V kolika letech jste potkali svoji životní lásku?

2 roky, to buď ráda, že to nebylo déle, já takhle zabila 9let.

jo to jsem si taky myslela, ale neboj to příde, ani nebudeš vědět jak

Těžko říct, je mi teprve 19. Ale jestli se rozejdu s tímhle, tak už nevydržím s nikým. Rozhodně si neumím představit, že by úplně zmizel z mého života. Jsme ty největší protiklady, jaké znám. No, jak to říct. Černá by bez bílé nebyla tak černá a bílá by bez černé nebyla bílá.

A jinak, já za moji životní lásku považovala jeho předchůdce (no jo, co všecko si člověk v 15 nemyslí ). Ale říkám si, že kdyby byl mojí životní láskou, tak by přeci nebyl předchůdcem ale stávajícím. Často na něj myslím a vím, že na něj nikdy nezapomenu, ale nynějšího vztahu bych se kvůli němu už nevzdala. Je to těžký myslet optimisticky, když to člověka tak bolí, ale věř, že ON někde čeká.

Taky si stále říkám , rozešli jsme se byli jsme spolu 6 let je mi teprve 19 let , ale pořád si říkám , že už přece nemužu nikoho jiného najít
A nedovedu si přectavit zase opět vše od začátku budovat
A proto se chci stále vracet , nedovedu si to ani přectavit

já svoji životní lásku potkala ve 20letech.

Nevěš hlavu, někdo najde ve 20 nebo 30, někdo ve 40 a znám i takové, kteří pravé štěstí našli až v 50ti, sice hledali dlouho, ale našli a o to víc si toho vztahu vážili. Hlavně 25 nejsou žádné roky, takže neboj, že by ses už nikdy nezamilovala, jen teď máš "to blbé období", které moc dobře znám.

Reaguji na Mia_Sofia:

naprosto souhlasím Kupříkladu moje babička (62 let) je s mým dědou teprve 9 let. A sedí si s prominutím jak prdka na hrnec. Taky oba úplné protipóly, ale nikdy ji nepamatuju tak spokojenou, jako nyní.

Já si myslím že jsem ji potkala teď, ikdyž je možná brzo tvrdit že je má životní láska po 8 měsících, ale prostě to tak cítím. Potkala jsem ho ve 21. A žijeme spolu 5 měsíců a naprosto si rozumíme a jsme do sebe zamilovaní jak na začátku Jinak jsem předtím měla 3 a půl roční vztah, ale prostě jsem si s ním neuměla představit budoucnost, byli jsme dost rozdílní..

Hehe... já jsem si myslela,že jsem životní lásku potkala ve dvaceti... strašně to mezi námi jiskřilo. Nakonec to nevyšlo(ani pořádně nic nezačalo) a já ještě rok trpěla jak pes všechny s ním srovnávala...hrůza děs běs naštěstí jsem následně (ve 21 letech) potkala kluka,který mi sedí na 90%. Což si myslím,že je víc než bych si kdy mohla přát Věřím,že každej k někomu patří...jen je občas strašně těžký toho někoho najít

Ve 27

Ve 14ti

já ve 28, tak to máš ještě čas -a souhlasím s Mia Sofia, životní lásku můžeš potkat kdykoliv , ve 20, 30, 50....

já v 15) a jsme spolu pořád)

Ježiš holčiny neblázněte....v každém věku může člověk najít lásku a nikdy není pozdě...ne tohle určitě ne...jestli existuje nějaká pravá nevím spíš bych řekla vyhovující protějšek (kterých má kžadý člověk na světě více...podle mě tedy).
Bohužel si myslím,že tenhle pocit vyvolává tak trochu i společnost...jelikož se předpokládá,že v průměru člověk mezi 20-30 lety se vdá/ožení a založí rodinu a pak máme pocit,že jaksi nestíháme....ale kde je napsáno, že to tak musí být (ale chápu,že pro ženy co chtějí děti je to asi stresující když se věk zvyšuje a "ideální"partner v nedohlednu)...
Mimo jiné co je pár let...pokud vám partner nějak neubližoval je fajn vzít si z toho vztahu to krásné a třeba i ponaučení....vždyť lidé se rozchází i po 30ti letech (což musí být opravdu težké...)
Ano je krásné mít dlouhodobý vztah, který nám vyhovuje ale je krásné být i svobodná, je krásné znovu začínat a randit (cíti "motýlky" v břiše ), poznávat se..
Žijem jen jednou tak nehledejte trápení tam kde není a užívejte toho co máte

V 18 a jsme spolu už 2 roky

Je mi 20 a s mým milovaným jsme spolu 4 roky, takže od 16, snad to bude napořád