Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

díky, jsi mi připomněla že si musím nabít foťák!

Tatou
Max 10 dvanáctky bych celej večer neudejchal, ten kloub už potom bolí jak čert

Podívej jak se dá sbalit chlap

Milísek
Koukám koukám

Halóó Hašlerkóóó, nepřesunula bys ty poslední domluvy na rande do Kamarádek Praha? Tam to bude asi pasovat líp než sem nebo do spalovny

Ahoj, to víš, že pamatuju...je to na ***, včerejšek a dnešek už byl celkem fajn, ale teď to na mě zase dolejhá a je mi strašně smutno. Vůbec se od té doby neozval, navíc s ním potřebuju dořešit to auto. Ve středu mi volal, to jsem to nezvedla, upřímně, schválně. Nechtěla jsem s ním prostě mluvit. Nakonec jsem mu napsala včera a dneska, protože to fakt potřebuju dořešit...no a nereaguje.Představivost zase začala pracovat na plný obrátky . Holka, nevím, jestli děláš dobře, že to pořád takhle udržujete. Když se na to zpětně podívám, měla jsem to úplně stejně...a jak to dopadlo...taky se se mnou scházel, ale...nechtěl se vázat...takže to teď bolí po druhý a nejenom mě, ale i malou, to je drsný. Pokud v tom nevidíš budoucnost, jako, že to ženská asi vycejtí, asi bych ti doporučovala se na to vykašlat, ušetříš si spoustu bolesti. Ale...taky jsem na to neměla a pořád jsem si myslela, že to bude dobrý, nebylo a bolelo to o to víc. Prakticky jsem si ještě to trápení o rok prodloužila. Fajn, že jsi se ozvala .

Holky, dneska je to teda fakt síla, jsem totálně v ... Všechno to na mě strašně dolehlo...Je mi tak smutno, to se prostě nedá...Dnešek je snad za posledních 14 dnů nejhorší...opravdu krize!! Asi mi to úplně položí, nevím co mám dělat...

Katti
Tohle jsem měla včera.. bylo mi hrozně a nejhorší je, že vůbec nevím, jak z toho.. soustředím se na školu, přátelé na mě kašlou.. soustřeď se na svoji holčičku a na sebe.. zkus něco nového, koupit, udělat, jiný sport.. já vím, ty večery jsou nejhorší.. taky teď trpím, ale věřím, že bude lépe.. člověk si prostě tohle všechno musí zažít.. jinak nevím, proč se nám to děje..

Naprosto chápu, zrovna dneska jsem tak bilancovala, že už vlastně "nemám" přátele. Všichni mají "své". Všechno se to kolem mně pomalu provdalo a oženilo a já zjistila, že jsem tu najednou zůstala sama...Ty poslední "zbytky" co byly svobodný, tak z nich zůstala jedna kámoška, která je zase tak vytížená prací, že se vůbec nevidíme a samozřejmě má přítele, takže pokud jí zbyde nějaký volný čas, tak ho věnuje jemu. No a dneska mi volal můj kamarád, se kterým jsme si vždycky takhle pokecali, měl taky pořád smůlu na ženský...no a ten se bude na konci léta ženit, další moje kámoška se vdává za měsíc, no a zbytek už je dávno...no...ve 30 jsem si ten život takhle nepředstavovala. Nemám kromě dcery (a to je tedy to nejdůležitější) vůbec nic. Je mi 30, nemám partnera, nemám práci, nemám peníze a vlastně už ani přátele. A jaké mám vyhlídky...už zase brečím. Nevím už co mám dělat, je mi strašně. Dneska jsem se zděsila, když jsem na netu četla o tom masakru na rallye, ten můj bývalej totiž jezdí rallye, tak když se mi vůbec neozval potom, co jsem mu psala kvůli tomu autu, tak jsem dostala strach, napsla jsem mu dneska ještě 2 x, jestli je vpořádku. No nakonec odpověděl. Má se skvěle!!Dokonce mi to tak barvitě popsal, jak se mu všechno daří a tak... Jo, asi bych mu to měla přát a přeju mu to, ale na druhou stranu mi to úplně porazilo, prostě mu to závidím...Očividně si užívá a my mu vůbec nechybíme...Proč se taky, sakra, nemůžu mít skvěle...

