Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na Willy.P: Moc dobře vím, jak ti je a můžu ti říct, že fakt pomůže jen čas. Jak ti radí tady holky, přeruš s ním veškeré kontakty, jinak se z toho nevyhrabeš. Choď někam mezi lidi, vyraž si s kamarádkama.. Mě to teda ze začátku nešlo, byla jsem zavřená asi týden doma a musela se z toho vybrečet Pak jsem si řekla dost, že musím žít dál a začala jsem chodit mezi lidi. Postupem času to bylo lepší a lepší.. Než se mi pak teda začal sám zase ozývat, ale to už je jiná kapitola.. Takže hlavu vzhůru, držím palce, ať tohle ošklivé období rychle překonáš!

myslím že na to pomůže jedině čas.. já jsem taky totálně ztratila hrdost a bylo to strašný a pak jsem si jen vyčítala jak je to moje vina, že jsem všechno udělala špatně a že on je skvělej, až na těch pár chybiček.. který ovšem byly dost zásadní chybičky v charakteru..

a taky jsme se dohodli že budeme kamarádi, ale já to bohužel brala jako kamarádi a chtěla jsem se s ním bavit, protože mi s ním bylo dobře, ale on to bral jako kamarádi s výhodama a když jsem ho uvedla do situace, že teda takhle ne, tak ho velmi rychle přešel zájem se se mnou vůbec bavit.. což mě samozřejmě zničilo ještě víc.. takže radím se do toho v nejbližší budoucnosti ani nepouštět do tohohle supr porozchodovýho kamarádství, akorát tě to vrátí o kousek zpátky..

jinak já z toho ještě venku nejsem, ale vážně cejtím jak to ten čas hojí..

Reaguji na Willy.P: Já si po rozchodu tloukla do hlavy, že to nemělo smysl (logicky jsem to věděla...) no a abych pomohla srdci, tak jsem si říkala, že teď se vlastně dostávám ze závislosti... to jak mi chybí, jak si na něj při různech věcech vzpomenu... takže prostě myslet na to, že to je závislost a že ty pocity jsou normální, ale že to s časem přejde. Pak pomáhá začít s něčim, co jsi dělat nemohla, když jsi s ním byla ... Nějak se zaměstnat, ozvat se zapomenutým kamarádům...

Vím, že to chce jen čas a že to bylo to nejlepší řešení, ale emoce, šílenej stesk a beznaděj naprosto vítězí zatím... mám zkouškový a musim se učit ale jhde top těžko, když všechny papíry s učením mám promočený ach jo... dnes jsem aspoň trochu spala, ale pořád nemůžu nic sníst a na nic se soustředit.. s kamarádkama chodím ven denně ale taky jim většinou jen brečim.. vim, že na tohle bych se vůbec neměla ptát, ale myslíte, že je naděje návratu? Sanozřejmě já se o něj snažit nebudu, ale vím, že kdyby s tím přišel on, tak okamžitě kývnu... taky je možná důležitý říct, že on je skoro o 2 roky mladší a já byla jeho první a on můj ne, takže je celkem pochopitelný, že asi nechce celej život mít jednu holku a můžu bejt ráda, že se to stalo, dokud jsem takhle mladá... ale stejně to hrozně bolí...

Reaguji na Willy.P: O návratu nepřemýšlej, možná to bude ze začátku super, ale časem zjistíš, že lidé se nemění. Ale tvoje myšlenky jsou normální, časem to bude lepší a lepší, přestaneš brečet úplně a přestane ti chybět. Přejde to, věř mi a pak zjistíš, že zase nebyl tak úžasnej

Holky, od čtvrtka se to semnou táhne.. a až dneškem mi to pořádně všechno došlo.. A co je nejhorší, píšeme si jak nejlepší kamarádi, že mě má hrozně rád, přirostla jsem mu hrozně k srdci a a chce se mnou být v kontaktu, ať mu klidně píšu, že on je na tom taky špatně a ať se kdykoliv ozvu.. a pak to "ale" SAMA dobře vim, že náš vztah ke konci opravdu nebyl ideální, že jsme mladí, že to chce čas.. ale v tuhle chvíli bych se s nim snad raději rozešla ve zlym něž tohle.. =(
"Někdy se snažíme zachránit to, co už se zachránit nedá . .
Víme , že rozchod nás prudce srazí až na dno, ale ten vztah nás tam pomalu ale jistě, sráží taky . .
Pak je lepší sebrat poslední zbytky sil a říct si :
Lepší konec s pláčem, než pláč bez konce"

Ted mi přišla sms od kamarádky s pozváním na víkendovou akci, je mi úplně jasný, že ji dostal taky, protože máme kamarády společný, jak se mám zachovat? Vykašlat se na to a říct mu ať jde on, nebo se s ním domluvit, že bysme šli oba jako kámoši, nebo říct, že chci jít ale že je blbost, abysme tam byli oba? Z čeho vyjdu nejlépe?

Reaguji na Willy.P: No, myslím, že ty mu evidentně chceš napsat a "domluvit se s ním". Nic bych mu nepsala, pokud se nebojíš a myslíš, že to zvládneš, jdi tam. Pokud ne, nepiš mu a nechoď.

