Rozchod kvůli vyprchání zamilovanosti po 10 letech

a proč bys mu to nemohla řikat? když se tě zeptá jak se máš, tak odpověz "je mi smutno, chybíš mi... ale protože mě nemiluješ, tak se musim naučit s tim žít..." a pak bych ho požádal aby ti dal čas se s tim srovnat... on neni středobodem světa, a dokud tohle nebudeš ochotná připustit, budeš sama sobě akorát přidělávat trápení...docela by stálo za to, kdyby sis tuhle diskuzi přečetla třeba za 2 roky, pokud byste spolu nezůstali... pak bys teprve pochopila, že učinit z někoho jiného středobod svého života je vždycky ošemetný... ale to se těžko chápe, když je člověk zamilovanej...

Rozhodně s ním utni veškeré kontakty. Pokud rozchod, tak se vším všudy, jen ať vidí o co přišel. Tím, že s ním budeš komunikovat, tak si řekne, že je to ok, že jste se rozešli, ale vlastně jsi tu pro něj pořád. A mezitím se třeba s nějakou seznámí nebo zjistí, že mu to tak vlastně vyhovuje... Ne, prostě, když rozchod, tak utnout veškerou komunikaci. Chápu, že je to těžké, ale je to jediná možnost. Buď silná a uvidíš. Když budeš mít nutkání mu napsat, tak napiš raději kamarádce, smaž si ho ze všech sociálních sítí, telefon nechávej doma, když někam půjdeš apod.

Víš, tak toto bych neříkala v žádném případě. Pokud bych ho tedy chtěla zpět.

mno jo, jak jsem psal, tohle je individuální... navíc, já nehraju žádný hry na uraženýho a nekomuniktivního... když mi je smutno, a někdo se mě zeptá, jak se mám, tak předpokládám, že se ptá pro to, že ho zajímá, jak se mám... a nevidim důvod řikat, že se mám skvěle, když je mi smutno... a tim, že bych řek že se s tim musim naučit žít, tak tim řikám, že chápu, že ode mě chce odejít, že ho pouštim, ale rozhodně neřikám, že budu tiše čekat, jestli se náhodou nebude chtít vrátit... ale každej jsme jinej, každej to vnímáme jinak

Jo to si myslím taky... sice to budou muka především pro mě, ale tohle asi musím zvládnout, jinak se nehnu...

Reaguji na Mado:
Vlastně jsem prožívala a prožívám pořád něco podobného jako ty. Sice jsem s přítelem nebyla tak dlouho jako ty, (jen 4 roky), ale náš rozchod byl taky takový zvláštní bez nějakého extra velkého důvodu. Nikdo vlastně na nikoho nebyl naštvaný, rozchod byla taková společná domluva, že už to dál prostě nejde. Několikrát jsme byli spolu na kafe nebo v čajovně, psali jsme si, ale teď už vím, že to nebylo zrovna to pravé. Člověk pak ani neví, zda už to opravdu skončilo nebo ne, pořád přemýšlí, jestli má ještě šanci, neví, jak se má chovat dál, jak reagovat, jestli hledat jiného nebo se snažit o toho starého... Způsobuje to nejistotu.
Měla by sis ujasnit, jestli o něj tedy ještě opravdu stojíš, jestli si myslíš, že by vám to i nadále mohlo fungovat, nebo zda by to už bylo pro oba spíš trápení a raději se vyrovnáš s rozchodem a najdeš si jiného. Na základě toho bych pak zvolila způsob chování k němu. Pokud nechceš o něj bojovat, bude nejlepší s ním přerušit veškerý kontakt, neodpovídat mu, vyhýbat se mu apod. Pokud o něj stojíš, tak bych úplně veškerý kontakt nepřerušila, ale samozřejmě nesmíš ukazovat, jak tě rozchod s ním trápí a jak jsi na něm v podstatě závislá a nemůžeš bez něj existovat. V takovém případě se dost dobře může stát, že tě bude tahat za nos - bude si hledat jinou, užívat si života, ale pořád bude vědět, že tebe má v záloze pro případ, kdyby mu to jinde nevyšlo. Chtělo by to vymyslet nějaký rozumný kompromis. Možná ozvat se občas, ale být v pohodě... chodit ven s kamarády, randit s jinýma - musí vidět, že chlapi mají o tebe zájem a že jsi pro ně "luxusní zboží" Možná si pak uvědomí, co ztrácí.

