikat nepříjemný věci a radši tě nechá si je domyslet. Přecejen, ty ho znáš a určo přijdeš na to, co se stalo. Hodně síly.

já sí myslím že je to tak jak píšeš on prostě neví protože sice je zbabělec ale napsat že tě nemiluju už tak po sms těžké není..no samozřejmě nechám tomu čas je to 27dní,,,ale děkuji moc za názor