Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na Pytrysek: Ruče pryč , holky mají pravdu . Ani sama já jsem je boužel neposlechla , psal mi uplně to samé co tobě . Chtěl být stále s ní , ale semnou ho to stále nějak bavilo a měl mě jako bokuvku a stále mi taky říkal jak mě má rád a všechno možné .časem z něj vylezlo jak semnou nepočítá a jen si užívá a miluje ji. Taky jsem si naivně stále říkala jak mě musí mít rád a jak chce být semnou když tohle všechno říká pěkný prdlačky jen mě chtěl mít jistou a bavilo ho nás mít obě dvě a on byl v krásné pohodičce . Prosím fakt to neděl , dopadneš špatně a dej na všechny ty rady , taky jsem tomu všemu tady nevěřila a pořád si něco nálhávala . Musela jsem si nabít kokos abych konečně věděla , že všechny holky to tady nepíšou jen tak pro srandu a jsou to zkušenosti ze života .
Kdyby to myslel vážně nebyl by s ní , ale s tebou ! Držím palce .

Děkuji, jsem zvědavá jestli to bude mít dohru, ale spíše bych řekla, že ne .At si nabije hubu sám, vybral si,tak at si vylíže celou misku i s přídavkem. Jen mi furt chybí no

Reaguji na pandula: gratuluju k vhledu

Reaguji na Pytrysek: to že ti chybí je jen o zvyku...je to jako droga, kterou přestaneš brát...časem ti chybět přestane, jen se nesmíte kontaktovat...vlastní zkušenost z rozchodu po 5letým vztahu

Jo vím, že je to o zvyku, ale co myšlenky a to, že ho mám ráda?

Reaguji na Pytrysek: Nevím, jak dlouho jste spolu byli. Ale, to že ho máš ráda ještě nějakou dobu cítit budeš-to tak prostě je-nejde ze dne na den přestat mít někoho rád. Tímhle si prošla každá z nás alespoň jednou-bolí to, a ještě nějakou chvíli to bolet bude. Tohle prostě urychlit nejde.
Každopádně, jestli chceš zaměstnat myšlenky, tak si pročti všechny stránky tohoto tématu(pokud jsi to už neudělala), je to čtení na pár dní, ale věřím, že najdeš spoustu užitečných rad, poučení i příběhů.
Hlavu vzhůru, bude líp
Věř, že chlap, kterej by byl schopen se scházet s váma oběma, za to nestojí!

Tak holky já už v tom lítám taky.
S přítelem jsme spolu 6 let a já jsem se rozhodla to ukončit a za týden se stěhuji z našeho společného bytu pryč, všechno jsem už naplánovala a zařídila. Jenomže pořád mám pochybnosti jestli nedělám blbost. Na přítele si v podstatě nemůžu stěžovat, nikdy mi neublížil, nepodvedl mě, je to hodný chlap a dokáže se postarat...Ale ten vztah je už dlouho v podstatě vyšumělý, jsme spíš jako dva kamarádi než partneři. Z toho ale nemůžu vinit jenom jeho, taky mám na tom svůj podíl. Ale bylo to hodně těžké rozhodování. Kdyby to probíhalo tak jako některé příběhy tady, tak bych to vůbec neřešila a odešla hned...Ale takhle, ach jo...
V podstatě nikdy jsem nebydlela úplně sama (to je taky jeden z důvodů proč odcházím - prostě chci zkusit být samostatná a dokázat si že to zvládnu). Ještě tak před dvěma týdny jsem se těšila jak si budu užívat single život, ale teď to na mě nějak padlo...Navíc v dnešní době když se pořád zhoršuje ekonomická situace, tak taky není zrovna ideální když je člověk sám... Ve finanční tísni sice nejsem, ale přece jen to ve mně hlodá...
Zanedlouho mi bude 27 a moc se mi nechce začínat znovu (a co se týče vztahů tak stejně zatím žádného nového chlapa nemám a neřeším). Na druhoou stranu je to ale lepší než začínat znovu třeba v 50...
Navíc nemám žádné opravdu dobré kamarádky a moje rodina je na druhém konci republiky...Takže to všechno budu muset zvládnout sama. Jsem holt vlk samotář.
Tak to je ve zkratce můj příběh...kdybych měla vypisovat všechny detaily tak by to samozřejmě bylo ještě komplikovanější.

Ano, to je přirozený vývoj každého vztahu a ti vyspělejší s tím počítají... osobně si myslím, že např.náš vztah "dojel" tady na toto - on prostě nechtěl stereotyp
Bohužel důsledkem toho je, že já už si opravdu nedělám iluze, když vidím, jak všichni pořád chtějí znovu začínat a kdesi cosi, než aby si vážili čeho mají... Takže ikdyž já s tímto třeba počítám, pravděpodobně asi nenajdu nikdy nikoho, kdo bude ochoten tenhle logický fakt akceptovat. Jen aby ses pak jednou nedivila, až ti nějaký nový partner pak odejde jinam s tím že to dávno vyšumělo a chce něco nového.

Tak nějak mi přijde že o tom píšeš, jako kdyby to nebylo definitivní...