Reaguji na Willy.P: souhlasím s Anette, očividně chceš jít a chceš, aby tam byl i on a šli jste spolu jako kamarádi, protože dáváš návratu pořád nějakou naději, viz tvoje příspěvky, nemyslím si, že jsi ještě dost silná na to, abys tam šla a viděla se s ním...a domlouvat se, kdo z Vás půjde, abyste se tam nepotkali mi přijde hloupé...takže ve svém vlastním zájmu, aby ses z toho co nejdřív dostala, nechoď

nevím co znamené víkendová akce, jestli nějaký pobyt na chatě nebo jenom večerní hospůdku, ale jediné co bys ještě podle mě mohla udělat je, zjistit od kamarádky, jestli ho opravdu pozvala, pokud je to kamarádka, tak o rozchodu zřejmě ví a třeba pozvala jenom tebe

Holky já si příjdu jak bez spětky hrdosti.. Včera jsem mu zoufale volala, nepotřebuju vědět že jsem blbá, já vim.. po tom jsem se cítila ještě 100x hůř, myslim si že dělat to ještě chvíli tak na mě za chvíli chytne alergii.. Dobře, probrala jsem se z toho a řekla si že takhle určitě ne. Teď jsem ho ale pomalu prosila aby si konečně smazal že je ve vztahu, už je to týden a furt to tam měl včetně našich fotek.. Tak že to teda smaže, smazal ten vztah.. a já mu pak napsala ať se nezlobí ale že na čas si ho chci dát celkově pryč /tel. si pamatuju to je moje blbost/ ale na fc ho mít teď prostě nechci.. Napsal jen že v pohodě. Holky myslíte že tu alergii už na mě takhle rychle chytl? To už asi neni ani nejmenší naděje aby si řekl, chci jí napsat.. nebo tak.. prostě jsem to totálně po. Ale víte, já radši chtěla abych to slyšela nějak zostra než "mam tě hrozně rád,ozvi se kdy chces atd." vim že tak to prostě nefunguje a že by to dělal jen z lítosti..

Reaguji na Bejbiss: Jj cítí se, že je na koni, protože jsi mu na talíři dala svoje zoufalý pocity, tím pádem je klidnej, že ho chceš, že se trápíš a tolik to neprožívá. Kdybys otočila, karty by se po čase, než by mu to došlo, vyměnily.. Po rozchodu platí pravidlo - prohrává ten, kdo má rád víc (většinou)

Reaguji na LadyP: Já vim.. ale co teď, otočit zas a dělat jak je všechno v pohodě, jen aby si nemyslel že on je ten na koni, nebo myslet především na sebe - jak se cítím já.. protože já si myslim, že když ho mam takhle všude smazanýho že to je a bude pro mě lepší. On ví že jsem citlivá, že to budu prej prožívat víc.. takže to odhadl dobře no.. ale nevim co teď, jestli se na něj vyprdnout nebo mu říct, heleť bylo to dětinský si tě smazat, vraťme to nebo tak něco... co myslíte..? Resp. udělat alespoň na oko že jsem teda v klidu, protože já mu po tom telefonátu taky řekla, že jsem měla slabší chvilku (protože on mi ráno napsal a řekl, že měl slabší chvilku) nebo to teda nechat bejt.. ?

Reaguji na Bejbiss: být tebou, nechám to být, úplně přetrhejte kontakt, jinak se toho ani ty ani on nezbavíte a budete se v tom pořád motat dokola

Reaguji na sevila: máš pravdu, já vim.. i kamarádka mi radí, nechat to tak jak jsem to udělala. Náš rozchod byl z obou stran, oba víme že ten vztah už nefungoval tak jak by měl.. ale prostě ho mám stále ráda, 3,5 roku je 3,5 roku.. Řekla jsem mu ať už mě tedy vůbec nekontaktuje, že by to pro mě bylo ještě těžší.. protože on mi třeba napsal jak se mám a utěšoval by mě a to zrovna od ex nechci.. Tím pádem jsem se mu asi víc citově otevřela a včera večer to asi opravdu přehnala, přišlo mi že už nebyl úplně tak milej.. Jediný co mě teď štve je to co si asi řiká, já bych se taky totiž cejtila "líp" vědět že ten druhej se z vás chvílema hroutí.. :-/

Reaguji na Bejbiss: Já být tebou, nechám ho smazanýho, jak je.. nevolám mu, nepíšu, když se ozve, ignorovat. Prostě dělat, že neexistuje a nikdy neexistoval..Vím, že to jde těžko, ale 100% to hrát před ním. Je šance, že se s ním někde potkáš? Jakmile zjistí, že jsi v pohodě a že už tě nezajímá, dojde mu, že vlastně zajímáš ty jeho.. chlapská logika To ovšem platí pouze v případě, že se nerozešel z důvodu, že už s tebou vážně nechce být a je šťastnej, že se tě "zbavil". I když z toho, co jsi psala, bych spíš usoudila, že je taky rozvyklanej, jen je sebejistej tím, že ví, že ho pořád chceš. Potom, když přileze, bych tomu dala tečku a odmítla ho, sama nejspíš zjistíš totiž, že už to vlastně nehraješ a fakt ho zpátky nechceš