Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

ahoj všem, chtěla bych se taky podělit o svůj příběh a třeba mi někdo poradí. Je mi 23 a asi před rokem jsem se seznámila s o rok mladším klukem, kterého jsem si vždycky přála. Jak vzhledově, v tom vidím naprostou dokonalost, tak i tím, jaký je typ člověka. Je hodně charizmatický a sebevědomý, dokáže všechno skvěle zorganizovat atd. Prostě přesně takový, jakého jsem chtěla. Chodili jsme spolu půl roku a všechno bylo skvělé. Výlety, plno zážitků, choval se ke mně hrozně hezky. Někdy to taky skřípalo, ale za celou dobu jsme se ani jednou nepohádali.Spory byly hlavně kvůli tomu, že sice nepije, ale občas si dá trávu, takže je pak dost mimo, někdy to i dost přežene. Dřív jsem hulení nesnášela, ale celkově jsem se dost změnila, samozřejmě kvůli němu. Takže už proti nejsem a sama si čas od času taky dám.Loni v červnu odjel pryč na celé léto pracovat do zahraničí a když se vrátil, všechno se změnilo. Aniž by mi dal nějaký důvod, začal se chovat tak, jako by se mezi náma nikdy nic nestalo. Bavil se se mnou, potkávali jsme se, ale to bylo vše. O Vánocích jsme spolu byli na jedné akci, a potom se spolu skoro vyspali, jen já jsem to nechtěla, protože jsme byli oba dost opilí. Od té doby zase nic, párkrát jsme se viděli, ale nikdy jsem nebyla schopná se aspoň zeptat co se stalo. Je totiž i dost nezávislý typ, který nemá rád omezování vlastní svobody. Mám dojem že není schopný se ani nějak hlouběji citově vázat.Naposledy jsem s ním mluvila před pár dny a jako vždy to skončilo tak, že jsem se snažila ho aspoň líbat, klidnbě bych se s ním i vyspala. Řekl mi ale, že neví co vlastně cítí, že tohle asi není správné a že to tak asi nechce. Kdyby mi to řekl do očí bez toho ,,asi,, zkoušela bych to pochopit, ale takhle to nejde. Miluju ho víc, než jsem si dokázala představit. Na všechny své bývalé partnery jsem dokázala zapomenout tak do měsíce, i proto, že jsem niky doopravdy zamilovaná nebyla a vztah jsem vždy ukončila sama z tohoto důvodu Jenže do tohoto kluka už jsem přes rok tak moc, že nevidím nic kolem sebe, odmítám všechny nabídky ostatních kluků s tím, že vím, že by ten, s kým bych chodila ode mně nikdy nezískal pravou lásku. Všichni mi celou dobu říkají, že tohle nemá cenu. Možná to i vím. Ale čím jsem si jistá je to, že tohle nedokážu nikdy vymazat ze svého života. Došlo mi, že i kdybych si třeba jednou založila s někým rodinu, tak bych ji byla shopná opustit kvůli tomu, koho doopravdy miluju. On to asi neocení, ale i proto, že to neví. Ptal se mně co chci a co cítím, ale nemohla jsem nic říct. Jen to, že už od něj nic nečekám a nic mezi náma není. To je samozřejmě lež, ale co mám dělat. Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, jestli ho vůbec někdo dočte do konce.. ale opravdu už nevím, co dál...

Starshine- zcela tě chápu.Mám něco podobného jak ty.Zcela ti to nezávidím,vím jak se cítiš.U mě taky byli spory jen kvuli hulení.Ze začátku taky bylo všechno o.k ,byli jsme v pohodě..Líbi se mi jeho osobnost,ale už to překračuje meze.Taky nám to skřípe.jednou jsme tak po druhé tak.Byla bych schopná taky opustit nekoho,pro toho koho miluji...Ale nevím čím to je.vím že mi ubližuje,ale nedokážu si nic přiznat a připustit pravdu a názor druhých.Měla jsme nabídky jinách kluků,ale nebyla bych schopná na někoho druhýho sáhnout

Co se naučit nějaké konstruktivnější komunikaci? Aby nebyl hned oheň na střeše?

S jedním mužem jsem se rozcházela a scházela rok! Rozhodně když se rozejdete, nikdy to nezkoušejte dát dohromady. Tahali jsme problémy z minulosti...

Tak to my jsme se rozešli už minulej rok v září, ale doteď jsme se vídali, spali jsme spolu a tak...jenže on se pořád nechtěl vrátit..no a včera mi napsal že se pořád rozhoduje mezi mnou a ještě jednou holkou, a protože mě to naštvalo tak jsem mu napsala ať jde za tou durhou..a on řekl že teda jo, že půjde...Teď je mi z toho docela smutno...