Ještě sem přidám něco navrch
Zažila jsem teď opět drobné zklamání, ale naštěstí jsem na něj udeřila docela rychle, abych měla jasno jestli si dělat naděje (protože mi je dělal přesto že je zadaný )
Na druhé straně tu vidím kolem zásnuby, sice mi to ve 22 přijde docela brzo, ale co si budeme povídat, docela mě to nutí k zamýšlení, proč mě nikdo nechce...resp.chce ale jako kamarádku (jsi milá, hezká, chytrá....). Tak už moc nevěřím, že se ještě někdy zadaří, a to jsem životní optimista. (zadaří = bude to brát vážně, bude mít zájem jen o mě)

Tak se přidávám do klubu osamělých a zraněných žen. Rozešli jsme se před měsícem a byli jsme spolu 2 roky v podnájmu. Byl pro mě ten "pravý". Bohužel ne ve všech směrech asi jak jsem doufala

Tak pěkně děkuju za nepřímé obvinění z nedospělosti. Možná máš pravdu, možná ne.
Jistěže je to přirozený vývoj vztahu, ovšem aby to stálo jenom na kamarádství podle mě taky není úplně dobře. U mě to je bohužel tak že mě už hodně dlouho přítel prostě nepřitahuje. Vzhledem to není. HA to taky není protože tu jsem vysadila před 1,5 rokem a nepomohlo, pořád stejné.

Reaguji na Morgan le Fay:
Nemyslela jsem to až tak útočně (ikdyž mi bylo jasné že to tak vyzní).
Možná jsem se nechala unést, protože když mě bylo tohle předloženo jako důvod (bylo to samozřejmě mnohem složitější, ale ono se vše ukázalo velmi brzo), tak jsem to nechápala...prostě když mi tohle servíroval a ještě to vypadalo že jsem blbá že to nevidím, že prý to nemá cenu. Mě osobně přišlo úplně absurdní, že z takových -dle mého-řešitelných důvodů zahodí ty léta.
Nejvíc mě dostalo, když na mé argumenty, že to tak po 5 letech bude mít s každou, mi řekl, že bude raději tedy sám No uvidíme (třeba se pletu a nemusí to nastat vždycky? ale něco mi říká, že musí...)
Jenže teď už zas vím, že léta nic neznamenají a že šel na jistotu jinam

Já ti nevím no, to je těžko soudit, samozřejmě neznám detaily u vás...a ono už je to tedy vše zařízené? Na jednu stranu je od tebe hezké, že jsi to udělala zavčasu - pokud bys šla rovnou za někým jiným, škody mohly být mnohem větší. Řekl ti, jak to on vidí?
Ta nejistota je pochopitelná, navíc když máš tolik "dobrých důvodů" proč s ním zůstat a časem by se mohlo stát že budeš litovat. Ono je asi nakonec dobře, že odejdeš - jak už tě to jednou hlodá, byla by to jen otázka času.

Reaguji na Morgan le Fay: Zažila jsem to samé. Už mě taky nepřitahoval, vztah vyšuměl. Ukončila jsem to a dodnes toho nelituji, i když jsem si ještě nenašla dalšího partnera.
Jěště teď si říkám, že jsem udělala dobře a ukončila to.

Jojo, už je to v podstatě zařízené, našla jsem si byt, mám podepsanou nájemní smlouvu a na příští týden objednané stěhování.
Najít si nějakou bokovku jsem právě nechtěla protože by to bylo nefér.
Můj přítel to vidí tak že by byl mnohem radši kdybych s ním zůstala protože preferuje stabilní vztah, a přece jen jsme celkem dobrý "tým". I za cenu toho že ani z jeho strany v tom nejsou nějaké obzvlášť silné emoce. Má mě rád, to ano, ale žádné vášně v tom nejsou (a moc nebyly ani ze začátku). A samozřejmě v tom taky hrají roli peníze, protože beze mě bude muset sám táhnout splácení půjčky na byt. No ale zrovna toto bych radši nerozpitvávala, jenom řeknu že ho rozhodně nemám v úmyslu oškubat.

No jo, já jsem holt z toho všeho nervózní, tak asi reaguju podrážděně.

Reaguji na kutunka: Díky za příspěvek.

Ještě bych dodala že si marně lámu hlavu nad vztahovou "chemií" (nebo spíš její absencí). Zatím jsem došla k závěru že částečně se to asi dá napravit když na tom oba pracují a mají zájem něco dělat. Ale na druhou stranu, když je ta chemie moc slabá, tak asi nemá cenu se s tím celý život trápit. Nevím, no.
Taky v tom samozřejmě hrají roli filmy, knížky, atd., kde se nám neustále předkládají obrazy ideální lásky...Já se sice nedívám na přihlouplé romantické filmy, ale toto je stejně tak všudypřítomné, že se nejde úplně ubránit.

Reaguji na Morgan le Fay: U nás taky právě nevládla tay chemie nějak ani na začátku. Ale po něm sem poznala chlapa a ta chemie byla obrovská, ale vztah nevyšel zase z jiných důvodů. Vím ale, že aspoň u mě je chemie důležitá.
Dnes je těžké žít sama. Já se vrátila k rodičům, ale budu se zase stěhovat, tak taky budu bydlet sama a všechno táhnout. Dneska je všechno tak náročný.