Zastávám názor, že to nekomunikování není z trucu, není to trest pro partnera, ačkoli se to tak jeví..jde o to, že on odešel ze vztahu je to jeho volba, ale jsou lidé,jako jsem byla já, že potřebuje svůj čas, vyrovnat se s tím v tichosti, brečet na každém kroku,mít soukromí, nebýt ovlivňována čímkoli, vyřešit si to sama ve své hlavě, bez kontaktu s ním a to byla zase má volba...nedokázala bych si s ním hned psát, prostě to je jakýsi druh vyrovnávání se s danou situací a každý to má jinak...nedělala jsem to ani proto, aby mě začal uhánět, v tu chvíli jsem to brala jako definitivní, s tím, že už s tím nehnu a nepočítala jsem ani ve snu, že by se ozval...a podle toho jak moc dobře ho znám, alespoň jsem si to myslela, jsem nečekala to co udělal, že se ozval a začal to urovnávat a litovat, ačkoli se zpětným pohledem, to tak mělo asi i být, ptž ten důvod tam vážně nebyl, aby byl definitivní konec...je to individuální...celá ta situace nám pomohla v mnoha věcech, já se poučila a držím se, naučili jsme se k sobě chovat jinak, abychom předcházeli tomu co bylo, nerada na to vzpomínám, ptž to bylo silně frustrující, všechny ty pocity a vzpomínky jsou vážně hororové, přirovnala bych to snad i k přežití u vážné auto nehody, teď když se ohlédnu je to pro mě zároveň i šokující a neuvěřitelný, tenkrát jsem si nedokázala představit co bude dál a rozhodně to co jsme prožili za ten 3/4 rok bylo jak sen....ustáli jsme to, je to sice strašák, který, leží ve skříni,ale jen my dva to můžeme ovlinvit a včas zasáhnout....přála bych Mado, aby třeba šlo jen o vyústění Vaší situace, která trvala půl roku jak píšeš, přála bych Ti, aby šlo o případ, kdy partner nevěděl kam dál, nevěděl co cítí atd a tak to vyřešil takhle....třeba to odloučení Vám pomůže, přesně jako nám, odpočinete si, uvědomíte si spoustu věcí...ať už to, že by jste mohli zase zpátky k sobě, nebo i to, že to bylo takhle lepší....je to sice klišé, ale opravdu čas ukáže, buď silná..

Jáj, celou diskuzi jsem zatím nečetla, ale taky včera rozchod..to je tak smutný..držte se!

No, ona si může ujasnovat co chce, když nebude chtít on, tak jako nechce ten můj, tak by mohla dělat stojky a s ním to nehne

Jo, tak to takhle je to přesně u mě, má mě v záloze, přijde si, kdy se mu chce, a zas odejde, například jsme ted yli v sobotu na večeři, na drinku, pak projíždka autem, hodil mě domů a od té doby nekomunikuje. Klasika u něj! Ale jemu je fuk, že mají chlapi o mě zájem, on nežárlí, proč by měl? Takže to taky nemusí tak docela platit... Na zbláznění s těma chlapama!

Mado, chápu, že je to těžký, ale realisticky vzato, pořád je to lepší, než po 15 letech manželství, kdybyste třeba měli spolu nějaké děti a majetek. Ty jsi docela mladá, oklepeš se a půjdeš dál.
Byla jsi s ním od svých 16, byla jsi vůbec někdy singl? Upřimně, já si myslím, že by tento stav měl zažít každý aspoň na nějakou dobu. Pomůže ti ujasnit si, co jsi zač, co chceš od života, od partnera. 10 let je dlouhá doba a určitě ty i on jste si každý prošel nějakým svým vývojem, který vás poznamenal.
Fakt je to takhle lepší, než se trápit v nějakém nezdařilém vztahu.

a tobě záleží víc na tom, co si myslí tvůj ex, než co si myslíš ty? pokud ty tu pro něj nebudeš pořád, tak co záleží na tom, jestli si tvůj ex myslí, že tu pro něj pořád jsi? můžete spolu kominukovat, a přesto tu pro něj nemusíš být pořád... nikde neni přece napsáno, že se s nim musíš vidět vždycky, když ti zavolá... přece je to dohoda vás obou, když jeden nebude chtít, tak ten druhej má smůlu...

mno jo, problém je, že ty se nějakým způsobem pořád udržuješ v naději, že on bude cítit to, co cítíš ty... pokud by to tak nebylo, tak by sis užila sobotní večer, a neočekávala bys, že tě zase někam pozve, že se bude ozývat... je možný, že on si udržuje takhle několik "samiček" ve svym okolí a posiluje si tim svoje ego, jak je neodolatelnej, ale taky je možný, že tě bere opravdu jako kámošku, se kterou se sejde, když on chce...