Zdravím vás holky, před jistou dobou jsem zde psala taky pár příspěvků.. a situace u mě je taková že je definitivní konec. Dokonce si sám sbalil věci a odešel. Do jisté doby jsem z toho měla takový špatný/divný pocit jestli dělám správně a podobně, v hlavě se mi honilo plno myšlenek.. Ale teď můžu za sebe říct a možná to bude znít sobecky, je mi fajn. Cítím se volná svobodná a bezproblémová. Nějak se ke mě vrátila chuť žít A jsem zase o něco chytřejší, že snažit se něco lepit a spravovat nemá cenu, protože se to vždycky vrátí tam kde to bylo..

Tak to máš pravdu. Užívej si, když je Ti teď fajn a až bude mět přijít nějakej další vztah, tak Ti přeju, aby to byl ten pravej.

Romísek
moc děkuji
Možná jsem to tu napsala tak trošku s nadhledem, jako by mi to bylo šumafuk.. já taky milovala, plakala, vracela se zpět a řešila v průběhu těch 5ti let vše možné ale teď jsme se dostali do takové fáze že rozchod byl pro nás asi vysvobození.samozdřejmě jsem to i oplakala ale dívám se už na to z té lepší stránky.

ahoj.Před 2 měsíci jsem tu psala,jak mě přítel opustil,a zase jsme se dali dohromady,vše bylo moc fajn.Jenže přišla hádka,začal být sprostej,já taky nadávala ale on mi řekl takové věci,co mi nikdo ještě v životě neřekl.Začala z toho má dcerka brečet,jemu to bylo jedno až jsem ho vyhodila.Teď mě to moc mrzí,vím,že jeho taky,ale nemohu mu psát.A nejhorší je na tom to,že se to opakuje.Tyhle odchody myslím,asi po 6.Mám 3dcery,ta jeho nejmladší,vlastní ho má moc ráda a on jí taky,to vím.Já ho stejně pořád miluju,mě to vždycky za 2 dny přejde,ale myslím,že on už mě asi nemiluje,když říká takové věci.Asi už ani se nevrátí,je mi hrozně,nespím a každý den piju víno,i když jinak ne.Nevim,jak dlouho to takhle vydržim,musim se starat o holky.

Ajsinko, nenič se kvůli někomu kdo za to nestojí.

Tak mě přítel před mesícem rekl "promluvíme si, přijed" a já bláhová si myslela, ze si opravdu sednem jako dva dospělí lidi a promluvíme si. O tom co je teď (pracuju 150 km daleko, či-l.i vztah na dálku posledního 3/4 roku) a o budoucnosti... Když jsem ale přijela (vzala jsme si ještě dovolenou, nevydržela jsem čekat), tak mě místo toho čekal divnej pohled a já vše pochopila. Začla jsem balit své věci a po hodině uklízení si byl konečně schopný sednou a promluvit. Po 3 a půl letech zněla jeho první věta: "nějak to nefunguje... "(přitom třo týdny zpět tvrdil pravý opak) a pak ještě "Ty sis vážně myslela, že máme budoucnoust?" K tomu dodal, že už mě nemiluje jako dřív, že už to není tak hezké jako na začátku (proboha a kde je??). Po naší konverzaci jsem šla na počítač, zjistit si spoje domů a na Skypu narazila na nový kontakt. Vím, že mě za to může dost lidí odstoudit, ale já prostě potřebovala vědět důvod proč....c o v tom je? Ještě před 3 týdny mi šeptal do ouška, jak je štasný a jak mě miluje a najednou byl studený, odtažitý. Prostě jsem si stáhla celou chat konverzaci a poslala si ji na mail. To co jsem zjistila, mě dostalo. Za 3 týdny se zamiloval do slečny, co potkal na netu (zadané) a za mýma zádama se s ní scházel. Lhal mi, že je pryč a přitom už ona u něj spala... Lhal mi v tolika věcech, že mi z toho bylo zle a nejedla jsem cele dva dny. Po 3 a půl letech to se mnou skončil.

Nakonec mi po pár dnech přiznal, že je to kvůli ní a že vlastně můžu být ráda, protože kdyby jsme se nerozešli teď, tak třeba za půl roku nebo za 2 a to by bylo horší. Horší v tom, že bych už chtěla mít rodinu a takhle mi on dal šanci potkat někoho jiného. Dobré ne? Vlastně mi udělal velkou službu . On mi tvrdí, jak se nechce vázat a chce si užívat a přitom se rovnýma nohava vetřel do dalšího vztahu... asi se mu líbí, že o ní musí bojovat s někým jiným, kdežto mě měl jistou :-/. Pro mě to byl ten PRAVÝ - duší i tělem. Těžko ho už někdo překoná...

