Těhotná v 18 letech

ještě jsem si vzpoměla an kamarádku co rodila teda někdy kolem 22 a to byla fakt praštěná baba (samé diskotéky, chlast, chlapi) a teď je to vzorná mamka a to dítě hrozně miluje

Reaguji na Klariska1241: Jj, jsem. Měla jsem na to celkem příznaky a pak i //. A ta diskuze je stará, to se nakonec nepotvrdilo

Reaguji na Cocosannkka:
Možná to bude tvrdý, ale pokud máš "potřebu" řešit to, jestli si nechat nebo nenechat dítě na diskuzi, tak na to nejsi zralá. Ano, je to těžké rozhodnutí, ale jen kvůli tomu, že ti tady někdo napíše "já bych si ho nechala/nenechala", se tak nerozhodneš. Tohle si musíš rozhodnout ty a přítel, nikdo jiný. Jak už tu bylo psáno, oboje má své pro a proti.

to tě to tak poznamenalo? Proč? Docela nechápu, jak toto může někdo napsat (když už to dítě má)

Některé to hodně poznamená....Něco plánují a dítě v jejich plánech třeba není....Takže já Barbie chápu....Ale jinak by mě zajímal její názor, proč?

Já bych si miminko nechala. Škola se dá dokončit např. i individuálním programem, když o to budeš stát a budeš se snažit, dá se zvládnout přeci vše. Nešla bych na potrat z toho důvodu, že bych se bála, že už nikdy nebudu mít děti. Jestli máš přítele, který tě zaopatří a rodinu, která tě podrží a finančně podpoří, tak by to neměl být problém. Nech se vést svou hlavou a tím, jak to sama cítíš a neposlouchej rady ostatních (rodičů, kamarádek atd.) Je to tvé tělo, tvá budoucnost a ty jsi už sama dospělá. Já sama znám 2 slečny, které měli dítě v 17 letech a obě školu teď po roční pauze zdárně dokončují

Reaguji na Cocosannkka: No když ono je to v podstatě jedno jak už bylo řečeno máš dobrou startovní pozici. A pokud i rodiče by s tím neměli větší problém, tak asi nemáš co řešit, jestliže to dítě chceš a myslíš, že to zvládneš Ono do tohohle se blbě kecá ta kamarádka co porodila před maturou se má teď velmi dobře. Bydlí v baráčku s přítelem a malá už má 2 roky.

Ale dobrá: Já bych si dítě v 18 nenechala, a to kvůli finanční situaci, jelikož bych to prostě nezvládla a mých plánu do budoucna a nenechala bych si ho ani teď. Ty samé důvody.

A co bydlení? Jak přítel bydlí?

s tím nesouhlasím, chce se z toho vypsat a vyslechnout třeba nějaké zkušenosti, envím, proč by kvůli tomu měla být hned nezralá

Ahoj upřímně Ti mohu říct, že já bych si miminko být tebou nechala, když Tě v tom partner podpořdí. Je mi 20 let a nikdy bych na potrat nešla, už proto, že moje sestra se o miminko snaží už 10 let a nic... Ale to s Tvým případem nemá nic společného. Chtěla jsem jen říct, že můžeš být opravdu ráda za takového přítele, já mám přítele stejně starého jako ty, jsme spolu skoro 2 roky a když jsem se ho ptala, jak by se postavil k tomu, kdybych otěhotněla, řekl, že by mě poslal na potrat a můžu Ti říct, že nic mi nikdy tak neublížilo jako tohle...Mít takového přítele jako máš ty, tak jsem v sedmém nebi Moc Ti gratuluji a ať už se rozhodneš jakkoliv, tak držím pěsti

tak hlavně by ses měla rozhodovat podle toho, jak to cítíš. Ne podle pár příběhů, že ta a ta to zvládla a ta a ta ne ... a to jestli dítě chceš nebo ne si musíš rozhodnout sama. Není to sranda a žádná hračka, už to nevrátíš zpět. Změní to celý život.

No necítila jsem se na to a popravdě jsem si na roli matky nezvykla ani po 3 letech.Já dcerku mám ráda,poslední dobou se to zlepšuje ale třeba ty první 2 roky jejího života to bylo hrozný,nemohla jsem ani nic říct rodině,protože by mě odsoudili...Naši si jí vzali třeba na týden na chatu a den před jejím příjezdem jsem brečela že "zítra přijede"
Ale jak jsem psala -je to lepší.Nechtěla jsem to nikde ventilovat,já sama bych chtěla aby byla můj "střed vesmíru"
Samozřejmě kdyby se jí něco stalo,tak bych se asi zbláznil,je moje,ale pořád je tam to ALE

Já bych si dítě už nechala, ale mě je 24. Kdyby mi bylo 18, tak nevím. Opravdu záleží na partnerovi, jak se k tomu staví.
Mám kamarádku, která byla na potratu v 17 a jen jednou a dítě už nemůže mít. A teď toho lituje, že šla na potrat.

Reaguji na BarbieBlonde:

To co jsi napsala mě docela vyděsilo Neodsuzuji Tě, jen se bojím, že bych to tak jednou mohla mít taky. Můžu se zeptat jestli bylo mimčo plánované?

Reaguji na mrkvovastava:
Nemyslela jsem nezralá všeobecně, jen nezralá na dítě. Je to čistě můj názor, ale myslím, že děti by si měli lidé pořizovat, když se na to cítí a když opravdu chtějí. Chápu, že si chce vyslechnout názory a zkušenosti, ale v čem jí to pomůže? Každý život je jiný. To, že to většina řekne, že nechat si ho, bylo nejlepší rozhodnutí, neznamená, že to tak uvidí za rok dva ona, stejně tak naopak. Myslím, že když už se tak stane a někdo nechtěně otěhotní, tak by v tom měl mít prostě jasno, zda si ho nechat nebo nenechat. Tím vším samozřejmě netvrdím, že jít na potrat je pro ni to správné rozhodnutí, pouze to, že si to musí urovnat sama v sobě.

Já osobně jsem se v 18 bála, že jsem těhotná - naštěstí jsem nebyla. Ale já se na to necítila, věděla jsem, že bych to nezvládla ..... Ale moje kamarádka v 17 otěhotněla, přišla na to pozdě takže už nemohla jít na potrat ( vím, že je to jiné než ve tvém případě - ty tu možnost máš), ale ničeho nelituje. Má úžasného syna a musím říct, že je lepší matka než jedna 30 letá známá. Vážně si to užívá a ničeho nelituje. Má v plánu vysokou a vše kolem, ale dítě má na prvním místě. Takže hodně záleží na Tvém pocitu, je to individuální..... Každopádně hodně štěstí a gratuluji