Po letech vztahu mne okouzlil někdo jiný

Aliah
Ty radíš, aby byla ráda, že má vubec nějakýho chlapa, to je fakt hloupý, ona je ještě mladá a chce trochu žít.

Sohlasím s Mukim a s Romískem, je s ním jenom ze zvyku a má s ním problémy, který se časem budou jen prohlubovat

Myslím, že je dobré, že jsi to zažila. Možná se Ti to teď zdá směšné, ale je možné, že jsi to prostě musela prožít, aby sis uvědomila, že jsi vlastně šťastná a nic měnit nechceš. A to je přece důležité.

Aliah
přece nezůstanu s prvním chlapem, který mě nemlátí?! Copak je samozřejmé, že chlapi mlátí ženské? To je blbost, podle mě je samozřejmostí to, že se k ženám chovají slušně a pokud ne, je to nemoc nebo možná úchylka, prostě něco nenormálního.

S tím souhlasím, určitě bych nebyla s chlapem jen kvůli tomu, že vůbec nějakého mám, ačkoliv bych s ním měla hodně málo společných věcí a byla nespokojená. Platí, že pro každého existuje ten správný partner a tím, že zůstanu vděčná prvnímu, který mě chce, ho určitě nenajdu...

Romísek
ano, taky to tak chápu, že co mělo stát se stalo .. vše mělo asi svůj smysl... a co bude dál, se uvidí ..

lucis
Ano, a proto se mi líbí i názor leni22. Odešla, aby si ujasnila myšlenky...a vrátila se. Docela dobrovolně a ráda. A to je něco jiného, než zůstavat s někým jen ze zvyku, ze soucitu a nebo dokonce ze strachu, že bych mohla zůstat sama. Raději sama a svobodná, než s někým za každou cenu a neustále se trápit.

v podstatě, když začneme ve vztahu váhat a pochybovat, znamená to, že je něco špatně ... Také jsem to vnímala jako chybu, znamení, že mám odejít nebo to začít nějak řešit ....
pak už nám většinou zbývají jen dvě cesty ... bud poznáme, že nám je s někým jiným lépe, že jsme ve vztahu ze zvyku a ze strachu, že zůstaneme třeba sami .... anebo si uvědomíme, že partnera co máme "doma" si vážíme a nechtěli bychom ho ztratit ...

Romísek
Určitě, to je taky možnost, možná by to taky přítele white orchid trošku popostrčilo, aby si uvědomil, co vůbec chce nebo nechce

pročetla jsem nějaké příspěvky white orchid a v něčem se mi mé pocity zdály stejné, ale do jejich vztahu nevidím, jak se chová ten druhý a jaké to tam je ... je pravda, že můj přitel do hospody nechodí a společné výlety podnikáme a jiné aktivity též ... ale dle toho nemůžu soudit, jaké to oni dva mezi sebou mají.. Co v jejich vztahu po letech zůstalo .. Vždycky by se měli aktivně snažit oba dva na vztahu pracovat, a pokud je to tak, že jeden by chtěl a druhéému je to lhostejné, pak to není dobře..

Jo jo, člověka to brzy unaví na vztahu pracovat..., když se snaží sám.

Právě proto, co jsem tam napsala - mám ho hrozně moc ráda a nedovedu si představit, že budu po tolika letech bez něho

Ale já v práci žádný románek nemám, nic jsem si s panem "jednatelem" nezačala.

Já nevím, co jsi ty konkrétně zažila, ale tady jde o rozebírání citových záležitostí a přemítání, zda ukončit dlouholetý vztah či ne. Kdyby mě chlap mlátil nebo týral, tak bych se asi moc nerozmýšlela!

I tak by to mohlo dopadnout, že...? Jenže je tu pak otázkou, zda by se po tom ke mně chtěl vrátit přítel...

No je to tak... mam to tak taky.... před půl rokem jsem potkala někoho, kdo se mi hrozně líbil... bohužel, přítel to věděl... bylo mi to strašně líto, že vůbec mě napadne koukat po někom jiném... byla jsem z toho dlouhou dobu vyřízená... měli jsme krizi, ale pak se to dalo zase do pořádku... hlavně jsem v té době trpěla těžkými depresemi a byla jsem na práškách, takže to tomu vztahu moc nepřidalo, i když přítel mi byl úžasnou oporou...
No a dneska? Je tady zase někdo jiný, ale výčitky svědomí tentokrát nemám... maximáně proto, že jsem srab a nemám odvahu pustit se do jiného vztahu... vylétnout z toho bezpečí a jistoty... ale taky už tak ějak nemám chuť na našem vztahu pracovat... ale na druhou stranu si nemyslím, že by to byl vztah z vděčnosti... je spousta věcí, který se mi na příteli líbí a vážím si jich a chtěla bych, aby je měl i ten, s kým případně od něj odejdu... jde mi spíš o ten stereotyp, na který už naprosto nemám sílu
Teď začínám být až po uši v prů***u, protože má přítelkyni,... ale mě se strašně líbí, že je to takovej zlobivej kluk... žádnej suchar... prostě něco jinyho, nez mam doma
holky, to je ale prekérka

Já asi nechám našemu sbližování s novým lákadlem volný průběh, pokud se něco stane, pak možná jedině dobře. Mám takový pocit, že bych podle svých myšlenek po tom poznala, jestli mě láká něco nového či jestli zůstanu s přítelem. V tom případě by pak zbývalo jen vyrovnat se se svým svědomím. Vlastně by mě to ale mrzelo, ať by to dopadlo jakkoliv, vždy bych někomu ublížila, co..., je to těžké...

Mrákotka
ale tak v dnešní době tohle už snad moc neplatí, že ženská by měla zůstávat s chlapem z finančních důvodů, a jestli ano, tak je to jenom její chyba......
Opravdu se nemá nikdo spokojit s málem, pak je to jenom kompromis, ze kterýho může bejt taky člověk celej život pěkně vzteklej

no dobře, ale nemůžu v životě spoléhat, že se o mě někdo bude starat....to přece nejde

nehledě na to, že poslední dobou pozoruju v okolí tendenci mužů příživničit na přítelkyních, viz white orchid, které už to taky začíná docela vadit

já už moc mladá nejsem
počkej já nevím, jestli ti dobře rozumím, chceš říct, že je potřeba někoho mít, ať už je jakýkoliv, jen abys měla někoho, kdo by se o tebe postaral?