Víš, já myslím, že Mado nemá co ztratit. Není to z její strany pomsta nebo cokoliv takového, jde spíš o to, aby si uvědomil jak mu bude bez ní, absolutně bez ní, buď zjistí,že je mu tak zle, že cítí až fyzickou bolest nebo taky ne. Tím, že ona s ním bude komunikovat apod., tak nemá tu možnost to poznat. Jinak navíc, pokud on by byl už rozhodnutý a ona s ním bude i nadále komunikovat a tím doufat, tak bude jen ničit sama sebe. Takže utnout veškeré kontakty, prostě vše a buď mu bude tak moc chybět, že se vrátí a když ne, tak se v tom nebude aspoň pak další roky marně plácat než jí oznámí, že má novou přítelkyni. Jinak všeobecně k rozchodům, bývalí můžou být přátelé, ale v žádném případě ne hned po rozchodu a určitě ne, když se s tím ten druhý potřebuje srovnat.

já už výš psal, ať ho požádá o několik dní klidu, a sama za sebe si ujasní, co ona chce... v těch několika dnech on pozná, jaký to je, když je bez ní, ona pozná, že sama může taky přežívat, i když jí to bolí, a bude mít čas se srovnat... já jen nejsem příznivcem řešení typu "smaž ho ze všech komunikátorů, facebooku, z mobilu, za žádnou cenu mu neodpovídej" atd... každej jsme originál, a každej uvažujeme jinak... ano, souhlasim, že dokud on nepozná, jaký to je být bez ní, tak si to nebude umět představit... ale na druhou stranu, protože jsme všichni originál, tak na někoho víc platí to, když uvidí, že ta jeho holka je taková osobnost, že i když jí je smutno, tak přesto je natolik silná, že vůči němu necítí zášť, jedná férově a kamarádsky... a na někoho tohle může působit daleko víc, než ostentativní mlčení... proto nejsem příznivce řešení "udělej tohle, ale v žádným případě tamto"... prostě ona sama by si měla v těch několika dnech ujasnit, jak s nim chce nadále fungovat... a od toho se odvíjí její rozhodnutí, jak dlouho s nim bude potřebovat nekomunikovat...

s timhle nesouhlasim... proč by jejich vzájemná komunikace MUSELA znamenat, že ona bude pořád DOUFAT? pokud je on rozhodnutej, tak ona s tim nic nenadělá, ona to musí přijmout... a záleží na ní, jak dlouho jí tohle bude trvat... ano, když ho bude mít na očích, může jí to v tu chvíli připadat těžší, ale čim dřív přijme ten fakt, že to je tak jak to je, tak tim dřív se jí uleví... a to neni o tom, že s nim nebude komunikovat, to je o jejím vnitřním postoji...

já nenapsal, že musí být přátelé hned teď, já psal o vzájemném chování... já chápu, že její situace pro ni je těžká, zažívá jí poprvé, navíc po takové době... a právě proto je podle mě nejlepší co nejdřív přijmout situaci jaká je, a nedělat nějaké úskoky, trucy a hry s cílem "dostat ho zpátky"... protože tim, že se bude snažit dostat ho zpátky, bude sama sebe udržovat v trápení dýl, než když to prostě přijme a rozhodne se jít dál... a když půjde dál, tak nemá důvod ho mazat z facebooku, protože jejich společná minulost nebude mít moc nad jejíma aktuálníma pocitama...

Reaguji na jirik:
Když to vezmu z opačné strany - z pohledu jejího teď už expřítele - z jakého důvodu by se ON měl s ní scházet, když to sám ukončil? Proč by jí měl kontaktovat a ztrácet s ní čas, když už ji přece nemiluje? Takhle jen zbytečně tu holku tahá za nos a dává jí plané naděje, že by něco mohlo být. Z jeho strany taky docela podlé chování, no ne? Když už konec, tak se vším všudy - ne že ji opustí, ta se tím doma trápí a on kdykoli si pískne, tak holka s ním půjde na kafe s domněním, že se k ní může vrátit. To opravdu působí tak, že si ji chce nechat v záloze pro případ, že by mu to nevyšlo s jinýma. Sama to velmi důvěrně znám... Navíc ty rozhovory, které probíhaly mezi mnou a bývalým - zdvořilostní otázky typu: "Co nového v práci... To máme ale krásné počasí apod... a když už to dojde opravdu do extrému, tak je to rýpání typu - "Tak co, už sis za mě našel náhradu?" Není to moc příjemné a ty schůzky působí hrozně křečovitě po rozchodu.