Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na MCLucky: být tebou, vem si všechny svoje věci, které u něho máš, nereaguj na smsky, smaž si ho z fb a prostě ho ignoruj, a ono ho to přestane bavit..není důvod s ním dál komunikovat, když víš, že tě nedělal štastnou

Přesně to mám v plánu... Akorát se mi do toho bytu nějak nechce - asi vzpomínky (i když v většině špatný, třeba jak mě 1000x vyhazoval). To mi taky volal, že chce být u toho až si přijedu pro věci...a že mu musim říct do očí, že ho nechci už nikdy vidět. Fakt psychopat... Po těch smskách vim, že to udělám tajně. Prostě tam přijedu až bude v práci a hotovo. Nemám náladu na jeho vydírání... a hraní si na chudáčka... kterej mě miluje.
Komunikaci jsem už dnes utla. Stejně to k ničemu nevedlo... Jen dokola vysvětlování, proč s ním nechci být!

Hlavně, že jsem otevřela oči. Bůh ví jak bych dopadla...jako slepice.

Tak to jsme měly opravdu něco podobného. Ten můj byl pěknej sobec! Taky jsem nikam moc nechodila jen s ním. Když šel ale on sám s kamarádama tak pohoda. Když šel chlastat tak pořádně, nejlépe do rána. Sice to nebylo tak často, ale dostat ho z hospody bylo umění. Běda kdybych šla někam do rána já s holkama...to mi pak hned psal, kde jako sem. Celý vztah byl jen o jeho zájmech, zálibách. Za celý 2 roky mě jen jednou někam vzal na výlet, jinak nic. Žádný kino, žádná večeře...nic. Hustý, co!? Dělala jsem mu akorát služku, já blbka...hlavně aby o něj bylo postaráno, to bylo pro něj asi hlavní...a on si mě ani nevážil. Byl to hroznej pruďas... Když jsem byla nezaměstnaná, tak mě finančně sice podržel, ale vyčítal mi to pořád a 1000x mě chtěl vyhodit z bytu...jednou i vyhodil s tim, že neví jestli mě miluje...14 dní se mi neozval, pak že se změní, tak jsem se vrátila a teď od něj utíkám... Nesnášel moji rodinu a žárlil na ní!

Fakt od těhlech lidí pryč. Příde mi akorát, že nás dostanou do takový závislosti nebo co to je...nějaká manipulace či co.

Fuj, tak teď jsem se vypsala trošku omlouvám se...

Reaguji na MCLucky:
Tak to je hodně velký alarm!
Tak mi přijde, že tvůj bývalý přítel je velkou obětí ega, aniž by si to sám uvědomoval, proto stůj nohama pevně na zemi a nepodléhej dalším jeho hrám, nevracej se k němu a pokud možno ho vyškrtni úplně ze života. Začni si taky o něco víc vážit sama sebe, život máš jen jeden, na nešťastné dny není čas a ty si stejně děláme a můžem za ně samy, nikdo nás přece nenutí s těma debi*kama být, že

Všichni jsou to debilové, do jednoho fakt, tohle už není možný. Kde to ti chlapi viděj? jsem z toho už doopravdy docela konsternovaná

Je to i Tvá chyba. Pokud jsi to tolerovala, tak neměl důvod se chovat jinak. Lidé si k nám dovolí pouze tolik, kolik jim my sami dovolíme.
Ber to jako ponaučení do příštího vztahu.

To my ženy je to naučily. Ono když se každá bojí, že jí ten chlap uteče, tak toleruje cokoliv a chlap se pak nemusí snažit. Jen se veze

Souhlasím. Já jsem teda dost tolerantní. Ale musím to dělat opatrně. Nic mu nezakazuju, přesto si nic moc nedovolí. Ani na pivo "chudák" nechodí Zato teda dost kuří, ale mě to jakožto bývalé kuřačce nevadí, ale nepopírám, že by se mi líbilo, kdyby přestal, nebo to omezil

Je to tak holky
Chlap si ani nemůže vážit ženy, která si neváží sama sebe a nechá si vše líbit. Pak mu přerůstá ego přes hlavu a s partnerkou jen zametá.

