Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

...

Reaguji na Bejbiss:
jo, my jsme to měli taky tak...po stejně dlouhé době, nikam se to neposouvalo (a to jsme se vídali prakticky denně). tak se rozešel a za 3 dny jsem ho měla zpátky, dostala jsem klíče od bytu, za rok společné stěhování. a taky se to nakonec rozpadlo (prý stereotyp )....skoro si myslím,že jak už na to jednou došlo, nebude pro něj problém tě nechat znovu. chápu s tím bydlením, v podstatě není důvod.
ale zas si třeba najdeš někoho s kým to bude mít přirozený vývoj

Reaguji na nonysek:
btw, když se vžiju do tvé kůže a k tomu si nadhodím, že nic nekvete věčně, tak si říkám, že je na pováženou jestli ještě někdy chci nějaký vztah, když to nakonec stejně dopadá stejně...

...

Ale no tak, neházet flintu do žita. Sama hluboko uvnitř víš, že to co říkáš, není úplná pravda

to ano, ale trochu obavy z opakování mám což samozřejmě netvrdím, že bych kvůli tomu do ničeho nešla jen občas si tak chvíli pozoufám, když kolikrát vidím, jak se to lidem bortí pod rukama ikdyž ani jeden nechce...

a u tebe vše dobré?

Záleží, jaké partnery si člověk vybírá, jestli se poučí nebo bere pořád stejné typy. Na druhou stranu ale vždycky potkáš toho, koho v tu danou chvíli potkat máš. Vše má svůj důvod.

Loňský rok byl na toto náročný, co mělo skončit, to skončilo, vraceli se k sobě lidé, kteří se třeba hodně dlouho neviděli. Tento rok by už měl být lepší.

Děkuji za optání, ano (raději 3x zaklepu ). Taky jsme si na podzim prošli ne zrovna příjemným obdobím (kvůli jeho rodičům) a vypadá to, že si přítel uvědomil, jak chce žít (ne tak jak si představují právě jeho rodiče) a dosti nečekaně mě překvapil Na zakládě této zkušenosti mohu říct, že komunikace ve vztahu a o vztahu je hodně důležitá a je třeba si nejasnosti, věci, které nás trápí, vyříkat. Člověk tím nic neztratí, jen získá

Reaguji na LaArdilla:
Paráda

Tobě mockrát děkuji

Reaguji na Lady.I:
Ahoj Lady.I konečně mám čas na to ti odpovědět...Chystám se už celý týden, ale mám práce až nad hlavu... Na takový příspěvek totiž musím něco napsat. Ten mě opravdu dostal. Je vidět, že to máš opravdu v hlavě srovnané. Popisuješ totiž pravdivou věc, tvůj názor s tebou naprosto sdílím. Bohužel dělám stále dokola tu samou chybu: jsem předvídatelná a oddaná svému partnerovi. I když mám knihu, kterou uvádíš, přečtenou - stejně si neumím udržet odstup. Jsem fakt hloupá a dost naivní. Musim na sobě zapracovat, nakoupim knížky a začnu studovat...

V pondělí jsem se s nim sešla. Dovezl mi věci, které jsem chtěla. Chtěl si popovídat, tak mě vzal na kávu a večeři. Řekla jsem si, že s nim tedy půjdu a vyslechnu ho. Větší trosku jsem fakt neviděla. Byl úplně hotovej, nervózní, oči měl takový nevyspalý a ubrečený. Povídal, že se chce změnit, že si je všeho vědom, že si mě nevážil a nechce o mě přijít. Nic méně, já jsem nic necítila...asi jen lítost. Já nevím, chtěl by ještě šanci, ale dle mého je trochu moc na mě rychlej...hned chce další schůzku atd... Nevim, bojim se toho... Nechci být naivní. Někdy, když ho poslouchám, tak mi to příjde jako pěkný divadlo. Na druhou stranu, kopnout ho kamsi můžu kdykoliv...když si udržím odstup. Nevím ale, jestli to nebude ztráta času... No zkrátka asi nevim, co chci... Netušim jak moc je reálný, že se vztah napraví... Nikdy jsem se totiž k chlapovi nevracela. Tohle by byla už 3. šance.

Reaguji na LaArdilla:
Chápu tvůj názor. Škoda, že to neni tak jednoduchý. Jsem fakt navážkách, ale spíš to vidim špatně. Tohle by možná bylo jen scházení se a rozcházení se...akorát oddalování toho samého.

S tou kamarádkou je to síla teda. Chudák. Asi bych si změnila číslo a našla jinou práci...jenže v dnešní době to samozřejmě neni lehký.

Holky děkuji vám moc za vaše příspěvky. Vždycky mě to tak nějak posílí psychicky. Jsem ráda, že už se konečně z rozchodu nehroutim (i když co neni, může ještě přijít) a beru to s rozmyslem. Teď je zapotřebí dát si všechny pro a proti a zhodnotit, co chci do budoucna...a začít pro sebe něco dělat.

Holky, je to jasné! Jediný a nejúčinnější způsob, jak se dostat z rozchodu, který zabere na 100%, je nová láska! Nic jiného neexistuje!

Tak a jsem tu taky po roce a půl..důvod...nemáme společnou budoucnost, každý chce něco jiného, on se vrací do své země kde vyrostl a já tam nechci..navíc ani po roce a půl tady se mnou nechtěl budovat nic společného, prakticky jsem byla na druhé koleji ve prospěch jeho kamarádů... No nic... Musí se jít dál. Teď jen ať to rychle přebolí a nemyslet na to hezké, a připomínat si ty ošklivé chvíle atd...chjo..jak jste na tom vy?

Pro zvědavce, jak to dopadlo.. Včera jsem si pobrečela a dneska už uvažovala rozumem, teď jsem tak nějak podezřele klidná, nevim, jestli ti třeba ještě něco nalhávám nebo mi to ještě nedochází.. Opravdu nevim. Každopádně rozchod proběhl a docela se mi ulevilo.. Ono všechno zlé je pro něco dobré, obzvlášť když ten vztah nefunguje tak jak by člověk chtěl..

Tak jste to ukončili? Jej, tak se drž. Zdá se, že to zvládneš v pohodě. Držím palce

Reaguji na Elienka: Jojo zvládám to v pohodě, docela se mi i ulevilo- teď už nemusim nic řešit... Jasný, že jsem si pobrečela a třeba i pobrečim ale jinak jsem ok. Spíš se bojím, že nebudu moct nějak "zabít" čas.. Ale tak snad to bude dobrý.
Jen mě překvapila pak jeho reakce, řekl mi ať nedělám na facebooku nějaký halo..tak jsem dělala chvíli blbou (asi mu šlo o to vymazání ze vztahu-vim je to už jen banalita, ale zas na druhou stranu pro známý takový oficiální že už nejsme pár) no a tak mu řikám, proč bych měla dělat halo? A on "no nevim, tak ještě chvíli počkej" (??!) Tak jsem mu slušně řekla, že tak to nefunguje, že to tam nebudu mít další rok, když spolu už nejsme, že tak to prostě chodí, řekla ahoj a šla.. Zatim to tam teda mam ale zejtra to odstranim a teda nevim s čim bych měla čekat..