Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Jj, já vím, ale asi mě to úplně vnitřně sežere. Snad mi trápí ještě víc to, že to beru jako svoje selhání, že jsem nedokázala být positivnější a milejší a nedokázala ho udělat šťastným a tím pádem ani sebe a malou, které jsem tím jenom přidělala další utrpení. Něco, s prominutím po...a pak mi to strašně mrzí a dokážu se tak ponížit, nemám už vůbec žádnou hodnotu, absolutně si sebe nevážím a pak si nejspíš ani nikdo nemůže vážit mě. Kdyby někdo dělal takové "scény" mě, taky by mi to vadilo. Proč jsem ho prostě nemohla nechat odejít už tenkrát...pořád se od něj nemůžu odpoutat, je to jako závislost...Tak bych chtěla věřit, že bude líp a přijde někdo jinej, ale nejde to, pořád vidím jenom jeho...S tou podporou v partnerství máte samozřejmě pravdu, ale on je prostě v tomhle jinej, moc nemluví a třeba ani moc neprojevuje city, já bych ani nechtěla, aby mi pořád nějak muchloval, ze začátku jsem nepotřebovala vůbec nic slyšet a ani dokazovat, protože jsem prostě cítila a věděla, že mě má rád, bylo to jiný, ale pak se to něčím (mnou) po... a byl konec a jak jsem se to snažila zachránit, tak jsem to ještě víc kazila...

Katti

Vnitřně sežrat by tě mohla jenom závist. Nezáviď jí ani vztah ani peníze, ale pouč se, že je třeba žít pozitivně. I v chudších poměrech se dá najít zábava a řešit věci s dobrou náladou. Hele, co tě nezabije, to tě posílí, tak si to ještě prober, a pak si jdi užívat s malou. Když budeš spokojená a klidná, tak se mužskej najde.

ija
To je právě to, co mi štve, že jsem to nedokázala, bejt spokojená a klidná, a proto to takhle dopadlo. Nezávidím, to ne, jsem z toho hrozně moc nešťastná, mrzí mě, že to takhle dopadlo...Říkám si, proč jsem se tak vůbec chovala...Moje kamarádka mi řekla, "Prostě jsou lidi, kteří se k sobě nehodí, nech ho už jít. Prostě s ní si rozumí, a je s ní šťastnej, nedá se nic dělat". Jj. Musím se s tím teď nějak vyrovnat, spíš se srovnat s tím pocitem viny, který zaslouženě mám. Zjišťuju, že se vlastně vůbec neznám, pořád jsem se pokládala za "fajn" holku a ve skutečnosti jí třeba vůbec nejsem, ale nejhorší je to, že pak vím, že jsem udělala chybu a strašně si to vyčítám. Zjišťuju, že se začínám podobat své mámě, vždycky jsem si říkala, jen nechci být jako ona a ...I on mi to řekl, že jí ve mě začínal vidět...Je to prostě ve mě a vždycky to vypluje, aniž by se to dalo ovládnout...Omlouvám se, už to zkrátím, možná je to spíš na psychiatra

to není o dokázání. bud jsi spokojená a klidná a nebo nejsi. to že jsi nebyla mělo svoje důvody. třeba to, že tě nikam nebral, že ti nebyl oporou ... ten jejich vztah je nový, a podle toho co píšeš (že ta holka chodila ještě před chvílí s jeho kámošem apod.), to taky nebude žádná výhra. asi by se radši poslouchalo, že se mu nedaří a tak, ale ty nad tím moc nepřemýšlej, ber to tak, že jsi volná, konečně se můžeš seberealizovat a určitě na tebe čeká někdo - až se trochu uklidníš - s kým budeš spokojená a klidná.

Katti

sežen si knížku Tajemství, je tu i o ní diskuse, mě maximálně pomohla....hodně štestí a drž se!

berolina
To samé, co píšeš mne napadlo, když jsem si pročítala odpověď Katti. Člověk nemůže být moc klidnej, když mu ten druhej neudělá zázemí.
Katti, přečti si, co jsi napsala dříve. Že jste sice spolu byli čtyři roky, že víš, že Tě měl rád, ale taky přiznáváš, že se nechce vázat. Tohle rozhodí každou ženskou. Buď mě chce celou a úplně, nebo ať si jde.Ty jsi to věděla a proto jsi se nemohla uklidnit, proto se z fajn holky stal tak trochu poděs. Tohle jsi cítila už tenkrát,tak se laskavě přestaň obviňovat.

jenže oni takovou chtějí mít i doma, oni nechtějí, aby ve společnosti laškovala a byla hvězda a doma jim brečela,nebo najednou neměla sebevědomí atd...s klukama je to těžké...

a za další, kluci nemají rádi když laškujeme s někým dalším, on chce být pro nás ten hrdina...

