Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na Bejbiss: To taky nechápu,hned bych tam dala JE SVOBODNÁ

No mamka mi na to řekla že nechce aby kluci viděli že jsem volná Ale to bych neřekla.. spíš , že si to třeba milostpán za týden rozmyslí, tak abychom to tam nemuseli dávat zas zpátky - to si myslím já.. Ale na to mu z vysoka kašlu. Má co chtěl resp. on s tim začal tak to tak je.

Reaguji na Bejbiss: Myslím si že to nechce aby to na tebe nezačali zkoušet jiní kluci,je to tvá věc,asi jste hodně mladí

Reaguji na Tamara79: je mu 22 tak snad už tak hloupej neni..=D

Je fakt, že se pak každý vyptává a dělá "cože?" Ale tak to přehoď třeba v noci. Ale taky bych si to tam nenechala.

Bude dobře, neboj.

Ale neboj se, jestli jste spolu bývali jen o víkendech nebo tak, to je maličko. To rychle nahradíš Kamarádi/ky ti rádi pomůžou

Reaguji na Bejbiss: Tak to asi ještě je,děcko

Reaguji na Tamara79: dobrý prosimtě.. =D

Jo to si taky myslim, lidi jsou zvědavý

Reaguji na Bejbiss: Promin nemyslela jsem to špatně,třeba to dáte zas dohromady,a jestli ne tak kluku je na světě dost

Reaguji na Tamara79:

Reaguji na Bejbiss: Já celou dobu nemám na fb nic, co se týče vztahů, nemám to tam zvěřejněno, všichni věděli, s kým jsem teď posledních asi 250 let chodila, takže když jsme se rozešli, nemusela jsem nic měnit, že. A stala se mi teď nemilá příhoda, kdy jsem přišla do společnosti(už je to půl roku od rozchodu) a kamarád se mě ptá: a kde máš Blabla? tak jsem se smála a řikám, že ten asi nepřijde, že se někde zapomněl

Reaguji na AnetteB: to je dobry.. =D Holky, do včera večer jsem byla celkem v poho ale přehnala jsem to s pitim a je mi 100x hůř :/

No někdy chlast pomůže, někdy naopak. Ale už je lepší ne?

Ahoj, rozhodla jsem se tu také "vyplakat" a sdílet svůj příběh. Měla jsem 2 roky přítele, ze začátku jsem ho ani nechtěla a on mě hrozně dlouho dobejval, psal mi básníčky, byl ze mě úplně hotovej, co jsem chtěla to jsem měla. Postupem času se začal hrozně měnit, začal nejdřívě žárlit a potom mi i občas docela dost hnusně nadávat. Vůbec nechápu, jak se to stalo ale nevědomky jsem úplně ztratila hrdost a všechno mu pořád odpouštěla, musim zase říct, že ve chvílích, kdy jsme se nehádali, byl naprosto dokonalej. Vygradovalo to teď po novym roce tím, že se zase několikrát naštval kvůli ničemu, naposled se se mnou potom 3 dny nebavil a když jsem mu napsala, tak napsal v sms že je konec. Vím, že to tak má být, že je to nejlepší řešení, dlouho jsem si to říkala, že takovej kluk si mě nezaslouží, ale jak tohle vysvětlit srdci? Řekli jsme si, že zůstanem kámoši, dvakrát jsme se od tý doby sešli a byla to sranda a všechno, ale já jsem úplně v p.., pořád jen brečim a myslim na něj, dokonce jsem mu v opilosti i psala několik sms, hrůza prostě. Hlava všechno ví, jak to je a že je to tak nejlepší, ale emoce mě prostě naprosto ovládaj, nejsem vůbec ničeho schopná ani se zvednout z postele... Nemáte někdo nějaký tipy, jak se toho zbavit, jak si uvědomit pravdu a zapomenout a vrátit si sebeúctu, kterou jsem naprosto ztratila?

Reaguji na Willy.P: Nestýkat se, vymazat všechna čísla, emaily, FB, prostě utnout kontakt a dát tomu čas. Neříkám, že nemůžete být časem kamarádi, ale tohle chce opravdu čas a mít to v sobě vyřešené a uzavřené. Což Ty nemáš, tudíž kamarádi prostě teď být nemůžete. Ubližuješ tím jen sama sobě, a tím psaním se jen shazuješ.

Reaguji na Elienka: Neni, dozveděla jsem se další věci, nejde o nevěru atd.. ale zkrátka věci který zamrzí.. Promiňte nemam to cenu dál řešit a víc se o tom bavit, teď jen doufám že na tohodle kluka co nejdříve zapomenu..