Katti
Katti, neboj, bude líp! Máš před sebou spoustu krásného, stačí jenom chvilku vydržet!

Katti

Jo tak takhle to mám já také. Jeden pár kolem mě se za měsíc berou a ostatní jsou šťastně zadaní.. přeju jim to, jen já jsem sama o to víc...

Tak tohle jsem také včera řešila, že jsem si život ve svém věku také představovala jinak a na to mi kamarád virtuálně odepsal: "vítej ve světě dospělých.. je úplně jiný než si děti představují".. a měl naprostou pravdu.. myslela jsem, že už budu něco budovat, že budu prostě někde jinde. Je mi 23, bydlím u rodičů, jsem bez peněz, protože studuju, škola mě nenaplňuje, nejraději bych s tím teď po Bc. sekla, ale zase kvůli ekonom.krizi neseženu práci.. takže pro mě jsou vyhlídky taky špatné. Další hrozná věc je ta, že bydlíme v rodinném domečku na vesnici, kde chcípl pes, takže nulové šance na seznámení a jelikož moji kamarádi na mě nemají čas, tak ani nikam nechodím. Jsem tu jako vězeň.. přestávám to tady mít ráda..

Katti, přestaň mu psát, takhle si ještě více ubližuješ, já jsem číslo mého čerstvě ex smazala.. sice, vím, že kdybych se snažila, tak si na to číslo vzpomenu, ale nesnažím se.. také se má skvěle, rozešel se se mnou s tím, že se musí rozhodnout co dál a že se mi ozve, mno a už to jsou skoro 3 měsíce a samozřejmě se neozval.. můj taťka ho viděl s jinou slečnou asi 3 týdny po našem rozchodu.. takže asi takhle...

dayslipper
Ale jestli chceš při té aktivitě/koníčku případně někoho potkat, tak k tomu potřebuješ peníze, ať už např. na permici nebo na cestu tam a zpět .. já např. ráda maluji a v poslední době jsem to hodně zanedbávala, jenže malovat si mohu doma a to se mezi lidi nedostanu, dále mám ráda tvorbu www stránek a opět jsem při tom zavřená doma .. dále miluji sport, jenže na lezení či squash potřebuji "parťáka", dále plavání - zase je to otázkou peněz, dojíždění, vstup.. život bez peněz je sakra těžký..

Přesně tak!! Je to začarovanej kruh! Kdo to nezažil, tak mu to prostě nedojde, je to jedno s druhým, nic ve zlým, ale lidi, který tohle nikdy neřešili si prostě nedokážou představit, jak je to těžký. Proto taky sedím doma a samozřejmě, že já taky ještě kvůli tomu, že nemám hlídání. Tak jsem si řekla, zkusím běhat...na to peníze nepotřebuju..ale...nemám boty .

Jejku, co já bych za to dala, to je můj celoživotní sen, právě, když jsme si ho s bývalým pořídili, tak se to stalo, on zůstal tam a my s malou ve městě, kde se strašně trápíme, nemáme kam jít, nejhorší je to v létě, to je to tu k nepřežití!! Já vím, chápu Tě, jsi v trochu jiné situaci, já to beru zase i kvůli malý...

Katti,
děláš dobře, stačí obyč. tenisky pro začátek .. jenže mě to nepomůže, protože i kdybych běžela 10km, tak tady nikoho normálního nepotkám

Jako jo, když má člověk manžela/přítele a děti tak je to na vesnici supr, tedy ještě upřesním, na vesnici kde to alespoň trochu žije, tak je to supr, ne v takovýmhle zapadákově.. ale pokud tu člověk nikoho nemá, tak je to opravdu jako vězení