Víte, jak to tady průběžně čtu, jsem v práci, tak mi to trvá dýl...

Já mám přítele a měli jsme velkou krizi, opravdu obrovskou...pak jsem si přečetla knížku Tajemství a pomohla mě...najednou jsem se viděla jinak...

dřív - přítel přišel z práce a vadilo mi, jak byl kolikrát podrážděný, tak jsem začala být nepříjemná taky, nebo jsem měla narážky,žárlila jsem a napadly mě různé myšlenky,hledala jsem důkazy, že mi lže.... pak mi vadilo, že si mě - podle mě ! málo všíma, že jezdí pozdě domů z práce (má náročnou práci) atd. tak přišla fáze,že jsem se snažila dělat, jako že mi to nevadí, začala si psát s kamarády atd... a tato fáze se střídala s druhou fází - kdy jsem si ztěžovala, kritizovala ...

pak jsem si přečetla knížku Tajemství a nějak se probrala...uvědomila jsem si, jak se se mnou muselo špatně žít....celá ta knížka je o pozitivním myšlení...nemusíte si ji pořizovat, chci tím jen poukázat, že někdy,aniž bychom si to uvědomovaly, tak je to s náma těžké...jsme samy neštastné, něco nás trápí a je nám to líto...a pak se chováme "hloupě", aniž bychom chtěly...

začala jsem myslet pozitivně, přestala jsem vyčítat, vítala ho s úsměvem, už nevolam,když se zdrží, doma mu jen řeknu, at příště dá vědět, že mám jinak strach...trvalo to pár dní a náš vztah je jako na začátku, spěchá, teší se domů, vymýšlí program, hladí mě u tv po vlasech a i když třeba taky někdy přijede domů později,nebo plácne něco, co mě mrzí, já se nezlobím, nevyčítám...oni si to ty chlapi kolikrát ani neuvědomí...

A víte co mi řekl? že už si nevěděl rady, že když spěchal, přišel pozdě, tak jsem nadávala, vyčítala atd, pak když něco řekl, tak taky a když mlčel, tak to bylo taky špatně....málem jsme se rozešli...

nejsem odborník na vztahy, ale jednou za čas to chce podívat se ve vztahu sám na sebe z pohledu partnera...někdy se nestačíme divit.

Hodně štestí při hledání partnerů, nebojte na každého nějaký čeká...on přijde, ve správný čas...a hlavně, myslete pozitivně, i když je to těžké a to moc a kdo se chce naučit, zkuste třeba tu knížku moc přeji, at vám vše vychází

Katti
Moc ti fandím, myslím že jsi na dobré cestě něco se sebou udělat. Víš, já jsem někde psala, že muži mají jinou povahu než my, že když je milujeme, nemáme je předělávat. Potom totiž vlastně chceme někoho jiného, tak si ho máme najít, ne stávajícího chtít změnit, to totiž nejde. Lásku bychom neměli zaměňovat s vlastněním, měli bychom dávat co chceme bez nároku na oplátku. Protože když je láska vzájemná, dostáváme také, jenom třeba v jiné podobě. A když je chlapovi doma příjemně, nemá zájem utíkat jinam. Pokud bych měla radit konkrétně:Nauč se žít sama se sebou, začni o sebe pečovat, mít se ráda, užívejte si se svou holčičkou, najdi si nové přátele (třeba maminky s dětmi ve věku tvé dcerky) a žij. Jsi dospělá a rozumná ženská, myslím, že když si toto uvědomíš, že to zvládneš. Nejhorší pro chlapa je, když se stavíš do pozice závisláka. Nevím, jestli by ses dokázala s partnerem domluvit na nějaké pomoci - ať už finanční nebo fyzické - abys měla čas na sebe a jeho nezbavovala zodpovědnosti, vždyť dcerku má jistě rád. Vlastně se ztotožňuji s tím, co píše rattty
Hlavně se neutápěj v sebelítosti, že jsi selhala. Pouč se a buď hrdá, sebevědomá a trochu intrikánka. Máš silnou zbraň - svou dcerku. To je přece důvod vídat se a třeba předvést, že jsi jiná, že nemusí odcházet jinam, že to všechno měl. Možná není ani špatný nápad odborník. Ale ne psychiatr, ale psycholog. Ty nejsi nemocná, jenom to neumíš

