Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Ikdyž to vypadá jako oxymoron, můžeš jedině získat

Jak zabránit tomu, že se mi stále vrací špatné myšlenky? Nenechá mě to soustředit na nic pořádného...občas tedy (hlavně v situacích kdy se třeba musím učit). Přijde mi to že už by to mělo za takovou dobu být pryč.
Jak se zbavit pocitu, že ten kdo je víc ha.jzl z toho vyšel nejlíp a vy sedíte doma, nemaje nikoho kdo vás obejme?

Reaguji na nonysek: už jsem se bála, že v tomhle jsem sama.. u mě je to také v intervalech.. a posledních pár dní kvůli tomu nespím, jak se mi to honí v hlavě..
a přesně, jak si řekla, také mi chybí někdo, kdo by ho nahradil..

Tak já teda tyto myšlenky nemám vůbec, spíš mu to přeju. Každej chce být štastnej, a když s náma to bylo evidentně na houby, tak tady mu to třeba vyjde. A mě taky, ale zatím se mi teda dost líbí být sama, ,už jsem si tak zvykla na to svoje pohodlíčko. Tyhle pocity zaženete ve společnosti, s kamarády,však to znáte

Pod tohle se podepisuji.
Někdo tu psal, že už to bude jen horší a bohužel má pravdu. Přítel si tě přestal vážit, ve vztahu není šťastný, jsi pro něj "předvídatelná" a nudí se a to se nějakým čekáním "co teda bude" z tvojí strany, nezmění.
Udělej to, co nečeká a můžeš tím naopak mnohem víc získat. Rozejdi se s ním, ale s naprosto chladným a vyrovnaným jednáním. O vztah nevztah zkrátka nemáš zájem, tečka. Uvidíš ten obrat o 180 stupňů. nepředvídatelné chování, nezájem a ignorace je v tomto případě nejlepší způsob, jak přitáhnout jeho zájem. Nech ho hezky vydusit a ať se snaží, jsem si jistá, že přileze ještě s prosíkem a pokud náhodou ne, zkončila jsi vztah který by později skončil stejně on, akorát jsi si ušetřila svůj drahocenný zbytečně promrhaný čas s ním takže všechna plus pro tebe ať to dopadne jakkoliv

Ahoj holky,

tak si představte, že já se ke svému partnerovi po rozchodu nakonec vrátila... Jenže jak to dopadlo?? Tak, že změna u něho žádná nenastala, možná malinká...trošku víc se snažil, ale nic moc. Už jsem se k němu nepřestěhovala. Bohužel začal být více a více majetnický a žárlil i na mou rodinu, na kterou jen nadával. Jak nebylo po jeho, tak bylo zle. Když jsem přijela k němu, připadala jsem si jak sluška - uvařit, uklidit, atd. Přestal mě bavit sex, mazlení... Vánoce byly plné stresu, už mě opravdu nic nebavilo. Pak přijel brácha z Anglie a já jakoby otevřela oči. Zjistila jsem, že chci úplně jiný život s někým, kdo mě bude mít opravdu rád, vyjet do zahraničí a že už ho v podstatě nemiluju. Přestala jsem být sama sebou, když jsem byla s ním, nehleděla jsem na to, co chci já...žila jsem vlastně jeho život! Bohužel jsem ho jen litovala, že je sám. No a co se stalo? Z tvrďáka je měkkota, který mě prosí, abych se k němu vrátila. Nejhorší je, že já jsem prostě cíťa a bojim se, abych nepodlehla a nespadla do toho znova. Někdy mi příde, že je docela dobrý manipulátor a docela i vydírá. Když mě v říjnu vyhodil z bytu, tak jsem byla zoufalá, pořád jsem brečela a byla nešťastná. Teď kupodivu jsem docela v pohodě, i když trochu vynervovaná z něho...denně mi píše 28 smsek... Je to psycho! Snad to zvládnu!

Holky, takže někdy se holt karta obrátí!