Reaguji na Bifi:

No po několika dnech strávených s ním mi přišlo, že je to trošku lepší. Smířila jsem se s tím, že brzy bude konec, je mi to líto, ale nikdy nebrečím moc dlouho. Užíváme si volného času, sexu, zábavy... možná se to obrátí, možná ne, uvidíme dva dny si pobrečím a jdu dál. Asi jsem už taková.

Máš naprostou pravdu i holky, co tady psaly.

Když jsem tak nad sebou přemýšlela, zjistila jsem, že moje největší chyba byla, že jsem se mu naprosto oddala. Milovala jsem ho a tak jsem mu chtěla dát všechno. Bohužel on na to asi přišel a za půl roku toho začal spíš využívat. Myslel si, že ho nikdy doopravdy neopustím (to mi i řekl) a teď, když jsem to udělala, tak mi neustále píše jak je z toho hotovej, že mě chce zpátky, že jsem ta jediná, že se změní a dá mi všechno. Ale upřímně si myslim, že změna by trvala tak měsíc, než by zjistil, že mě zas má! Na tom mít ráda sama sebe budu muset zapracovat. Je to těžký, celý život jsem byla vychovávaná jako skromná, poslušná holka...tak co čekat. On zas měl od maminky všechno (ta ani nemá žádné kamarádky a jen lítá okolo rodiny, celkem upoutaná k plotně celý život, takže jasně, že to chtěl i ode mně).

No myslím, že to s nim ještě nekončí...nemůže se s rozchodem smířit. Já ho mám ráda (jsem asi pitomá, ale srdci neporučíš), ale takovýhle život nechci... Takže rozum musim upřednostnit před city.

Škoda, že jsi nezkusila nechat ho teď nějaký čas být. Takhle se on nemá proč snažit a o co bojovat

Reaguji na MCLucky: Nebuď hloupá..nezmění se. Ono je to hrozně těžký, ale pak po pár měsících zjistíš, že je ten život bez něj opravdu lepší.

muži jsou lovci, chtějí lovit a baví je to. A to i během vztahu - z čehož nám krásně vyplývá, že se ženou, která je jim oddaná a dá jim první poslední, se začnou nudit, je pro ně převídatelná a zkrátka proč by se tedy snažili? Není pro ně prostě výzvou, i ve vztahu je pro ně jako pro lovce důležuté, být trochu nejistí což s takovou ženou zkrátka nejde, že. Navíc mu tyto ženy dávají signál, že je pro ně středem vesmíru a vše ostatní jde bokem (rodina, přátelé, koníčky..) z čehož vyplývá další věc = její potřeby jsou méně důležité než ty partnerovi = dostatečně si sama sebe neváží = žena, která si neváží sama sebe, nemůže být "važena" ani někým jiným.

Vidíš, to je přesně to, o čem mluvím (mimochodem tohle jsem radila i výš Bárč - a tady je krásný důkaz, že to funguje!). Pro svého partnera jsi byla předvídatelná, nudil se. A ty jsi nejenže udělala věc, kterou by nečekal (najednou pro něj převídatelná nejsi a zvýšil se tak jeho zájem), ale navíc jsi mu i ukázala, že zas až takový střed věsmíru pro tebe nebyl - a to ho dostává. Proč? Musí se najednou snažit, zase lovit což on chce!

kočko, výrazně ti doporučuju si koupit knihu "Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstanou oči pro pláč", je to velmi vychvalovaná kniha i tady na omlázku a nejedné to otevřelo oči, je tam i krásně popsáno proč takto muži přemýšlí a ty rady jsou tam opravdu k nezaplacení. Pokud ho máš ráda a chceš aby se změnil a vážil si tě, tak tady podle mě ještě nějaká šance je (vím, že si protiřečím s radou výš, ať utíkáš za hory a za doly a nepodléháš jeho hrám) ale musíš se především změnit ty a tvůj postoj k němu

Já bych to spíš formulovala jako změnit sebe a postoj k novým nápadníkům. Tohoto bych už nechala být,

takto se totiž chovají "psychopati". Kamarádka se jednoho takového nemůže zbavit už přes rok. Začala si s ním nezávazný vztah, jezdili na výlety, on teda chlap pěknej, ale kamarádka zjistila, že ji nepřitahuje, že z její strany jiskra nepřeskočila, tak to s ním chtěla slušně ukončit. On ji ale stále nahání, jednou je hnusnej, jednou milej, pořád připomíná minulost, že to přece bylo fajn, píše jí šílený meily. Nejhorší je, že s ní dělá ve stejné firmě. Zrovna minulý týden s ní "potřeboval mluvit", tak se nechala přemluvit, myslela si, že už je to v pohodě. Jenže není, vyčetl jí, co se dalo, třeba to, proč mu neřekla, že tento rok chce jet tam a tam (dosaďte si vzdálenou zemi). Kamarádka už přemýšlí, že jestli toho teď nenechá (napsal totiž, že už se s ní bavit nebude), tak to dá policii.