ivik1

rattty
ivik1
To je holky naprosto jasné a srozumitelné, co jste tady napsaly a myslím si, že si to Katti
taky jasně uvědomuje, jenže já si stejně myslím, že ona reagovala negativně na přítelovo "nechtění se vázat". To znamená, že ztrácela jistotu hned od začátku a ta ji hnala k nešťastnému jednání. Obávám se, že tady by i ta nejlepší technika, jak zvládat sebe sama, nepomohla. Teda myslím, že by nepomohla jejich vztahu, ne že by nemohla pomoct přímo Katti.

reagovala jsem se na toto... víš, já vím, že je to těžké,partner když vůbec nespolupracuje a je mu vše jedno,ale jestliže spolu byly 4 roky, tak by to poznala na začátku, že něco nefunguje....člověk to podle mě cítí, že to nemá být tak a tak....hlavně, kdžy pak spolu dva lidi žijí, je to uplně jiné, než když spolu "jen"chodí...a jestliže si společně kupovali dům, tak je jasné, že s Katti plánoval i něco víc...ona sama psala,že ví,že se chovala špatně - Já do její situace nevidím,ale vím, že člověka,když něco trápí, je neštastný a pak není tak příjemný a z toho pak někdy kluk chce vyzmiznout,když to trvá dlouho....ale věřím a přeji ji, aby našla toho pravého

Ahoj holky, moc Vám děkuju za podporu, dlouho jsem tu teď nebyla, nefungoval mi totiž net. Máte pravdu vlastně skoro ve všem. Byla jsem si u něj pro to auto, to bylo něco strašného. Moc jsem před ním brečela, to prostě nešlo zvládnout, všechno mi to bylo tak líto. Je s tou paní moc šťastnej, je to na něm vidět a ke mě se už choval tak studeně. Vrátil mi klíče a hned si tam přendal její. Řekla jsem mu, že mi strašně mrzí, jak jsem se k němu chovala atd., nic mi prý nevyčítá, nemám to řešit, už to tak je a nic na tom nezměním a že opravdu neví, jak by mi v tomhle mohl pomoct, ať se nebojím, že to přejde, že si taky někoho najdu atd. Bylo to fakt hrozný, vidět ho a vědět, že už není "můj", jak jsem tam u něj byla, přišlo mi, jako kdyby bylo všechno jako dřív, pořád jsem si musela připomínat, že je konec. Ptala jsem se ho, jestli chce vídat malou, ale prý neví, aby to nebylo ještě horší. Ale přišlo mi, že to je také kvůli tomu, že nemá čas, jezdí ty závody a ve svém volném čase se pořád věnuje jenom té dotyčné, asi se do ní úplně zbláznil (stejně jako tenkrát do té, kvůli které mi opustil poprvé), dělá pro ní věci, které pro mě nikdy nedělal. Mluvila jsem o tom s kamarádkou, která ho zná a ta mi to potvrdila, řekla mi, "vím, že tě to bude bolet, ale on pro tebe opravdu nikdy tolik jako pro ostatní, které miloval, nedělal a vidíš, že to dokáže. Ten vztah byl opravdu špatně a neměl budoucnost. Měl tě rád, ale nejspíš tě opravdu nemiloval. Stačilo mu to do té doby, než potkal někoho jiného, do kterého se zamiloval." S hrůzou jsem si to všechno přehrála zpátky a má asi pravdu...Moc to bolí.

Katti
Chlapi většinou dávají přednost ženám, které jsou pohodové, nebo se aspoň tak tváří. To je bohužel smutný fakt. Dokud budeš před ním plakat a fňukat, bude mu to nepříjemné a bude se od tebe odtahovat. Možná, že to je hlavní problém ve vašem vztahu.

Já si myslím, že právě tohle jsi tak nějak věděla, tušila, když jste spolu byli, ale nechtěla jsis to připustit. Proto to teď bolí a bolet bude. Na to není žádnej rychle působící lék. Mě to trvalo nejmíň rok. Ty se ale můžeš pomalu vracet k té "fajn holce," která v Tobě dříme a která tolik utrpěla tím nerovným vztahem.
"Jdi s tím, kdo Tě má rád." Řekl kdysi John Lennon a Ty už teď víš, že je to veliká pravda.