Co dodat, musím žít dál a už mi dochází, že se nikdy nevrátí (je opět bláznivě zamilován jako tenkrát do mě, nevidí, neslyší). Minulý týden se mi ozval, jak se mám atd. A já si přijdu zase jak na začátku. Myslím na něj a když jsem sama, tak pobulívám. Proč píše? Proč, když neodpovím, tak píše znova? jaký je účel? já už fakt nic nechápu... Přitom vím, že teď o víkendu se už byl představit jejím rodičům. Ach jo

Sierral
Zhruba před 3 měsíci se mi stalo to samé. Důvod rozchodu mi řekl, že už to neklape, že už to není jako dřív atd. Ale věděla jsem se, že je jiný od té doby co byl na kafi s bývalkou. Ještě mi sám řekl, že si dáme měsíc pauzu a pak uvidíme, asi jako gesto nebo nevím co to mělo znamenat. Ještě jsem se ho ptala jestli je to kvůli ní, zapíral mi to do očí do poslední chvilky. Pak jsem se to po nějaké době dozvěděla, že se vrátil k ní, po 3 letech. Byli jsme spolu 2 roky a já tady na něho jako magor rok čekala když byl v Německu a jen co přijel tak mě poslal do háje...

Nevím jestli ti chlapi jsou takový srabové nebo proč nedokážou říct pravdu. Pak mi napsal, že si myslel, že to bude lepší jak pro mě tak pro něho když mi neřekne pravdu. Ale už si neuvědomí, že pak to zjištění bolí stokrát víc a je to ještě horší.

Jsou to skoro 3 měsíce a ještě z toho rozhodně nejsem venku. Před 14 dny jsem ho po 2 měsících viděla a od té doby je to strašný! Každý den sny o něm a o ní...
Ale na druhou stranu vím, že rozhodně nemá cenu se kvůli nim trápit, oni se taky netrápí...

Kaci01
Já taky cítila tu změnu, po 5 dnech, co s ní byl v kontaktu jsme pozorovala, jak se mění a to mi k tomu stačily 2 sms denně. Chlapi jsou fakt čitelný až to není hezký.
On mi zas řekl, že třeba za 2 týdny nebo za měsíc si uvědomí, že mu chybím a vrátí se... Já bych to přeložila takhle: "když mi to u tamté nevrátím, tak přilezu zpátky k tobě, protože ses jistota". Strašný... A já ***** celou dobu doufala. Až teď mi to fakt začíná docvakávat. ale A´t si žije svůj život, pokud nezmění své myšlení, tak š´tastný nebude nikdy... Až i u nich přijdou problémy všedního dne spojené se společným bydlením, dojížděním (slečna studuje daleko od něj) a vyprchá ta prvodní zamilovanost, tak bude ve stejné situaci jako byl poslední roky se mnou. Bohužel tohle si asi chlapi neuvědomují.
U tebe mi to přijde ještě horší - bývalky by se měly střílet!! Zvlášť takové, se kterýma je neustále muž v kontaktu, ikdyž už má nový vztah.
Moc dobře vím, jaké to je nespat... já po tom co se zas ozval tenhle víkend zas nemohla nic sníst, žaludek stáhlý, sny o tom, jak je štastný zatímco já doma bulím...
Bude těžké na něj zapomenout, ale musím jít dál...

Já jsem se vrhla do práce. Zařizovali jsme trovna novou prodejnu, racovali ve dne v noci a pak se najelo na dvanáctky, do práce jsem dojížděla hodinu vlakem. Ráno jsem vstávala v 6 a vracela se 23:30 domů. Padla jsem mrtvá ds oteklýma nohama do peřin a spala jak nemluvně. Uběhlo pár měsíců a já si uvědomila, že jsem neměla čas si ani vzpomenout.

Jojo,rozchody jsou vždy těžké a bolestivé ale když to prostě nemá smyl dále do budoucna,pak nemá cenu ten vztah dál slepovat a pitvat se v tom.Já jsem rozchody prožila a člověk tak nějak nikdy nezapomene..když miluje a nebo(miloval).Ale život jde prostě dál a to je potřeba si nějak v hlavě srovnat.Nic člověka nevyléčí lépe než čas a opravdoví přátelé.Ale ono se to mluví.Když ta situace nastane tak je člověk docela pár nocí špatný-nespí a nejí...ale to k tomu asi patří.Víte co fakt pomáhá?Napsat si co jsem s ním prožila hezkého ale i špatného...napsat si výhody a nevýhody toho vztahu a pak se na to dívá jinak.Jediný co bych nikdy neudělala je hned si najít náplast v podobě jiného přítele-jít ze vztahu hned do vztahu je myslím né přežívat ale jedině se zase trápit..-))ale každý se snaží svůj smutek a trápení řešit po svém.-))