Ahoj holky! Jsem tu nová, na diskuzi jsem narazila náhodou a ráda bych se také podělalila o svoji zkušenost...

Mám velmi dobrého kamaráda už od základní školy a asi před necelým rokem to přátelství přerostlo v něco víc (alespoň z mé strany). On do mě byl zamilovaný dříve, ale já to nikdy neviděla a najednou po tolika letech jsem přišla na to, že to, co jsem dosud hledala mám přímo před sebou Tak jsem mu začla naznačovat, že se u mě něco změnilo, pochopil, chvíli jsme kolem sebe nenápadně chodili a jeden večer se to zlomilo. Následně jsem po něm chtěla, aby řekl, jestli se tím mezi námi něco změnilo nebo jestli chce zůstat u kamarádství. Na to neřekl nic a asi po týdnu napsal, že se prostě budem jen dál kamarádit...a pak jsem se dozvěděla, že psal mé kamarádce, že se mnou nevidí budoucnost a zároveň začal víc psát jí, což trvalo chvíli a poté začal opět projevovat svou náklonost mě a asi za dva měsíce jsme se spolu začali vídat, ale nechodili jsme spolu.

Takto to trvalo asi tři měsíce a já mu pak řekla, že mi to takto nevyhovuje, ale že ho nechci tlačit do vztahu, tak bude nejlepší, když se přestaneme vídat, což on nechtěl a začal se více snažit, tak jsem si řekla, že to ještě chvíli zkusím, že to možná přeci jen někam povede...A od té doby to bylo jak na houpačce, jeden čas se mnou chtěl být víc a pravidělně se mi ozýval, čímž mi dával naději a pak se najednou zase stáhl...a čím déle toto trvalo, tím více jsem na něj tlačila (myslím, že to byla ode mě chyba, žádný chlap nemá rád, když na něj někdo tlačí), aby se rozhodl, jestli se mnou chce být nebo ne...a asi před 14 dni už jsem zatlačila hodně a on se nakonec rozhodl, že teď spolu být nemůžeme, že to nejde..

A opět se začala opakovat předchozí situace a on začal kontaktovat jednu z mých nejlepších kamarádek (jako předtím)..nejdříve jestli by nejela na hory, čemuž jsem nevěnovala moc pozornost, jelikož oba hory milujou a on sháněl někoho, kdo by s ním jel...ona nejela, jelikož nemohla, ale vznikla z toho krátká konverzace...a dnes jí opět po několika dnech napsal, že si myslel, že už na ní bude uraženej, že mu před tím už neodepsala, ale vlastně si všiml, že to byl on, kdo předchozí konverzaci ukončil a ted na ní tedy navazuje...což už mi trochu znepokojilo, že si náhle vzpoměl, že mu vlastně neodepsala a snaží se konverzace rozvíjet dále...

Snažím se nějak vyrovnat s faktem, že pro něj nejsem holka, se kterou by chtěl být (ikdyž jsem si vždycky myslela, že jo), ale představa, že by začal teď (ještě po tak krátké době) uhánět moji kamarádku mě ničí a stále přemýšlím, co ho k tomu vede..:

1) kontaktuje ji, protože se mu líbí
2) nebo se s ní snaží rozvinout konverzaci, aby postupně zjistil jak se mám já, jelikož od té doby se spolu nebavíme a od společných přátel vím, že se na mě ptá (na nic konkrétního, ale ptá) a že ví, že to pokazil a teď má strach, že už se s ním nebudu chtít bavit
3) jsem šílená, nic v tom nevidí a já nad tím jen moc přemýšlím

Omlouvám se za poněkud dlouhý příspěvěk, asi jsem toho napsala více, ale potřebovala jsem se z toho všeho trochu vypsat a budu ráda za jakékoliv názory na danou situaci.

Děkuji