Po letech vztahu mne okouzlil někdo jiný

Ale odradilas mě

white orchid
ale můžeš pak napsat jak to dopadlo atd když už si to začala, tak to máš jedno

o)) Docela pěkná metoda, ale vše má sve meze. Ono aby to po dvou dnech neskončilo naopak a pak jsi si nezačala říkat: Jako to jsem mu úplně lhostejná ? A situace se rázem neotočila. Podle mého názoru toto je jen start dostihu kdo z koho a to do vztahu nepatří.

ne, zatím jsme spolu přes rok a funguje to, prostě ví, že na něm nejsem závislá, dělá mu to dobře, že se o mě nemusí starat, ví, že v tom žádný jiný chlap není, vídáme se celkem pravidelně tak 2* týdně, oboum nám to vyhovuje,

mimochodem, to tak není pořád, zvednu telefon, když ho náhodou prošvihnu, tak se ozvu zpátky, jen to není samozřejmostí, že hned reaguju, přece ho nenechám si myslet, že zbožně koukám na telefon a čekám, na něj ,

OK pak je to naprosto správně. Ideální žena o)

Ahojky,já byla se svým bývalým přítelem 9let,z toho jsme spolu skoro 5let žili.Neuměla jsem si představit,že by to už někdy bylo jinak.Pracovala jsem ale v zahraničí,kde jsem potkala jednoho...Po návratu domů jsem na něj nemohla zapomenout,psali jsme si,volali,ale nechtěla jsem ublížit příteli.Ale při mé další pracovní cestě jsem už u něj zůstala.Jsme spolu rok,a za chvíli budeme mít mimi

tak takovou lásku bych taky jednou chtěl azažít, to je to, jak s kamarádkou řešíme - láska na první pohled, jí se to stalo s jedním ženatým pánem, ale vzledem k té jeho ženatosti do toho nešli, mě se to poštěstilo asi teď, jenže to pořád analyticky řeším

Rozhodnout se k takovému kroku a ukončit dlouhodobý vztah pro - poblouznění..Určitě záleží jaký je náš životní partner. Zamilovanost odejde,ať se nám to líbí, nebo ne ...Přitažlivost se ve většině případů snižuje a je to přirozené. Pak se začne počítat to co kromě toho zůstává. Rozumíte si ? Máte společné zájmy ? Je vám spolu dobře...Je Váš partner spolehlivý ? Těch věcí, které jsou pro společný život důležité je spousta.Ale bohužel to není ani jedna z věcí, která nás začne ovlivňovat a to pod sílou chemie, která začne pracovat...Z novým partnerem se dostanete do stejného bodu...Má kamarádka je s manžou 11 let a nevyměnila by ho za nic na světě ! Sama se sebou taky musela bojovat,ale na konec svůj boj vyhrála a to i díky jeho trpělivosti...A dnes ? To co jí tak šíleně rozhodilo - nestálo za nic...Věděla to už tenkrát, ví to dnes, ale táhlo jí to jak magnet...Je strašně ráda, že to ustála a neudělala nějakou hloupost...Takže jak se říká u chlapů, ale platí to i o nás - nezačínat myslet spodkem...

Ahojky, když jsem přispívala do tohohle tématu, tak by mě nikdy nenapadlo, že mě něco takového potká (tak brzy ). S přítelem jsem teprve rok a půl, rok spolu bydlíme. Už od začátku jsem řešila, že jsme každý jiný, každý máme jiný životní styl, ale na druhou stranu si moc rozumíme, je mi s ním dobře a máme stejné životní priority. Nebála bych se s ním mít dítě, budeme spolu kupovat byt, je to má velká opora. Sex je s ním super, zajímá se o moje pocity, cítím, že se s ním posunuju v životě dál. Nikoho jiného bych nechtěla
A přeci jsem nedávno potkala kluka, se kterým máme společné zájmy i způsob života i myšlení, když se potkáme, nebo spolu mluvíme, tak létají jiskry, zaměstnává moje myšlenky. Je zábavný, trochu rebel, zajímavý. Svého přítele opouštět nechci, nemám k tomu důvod, navíc vždycky jsem byla věrná a věřím, že budu. Ale na druhou stranu si nedokážu pomoct a nekývnout na setkání s tím druhým právě proto, že se dobře bavím a dělá mi dobře, že se někomu líbím. Jsem z toho docela zmatená a nevím moc co to má znamenat. Stává se vám to občas taky? Je to normální?
Doufám, že to přejde a na druhou stranu by mi to bylo líto. Ach jo, myslela jsem, že když mi bude třicet a mám pohodový vztah, že už se mě takovéhle věci netýkají.

Chudobka
Móóóc Ti rozumím a chci Ti říct, že je to super, že se můžeš svobodně rozhodovat! Nech to v sobě uzrát, nikam nespěchej. Všecko chce čas a Ty ho máš! Co víc si můžeš přát. A já Ti naopak přeju jen samá správná rozhodnutí.

..kdybys měla děti, které bys nemohla vzit sebou,tak bys taky zůstala..rozhodovat svobodně se může jen ten,kdo neni nicim svázán

Romísek
Díky. Ty máš takovou pravdu!

Tak jsem zpátky sdělit vám výsledek. Ve čtvrtek jsme se manželkou rozvedli. Soudkyni se moc nechtělo, manželce taky ne, ale je s tím svým v pátém měsíci těhotenství, takže to jinak nešlo.

Ahoooj!
Má rada zní: minimálně půl roku nepálit žádné mosty! Toť průměrná doba pro sundání růžových brýlí! Ať to cítíte jakkoliv! Já sama zažila po spokojeném 7let.vztahu s přítelem(ted už manželem) totální zamilování s jiným ,cítila jsem na 1000 procent že on je ten pravý a přítel ne! Po cca 3 měsících došlo k rozčarování,které pro mne bylo velmi šokující! Když bych most spálila ,udělala bych největší chybu v životě! Netvrdím,že to co máte doma je to pravé,ale když někoho potkáte,min.půl roku nečiňte vážná rozhodnutí!

6 let je dost. pokud ho máš ráda, nedělej to, nerozcházej se.ted máš pocit, že to není ten pravý a že ten druhý je lepší, protože je pozornější a chápavý, ale myslela jsi si i předtím, že ten tvůj není ten pravý? předtím, než jsi poznala tohoto? nebyl ten tvůj taky zezačátku pozorný? to vyprchá všude ...podle mě je normální, že tě někdo okouzlí, ale pak to opadne a tybudeš litovat. může se z něj vyklubat cokoliv. neznáš ho ! mě se to stalo. po 5ti letech mě někdo okouzlil, ale já si to včas rozmyslela, neříkám, že nebyl fyz. kontakt, ale nespala jsem s ním, cukla jsem, uvědomila jsem si, že miluji manžela a zůstala. náš vztah je ted krásnější, spoustu věcí jsme si vysvětlili a cítím, že je o mnoho pevnější