Těhotná v 18 letech

bude taky hodně záležet na rodičích, jestli jsou ochotní ti pomoci, jak finančně, tak s hlídáním; já bych si ho nechala; bude to náročné, ale v jakém věku to náročné není? 18 není zas tak málo; záleží hodně na tom, jak se člověk staví k životu a k zodpovědnosti, někdy když vidím jakýjsou moje kamarádky v 25ti střeva, tak sama kroutím hlavou na druhou stranu může být jistě i 18tka zodpovědná a dítě tě stejně změní a přinutí rychle vyspět; na potrat bych něšla více důvodů: nikdy nevíš, jak to dopadne a zda ještě budeš moci mít , můžeš z toho mít do budoucna psychické problémy, můžeš po zbytek života přemýšlet nad tím, jak by asi vypadalo, co yb teď dělalo atd (to asi záleží na povaze člověka, jak nad tím vším přemýšlí do hloubky..já třeba jo a myslela bych na to určitě až nezdravě moc).

já bych si miminko taky nechala. Pokud máš přítele, který dítě chce a postará se o vás, tak není co řešit, jsou holky co mají dítě i dřív a jsou bez chlapa a bez peněz a i tak si dítě nechají. Uvidíš že jednou budeš moc ráda, že jsi na potrat nešla. Já měla dítě ve 20 a nelituju

tak záleží na mnoha okolnostech. Já bych si třeba v 18 dítě nemohla dovolit..vlastně ani teď v 21 letech.

Ale tak píšeš, že by přítel měl mít dobrou práci, mimino chce. Jak jsou na tom rodiče? V případě, že by to třeba s prací přítele nevyšlo?

Pokud není problém ve financích atd. a ty mimino chceš...

Já osoboně na to mám jistý názor, ale o ten asi stejně nestojíš. Jen popřemýšlej nad tou školou, nebude to lehké, ale zvládnout se to dá. Slečna na střední z vedlejší třídy porodila 5 měsíců před maturitou a odmaturovala bez větších problémů. Taky tady záleží na postoji školy.

Moje kamarádky měli dítě v 18 letech, jedna těsně po vyučení a druhá se nedoučila a do školy se už nikdy nevrátila, má jen základku, může se to stát i tobě....Ve třeťáku přerušila a pak už nedostudovala.
Tebe čeká pak ještě 4. ročník, že? Maturita a do toho dítě. Jde to zvládnout, ale těžké to určitě bude.

Já bych si v 18. letech díte představit nedokázala, necítím se na něho ani teď v 21 letech...
Já bych šla na potrat i teď, ale to ti neradím, je to jen můj názor, kdybych já byla momentálně těhotná a v 18 bych šla na potrat tuplem....

A víš 100%, že jsi těhotná? Protože už jednou jsi zakládala diskuzi, že si myslíš, že jsi těhotná.

Reaguji na Cocosannkka: Jestli to partnerovi opravdu nevadí, tak bych si mimčo nechala. Ještě to s ním prober. Nastane plno starostí a povinností, tak aby jste byli oba připraveni.
Jak jste spolu dlouho? Já znám pár, který se z toho do dvou let rozešel. Ze začátku super, že si ho nechají, i když to nebylo plánované a najednou se to obrátilo a konec. A teď je sama s dítětem a otec si dále užívá. A to jim bylo 25, když se jim mimčo narodilo.

a co rodiče na to? Hlavně se rozhodněte s partnerem sami, rady vyslechněte, ale neřiďte se jimi a nenechte se k ničemu nutit (případně od rodičů); jsou i takoví rodiče, co dítěti malujou čerta na zeď, mají kecy o zničeném životě (ale to jsou opravdu jen kecy)..ať jsou anštvaný jak chcou, stejně se nakonec začnou těšit taky a i kdyby ne, tak až dítě uviděj, tak na sto pro a taky ještě dodatečně gratuluji

sice jsem si tohle neprožila,ale na potrat bych určitě nešla i kdyby mi bylo 18let jako teď Tobě,zvládnout se dá všechno.Tohle už by jsi nikdy nevrátila a kor když přítel chce to miminko taky

no s tímhle se moc dobře neradí...oboje má sve pro a proti...ale co vím od všech tak co mají miminka říkají že nelitují. Ale zase co mám kamarádky tak nemají čas na nic jen na to dítě a věčně nestíhají...ale pod mě to je tím jake máš dítě a lidi kolem sebe a jak sama to zvládaš...ale podle mě by jsi měla dodělat střední..jinak budeš pak začínat znova a zase je škoda nemít nic...tak se dobře poraď s rodinou a pokud tě podpoří tak...ale zase mít dítě a nakonec zůstat sama? co si budeme nalhávat pak to nebudeš mít lehké....pak si najít nového partnera a tak...ale zase podstupuješ zákrok, který ti nezaručí, že budeš mít další děti...poradˇ se s rodinou! držím palečky, bohužel děti nemám a tak přesně ani nevím co říct...ale prozatím to vidím takhle..

já myslím, že střední zase není tak náročná, aby se s dítětem nedala dodělat; známá měla ve 3. ročníku první a do maturity už měla zase pupek a vše zvládla, teď je v nejlepších eltech a děti má už dospělé a užívá si života

Ahoj, hlavně si uvědom, že je to jen a jen na tobě, jak se na to cítíš, jsi dospělá. Pokud myslíš, že bys zvládla být maminkou, tak není důvod do toho nejít, zvlášť když tě partner podporuje. Samozřejmě, že to tak nemusí být napořád, ale to ty určitě víš a je pravda, že v tomto okamžiku máš ve svém vztahu dobrou startovní pozici pro život s miminkem. A pokud se rozhodneš pro potrat, tak nedej na řeči, že je to vražda apod. Je to tvé svobodné rozhodnutí a vše závisí jen na tobě

Já osobně bych si mimi v 18 už nechala, potrat je vždycky trochu riziko, i když samozřejmě někdy není zbytí. Možná bych se poradila i s rodiči, chtěla bych znát jejich názor, ale nakonec bych se jenom podle sebe.

Přeju hodně štěstí

Reaguji na Consuela Banana Hammock: Jak už jsem psala, zajímá mě každý z názorů, ať už kladný nebo záporný

Já se přidávám k názorům holek, které jsou pro miminko - souhlasím s prvními třemi příspěvky a to doslova Výšku si můžeš udělat i později a ono vždycky, když slečna otěhotní, "nějak" to dopadne a dítko zdárně vyroste psychicky i fyzicky. Ano, život si tím zkomplikuješ, to ano, ale rozhodně nezničíš - a na to mysli, až ti to budou lidé, zejména ti, kterým do toho absolutně nic není, budou "taktně naznačovat". Věřím, že rodiče se postaví za tebe a společně to všichni i s přítelem zvládnete

jenže tohle asi nezáleží na věku; tohle je prostě věc vztahu a ne dítěte

Já otěhotněla v 19 a nechala si to.
Kdybych mohla vrátit čas,nebo nedejbože bych čekala druhý-volila bych potrat