Těhotná v 18 letech

mě mamka měla v 19. byla jsem nechtěná a dřív prý byla jiná doba, tak kdoví jak bych dopadla...

Je to pouze na tobě ale já bych si dítě před ukončením vysoké školy nenechala. Chci aby mé dítě mělo naprosto vše a vím, že bez potřebného vzdělání nebudu mít dobrou práci,dostatek financí a mé dítě i já bychom strádali.

Nebylo,já dítě nechtěla a otec dítěte(mimochodem jsme spolu doted) mě zvyklal,že si to necháme,že to bude dobrý.No je to dobrý jen pro něj,když se starám sama.A to doslova.Na procházce s ní byl snad 3x za celou dobu,nepovídá si s ní,nehraje a já na to nechci být sama...
Jednou mi někdo řekl,že kdybych k tomu měla jinýho chlapa,všechno bych to brala jinak-líp...A to je asi pravda

Reaguji na Cocosannkka:
Nechci, aby to vyznělo špatně, ale na to, že víš už 2 měsíce, že jsi těhotná, bys v tom měla mít jasno...
edit: vlastně 3 měsíce...

Reaguji na BarbieBlonde: Tak já tohle opravdu nechápu a je to celkem hnusné,že když ti má dítě přijet,břečíš,že vůbec přijede...hrůza,jde mi z toho mráz po zádech ! sorry

Reaguji na BarbieBlonde: a nemyslím si,že by to bylo tím jakého máš chlapa,co myslíš,že svobodné matky to mají všechny takto??to si nemyslím.Asi nemáš cit pro dítě,nebo nevím!

Ahoj, také jsem otěhotněla v 18, dnes mám ročního chlapečka. Školu si můžeš dodělat i s dítětem, stačí napsat žádost o individuální studijní plán z důvodu těhotenství a myslím, že by ti škola měla vyhovět, ale asi záleží na typu školy. Já si plánuji i vysokou - prostřednictvím kombinovaného studia, ze svého okolí znám pár mně podobných případů, které vysokou zvládly i s více malými dětmi.
Pokud máš navíc zodpovědného přítele, který je schopen tě zajistit, tak bych neváhala a šla do toho, pokud se na to sama cítíš Já do toho šla a nelituji, i když někdy mám pocit, že usnu i při chůzi, nebo že mi rupnou nervy.

Reaguji na daisy01:

já BarbieBlond zase chápu. mám s mamkou taky takový chladný vztah. ani jí vlastně neříkám "mami" ale jménem.

Reaguji na daisy01:

Myslím, že když jsi to sama nezažila, tak ji nemůžeš odsuzovat. Slyšela jsem o tom už víckrát, že to tak některé matky mají a věř tomu, že pro ně to také není lehké a trápí je to jako nic jiného... Taky by si přály svoje dítě milovat...

Reaguji na BarbieBlonde:

Nechápu proč partner nepomáhá, když dítě chtěl, to já bych si to s ním pěkně vyříkala

Reaguji na lole: Já mám taky divný vztah se svou matkou,teda vlastně žádný,nekomunikujeme spolu,ale rozhodně i tak to nechápu..

ahojky, holka nezávidím Ti tvou situaci, ale co naděláš. Spíš bych Ti položila pár otázek...jak dlouho jsi s přítelem? kde budete žít? utáhnete to finančně?není to jenom o bydlení, ale co stojí kočárek, oblečení, postýlky, mastičky.... zvládneš co tři hodiny vstávat a kojit? nebude ti líto, když se setkáš se svýma spolužačkama oni půjdou pařit a ty budeš doma měnit pleny? s miminkem se ti změní celý život....

Reaguji na daisy01: já ji taky tak nějak chápu. Proto je děsně důležité rozhodnout se podle sebe a ne podle partnera či okolí. Podle toho jak to cítí ona. Partner může mít keců, no a vidíte jak to může dopadnout.

Já byla taky neplánovaná. Mamka už měla 35 let, věděla, že na to zůstane sama a po pečlivé úvaze do toho šla a vztah máme skvělý

Tady na tom chci jen ukázat jak se zkrátka musí rozhodnout sama.

V 18 bych si dítě určitě nenechala, je fajn, že máš tak uvědomělého a charakterního přítele, ale nenech se ovlivnit jeho přáním a rozhodni si to sama, jde totiž především o tebe. Uvědom si, že tím dítětem se na něm staneš závislá, pokud tedy nemáš rodiče, kteří by tě byli ochotni živit i s dítětem, v tom případě bys ale zase byla závislá na nich.
A bydlet máte kde? Přemýšlela jsi, kdo ti bude dítě hlídat, když budeš ve škole? Je to tvoje rozhodnutí, pořádně to zvaž, podle mě je to ale zbytečně velká komplikace startu do života.

Reaguji na BarbieBlonde: Děti nemám, a ani po nich extra neprahnu, ale i když Tě za Tvoje svěření budou mnozí odsuzovat, nemyslím, že by ses měla cítit vinná. Pochybuju, že sis to dobrovolně zvolila a naopak by se mělo hodně ocenit, že i přesto, že ti tahle role nesedne se snažíš a nejsi alkoholická matka, co dítě nechá někde na ulici. (Předpokládám )

Ono se veřejně furt ventiluje, že mateřskej cit má každá, a že po narození to příde...jenže může přijít taky silná poporodní deprese a podobně. Každej je naprosto individuální a když mu nevidíte do hlavy, nebo nechápete jeho pocity, tak ho není třeba odsuzovat. Jsou ženy, který jednoduše děti k životu nepotřebujou. Nemusijou být divný ani kariéristky, jen to cítijou jinak.

Já osobně bych na potrat šla. Prostě už proto, že po dítěti teď neprahnu. Vím, že kdybych ho "dostala", tak se o něho postarám, ale pokud bych si mohla volit jinak, tak ne. - A co se přítele týče - jistě, v potaz bych ho brala, ale hooodně dobře bych si rozmyslela, jestli mě podrží rodina, když se na mě přítel vykašle. Lásce se totiž poroučet nedá a dítě není sichr vztahu. V tomhle se nikdy nedá dopředu říct, jestli to bude mít dobrej, nebo špatnej konec. Přeju ten dobrej, ať už se zakladatelka rozhodne jakkoliv

Podle mě taky....