Tak i já musela rozkliknout tuto diskuzi, abych přišla na radu jak přežít. Potkala jsem se s fajn klukem, rozuměli jsme si hrozně moc, věřila jsem, že je do mě hodně zamilovaný protože říkal krásné věci, dělal krásná gesta. Náš jediný problém byl, že jsme měli problém v posteli, bohužel se nedokázal udělat, a celou dobu z toho byl špatný, a jelikož jsem opravdu věřila, že se tím trápí tak jsem neřešila, že ten sex je hrozný, ale snažila jsem se mu být oporou, nestresovat ho, a jen čekat kdy se to povede, aby ten náš vztah mohl být snad skoro dokonalý a co se nestalo..začal být divný, stranit se mi až to jednoho dne dopadlo tak, že ten kluk který říkal nádherné věci, dělal nádherná gesta, která vás ubezpečovala v tom, že je opravdu zamilovaný prostě zvednul telefon, řekl mi že jsem špatná v posteli, že to, že se nedokáže udělat není jeho chyba, ale moje protože jsem nezkušená. Takže z toho, že jsem někomu byla 7 měsíců oporou, mám akorát to, že vypadám jako neschopná trošku to bolí, ale aspon jsem zjistila, že je to opravdu hajzl, protože hodit svůj mindráček na holku, která při vás stojí, může jenom opravdová svi.ně

Reaguji na naomiC:
tak ten by si ode mě tedy něco vyslechl.. měla bys spíš slavit, že ses ho zbavila!

no, tak zjevně jsi o zas takový poklad nepřišla

Reaguji na naomiC:
tyjo čtu si to ještě jednou a ani tomu snad nevěřím, koukám jako blázen čeho jsou lidí schopní!

Reaguji na naomiC:
taky by mě s*alo, že si dovolil vůbes s tím přijít, ale co už, buď ráda, že je pryč. Příště (kdyby se to zase stalo) si řekni 3x a dost, pak ať si to jde udělat jinam

Holky, když to tady všechno čtu, tak mě až mrazí... 192 stránek o rozchodech, tolik hroznejch zážitků s chlapama. Je to hrůza a dost smutný!! Příde mi, že už se snad žádný normální nedá najít. Aspoň já jsem měla vždy špatnou zkušenost, vždy se z něj po půl roce stal někdo úplně jinej...hajzlík. Kam ten svět spěje! Holky, hlavně buďte samy sebou a především myslete na SVÉ dobro!

Není čas ztrácet s někým, kdo za to nestojí čas!

Jsou chvíle, kdy si život žádá změnu.
Jako roční období.
Naše jaro bylo kouzelné.
Ale léto již skončilo.
Podzim jsem zmeškali.
A nyní?
Náhle je zima.
Všechno zamrzá.
Vše je chladné.
Naše láska se uložila ke spánku.
A sníh?
Ten ji zasypal.
A když usneš ve sněhu.
Necítíš, když přijde konec…

Ted už jsem v pohodě, ani nejsem smutná protože se opravdu vybarvil jako slaboch nevyzrálej. Pro mě je hlavně výhra, že jsem se dokázala zbavit toho pocitu, že to vážně není moje chyba jak on tvrdí, to víte hned jsem přemýšlela, jestli to vážně není mnou, a takovej důvod k rozchodu opravdu dokáže zamávat se sebevědomím. Ale co, já už se z toho relativně vylízala, ale on musí denně žít s tím, že má problém kvůli, kterému ho každá po chvilce pošle někam, jen já to vydržela tak dlouho, protože jak to asi sami znáte, když jsme zamilované tak jsme opravdu někdy až hloupé

Reaguji na naomiC:
To je dobře, že jsi v pohodě. Buď ráda, že to skončilo raději dřív než později. Asi by to bylo horší...

Nejhorší je pocit pak ztracených let. Já jsem zjistila po dvou letech, že jsem žila asi s totálním bláznem. Nechce mě nechat jít a vymýšlí, jak by mě dostal zpět. Jednou mě uráží, pak mi píše jak mě miluje. Fakt hrozný... Dneska vymyslel, že by si mě chtěl vzít, i když jsem mu řekla, že je konec, že jsem byla s ním nešťastná. Už z něj mám spíš strach. Asi je schopnej všeho.

Taky mám tu zkušenost. Od 17 do 21 jsem chodila s něčím podobným. Zpětně mi je taky líto těch let, protože zatímco kámošky řádily a užívaly si nejlepších let, já poslušně seděla doma se svým "pokladem". Ale nadruhou stranu jsem si díky tomu stanovila hranice a už bych se nikdy žádnému chlapovi nepodřizovala tolik jak jemu, už znám svoji cenu. To, že se ho taky pořád nemůžu zbavit je věc druhá, ale nerozhodí mě. Jednou mi vyhrožuje sebevraždou, pak si vymyslí rakovinu, občas to zkusí i "po dobrém", každopádně už sám chudák neví co mele, slovíčkaří, protiřečí si.. no sranda
Každopádně mu nepodléhej a razantně ho odmítej do té doby, dokud to nepochopí i když je to trošku vysilující. Tihle psychopati mají bohužel dost tuhej kořínek a jakmile jim ukážeš slabinu, okamžitě se jí chytnou a dodá jim to energii do dalšího otravování.