V kolika letech jste potkali svoji životní lásku?

se kterým jsi spolu...

Holky já mám pocit, že do každého do kterého jsme v tuto chvíli zamilové, tak máme pocit že to je tan pravý, taky jsem si to říkala u těch mých dvou nejdelších vztahů ale pravý nebyli...Vždycky ten aktuální je ten nejbáječnější...Ale ano vždy přijde etapa,kdy opravdu cítíme že opravdu je to ten pravý. Jen nesdílím názor, že toho pravého potkala holka které je teprve 16,17,18 a podobný mladý věk. Je mi 27 a ten pravej mě snad teprve čeká.

V 21-ti a jsme spolu téměř 12 let.

Myslela jsem že v 19 (btw životní láska je ta, se kterou musíte být až do smrti, nebo i ta u které to cítíte, ale třeba už spolu nejste? - ta definice je nejasná) .

Tak to máme stejně. Tenkrát v 21ti mi intuice zničehonic řekla, že to je ten pravý. Jenže pak následoval rozchod. Tak jsem se snažila namluvit si, že se ta intuice pěkně sekla. Ale po devíti letech to vypadá, že nesekla Jak říká Evanka. Asi jsme tenkrát pro sebe ještě nebyli vyzrálí a museli se ještě něco naučit ve vztazích s jinými. Tenhle vztah je o něčem úplně jiným než jakýkoli jiný předtím a jsem moc ráda, že se naše cesty zase znovu setkaly.

Reaguji na Emma_Belle: no, přesně tak. Životní láska se nemusí shodovat s tou, kterou člověk má..taky si myslím, že můj muž není mou životní láskou - jako je, ale prostě to není takové úplně osudové - máme se rádi, máme spolu dítě, máme se fajn a budeme spolu, o tom žádná. Ale ta osudová už mě asi potkala, odešla a jsem za ní ráda,....zase neměla tolik kladných vlastností jako má můj muž.

Já v 15ti a vypadá, že spolu budeme do smrti

Souhlasím s názorem jedné terapeutky a spisovatelky. Osudový partner je ten, skrz kterého se máme něco v životě naučit, posunout se dál, abysme pak mohli potkat a prožít příjemný život s duchovním partnerem.
Já to měla asi tak, že jsem nejdřív potkala toho duchovního, a protože jsem (a ani on) ještě neměla odžito, tak musel přijít rozchod, kdy potom v mezidobí jsem potkala toho osudového. S tím osudovým to bylo něco neuvěřitelného, ale po čase člověk zjistí, že to není pro normální život. Ale díky tomu, že jsem ho potkala a měla možnost s ním pár let být, jsem se něco naučila, někam se posunula, vyspěla a mohla se znovu setkat s tím duchovním. Spolu teď máme krásný vztah, který je vyrovnaný, klidný, plný porozumění a souznění a jsem tomu moc ráda.

V 17 letech a jsme spolu už skoro 12 let a 6 let svoji i papírově. Máme 2,5 letou dcerku a jsme spokojení, plánujeme do budoucna ještě jedno dítko

V necelých 14, jsme spolu doteď.. bude to 7let..

na tom něco bude - mám podobnou zkušenost - velká vášeň až za hrob, ale dlouhodobé soužití nám nešlo. X rozchodů, návratů (to vítání na letišti... ach )... a dnes mám už jiného partnera, vše je klidnější, občas mi chybí ta obrovská dávka vášně, kterou jsem zažívala s ex, ale na rozdíl od expřítele jsme schopni dojít ke kompromisu, nekřičí na mě, nedělá žárlivé scény (i když jak jsem na ně byla zvyklá, skoro mi chybí )... a nedávno mi řekl, že se mnou chce být až do smrti.
Ale jsem otevřená i tomu, že poslední konečný partner na mne teprve čeká, protože nikdy nemůžeme vědět nic na 100%. Je mi už 28.

Mně o něco více Na věku stejně nezáleží. Někdo ho potká v sedmnácti, někdo třeba až ve čtyřiceti. Ale máš pravdu:

Ve 20 letech. A jiného už ani nechci

Zatím ne, je mi 25.